55 Ad 2/2020

Žalobci se samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Věznice Vinařice ze dne 3. 5. 2019, č. j. VS-54559-60/ČJ-2018-800520 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ředitel věznice prvostupňovým rozhodnutí zamítl žádost žalobců a 15 dalších příslušníků o zaplacení hodin odpracovaných v souvislosti s § 60 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), tedy při přestávkách ve službě na jídlo a odpočinek.

Žalobci v obsahově shodných žalobách uvedli, že v průběhu správního řízení byla provedena celá řada důkazů, které prokázaly, že ve věznici není dodržováno právo příslušníků na přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru a bez většího počtu příslušníků ani být dodržováno nemůže. Žalobcům jsou přesto z doby služby odečítány přestávky na jídlo a odpočinek, aniž je bylo možné čerpat.

V rozpisech strážních a dozorčích stanovišť je stanoveno, v jaké době se obsazují stanoviště, na nichž příslušníci vykonávají činnost. Není v nich uvedeno, že by v průběhu služby na těchto stanovištích měl kterýkoli příslušník možnost stanoviště opustit a ponechat je bez dozoru. Pokud se stanoviště rozpisem obsazuje nepřetržitě 24 hodin, nelze je opustit za účelem čerpání přestávky bez střídání příslušníka, což ve Věznici Vinařice není realizováno. Ani v denních rozkazech není uveden žádný příslušník, který by střídání zajišťoval.

Vězeňské prostředí objektů, v nichž se vykonává trest odnětí svobody či výkon vazby, je specifickým prostředím, kdy vyjma eskortní služby se veškeré činnosti odehrávají v uzavřeném prostoru přísně střežených objektů tak, aby nebyl porušen chráněný zájem společnosti a osoby vykonávající trest byly odděleny od ostatní společnosti. Každé porušení služebních povinností, zejména opuštění strážního či dozorčího stanoviště, vystavuje objekt vězeňské služby nebezpečí, a ohrožuje tak bezpečnost společnosti. Vězeňská služba je specifické prostředí, ve kterém nelze aplikovat zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Činnost se řídí výlučně na základě zákona o služebním poměru, dle interních předpisů, rozkazů a nařízení.

Žalobci popsali specifika jednotlivých druhů služby vykonávané příslušníky. Ti v rozhodné době vykonávali služební činnost na oddělení výkonu trestu v pozicích dozorců, výjimečně v pozici inspektora dozorčí služby, nebo na oddělení vězeňské stráže, a to jako strážní vykonávající službu při vnější ostraze objektu, nebo jako strážní vykonávající eskortní službu či službu řidičů, případně na pozici inspektora strážní služby. Služba je však i u inspektorů vykonávána obdobně bez vystřídání na přestávku na jídlo a odpočinek.

Pokud jde o oddělení výkonu trestu, žalobci vykonávají službu na dozorčích stanovištích dle závazného Rozpisu dozorčích stanovišť, který stanoví, jaká stanoviště a v jakou dobu se obsazují. Na stanoviště jsou veleni denním rozkazem vedoucího oddělení. Po rozdílení směny přebírají službu, což zahrnuje komplexní početní prověrku odsouzených osob na daném úseku, a pomůcky včetně radiostanice. Převzetí služby se zapisuje do Knihy předání a převzetí služby a hlásí nadřízenému. Služba na stanovištích je vykonávána v souladu se směrnicemi pro výkon dozorčí činnosti pro jednotlivá stanoviště. Mezi povinnosti dozorců patří například předvádět vězně k lékaři, předávat odsouzené na eskorty či jiným pracovníkům za účelem zaměstnávání, organizovat a kontrolovat vycházky, kontrolovat výdej stravy, zajistit dodržování pořádku na určených úsecích a vnitřního řádu pro odsouzené. Každý dozorce odpovídá za početní stav odsouzených na svém úseku služební činnosti a minimalizování nezákonného jednání a mimořádných událostí (sebepoškozování, sebevraždy či napadání). Při opuštění stanoviště za účelem výkonu služby musí být prostřednictvím radiostanice ve spojení s ostatními příslušníky a operačním střediskem a v případě potřeby zasáhnout na jiném úseku služebních činností.

Namítli, že výslechy příslušníků bylo prokázáno, že sice mají možnost stravování v jídelně nebo konzumování vlastní stravy, avšak ani v tuto dobu neodkládají výstroj a ani v jediném případě netrvá jejich stravování dobu stanovenou v § 60 zákona o služebním poměru. V případě jakékoliv vyhlášené mimořádné události jsou povinni okamžitě ukončit stravování a dostavit se na určené místo. Při odchodu na stravu dozorčí stanoviště nepředávají žádnému dalšímu příslušníkovi a konzumace stravy není uvedena v knize předání a převzetí služby. Odchod z dozorčího stanoviště pouze nahlašují inspektorovi dozorčí služby s tím, že po dobu nejnutnější ke konzumaci stravy není režim na daném oddíle vykonáván a po dobu nepřítomnosti je fakticky ohrožena bezpečnost osob a majetku. Pokud by v uvedenou dobu došlo k jakékoli mimořádné události, odpovídá za ni tento příslušník. Zdůrazňují, že na pohyblivých stanovištích se nemohou pohybovat tak, aby byl ohrožen zájem služby nebo na úseku či v prostorách, které nejsou určeny k výkonu jejich služební činnosti. Porušení dozorčí služby je trestným činem dle § 390 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Žalobci mají za to, že směrnicemi pro výkon dozorčích činností, Rozpisem dozorčích stanovišť, knihami předání a převzetí služby a výpovědí příslušníků bylo prokázáno, že nedochází k přerušení výkonu služby. Žalobci nemohli trávit přestávky na jídlo a odpočinek tak, aby přestávka byla realizována ve stanovené době a stanoveném rozsahu. Služební činnost není po dobu výkonu služby přerušována a dozorci na tomto úseku služby tak nemohou přestávku čerpat dle svého uvážení.

Pokud jde o úsek strážní služby při ostraze objektu, příslušníci jsou veleni do služby denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže (dále jen „VOVS“) na strážní stanoviště. Rozpisem strážních stanovišť je stanoven počet strážních stanovišť a v jakou dobu se obsazují. Povinnosti na jednotlivých strážních stanovištích jsou upraveny směrnicemi. Přestávka na jídlo a odpočinek není ve vnitřních předpisech upravena. Porušení dozorčí služby je trestným činem dle § 389 trestního zákoníku. Žalobci namítají, že ve strážní směně sice jsou střídající příslušníci, ale i ti jsou veleni na strážní stanoviště. Žalobci jsou po dobu střídání veleni na jiné strážní stanoviště a vykonávají strážní či hlídkovou službu. V případě, že je v mimopracovní době zajišťována eskorta, je vykonávána strážnými, ke střídání strážních stanovišť pak nedochází a nezřídka je služba vykonávána pod dobu delší, než je stanoveno rozpisem. V případě mimořádné situace jsou příslušníci na pohyblivém strážním stanovišti povinni se do její likvidace zapojit. Namítají, že jim není poskytována přestávka dle § 60 odst. 1 služebního zákona, jehož dodržování nelze bez většího počtu příslušníků zajistit.

