10 Ads 137/2019 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 14/2021- 62 - text 10 49 Ad 14/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: K. K., narozený X bytem X zastoupen obecnou zmocněnkyní D. D. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2021, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2021, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou osobně dne 27. 7. 2021, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí č. I ze dne 25. 2. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobci přiznala od 8. 12. 2020 starobní důchod podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 540/2020 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ve výši 17 785 Kč měsíčně a dále vyčíslila jeho valorizovanou výši od ledna 2021. 2. Žalobce v žalobě namítá, že v době od 1. 9. 1992 do 30. 6. 1994 byl u zaměstnavatele SUP – T. Š., N. V. x (dále též „sporný zaměstnavatel“) zaměstnán souběžně v hlavním pracovním poměru na pracovní pozici „číšník“ a ve vedlejším pracovním poměru na pozici „úklid“. Oba pracovní poměry byly ukončeny dohodou obou stran k 30. 6. 1994. Ve správním řízení ale žalobce zjistil, že sporný zaměstnavatel za něj v období od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 nevyhotovil a do centrální evidence žalované neodeslal evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), čímž nesplnil své zákonné povinnosti, přičemž ani Pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) neprováděla kontrolu plnění povinností tohoto zaměstnavatele v sociálním zabezpečení. Žalobce nesouhlasí s tím, že mu žalovaná zamítla dobu zaměstnání od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 započíst do evidovaných dob, a má za to, že jím předložené doklady dobu zaměstnání od 1. 9. 1992 do 30. 6. 1994 jednoznačně prokazují. Žalobce zároveň žádá, aby sporná doba byla započtena jako doba vyloučená, protože již není možné zjistit výši výdělků pro stanovení osobního vyměřovacího základu, a tím zabránit výpočtu nižšího starobního důchodu. K žalobě žalobce přiložil kopie dvou pracovních smluv ze dne 1. 9. 1992, výpověď z pracovního poměru ze dne 30. 6. 1994 a své čestné prohlášení ze dne 26. 7. 2021 o ukončení pracovních poměrů k datu 30. 6. 1994. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že listiny předložené žalobcem v průběhu správního řízení [vedle žalobcem zmíněných jde o oznámení PSSZ ze dne 2. 2. 2021 a oznámení Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „VZP“) ze dne 15. 5. 1995] neprokazují, že žalobce ve sporné době vykonával činnost zakládající jeho účast na nemocenském pojištění. S ohledem na § 13 odst. 1 a § 104 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je přitom třeba hodnotit, zda byly splněny podmínky tehdy platných právních předpisů, tedy zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 30. 9. 1994 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“) a zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do 30. 9. 1994 (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). Jelikož ani další šetření žalované nepřineslo žádný nový poznatek, když VZP dne 21. 1. 2021 sdělila, že sporný zaměstnavatel byl plátcem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění jakožto zaměstnavatel jen do 31. 3. 1993, nelze podle žalované aprobovat tvrzení žalobce, že by v době od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 vykonával činnost zakládající doby pojištění. Žalobcem předestřené důkazní prostředky i při vědomí jeho možných obtíží při dokládání sporné skutečnosti nejsou podle žalované s to zpochybnit doposud zjištěný skutkový stav, a tedy založit důvodnost žaloby. 4. V replice žalobce požádal o nařízení ústního jednání a doložil pracovní smlouvu ze dne 8. 8. 1994, jež podle něj potvrzuje, že byl ve stejné restauraci zaměstnán i po datu 30. 6. 1994 pod novým provozovatelem, a dále sdělení VZP ze dne 15. 5. 1995 o výsledku šetření o stížnosti žalobce ze dne 13. 9. 1994 na neplacení pojistného a nepředkládání výplatních lístků sporným zaměstnavatelem. 5. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jej přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout z moci úřední, neshledal. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 5. 1. 2021 žádost o přiznání starobního důchodu od data 8. 12. 2020. Ve formuláři žádosti bylo zaznamenáno, že doba pojištění neevidovaná žalovanou byla se žalobcem projednána a žalobce na chybějící doby neuváděl pojištění. Žalovaná následně shromáždila doklady o získaných dobách pojištění, mj. též kopii ELDP ze dne 7. 11. 2002 vyplněného sporným zaměstnavatelem, podle nějž byl u něj žalobce nepřetržitě zaměstnán v období do 1. 9. 1992 do 31. 3. 1993 a v němž byly vyplněny doby pojištění a vyměřovací základy za roky 1992 (122 dnů s vyměřovacím základem 18 050 Kč) a 1993 (90 dnů s vyměřovacím základem 20 829 Kč). Dále obstarala též dvě kopie ELDP nového provozovatele restaurace na shodné adrese jako sporný zaměstnavatel, podle nichž byl u něj žalobce nepřetržitě zaměstnán v období od 8. 8. 1994 do 5. 10. 1995, k čemuž byly opět vyplněny doby pojištění a vyměřovací základy získané za roky 1994 a 1995. Prvostupňovým rozhodnutím (č. I) ze dne 25. 2. 2021 žalovaná žalobci přiznala starobní důchod ve výši 17 785 Kč měsíčně s tím, že od ledna 2021 se zvyšuje na částku 18 860 Kč měsíčně. Souběžně rozhodnutím č. II žalovaná s odkazem na § 115a odst. 1 písm. c) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 540/2020 Sb. (dále jen „organizační zákon“) proti doplatku starobního důchodu započetla dluh žalobce na pojistném osoby samostatně výdělečně činné na sociálním zabezpečení ve výši 2 500 Kč. Nedílnou součástí prvostupňového rozhodnutí byl osobní list důchodového pojištění, podle nějž žalobci ve sporném období od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 nebyla zohledněna žádná doba pojištění, nejbližší doba pojištění počínala až dnem 8. 8. 1994. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých argumentoval shodně jako v žalobě. Podle přiložených kopií dvou pracovních smluv ze dne 1. 9. 1992 nastoupil žalobce ode dne 1. 9. 1992 jako číšník a zároveň v rámci vedlejšího pracovního poměru jako uklízeč v hostinci X, a to s nepravidelnou pracovní dobou, jejíž rozsah nebyl ve smlouvě určen. Žalobce dále předložil kopii výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 6. 1994, podle jejíhož textu byl téhož dne pracovní poměr ukončen dohodou. Výpověď je opatřena podpisem žalobce a razítkem a parafou za sporného zaměstnavatele. Žalobce také předložil oznámení VZP ze dne 15. 5. 1995, podle nějž k žalobcově stížnosti na neplacení pojistného a nepředkládání výplatních lístků byly ve dnech 12. 10. a 17. 11. 1994 naplánovány kontroly sporného zaměstnavatele, avšak ten nereagoval a plánované kontroly neumožnil. Proto vůči němu bylo zahájeno správní řízení a celá záležitost byla postoupena k vymáhání soudní cestou. Konečně bylo předloženo i oznámení PSSZ ze dne 2. 2. 2021 o výsledku řízení podle § 6 odst. 4 písm. u) organizačního zákona, podle nějž bylo zjištěno, že za období od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 sporný zaměstnavatel nevyhotovil a neodeslal ELDP, proto byla oslovena VZP, podle jejíž evidence ale žalobcův pracovní poměr trval do 31. 3. 1993. Žalobcem tvrzenou dobu od 1. 4. 1993 do 30. 6. 1994 proto PSSZ nepovažuje za dostatečně prokázanou. 8. Dne 17. 6. 2021 ještě žalovaná obdržela seznam VZP o placení pojistného za žalobce ze dne 21. 1. 2021, který byl vyžádán PSSZ v řízení podle § 6 odst. 4 písm. u) organizačního zákona. Z něj plyne, že v období od 1. 4. 1993 do 7. 8. 1994 byl žalobce VZP evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů, před tímto obdobím byl jeho zaměstnavetelem od 1. 1. 1993 do 31. 3. 1993 sporný zaměstnavatel, a poté od 8. 8. 1994 do 5. 10. 1995 P. H. 9. Dne 17. 6. 2021 žalovaná vydala napadené rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V jeho odůvodnění po popisu výpočtu starobního důchodu a analýze předložených listin uvedla, že jak PSSZ, tak VZP eviduje zaměstnání žalobce u sporného zaměstnavatele pouze v období od 1. 9. 1992 do 31. 3. 1993, pracovní smlouvy dokládají jen počátek tohoto období a dohoda o ukončení pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 1994 neudává, ke které pracov