4 As 1/2015 — Nejvyšší správní soud

55 A 49/2019- 70 - text 14 55 A 49/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: R. D., narozen X, státní příslušník Ukrajiny, bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2019, č. j. MV-56781-4/SO-2019, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2019, č. j. MV-56781-4/SO-2019, se ruší a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 12 228 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) rozhodnutím ze dne 15. 3. 2019, č. j. OAM-68178-90/DP-2012, zamítlo podle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) v návaznosti na § 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 23. 6. 2014 (viz čl. II bod 1 zákona č. 101/2014 Sb.; dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobcovu žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, kterou žalobce podal dne 31. 10. 2012, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí ministerstva. Žalovaná nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení a připomněla, že ministerstvo již dvakrát z různých důvodů zamítlo žalobcovu žádost, jeho rozhodnutí však žalovaná zrušila. Uvedla, že v dalším řízení byla ministerstvu poskytnuta utajovaná informace (vedená mimo správní spis pod sp. zn. V-230/2018-OAM; dále jen „utajovaná informace“), s níž není možné žalobce seznámit, neboť by došlo ke zmaření účelu jejího utajení. Žalovaná do utajované informace nahlédla a dospěla k závěru, že skutečnosti v ní uvedené lze podřadit pod pojem „závažné narušení veřejného pořádku“. Obsah utajované informace poskytnutý Policií České republiky, resp. Národní centrálou proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „NCOZ“), považuje za dostatečně konkrétní, obsahující údaje o konkrétních osobách, časové a místní údaje a rovněž údaje o způsobu činnosti, která by měla být v rozporu se zájmy České republiky. Utajovaná informace popisuje osobní chování žalobce, které není jednorázové či náhodné, ale projevuje se kontinuálně. Žalobcovo jednání popsané v utajované informaci samo o sobě není trestným činem ani porušením právních předpisů, navzdory tomu představuje závažné ohrožení zájmu společnosti na potírání kriminality. Žalovaná neshledala v rozhodnutí ministerstva rozpor se základními zásadami správního řízení. Domníval-li se žalobce, že v řízení nastaly průtahy, měl postupovat podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „správní řád“). Ministerstvo vysvětlilo, proč neprovedlo žalobcem navrhované důkazy (výslech žalobce a jeho manželky, obstarání trestních spisů). 3. Žalovaná neshledala ani porušení § 17 odst. 3 správního řádu, neboť byly splněny podmínky pro vedení utajované informace mimo spis. Poukázala přitom na důvodovou zprávu k zákonu č. 183/2017 Sb., kterým bylo mimo jiné novelizováno i posledně citované ustanovení. Ministerstvo postupovalo v souladu se zákonem, pokud dne 24. 1. 2019 vyhotovilo záznam č. j. OAM-68178-85/DP-2012 o tom, že součástí spisového materiálu jsou utajované informace. Ministerstvo nepochybilo, pokud při rozhodování o žádosti vycházelo toliko z podkladů obsažených v utajované informaci. Je-li zjištěna skutečnost znemožňující vyhovět žádosti, další dokazování se neprovádí. K dalším odvolacím námitkám žalovaná poukázala na judikaturu týkající se výkladu pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“, resp. „veřejný pořádek“. Žalobcovo jednání popsané v utajované informaci je možné pod tento neurčitý pojem podřadit. Ministerstvo s odkazem na relevantní judikaturu hodnotilo, zda konkrétní skutkové okolnosti lze pod tento pojem subsumovat, a dospělo k závěru, že ano, s čímž se žalovaná ztotožnila. Rozhodnutí ministerstva v tomto ohledu není nepřezkoumatelné. 