Ke službě v eskortní směně žalobci uvádí, že eskortující příslušníci nemohou opustit eskortu, a tedy trávit přestávku na jídlo a odpočinek. Výjimkou jsou eskorty k soudům v Praze, Rakovníku, Kladně či ve Slaném, kdy jsou soudy na polední přestávku ukončovány, nicméně po příjezdu do věznice je příslušník nucen vykonat další činnosti. Může sice konzumovat stravu, avšak tato přestávka nepřesáhne 30 minut a poté musí dále plnit služební činnosti. Pokud soudy pokračují v odpoledních hodinách, eskorta se nevrací, ale zdržuje se v budově soudu a příslušníci nemohou čerpat přestávku. I pokud trvají hlavní líčení pouze dopoledne, nemůže být přestávka uskutečněna do pěti hodin. Nezřídka probíhá střežení v nemocničních zařízeních, kde příslušník není střídán a nemůže čerpat přestávku, avšak i v takovém případě je mu tato doba odečtena z doby služby.

Dle žalobce lze na služební činnost ve Věznici Vinařice vztáhnout názor Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, který se týkal služební činnosti u Policie ČR na operačním středisku: „Tedy nezbývá než poukázat na skutečnost, že výše uvedené osoby v podstatě zpochybnily, velmi zásadně zpochybnily to, že by na předmětném operačním středisku přestávky vypadaly tak, že by je bylo možno podřadit pod pojem přestávka na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru, když v podstatě z jejich výpovědi vyplývá, že i během čerpání přestávky se policista nacházel přímo na svém pracovišti, nebo v jeho bezprostřední blízkosti a byl tak připraven kdykoliv se na své pracoviště okamžitě vrátit a to v závislosti na situaci, která by tedy mohla nastat. Takový stav věci lze jen velmi obtížně označit za přestávku na jídlo a odpočinek, která by znamenala přerušení výkonu služby. Za takovou přestávku by bylo možno považovat jenom stav, kdy by tedy policista, navíc tedy v souladu s tím, jak to bylo naplánováno, opustil v daný čas své pracoviště a mohl se odebrat někam mimo své pracoviště a po stanovených 30 minut se zkrátka vůbec nezajímal o to, co se na předmětném pracovišti děje a těch 30 minut věnoval pouze tomu, aby se najedl, nebo si odpočinul nějakým jiným způsobem, ať už pasivním nebo aktivním způsobem, dle vlastního uvážení.“ Službu všichni příslušníci vykonávají v době uvedené denním rozkazem vedoucích oddělení v kompletním vystrojení a v případě dozorčí služby i s radiostanicí. Není podstatné, že je jim v některých případech po dobu nezbytně nutnou umožněno stravování. To nelze považovat za čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, neboť jsou i po celou dobu přestávky veleni na strážním či dozorčím stanovišti, toto nikomu nepředávají a stále vykonávají činnost dle interních právních norem a rozpisu strážních a dozorčích stanovišť. K žádnému střídání vyjma ukončení pracovní doby nedochází.

Žalobci namítli, že názor žalovaného vycházející z prvostupňového rozhodnutí, že na pevných stanovištích jsou příslušníci střídáni jinými příslušníky a na pohyblivých stanovištích není střídání nutné, nemá oporu v právní úpravě ani v interní normě pro služby na jednotlivých úsecích služební činnosti. Příslušníci, kteří nejsou střídáni, nemohou stanoviště bez jakéhokoli následku opustit. Odmítli též názor ředitele věznice, že strážný v eskortní směně u soudu na dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek eskortu může beztrestně opustit tak, že ji oslabí nebo eskortovaného vězně uzamkne v eskortní místnosti soudu a odejde čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Tento názor nemá oporu v prokázaných skutečnostech, rozpisech strážních a dozorčích stanovišť a je v rozporu s jednotlivými výpověďmi. Pokud ředitel věznice uvedl, že žalobci nepopírají, že jim je umožněno stravování, dokonce mimo objekt věznice, příslušníci takovou možnost nikdy nezmínili. Závěr, že příslušníci prohlásili, že jsou po dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek na stanovištích střídáni, je zavádějící a neodpovídá skutkovému stavu. Ředitel věznice účelově zaměňuje střídání strážního či dozorčího stanoviště. V denních rozkazech nejsou žádní střídající příslušníci uvedeni. Vedoucí oddělení se svými výpověďmi snaží zakrýt jimi tolerované protiprávní jednání s cílem zavděčit se nadřízeným.

Žalobci nesouhlasili s argumentací, že příslušníci čerpající přestávku na jídlo a odpočinek nemají povinnost se zapojit do likvidace mimořádných událostí. Je to v rozporu se směrnicemi pro signály mimořádných situací a příslušníkům to ukládá zákon. Irelevantním je také názor, že příslušníci nežádali o započetí doby služební činnosti, když nebyli schopni čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Takové tvrzení pouze dehonestuje nadřízené příslušníky, kteří by neměli přehled o svých podřízených. K přílohám denních rozkazů, kde jsou uvedeny přestávky na jídlo a odpočinek, většina vyslýchaných uvedla, že o nich nemá povědomí, nejsou součástí denních rozkazů, jsou uloženy na neznámých místech a neměli možnost se s nimi seznámit, případně že jde o formální přílohu bez ohledu na možnost čerpání přestávky. Odmítli též názor, že je výlučně na každém příslušníkovi, v jakém oděvu a s jakou výstrojí bude konzumovat jídlo v jídelně, jestliže nejsou střídáni na stanovištích a musí disponovat např. radiostanicí. Napadené rozhodnutí je zaměřeno pouze na konzumaci stravy, ačkoli dle zákona o služebním poměru má být umožněna přestávka také na odpočinek. Pokud příslušníci zkonzumují jídlo dříve, v napadeném rozhodnutí není nikde uvedeno, jakou mají možnost při trávení zbytku času. Museli by čas trávit v jídelně, jelikož věznice nemá žádné jiné prostory. Uzavřeli, že nejsou na strážních a dozorčích stanovištích střídáni a konzumace stravy se děje jen v nejnutnějším rozsahu.

Žalovaný se žalobami nesouhlasil a navrhl je zamítnout. Odkázal na prvostupňové a napadené rozhodnutí, kde jsou dle jeho názoru řádně vypořádány všechny námitky žalobců. Nesouhlasil se žalobci, že bylo prokázáno, že ve věznici není a nemůže být dodržován nárok příslušníků na přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru. Naopak bylo prokázáno, že charakter služby ve Věznici Vinařice umožňuje přerušit výkon služby pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek a že příslušníci mohou tuto přestávku čerpat dle svého uvážení s přihlédnutím k charakteru prostředí, ve kterém vykonávají službu. Žalovaný nepopírá, že příslušníci jsou omezeni ve svých aktivitách, to ale vyplývá z toho, že vykonávají službu v režimovém prostředí. Omezení však nejsou takového charakteru, aby nemohli čerpat plnohodnotnou přestávku na jídlo a odpočinek.

Žalovaný se neztotožňuje s argumentací žalobců, že je pomíjen Seznam strážních a dozorčích stanovišť, a s úvahami ohledně faktické doby střežení stanovišť, střídání a nestřídání příslušníků či porušování interních norem ze strany vedoucího oddělení vězeňské stráže či vedoucího oddělení výkonu trestu. Jednotlivá stanoviště jsou rozdělena na pevná a pohyblivá. U pohyblivých stanovišť není povinností být na nich po celou dobu výkonu služby, což plyne i z toho, že v některých případech se z nich v rámci plnění služebních povinností příslušníci vzdalují. To je doloženo výpověďmi příslušníků, kteří nepopírají, že se vzdalují ze stanovišť, a to i za účelem konzumace stravy v jídelně či kantýně. Ředitel věznice jednoznačně tímto dělením stanovišť na pevná a pohyblivá stanovil, kde je zapotřebí s přihlédnutím k plnění úkolů, které pro Vězeňskou službu vyplývají z právních předpisů, aby byl na stanovištích určený počet příslušníků po celou dobu služby (pevná stanoviště), a kde nikoliv (pohyblivá stanoviště). Vyplývá to i z toho, že strážní stanoviště č. 8 – strážní a zásahová hlídka je určeno i pro plnění úkolů na jiných stanovištích či střídání strážných na jednotlivých strážních stanovištích za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Dělení na pevná a pohyblivá stanoviště je zásadní i pro možnost čerpání přestávky na jídlo a odpočinek.

