7 As 73/2008 — Nejvyšší správní soud

51 Af 11/2021- 101 - text 19 51 Af 11/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: DevPlatform s.r.o., IČO 037 28 692 sídlem Štěpánská 1742/27, 110 00 Praha 1 zastoupená daňovým poradcem Mgr. Ing. Vlastislavem Vlčkem sídlem Karlovská 172, 460 10 Liberec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2021, č. j. 4804/21/5300-21442-809464, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Středočeský kraje (dále jen „správce daně“) vydal dne 23. 12. 2019 platební výměry, jimiž žalobkyni stanovil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za únor 2017 ve výši 0 Kč a za prosinec 2017 ve výši 2 357 Kč. Správce daně neuznal žalobkyní tvrzené nadměrné odpočty v celkové výši 2 197 395 Kč, jelikož na základě daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně je účelově zapojena v uměle vytvořené struktuře, ve které došlo ke zneužití práva s cílem získat daňové zvýhodnění. 2. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání s tím, že správce daně neprokázal naplnění podmínek zneužití práva a provedené důkazy hodnotil zcela účelově. Žalobkyně namítala, že reálně podniká v oblasti IT a jí vlastněný software pro zprostředkování finančních transakcí má zajištěné výnosy. Podle žalobkyně nemohlo dojít ke zneužití práva, jelikož nebyla schopna ovlivnit chování ostatních subjektů. 3. Dne 12. 2. 2021 vydal žalovaný v záhlaví označené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobkyně zamítl a platební výměry potvrdil. Žalovaný vysvětlil, že hospodářská činnost žalobkyně spočívá v pronajímání softwaru pro zprostředkování investic do již poskytnutých úvěrů. Vývoj softwaru realizovala společnost R2 Development s.r.o. (nyní Leveris s.r.o., dále jen „R2“) na základě Smlouvy o dílo a smlouvy licenční ze dne 24. 1. 2017. Tento software žalobkyně pronajímá pouze jednomu subjektu, a to společnosti BONDSTER Marketplace s.r.o. (dříve P2P finance CZ s.r.o., dále jen „BONDSTER“ či „P2P finance“). Vývoj softwaru byl financován úvěrem ve výši necelých 20 milionů Kč, který žalobkyni poskytla společnost ACEMA Credit Czech, a.s. (dále jen „ACEMA“), přičemž tento úvěr měl být údajně zajištěn právy k předmětnému softwaru. Společnost ACEMA současně figuruje jako největší věřitel (poskytovatel) investic na platformě provozované společností BONDSTER. Princip softwarové platformy (žalovaným označované též jako „tržiště Bondster“ – pozn. soudu) spočívá v tom, že nebankovní společnost poskytne žadateli úvěr, který je vysoce úročený a zpravidla zajištěný např. nemovitostí. Nebankovní společnost následně tento úvěr nabídne na serveru (v tomto případě www.bondster.cz) investorům, kteří svým vkladem získají podíl na úrokovém výnosu. Tímto způsobem nebankovní společnost zároveň získá dodatečné finance, které může následně poskytnout dalším zájemcům o úvěr. Provozovatel serveru pak inkasuje jako odměnu provizi za zprostředkování této investiční transakce. Strukturu, ve které mělo dojít ke zneužití práva, znázornil žalovaný následovně: [OBRÁZEK] (odvolatelem je zde myšlen žalobce; podrobněji je struktura společností znázorněna na str. 24 zprávy o daňové kontrole – pozn. soudu) 4. Žalovaný upozornil, že společnost BONDSTER poskytuje výhradně finanční služby, tj. plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně ve smyslu § 51 a § 54 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „zákon o DPH“), a proto se zřejmě nikdy nestane plátcem DPH. Společnost ACEMA je sice plátcem DPH, avšak především poskytuje finanční služby, a nárok na odpočet daně tak uplatňuje v krácené výši podle § 76 zákona o DPH s koeficientem na úrovni 1 %. Pokud by tedy do struktury nebyla vložena žalobkyně a vývoj softwaru by byl fakturován napřímo společnostem BONDSTER či ACEMA, nemohl by být nadměrný odpočet uplatněn v takové výši. 5. Podle žalovaného slouží žalobkyně v dané struktuře pouze k získání nadměrného odpočtu, jinak je její existence zcela nadbytečná a postrádá ekonomické opodstatnění. Žalobkyně sídlí na adrese v centru Prahy, kde má současně sídlo dalších cca 1 000 ekonomických subjektů. Dne 31. 