4. K námitce nedostatečného posouzení dopadu rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života žalovaná uvedla, že povinnost zohlednit přiměřenost rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců má správní orgán, pokud mu to některé zákonné ustanovení ukládá. K námitce nerespektování závazného právního názoru žalovaná konstatovala, že předchozí rozhodnutí ministerstva zrušila z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu (nebylo dostatečně prokázáno, že žalobce nevykonával funkci jednatele). Předmětem nového posouzení však nebyla otázka plnění účelu povoleného pobytu, neboť důvodem pro zamítnutí posuzované žádosti byla jiná skutečnost. 5. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 6. Žalobce namítá, že založení odděleného spisu obsahujícího utajovanou informaci proběhlo v rozporu se zákonem. Úřední záznam, kterým byl založen oddělený spis, neobsahuje ani náznakem odůvodnění podle jakého konkrétního ustanovení, či alespoň zákona, jsou informace vedené v odděleném spise chráněném zákonem a z jakého důvodu jaký zákon znemožňuje žalobci se s tímto spisem seznámit. Paušální odkaz na § 36 odst. 3 a § 17 odst. 3 správního řádu nemůže stačit. Ve spisu zcela chybí jakýkoli důkaz o tom, že by NCOZ správní orgán kontaktovala a poskytla mu nějaké informace. Vhodným důkazem by byla alespoň doručenka o přijatém podání. Situace, kdy správní orgán žalobci sdělí, že v jeho řízení bude používat informace, s jejichž obsahem jej neseznámí a neumožní mu se k nim nijak vyjádřit, aniž by bylo prokázáno, že tyto informace skutečně existují, je v demokratickém právním státu nepřijatelná. 7. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány neměly vycházet z jediného podkladu, ale měly v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu zjistit všechny informace důležité pro ochranu veřejného zájmu a všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Bylo na místě nahlédnutí do rejstříku trestů a přestupků, vyžádání zprávy o pověsti od místních orgánů a zejména provedení výslechu žalobce. Správní orgány postupovaly v rozporu s § 3 správního řádu. Žalobce sdělil, že mu v roce 2011 byly odcizeny doklady a že někdo vystupoval pod jeho zcizenou identitou. Navrhoval, aby správní orgán ověřil, zda mezi odcizením identity a utajovanou informací není souvislost. Správní orgány však tyto důkazy bez jakéhokoli vysvětlení odmítly provést. 8. Správní orgány podle žalobce také mylně a nezákonně interpretovaly neurčitý pojem „závažné narušení veřejného pořádku“. Správní orgán má povinnost shrnout skutkový stav a subsumovat jej pod skutkovou podstatu výhrady veřejného pořádku, zde navíc kvalifikovanou na závažné narušení veřejného pořádku. K tomu však v napadeném rozhodnutí vůbec nedošlo. 9. Žalobce považuje za naprosto nedostačující též úvahy ohledně přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Zákon o pobytu cizinců v § 174a stanoví minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí. Žalobce závěrem uvádí, že považuje postup správních orgánů za účelový a šikanózní. Žalobce podal žádost již v roce 2012, přičemž v průběhu celého řízení bylo zřejmé, že ministerstvo hledá způsoby, jak řízení protahovat a žádosti nevyhovět. V momentě, kdy žalobce splnil veškeré podmínky pro kladné vyřízení žádosti, správní orgány náhle argumentují údajnou skutečností, jejíž existenci ani závažnost nemá žalobce možnost potvrdit ani vyvrátit. 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní body se v podstatě shodují s odvolacími námitkami. Zdůraznila, že správní orgány nebyly povinny zabývat se dopadem rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. Písemnosti obsahující utajované informace odůvodňují zamítnutí žádosti, neboť skutečnosti v nich uvedené jsou podřaditelné pod pojem „závažného narušení veřejného pořádku“. Jejich obsah je dostatečně konkrétní. Jednání v nich popsané je osobním jednáním žalobce, které se projevuje po delší dobu, nejedná se o náhodné jednání a je dostatečně závažné. 11. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti: 13. Dne 31. 10. 2012 podal žalobce žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. 14. Součástí správního spisu je výpis z evid