Jednotlivá stanoviště jsou velice rozdílná počtem příslušníků tam velených i úkoly, které musí příslušníci plnit. Žalobci ve svých návrzích na zahájení správního řízení nespecifikovali a ani ve svých výpovědích neuvedli, na jakých stanovištích a kdy jim není umožněno čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Paušalizování údajného „nečerpání“ přestávek na jídlo a odpočinek vzhledem k rozdílnému charakteru jednotlivých stanovišť považuje žalovaný za účelové. Skutečnost, že by příslušníci nemohli opustit stanoviště a čerpat přestávky, nevyplývá ani ze spisu. Příslušníci se opakovaně vyjádřili tak, že jim je umožněno stravování mimo stanoviště, např. v závodní jídelně. Rozdílnost stanovišť vyplývá z rozpisů strážních a dozorčích stanovišť i z výpovědi některých příslušníků, kteří popsali, na jakých stanovištích slouží, a vyjádřili se ohledně některých povinností, které na stanovišti mají. Žalovaný považuje za významné, že strážní a dozorci nejsou jediným zabezpečením věznice. Věznice jsou zabezpečeny i jiným způsobem, např. mřížemi na oddílech, oplocením, tísňovými hlásiči či kamerovými systémy.

Žalovaný rovněž poukázal na to, že žádná ze žalob nereflektuje konkrétní zařazení toho kterého žalobce. Je uváděn pouze obecný výčet možných pozic, do kterých mohou být žalobci zařazeni. Dle žalovaného je nelogické, aby příslušník zařazený na pozici např. dozorce v žalobě argumentoval neumožněním čerpat přestávky na jídlo a odpočinek v rámci služby strážní vykonávané na strážní věži či eskortní směně. Žalobci formulovali žaloby zcela univerzálně, aniž by vycházeli prvotně z konkrétních pozic, na nichž jsou služebně zařazeni.

Ze správního spisu je dle žalovaného patrno, že příslušníkům je umožněno čerpat přestávky na jídlo a odpočinek v plném rozsahu. Příslušníci nezpochybňují, že se chodí stravovat například do jídelny. Někteří vypověděli, že nečerpají přestávku celých 30 minut, avšak ani jediný nevypověděl, že by byl povolán zpět do služby svým nadřízeným. Skutečnost, že se někdy vrátí z přestávky na jídlo a odpočinek dříve, je pouze na jejich vůli. Je na žalobcích, zda budou čerpat přestávku na jídlo i po konzumaci stravy v jídelně, nebo se vrátí plnit povinnosti na stanoviště. Z výslechů příslušníků ani ze spisu nevyplývá, že by jim někdo z vedoucích nařídil, že se musí vrátit z běžně čerpané přestávky na jídlo a odpočinek např. do 15 minut. Většina vyslechnutých příslušníků si ani nevybavuje, že by byla při jejich službě v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek vyhlášena mimořádná událost, při jejíž likvidaci by byla vyžadována jejich účast. Pouze žalobce az) vypověděl, že v roce 2012 řešil vyhlášení tísňového signálu 123 v době, kdy obědval. Současně vypověděl, že mu byl čas přestávky nahrazen a byl mu vydán náhradní oběd. Žalobce ay) uvedl, že si konkrétní datum vyhlášení mimořádné události nevybavuje, za poslední necelý rok musel reagovat dvakrát během oběda na signál 123. I kdyby bylo toto tvrzení doloženo, což vzhledem k neurčitosti není, jde o ojedinělý případ v počtech směn, které příslušník za rok odslouží.

Pro řádné čerpání přestávky na jídlo a oddech není dle žalovaného podstatné, zda jsou příslušníci ustrojeni do služebního stejnokroje a vyzbrojeni dle směrnic pro výkon služební činnosti. Podstatná je pouze okolnost, zda doba, kterou strávili při odpočinku či jídle, se podřadí pod „přestávky na jídlo a odpočinek“ nebo pod „přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek“. Vězeňská služba České republiky je bezpečnostním sborem, tudíž není ničím neobvyklým, že její příslušníci jsou ustrojeni do služebního stejnokroje, jak tomu je také u jiných bezpečnostních sborů, např. u Policie České republiky nebo u Hasičského záchranného sboru, jejichž příslušníci se řídí také zákonem o služebním poměru. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78.

Žalovaný také nesouhlasil s tvrzením žalobců, že v případě mimořádné události okamžitě ukončují konzumaci stravy a dostavují se na místo určení. Má za to, že se s touto argumentací řádně vypořádal ředitel věznice. Na povinnost příslušníků zakročit v době čerpání přestávek na jídlo a odpočinek se vztahují obecné povinnosti příslušníků Vězeňské služby České republiky vyjádřené v § 7 odst. 3 a 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „zákon o Vězeňské službě“). Žalovaný má za to, že mimořádná událost je nepředvídatelná a nahodilá událost, kterou nelze předvídat v předpokládaném průběhu služby, tedy ani při plánování přestávek na jídlo a odpočinek. Nelze predikovat, kdy k ní dojde. Nelze přisvědčit argumentaci, že by „čekání“ na mimořádnou událost a případná účast při této mimořádné události měla mít vliv na posouzení, zda příslušníci čerpají přestávky na jídlo a odpočinek, neboť mimořádná událost nespadá pod běžný, a tudíž předvídatelný výkon služby. Na podporu své argumentace žalovaný citoval z rozsudků Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 2/2017-79, a ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/2017-53, rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 12. 6.2018, sp. zn. 21 Cdo 6013/2017, a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011. Příslušník má v době čerpání přestávek na jídlo a odpočinek povinnost zakročit u mimořádné události dle obecné povinnosti upravené v § 7 zákona o Vězeňské službě. Neznamená to však, že by byl sankcionován za nezakročení v případě, že by signál o mimořádné události nezachytil, neboť by nebyl v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek na příjmu. V tomto případě by samozřejmě zakročili jiní příslušníci. Dále poukázal na názor vyjádřený v rozsudku NSS č. j. 9 As 40/2020-78, že povinnost příslušníka zasáhnout v případě zcela mimořádných situací nevylučuje sama o sobě možnost čerpat přestávku na jídlo a odpočinek.

