3 Ads 15/2004 — Nejvyšší správní soud

59 Ad 1/2021- 8 - text 7 59 Ad 1/2021 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: M. R. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě o zaplacení částky 22 440 Kč s úroky z prodlení t a k t o : I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně ke Krajskému soudu v Praze dne 8. 2. 2021 domáhá, aby soud vyslovil, že se žalované zakazuje pokračovat v trvajícím nezákonném zásahu do práv žalobkyně spočívajícím v nevyplácení dávek důchodového pojištění celkem ve výši 22 440 Kč za roky 2018, 2019, 2020 a 2021, přičemž tento zákaz splní žalovaná tím, že předmětnou částku spolu s úrokem z prodlení z této částky za období od 6. 5. 2018 do zaplacení zašle žalobkyni poštovní poukázkou na její adresu do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobkyně uvedla, že je příjemcem starobního důchodu, který jí vyplácí žalovaná. Namítá, že žalovaná jí za předmětná období nevyplatila starobní důchod ve výši stanovené výměry žalované. K důkazu žalobkyně navrhla předmětné výměry, které si má soud obstarat u žalované, případně je žalobkyně předloží, pokud by je soud od žalované nezískal. Dle žalobkyně koná žalovaná v rozporu se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a prováděcí vyhláškou. K včasnosti žaloby žalobkyně uvedla, že se dle jejího názoru jedná o zásah trvající, tudíž lhůta k podání žaloby nemůže uplynout dříve, než je zásah ukončen. Žalobkyně navrhla žalobě vyhovět a uložit žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši čtyř paušálních částek podle advokátního tarifu, tedy 1 200 Kč. 3. Žalovaná namítla, že podle jejího názoru nejsou splněny podmínky řízení. Podle žalované žalobkyně není prima facie zkrácena na veřejném subjektivním právu, a nadto žalovaná při zajišťování výplaty dávky nevystupuje v postavení správního orgánu vykonávajícího veřejnou moc, ale v pozici organizační složky státu hradící dávku, o jejíž výši již bylo rozhodnuto dříve. Jakkoliv dávka starobního důchodu má původ v právních předpisech práva veřejného, jakmile se stane rozhodnutí o přiznání dávky pravomocným a vykonatelným, stává se dávka peněžitým nárokem vůči státu z vykonatelného rozhodnutí, jež je soukromoprávním titulem, který lze vykonat v soudním vykonávacím řízení, jak to potvrzuje § 274 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004-54. Jednotlivé přiznané dávky starobního důchodu tak podle žalované nepředstavují veřejné subjektivní právo, jehož ochrany by se bylo možné dovolávat ve správním soudnictví. Zcela konkrétně k věci žalobkyně pak žalovaná uvádí, že z důchodu žalobkyně prováděla srážky v pozici plátce mzdy, tedy subjektu vstupujícího do občanskoprávních vztahů v rovné pozici s ostatními účastníky a s případnou občanskoprávní odpovědností za škodu, a to na základě vyjmenovaných rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a soudního exekutora JUDr. Jiřího Bulvase. Žalobkyni tak byly vypláceny důchodové dávky snížené o exekuční srážky. 4. Podle § 2 odst. 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 5. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. 6. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Podle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. 8. Na počátku každého řízení, i kdykoliv během jeho vedení, je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení, tedy předpoklady, za nichž se může soud věcí meritorně zabývat a rozhodnout ji [srov. § 103 o. s. ř. použitý na základě § 64 s. ř. s.]. Podmínky řízení jsou buď odstranitelné, nebo neodstranitelné. Neodstranitelnou podmínkou řízení je mj. nedostatek pravomoci soudu. 9. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu. 10. Podle § 5 písm. a) bodu 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“) Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek (důraz přidal soud). 11. Podle § 116 odst. 1 organizačního zákona se dávky důchodového pojištění vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak. 12. Podle § 116b organizačního zákona výplaty dávek důchodového pojištění v hotovosti zprostředkuje držitel poštovní licence. Odměna držiteli poštovní licence za zprostředkování výplaty dávek se stanoví podle cenových předpisů. 13. Za nezákonný zásah, jehož zákazu se žalobkyně u soudu domáhá, označila žalobkyně skutečnost, že jí v letech 2018 až 2021 nebyly vypláceny dávky starobního důchodu ve výši, která jí měla náležet podle výměrů žalované. Neuvádí však, z jakého důvodu se tak stalo, zda je jí takový důvod znám ani zda se na žalovanou obrátila například se žádostí o vysvětlení, pokud jí takový důvod znám není. 14. V této souvislosti je podstatné, že žalobkyně zcela evidentně nebrojí proti obsahu samotných jednotlivých výměrů žalované, neboť z kontextu žaloby není pochyb, že tyto má za správné; za nesprávnou pokládá skutečnost, že jí dávka není vyplácena ve vyměřené výši. Žaloba proti rozhodnutí v tomto případě nepřipadá do úvahy ani podle informací podaných žalovanou ve vyjádření k žalobě, která netvrdí, že by starobní důchod nevyplácela z důvodu, že o tom vydala nějaké rozhodnutí. Žalobkyně ani netvrdí, že by jí byla zcela zastavena výplata přiznaného starobního důchodu bez vydání rozhodnutí předpokládaného právní úpravou (např. o odnětí dávky podle § 115 organizačního zákona či o zastavení výplaty dávky podle § 117a organizačního zákona), aby bylo možné uvažovat o tom, že by se mohla domáhat ochrany proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí. Žalobkyně skutečně brojí pouze proti tomu, že jí nejsou vypláceny dávky starobního důchodu ve výši přiznané rozhodnutím žalované, resp. navazujícími výměry (oznámeními podle § 86 odst. 2 organizačního zákona). V tomto směru z hlediska systematiky žalobních typů ve správním soudnictví přichází (hypoteticky) do úvahy skutečně pouze žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. 15. Podmínkou přípustnosti takové žaloby ovšem je to, zda žalovaná při vyplácení již přiznané dávky vystupuje jako orgán veřejné moci, tj. z pozice vrchnostenské, a zda tedy samotná výplata již přiznané dávky představuje veřejný subjektivní nárok. V tomto směru se ale soud ztotožňuje se žalovanou v tom, že již přiznaná dávka starobního důchodu představuje nárok, jejž se lze domoci soukromoprávní cestou, přičemž žalovaná v dané situaci, kdy již bylo rozhodnuto o nároku na výplatu dávky a zároveň ani nebylo vydáno správní rozhodnutí o zastavení výplaty dávky, již vystupuje jen jako organizační složka státu plnící povinnost odpovídajícící pravomocně přiznanému platebnímu nároku, tedy v rovném postavení s osobou oprávněnou na základě platebního titulu. 16. V první řadě je třeba zdůraznit, že při realizaci exekučních příkazů má žalovaná postavení plátce mzdy, tedy osoby, vůči níž má žalobkyně jakožto povinná nárok na mzdu [viz zkratku zavedenou v § 261 odst. 1 o. s. ř. a § 301 ve spojení s § 299 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Žalovaná plní prováděním srážek z důchodu svoji povi