Pokud se týká tvrzeného nestřídání na stanovišti, střídání příslušníků je závislé na charakteru a náplni činnosti, která se odráží v rozdělení stanovišť na pevná a pohyblivá. Ředitel věznice popsal, jak probíhá střídání na stanovištích. Ke skutečnosti, že se do knihy předání a převzetí služby nezaznamenává čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, ředitel věznice uvedl: „Předání a převzetí stanoviště při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek řídí inspektor dozorčí služby. Skutečnosti vztahující se k výkonu služby na dozorčím stanovišti jsou zaznamenávány v knize předání a převzetí služby, jako je např. nástup do služby, převzetí dozorčího stanoviště, početní stav vězňů, činnost z hlediska ČRD (časový rozvrh dne), všechny druhy prohlídek, výdej stravy, vycházky odsouzených, mimořádné události, pokud se stanou, dále kontrolní činnosti dle NGŘ (pozn. soudu: nařízení Generálního ředitele vězeňské služby ČR) č.12/2012, dále veškerá kontrolní činnost, předání služby.“ Žalovaný doplnil, že čerpáním přestávky na jídlo a odpočinek se nepředává služba v pravém slova smyslu jako při ukončení, potažmo nástupu do služby, ale dochází pouze k jejímu přerušení. Příslušníci nejsou jakkoli trestáni, že v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek neplní povinnosti vyplývající z plnění úkolů na jednotlivých stanovištích. O tom, kdy a jaký příslušník čerpá přestávku na jídlo a odpočinek, by měl mít vždy přehled inspektor dozorčí či strážní služby, potažmo vedoucí oddělení, kteří jsou povinni při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek zajistit výkon služby tak, aby byly ve věznici plněny úkoly, které pro Vězeňskou službu ČR vyplývají z právních předpisů. Ze spisu tato skutečnost jednoznačně vyplývá a ani vyslechnutí příslušníci neuvedli, že by tím, že čerpají přestávky na jídlo a odpočinek, bylo ohroženo plnění zákonných úkolů. Příslušníci, kteří popřípadě vystřídají jiného příslušníka pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, mají přehled o pohybu a stavu odsouzených z knihy předání a převzetí služby i z informační tabule. Z denních rozkazů a jejich příloh i z výslechů příslušníků vyplývá, že k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek dochází průběžně, aby byl zajištěn řádný chod věznice a zároveň příslušníci mohli řádně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Nedochází k tomu, že by všichni čerpali přestávku na jídlo a odpočinek v jeden okamžik a věznice by tak zůstala „bez dozoru“.

Ke službě v eskortní směně žalovaný konstatoval, že pokud se provádí eskorta, tak v tento okamžik nemůže čerpat příslušník přestávku na jídlo a odpočinek. Pokud je eskorta plánována, je na nadřízených, aby to zohlednili při plánování směny a naplánovali takovému příslušníkovi dobu přestávky tak, aby nezasahovala do takové činnosti. Pokud by šlo o neplánovanou eskortu, která by zasáhla do doby naplánované přestávky, došlo by na žádost příslušníka k tomu, že by přestávku čerpal v jiný čas, a pokud by to nebylo možné, tak by se mu přestávka nevykazovala.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, žalovaný nepovažuje za přiléhavý vzhledem k situaci řešené u Vězeňské služby ČR, neboť dle tohoto rozsudku byli příslušníci nuceni se i o přestávce na jídlo a odpočinek zdržovat přímo na svém pracovišti nebo v jeho blízkosti. V nyní posuzované věci bylo prokázáno, že žádnému příslušníkovi nebylo žádným předpisem či nadřízenými zakázáno opustit věznici či stanoviště, kde vykonávali službu, a nikdo je nenutil, aby se pohybovali v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek v blízkosti stanoviště, kde vykonávali službu. Příslušníci věznice se v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek mohou pohybovat po věznici a mohou i věznici opustit, což příslušníci nepopírali. Příslušník, který by se rozhodl opustit věznici v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, by se však musel při opuštění věznice podrobit kontrole a taktéž by se musel podrobit kontrole při návratu do věznice. Je však téměř nemožné, aby toto příslušník zvládl ve 30 minutách. Ke stejnému názoru se přiklání i odborná literatura (Petr Tomek, Zdeněk Fiala. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Komentář. 3. Aktualizované a rozšířené vydání, ANAG, 2019) a judikatura NSS.

Žalovaný se neztotožnil se žalobci, že by k problematice čerpání přestávek na jídlo a odpočinek nešla použít judikatura civilních soudů, které řešily čerpání přestávek na jídlo a odpočinek dle zákoníku práce. Úprava v zákoníku práce a v zákoně o služebním poměru je velice podobná. Žalovanému je známo, že čerpání přestávek na jídlo a odpočinek je komplexně upraveno v zákoně o služebním poměru. Žalovaný však použil judikaturu civilních soudů pouze v omezené míře a s přihlédnutím k rozsudkům soudů řešícím čerpání přestávek na jídlo a odpočinek u příslušníků bezpečnostních sborů, jak ostatně připustil i NSS v rozsudku č. j. 9 As 40/2020-78.

Je na příslušnících, jak využijí vymezený čas na čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, zda se budou stravovat v závodní jídelně či kantýně, donesou si stravu z domova nebo budou pouze odpočívat. Není povinností žalovaného, aby prokazoval, jak mohou žalobci čerpat odpočinek, a není to ani možné, neboť každý vnímá odpočinek jinak. Pokud by příslušník nemohl čerpat přestávku z důvodu neodkladného plnění služebních povinností, měl by to nahlásit nadřízenému. Pokud tak neučinil, tak je téměř nemožné tuto skutečnost po tak dlouhé době prokazatelně dohledat.

Žalovaný uzavřel, že přestávky v prostředí Věznice Vinařice lze naplánovat a službu lze pro čerpání přestávky přerušit, neboť charakter jednotlivých stanovišť to buďto umožňuje (pohyblivá stanoviště), nebo jsou příslušníci po dobu čerpání přestávek na jídlo a odpočinek vystřídáni (pevná stanoviště). V době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nemá příslušník žádné povinnosti vyplývající ze stanoviště, na kterém vykonává službu, a může tak plně čerpat přestávku, neboť výkon služby lze pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek přerušit. Je na jeho uvážení, zda bude přestávku čerpat formou konzumace stravy či bude pouze odpočívat. K argumentaci žalobců, že ve směrnicích pro dozorčí a strážní službu není uvedena možnost čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, uvedl, že upravují pouze výkon služby na stanovištích, nikoliv dobu mimo službu, tedy i dobu přerušení služby z důvodu čerpání přestávek. Povinnost umožnit příslušníkovi čerpat přestávku na jídlo a odpočinek vyplývá ze zákona o služebním poměru a je promítnuta v příloze denních rozkazů vedoucích.

Žalobci ve společné replice zdůraznili, že stanoviště, na kterých vykonávají službu, musí být střežena po celou dobu tak, jak je stanovena v seznamu strážních a dozorčích stanovišť. Mají za to, že se žalovaný snaží vzbudit dojem, že pokud je některý ze žalobců zařazen na pohyblivé stanoviště, může fakticky kdykoli čerpat přestávku a ponechat úsek bez dozoru. Ve věznici se veškerý pohyb odsouzených děje pod dozorem příslušníka. Optikou žalovaného by příslušník mohl kdykoli začít čerpat přestávku. Tím by se zásadním způsobem narušil časový rozvrh dne. Žalovaný pomíjí povinnost umožnit příslušníkům čerpat alespoň čas na konzumaci stravy, pokud nelze čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Všichni slyšení příslušníci uvedli, že jim je konzumace stravy umožněna, přestávku ale nečerpají celou a po konzumaci se ihned vrací zpět na stanoviště, případně že stravu konzumují na stanovišti. To však nelze považovat za čerpání přestávky na jídlo a odpočinek.

Ve Věznici Vinařice není žádného prostoru, kde by mohli žalobci trávit přestávku na odpočinek. Rozlišení na oddělení vězeňské stráže a výkon trestu prezentovaný žalovaným je irelevantní, protože situace je v obou odděleních stejná. Žalobcům také není zřejmé, jak dospěl žalovaný k závěru, že pokud je vyhlášena mimořádná událost, žalobci neukončují stravování a nemusí se dostavit na místo zpravidla určené inspektorem strážní služby prostřednictvím radiostanice, kterou neodkládají. V okamžiku zásahu je totiž nezbytné shromáždit co možná největší počet strážných k likvidaci události. Ačkoli jsou veškeré činnosti žalobců zapisovány do knihy předání a převzetí služby, nikde není uvedeno, že by byli žalobci střídáni a předána služba včetně sčítací prověrky odsouzených tak, aby měl přehled o počtu odsouzených. Žalobci nerozumí rozdílu v plnohodnotném předávání služby a přebírání služby v jejím průběhu. Služba buď předána je, nebo není. Služba předána být nemůže, neboť v denním rozkaze vedoucích není žádný příslušník, který by byl určen ke střídání během přestávek na jídlo a odpočinek. K vyjádření žalovaného ohledně eskorty žalobci uvádí, že není zřejmé, jak má být plánována přestávka v době, která je delší než pět hodin. Uvádí, že nedali souhlas s pozdějším čerpáním přestávky.

Žalobci zopakovali nesouhlas s aplikací judikatury týkající se právní úpravy zákoníku práce. K tomu poukázali na rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78, a usnesení NSS ze dne 21. 10. 2020, č. j. 2 As 347/2019-71. NSS dovodil, že pokud není příslušník na stanovišti střídán, nemůže plnohodnotně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek.

Žalobci v podáních ze dne 25. 5. 2021 a 7. 6. 2021 doplnili služební zařazení jednotlivých žalobců v rozhodném období. Pokud jde o oddělení vězeňské stráže, není možné strážné dále rozdělit dle vykonávané činnosti. Znovu zdůraznili, že nebyli za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek střídáni. Žalovaný upřesnil doby trvání služebního poměru jednotlivých žalobců a v případě žalobců postupně zařazených na oddělení vězeňské stráže a oddělení výkonu trestu doby, po kterou byli na tato oddělení zařazeni.

Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobci podali žádost o proplacení hodin odpracovaných během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek, a to žalobci g), m), o), ap), be), bf), bk), bx) a by) za období od 2. 5. 2015 do 2. 5. 2018, ostatní žalobci (a 14 dalších příslušníků) za období od 28. 3. 2015 do 28. 3. 2018. Samostatnou žádost dále podal dne 17. 5. 2018 nprap. V. L. Žádosti zdůvodnili tím, že jim je sice umožněno stravování, nemají však možnost opustit objekt věznice tak, aby mohli čerpat přestávku a relaxovat dle svého uvážení. Příslušníci jsou povinni se zapojit do likvidace či řešení mimořádných událostí. Dle názoru žalobců jde pouze o umožnění stravování, nečerpají přestávky na odpočinek dle § 60 služebního zákona. V době čerpání přestávky nemají možnost opustit střežený objekt, neboť ve službě není tolik příslušníků, aby byla zajištěna zastupitelnost a žalobci mohli přestávku čerpat. Příslušník se musí v průběhu přestávky zajímat o dění na svém pracovišti. Zejména u eskortní služby její členové nemohou opustit střeženou osobu, neboť by eskortu oslabili a vystavili ostatní eskortující příslušníky a společnost nebezpečí útěku eskortovaných osob. K důkazu označili seznam strážních a dozorčích pracovišť, z něhož plyne, že v době výkonu služby nebyl plánován zástup zajišťující na stanovištích střídání k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, výslechy účastníků k tomu, jak docházelo k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, zda byli žadatelé střídáni na přestávky a zda je mohli čerpat mimo střežený objekt a dle svého uvážení, výslechy přímých nadřízených (vedoucích příslušného oddělení) k tomu, jak docházelo ke střídání na jednotlivých stanovištích a zda bylo účastníkům umožněno čerpání přestávek na stravu a odpočinek dle jejich volby, měsíční směnové výkazy, z nichž plyne odpočet hodin za přestávky na jídlo a odpočinek, denní rozkazy příslušného vedoucího oddělení a směrnice pro výkon služby na jednotlivých strážních a dozorčích stanovištích.

Dne 15. 5. 2018 proběhlo ve věci ústní jednání, během něhož byli vyslechnuti prap. P. H. [žalobce al)], pprap. V. R. [žalobce az)], prap. M. Š. [žalobce ay)], nstržm. R. D. [žalobce k)], nprap. M. F. [žalobce bo)] a svědci mjr. Mgr. V. K. a mjr. Mgr. I. B. Zmocněnec žalobců uvedl, že netrvá na tom, aby byli vyslechnuti všichni příslušníci, ale pouze „vzorek“ čtyř až šesti z nich.

Žalobce al) prap. P. H., inspektor dozorčí služby na oddělení výkonu trestu, uvedl, že přestávky jsou čerpány tak, že 15 minut je čerpáno v dopoledních hodinách a 30 minut od 11:00 s počátkem výdeje obědů odsouzeným. Příslušníci jsou postupně střídáni tak, aby se mohli postupně vystřídat při obědě. Opustit věznici za účelem čerpání přestávky není dle jeho názoru s ohledem na zajištění bezpečnosti možné. Vypověděl, že seznamuje příslušníky s možností čerpání přestávek, zajišťuje čerpání přestávek, a pokud je není možné řádně vyčerpat, zajišťuje vyčerpání v náhradním termínu. V případě nemožnosti vyčerpání přestávky je vyhotoven zápis do knihy převzetí a předání služby a poskytne se možnost čerpat v náhradním termínu. Pokud příslušník čerpá přestávku a žalobce al) dostane informaci do radiostanice, např. o ukončení činnosti na zdravotním středisku, zajišťuje tyto činnosti prostřednictvím jiného příslušníka, aby nenarušil přestávku příslušníkovi, který ji čerpá. Sleduje provoz věznice a střídá příslušníka jiným příslušníkem z jiného dozorčího stanoviště. K otázce zmocněnce žalobců, jak fakticky a administrativně probíhá střídání příslušníků na dozorčích stanovištích, žalobce al) odpověděl, že dozorci mají povinnost v rámci zajištění chodu věznice spolupracovat s ostatními zaměstnanci věznice. Dozorčí stanoviště jsou pohyblivá, střídání se nikam neeviduje, střídání řídí on jakožto inspektor dozorčí služby. K dotazu, jak probíhá předávání odsouzených na dozorčích stanovištích, uvedl, že sčítací prověrka se při předávání odsouzených nedělá, přebírající příslušník zkontroluje údaje na informační tabuli a v knize předání a převezme stanoviště. Početní prověrka se provádí ráno, po stravování a večer. Namátková pouze při podezření nebo z jiných důvodů. Dále uvedl, že příslušníci jsou veleni dle denního rozkazu na konkrétní stanoviště. Tzv. střídači se v něm neuvádí, jednotlivé střídače zajišťuje sám. K dotazu zmocněnce, zda má odpovědi rozumět tak, že nejsou obsazena stanoviště dle rozpisu dozorčích stanovišť, odpověděl, že stanoviště v té době není obsazeno jiným příslušníkem. Nebyl si jist, zda je ve směrnicích pro výkon dozorčí služby stanoveno čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek. Dále uvedl, že za mimořádnou událost odpovídá příslušník, který stanoviště převzal. Ke zjištění případného zavinění konkrétního dozorce se využívají všechny technické prostředky. Vypověděl také, že on sám střídán není. Během čerpání přestávek jsou příslušníci vystrojeni v uniformě včetně pomůcek, aby byli schopni v případě potřeby (např. signál 123) zasáhnout. Pokud k tomu dojde, přestávka je poté nahrazena. Uvedl, že mu nikdo nenařídil, že v době přestávky nemůže opustit objekt věznice; s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

Žalobce az) pprap. V. R., dozorce na oddělení výkonu trestu, během výpovědi uvedl, že pracuje v nepřetržitém provozu, což znamená, že čerpá přestávky nepravidelně s ohledem na chod a potřeby věznice. Chodí na oběd, vyčerpá někdy 10, někdy 15 minut podle okolností. K otázkám zmocněnce doplnil, že střídání zajišťuje inspektor dozorčí služby, jenž určí konkrétního příslušníka, který ho na oddíle, kam je velen, vystřídá. Má za to, že jde o strážného z jiného stanoviště, o tzv. střídačích nic neví. Předávání odsouzených probíhá tak, že příslušníka seznámí s početním stavem odsouzených a s činnostmi, které je třeba během přestávky zajistit. Sčítací prověrky se neprovádí, vychází se ze stavu na informační tabuli, faktický počet nemusí souhlasit. K dotazu uvedl, že denním rozkazem jsou příslušníci určeni na jednotlivá stanoviště, nevěděl, zda jsou v něm uvedeni příslušníci zajišťující střídání. Nevěděl, zda je obsazeno stanoviště, ze kterého pochází příslušník, který jej střídá. Doplnil, že ve směrnicích pro výkon služby na konkrétních stanovištích není čerpání přestávek stanoveno. K dotazu, kdo odpovídá za mimořádnou událost při čerpání přestávky, je-li zjištěna s odstupem času, odpověděl, že odpovídá on. Uvedl, že příslušníci jsou během přestávek v uniformě se všemi pomůckami. Pokud je během přestávky vyhlášen tísňový signál, přestávka není nahrazena a není evidována do knihy předání a převzetí služby. Na závěr uvedl, že mu nikdo nenařídil, že nesmí během přestávky opustit objekt věznice, s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

Žalobce ay) prap. M. Š., dozorce na oddělení výkonu trestu, vypověděl, že podal žádost spolu s dalšími účastníky řízení, neboť se domnívá, že přestávky nejsou čerpány podle zákona o služebním poměru. Uvedl, že přestávky nečerpá, neboť na dozorčím stanovišti č. 10 (ošetřovně) není střídán. V době přestávky je v uniformě, má u sebe všechny pomůcky, nemá klid na čerpání přestávky, jelikož musí řešit problémy týkající se zdravotního střediska. K dotazům zmocněnce konstatoval, že v denním rozkaze nejsou uvedeny osoby, které by ho střídaly. Ve směrnicích pro výkon služby konkrétního stanoviště je stanoveno čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek. To, že nesmí v době přestávky opustit věznici, dle žalobce ay) plyne ze zákona o služebním poměru. K dotazům služebního funkcionáře, zda chodí na obědy a čerpá 30minutovou přestávku, uvedl, že ano, s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

Svědek mjr. Mgr. I. B., vedoucí oddělení výkonu trestu, uvedl, že přestávky jsou dozorci čerpány a evidovány v souladu s platnými předpisy. Kromě zákona o služebním poměru se problematiky dotýkají nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále jen „NGŘ“) č. 5/2016 a č. 51/2017, jimiž jsou stanoveny náležitosti denního rozkazu a evidence čerpání přestávek ve službě. Konkrétní časy přestávek stanoví inspektor dozorčí služby, který v souladu s NGŘ č. 5/2016 koordinuje, řídí a kontroluje činnost dozorců ve směně. Stanoví úkoly a o jejich činnosti má přehled. Svědek nezaznamenal žádné stížnosti ohledně čerpání přestávek ze strany dozorců ani inspektorů. K dotazu uvedl, že neví o tom, že by na příslušníky dozorčí služby někdo vyvíjel nátlak, zastrašoval je nebo vyhrožoval kázeňským řízením, pokud uvedou, že přestávky nebyly čerpány. V denních rozkazech vedoucího oddělení výkonu trestu (dále též jako „denní rozkaz VOVT“) nejsou uvedeni příslušníci, kteří by specificky střídali ostatní. Ve věznici je pouze jedno pevné dozorčí stanoviště, na němž je příslušník střídán dle pokynu inspektora dozorčí služby jiným inspektorem určeným příslušníkem, případně ho střídá inspektor. Tento pokyn je součástí denního rozkazu. Ostatní stanoviště jsou pohyblivá, což znamená, že příslušník tam velený se pohybuje v rámci plnění služebních povinností v rámci věznice. Na pohyblivých stanovištích nejsou příslušníci střídáni, neboť to není potřeba. Tito příslušníci čerpají přestávku na jídlo a odpočinek tak, jak bylo stanoveno inspektorem dozorčí služby, nebo dle dohody mezi nimi. K dotazu svědek uvedl, že pohyblivá stanoviště nelze chápat tak, že by nebylo třeba je obsazovat, příslušníci v rámci svých úkolů zajišťují dodržování časového rozvrhu dne, mimo jiné převádějí odsouzené k vycházkám, ošetření na zdravotní středisko, zajišťují výměnu prádla, výdej stravy a další úkoly, které nemohou být realizovány na ubytovně odsouzených. Ve věznici jsou směrnicemi zpracovány povinnosti na jednotlivá dozorčí stanoviště, čerpání přestávek tam není stanoveno, neboť konkrétní časy stanoví inspektor dozorčí služby. Dozorci mají možnost se seznámit s dobou čerpání přestávky, jak jim byla stanovena inspektorem, vyjádřit se k tomu a navrhnout jiný termín čerpání. Inspektor změnu provede a dozorce podpisem stvrdí, že s ní byl seznámen. K dotazu uvedl, že v případě, kdy příslušníka střídá inspektor, zastupuje inspektora jiný příslušník obdobně jako v jiných případech, jde však o hypotetickou situaci, která doposud nenastala. Předávání dozorčích stanovišť za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek neprobíhá jako při střídání směn. Příslušníci se pouze navzájem informují o událostech, které souvisí s časovým rozvrhem dne a chodem věznice. Početní prověrka se neprovádí, odsouzení jsou v uzavřeném prostoru a o jejich počtu je přehled, např. formou informační tabule. Střídání se do knihy předání a převzetí služby nezapisuje, rozhoduje o něm inspektor dozorčí služby. Neví, zda inspektoři nevedou pomocnou evidenci. Pokud dojde ke zjištění mimořádné události s odstupem času, zjišťuje se, kdo konkrétně pochybil. Na otázku zmocněnce, zda po dobu čerpání přestávek na jídlo a odpočinek příslušníky velenými na dozorčí stanoviště není část dozorčích stanovišť obsazena v souladu s rozpisem dozorčích stanovišť, odpověděl, že není. Dále svědek vypověděl, že během přestávek jsou příslušníci ustrojeni dle své úvahy. Mají k dispozici několik míst. Nejčastěji využívají jídelnu, mohou však konzumovat i vlastní donesené jídlo, které si mohou na určených místech ohřát. Nebyl si vědom, že by nějaká vnitřní norma upravovala, jak se má chovat příslušník během přestávky. Ustrojení během výkonu služby upravuje NGŘ č. 5/2016. K otázce ohledně vyhlášení mimořádné situace v průběhu konzumace stravy uvedl, že u řady mimořádných situací nemusí příslušníci zasahovat (např. nález nepovolených věcí). Je-li vyhlášen tísňový signál, dostaví se na místo ti příslušníci, kteří nevykonávají jiné služební úkoly. Nikdy se nesetkal s tím, že by příslušník požádal o možnost vzdálit se za účelem čerpání přestávky z objektu věznice, i když z jiných důvodů (např. návštěva lékaře) věznici opouštějí. K otázce, proč by museli žádat o možnost opuštění objektu, konstatoval, že o příslušnících i občanských zaměstnancích v prostorách věznice musí mít inspektoři a vrchní inspektoři přehled právě pro případ vzniku mimořádné události, při které by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví zaměstnanců.

Žalobce k) nstržm. R. D., strážný na oddělení vězeňské stráže, uvedl, že je velen denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže (dále jen „denní rozkaz VOVS“) na 12,5 hodiny na strážní stanoviště. Jeden týden začíná na strážním stanovišti č. 2, další na stanovišti č. 7, přičemž celý cyklus se neustále opakuje. Aby mohl čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, musí počkat na vystřídání. Přestávku čerpá 10 až 15 minut, jedenkrát z deseti případů vyčerpá 25 minut. Musí počkat na vystřídání, a to i v případě, že potřebuje na toaletu. K dotazu, zda jsou v denním rozkaze VOVS uvedeni tzv. střídači, uvedl, že nejsou žádní střídači, ale strážný odvelený z jiného stanoviště. S měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

Žalobce bo) nprap. M. F., inspektor strážní služby oddělení vězeňské stráže, konstatoval, že přestávka není taková, aby ji mohl čerpat dle svého uvážení. K dotazu zmocněnce, jak jakožto vrchní inspektor strážní služby čerpá přestávky, vypověděl, že se chodí se stravovat do závodní jídelny, během oběda je ustrojen a vybaven všemi pomůckami pro případ vzniku mimořádné události. V noční době je situace obdobná. V době přestávky není střídán, je zastoupen inspektorem strážní služby. Dále uvedl, že mu není umožněno po dobu stravování opustit objekt věznice. K dotazu zmocněnce dále popsal, jak probíhá střídání stanovišť za účelem čerpání přestávky. Konstatoval, že dle denního rozkazu VOVS strážný ze stanoviště č. 8 střídá strážné na stanovišti č. 1, 2 a 10, což znamená, že po tuto dobu je stanoviště č. 8 oslabeno. K dotazu, zda jsou střídána dozorčí stanoviště během nočních směn, uvedl, že nejsou střídána, příslušníci jsou zastoupeni. V denním rozkaze VOVS nejsou uvedeni příslušníci na střídání strážných stanovišť. Strážní velení na strážní stanoviště nemohou opustit strážní stanoviště bez vystřídání a opustit věznici. Během konzumace stravy jsou příslušníci ustrojeni v uniformě včetně všech pomůcek. Pokud nastane mimořádná událost, jsou povinni zanechat konzumace a řídit se pokyny nadřízených. K dotazu uvedl, že mu není známo, zda jsou ve směrnicích pro výkon služby uvedeny přestávky na jídlo a odpočinek. S měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje. K dotazu, kdy a kým mu bylo nařízeno, že nesmí opustit po dobu přestávek věznici, uvedl, že je denním rozkazem velen na určené stanoviště, se svolením vedoucího oddělení by mohl věznici opustit, pokud by byl vystřídán a předal veškerou dokumentaci.

Svědek mjr. Mgr. V. K., vedoucí oddělení vězeňské stráže, vypověděl, že příslušníci oddělení vězeňské stráže jsou na všechna strážní stanoviště veleni denním rozkazem VOVS. Pro účely střídání z důvodu čerpání přestávky jsou zpravidla využíváni příslušníci velení na strážní stanoviště č. 8 (strážní a zásahová hlídka). Ve směrnicích pro výkon strážní služby na tomto stanovišti není konkrétně střídání příslušníků za účelem čerpání přestávek uvedeno. Strážní však mají povinnost plnit pokyny vrchního inspektora strážní služby, který přestávky nařizuje. Ve směrnicích pro výkon strážních stanovišť přestávka na jídlo a odpočinek uvedena není. V rozpise pro stanoviště č. 8 i v denním rozkaze VOVS je uvedeno, kdy je toto stanoviště obsazováno. Za účelem střídání je stanoviště č. 8 obsazováno v síle 3 + 1, proto nikdy během střídání z důvodu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nedojde k tomu, že by nebylo obsazeno. Dle rozpisu strážních stanovišť mají ve věznici 16 strážních stanovišť. Některá jsou pevná, jiná pohyblivá. Některá jsou obsazována pouze v denní době, jiná nepřetržitě. Příslušníci ze stanoviště č. 8 střídají zpravidla ostatní příslušníky k zajištění přestávky na jídlo a odpočinek. V praxi je pro střídání příslušníků pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek více. Samozřejmě nastává situace, že nelze umožnit čerpání přestávky, což je řádně zaznamenáno v příloze denního rozkazu VOVS a uvedeno ve výkazu odsloužených hodin. Příslušníci jsou denními rozkazy veleni na konkrétní strážní stanoviště, což nevylučuje v průběhu směny denním rozkazem VOVS určit pro účely čerpání přestávek na jídlo a odpočinek jiného příslušníka, který se například vrátil z eskorty. Pokud je tato praxe využita, je to zaznamenáno v denním rozkaze VOVS. K dotazu zmocněnce ohledně trávení přestávky uvedl, že na stanovišti č. 8 je místnost s odpovídajícím vybavením a zázemím, kde mohou příslušníci přestávku trávit, zpravidla ji tráví v jídelně nebo v kantýně. Žádným předpisem není stanoveno, že by příslušník během přestávky nemohl opustit objekt věznice. Není to však zpravidla technicky a organizačně proveditelné s přihlédnutím k umístění věznice. K dotazu, zda je možné, aby strážný velený na stanoviště č. 8 toto stanoviště opustil mimo objekt věznice, svědek uvedl, že taková situace dosud nenastala, případná žádost by byla řešena služebním funkcionářem individuálně. Strážný by měl funkcionáře požádat, neboť bývá vybaven služební zbraní a dalšími donucovacími prostředky, což v případě požadavku na opuštění věznice znamená, že je třeba výzbroj uložit a zabezpečit. Každý je vystrojen a vyzbrojen podle směrnic pro jednotlivá stanoviště. Pro účely čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek je vymezen prostor pro uložení služební výzbroje. Pokud vznikne závažná mimořádná událost, jsou všichni příslušníci v objektu věznice povinni zakročit i mimo výkon služby dle § 7 odst. 3 zákona o Vězeňské službě. Přestávka pak je přerušena, takové situace jsou uvedeny v denních rozkazech VOVS a výkazu odsloužených hodin, s nimiž jsou příslušníci prokazatelně seznámeni. K dotazu, jak čerpají přestávky příslušníci zařazení v eskortní směně v případech, že je eskorta delší než 5 hodin, svědek uvedl, že v takovém případě mají přestávku evidovanou jako nevyčerpanou, což je uvedeno v denních rozkazech VOVS a výkazu odsloužených hodin.

Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2018, č. j. VS - 54559-16/ČJ/2018-800520 (dále také jako „první rozhodnutí ředitele věznice“), ředitel věznice zamítl všechny žádosti o proplacení odpracovaných hodin během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek, neboť přestávky na jídlo a odpočinek byly řádně čerpány a nárok na jejich proplacení nevznikl. Ředitel věznice vycházel z listinných důkazů a výpovědí svědků (mjr. Mgr. B. a mjr. Mgr. K.) a účastníků, zejména P. H. Z provedených výkazů odsloužených hodin vyplynulo, že žadatelé přestávky na jídlo a oddech vyčerpali, což stvrdili svými podpisy. V řízení nebyl předložen důkaz, který by správnost evidence zpochybnil. Nebylo prokázáno, že by střídání příslušníků na dozorčích či strážních stanovištích nebylo zajištěno. Z výslechů svědků a účastníků plyne, že zastupitelnost je zajištěna a žadatelé mají možnost přestávku na jídlo a odpočinek řádně čerpat. Pokud ve výjimečných případech eskortní služby nelze výkon služby přerušit, má příslušník možnost takovou skutečnost oznámit, aby mu přestávka nebyla odečtena z odpracované doby služby. Skutečnost, že příslušníci tráví přestávku uvnitř objektu věznice, je na jejich uvážení. Pokud by ji chtěli opustit, museli by odevzdat a uložit výzbroj a podrobit se kontrole. S ohledem na umístění věznice je logické, že přestávky netráví mimo objekt. V blízkosti se totiž nenachází žádné stravovací služby, obchod s potravinami ani žádné místo využitelné pro krátkodobou relaxaci. Nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že by některému z příslušníků bylo zamezeno v opuštění věznice. Z provedených výslechů svědků vyplynulo, že během mimořádných událostí je přestávka na jídlo a odpočinek přerušena, což je poté uvedeno ve výkazu odsloužených hodin. K námitce žalobců, že nemohou odložit výzbroj a výstroj, uvedl, že z výpovědí svědků vyplývá, že ústrojová kázeň během čerpání přestávky není řešena ani sledována. V oddělení vězeňské stráže je vymezen prostor pro odkládání výzbroje. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, ředitel věznice konstatoval, že i pokud by připustil, že mohou určitá omezení existovat, nejsou takového rázu, aby je bylo možno považovat za výkon služby. Argumentaci žalobců rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, považoval ze nepřiléhavou, neboť se jednalo o odlišnou situaci, kdy příslušníkům sloužícím na operačním středisku s nepřetržitým výkonem služby, kteří nemohli opustit pracoviště, měla být poskytnuta přiměřená přestávka na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 3 služebního zákona. Příslušníci v posuzovaném případě nemusí přestávku trávit na svých stanovištích a je zajištěno jejich střídání, aby přestávku mohli trávit konzumací stravy nebo jiným způsobem odpočinku dle své vůle. Směrnice pro výkon služby na jednotlivých strážních či dozorčích stanovištích upravují pouze povinnosti při výkonu služby, v době přestávky nejsou příslušníci povinni plnit povinnosti na strážním či dozorčím stanovišti. Na základě listinných důkazů, výpovědí svědků i účastníků ředitel věznice uzavřel, že žalobci přestávky na jídlo a odpočinek řádně čerpali.

Proti prvnímu rozhodnutí ředitele věznice podali žalobci odvolání. Namítali zejména, že z výslechů vyplynulo, že jim není čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek umožněno. Příloha denních rozkazů vedoucího oddělení s evidencí přestávek na jídlo a odpočinek je pouze fiktivním dokladem, který nemůže být realizován, neboť příslušníci jsou v době čerpání přestávky povinni plnit jiné úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Pokud se mohou stravovat, není jim to umožněno v předepsaném časovém rozsahu a jsou po celou dobu ustrojeni ve služebním stejnokroji a vyzbrojeni. Dle žalobců se ředitel věznice dostatečně nevypořádal se závěry rozsudku Městského soudu v Praze, které na jejich případ dopadají. Poukázali na to, že všichni jsou na svá místa přidělováni denními rozkazy, v nichž nejsou další příslušníci, kteří by prováděli střídání. Podle rozkazů musí být stanoviště obsazena. Dle žalobců se svědci se snažili obhajovat svou pozici vedoucích oddělení, neboť za čerpání přestávek odpovídají. Jejich tvrzení zůstala osamocena a neodpovídají realitě. Poukázali na to, že jsou do služby veleni rozkazem na přesně stanovený post dle rozpisu strážních a dozorčích stanovišť, v němž je uvedena doba a počet osob, jimiž se stanoviště obsazují. Nejsou v něm uvedeni příslušníci, kteří by prováděli střídání, ani žádné stanoviště, které by bylo možné opustit. Nedokážou si představit, že by za účelem čerpání přestávky opustili střežený objekt, kde jsou veleni na dozorčí a strážní stanoviště, aniž by byli na stanovišti střídáni, když směrnice pro výkon služby na těchto stanovištích takové počínání neupravuje. Ke konzumaci stravy odchází v plné výstroji a v případě mimořádné události konzumaci ukončují. Žádný z vyslechnutých příslušníků nepotvrdil, že by byli střídáni, a střídání se neevidují v knize předání a převzetí služby. Pokud rozpisy stanovišť ani interní směrnice s přestávkami nepočítají a s ohledem na personální obsazenost věznice nelze provádět předávání a převzetí stanovišť tak, aby byla obsazena v okamžiku čerpání přestávky jinou osobou, nejsou přestávky na jídlo a odpočinek čerpány. Upozornili na to, že nedostatek personálu byl v nedávné době vězeňskou službou řešen proplacením odpracovaných přesčasových hodin služby.

První rozhodnutí ředitele věznice žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 16. 10. 2018, č. j. VS-88415-7/ČJ-2018-80000L-PK, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť ředitel věznice nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2018, č. j. 57 Ad 2/2017-44, žalovaný v odůvodnění uvedl, že je ve věci podstatné, zda účastníci mohli službu přerušit a čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nebo zda byli nuceni k nepřetržitému výkonu služby a byla jim poskytnuta pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek. Ředitel věznice nezareagoval na výpovědi svědků a účastníků a dostatečně nezjistil, jakým způsobem na jednotlivých stanovištích přestávky probíhaly, jak byly realizovány a jak odpočinek vypadal. Pokud například vyslýchaní příslušníci uvedli, že čerpali přestávku v kratším než zákonném rozsahu, nebylo zjištěno, z jakého důvodu. Nabízelo se položit doplňující otázky, konfrontovat výslechy s dalšími důkazy či vyslechnout příslušníky na stejných stanovištích či inspektory dozorčí a strážní služby, kteří nejsou účastníky řízení. Ředitel věznice si mohl opatřit též další důkazy (např. ověřit výpovědi vedoucích oddělení, zjistit, kdy došlo k vyhlášení mimořádných událostí a jak bylo v takovém případě postupováno). Ředitel věznice se také nezabýval tím, zda má vystřídaný příslušník nadále odpovědnost za stanoviště, nebo zda odpovědnost přechází na příslušníka, který jej střídá, zda a jak jsou s tím obeznámeni a zda je střídající příslušník seznámen s povinnostmi stanoviště, které střídá, a plní je do návratu střídaného příslušníka. Také se nedostatečně vypořádal s tvrzením vedoucího oddělení vězeňské stráže, že pokud nebylo čerpání přestávky na jídlo a odpočinek umožněno, bylo to zaznamenáno v příloze denního rozkazu a následně ve výkazu odsloužených hodin a v jakých případech se tak mělo dít (např. pouze u příslušníků vykonávajících eskortu či mimořádných událostech nebo i jiných případech, což bylo možné následně podložit listinnými důkazy). Je třeba jednoznačně zjistit, jak probíhá střídání příslušníků v rámci přestávek na jídlo a odpočinek a zda jsou v té době plněny povinnosti stanoviště střídaného i střídajícího příslušníka, např. výpověďmi účastníků, výslechy svědků či z listinných důkazů (např. směrnic pro