10. 2016 ji jako tzv. ready-made společnost (tehdy pod obchodní firmou OBCHODUJ.CZ s.r.o.) koupil pan L. V., který je jejím jediným jednatelem a společníkem. Webové stránky žalobkyně jsou velmi jednoduché a kromě kontaktních údajů se na nich nenachází žádné další informace. Podle obchodního rejstříku byl pan V. v minulosti členem představenstva společnosti ACEMA. 6. Žalovaný se dále zabýval naplněním objektivního a subjektivního hlediska zneužití práva. Žalovaný popsal personální vazby v dané struktuře společností a okolnosti vývoje softwaru, přičemž zejména zdůraznil, že na projektu označovaném jako tržiště Bondster začala pracovat již v polovině roku 2016 společnost P2P finance (později BONDSTER), a to v koordinaci se společností ACEMA. Podle žalovaného tak neobstojí tvrzení pana V., že bez něj či bez žalobkyně by nebyla realizace projektu možná. Podstatná je dále skutečnost, že klíčová rozhodnutí při vývoji softwaru činili představitelé společností ACEMA (konkrétně předseda jejího představenstva a pan P. V., který byl hybatelem celého projektu a současně má majetkový zájem ve společnostech ACEMA a BONDSTER) a BONDSTER (konkrétně jednatelé společnosti T. S. a Bc. F. Č., který byl zároveň projektovým manažerem žalobkyně), nikoliv pan V. Nic navíc nenasvědčuje tomu, že by pan V. měl při poskytnutí úvěru od společnosti ACEMA vypracovaný podnikatelský plán, ani že by kvalifikovaně zhodnotil výnosnost celého projektu. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že předmětný úvěr ve výši necelých 20 milionů Kč byl poskytnut za krajně nestandardních podmínek a nelze očekávat, že by jej žalobkyně vzhledem k nevýhodně stanovené licenční odměně od společnosti BONDSTER byla schopna ke smluvenému datu splatit. K námitce žalobkyně, že úvěr bude schopna dle své predikce splatit, žalovaný uvedl, že jí očekávané tržby v letech 2022 a 2023 považuje s ohledem na dosavadní výkazy za značně nadsazené. Pokud by navíc v důsledku nesplacení úvěru přešlo vlastnického právo k softwaru na společnost ACEMA, nemusela by být jeho hodnota zdaněna, jelikož se jedná o nehmotnou věc, která není dle zákona o DPH zbožím. Kromě toho žalovaný ani nepředložil zástavní smlouvu, a proto nelze s jistotou vycházet z její existence a podrobněji se vyjadřovat k jejímu obsahu. Žalovaný rovněž upozornil, že žalobkyně dlouhodobě licencuje software pouze společnosti BONDSTER. Lichá je podle žalovaného argumentace žalobkyně, že software bude nabízet dalším subjektům, a to především v Asii, o čemž svědčí zejména informace získané od společnosti Apps & Peers s.r.o. (dále jen „A&P“), konkrétně od jejích jednatelů Ing. L. D. a JUDr. K. A. S., Ph.D. Jako účelové též žalovaný vyhodnotil tvrzení žalobkyně vznesené krátce před ukončením daňové kontroly, že o licenci k softwaru projevila zájem švýcarská společnost Carduus Wealth Advisors AG (dále jen „CWA“), jelikož tato společnost se nezabývá dluhovými nástroji, ale správou aktiv. Mgr. P. B. jednající ze CWA navíc ani nevěděl, na jakém principu software nabízený žalobkyní funguje. Stejně tak žalovaný nepovažoval za vážně učiněnou nabídku na licencování softwaru společnosti RONDA INVEST a.s. (dále jen „RONDA“), která obsahovala pouze triviální cenovou nabídku. Žalovaný shledal, že žalobkyně ani nedisponuje produktovým propagačním materiálem, např. demo verzí softwaru, videem vysvětlujícím jeho funkcionality či nějakou prezentací. Jako nekonkrétní a zcela bezobsažnou vyhodnotil výpověď pana J. M., který měl pro žalobkyni údajně vyhledávat klienty. Další aspekt zneužití práva spatřoval žalovaný v tom, že hlavní hráčem na serveru www.bondster.cz je společnost ACEMA, přičemž k využití tohoto tržiště mohou být přizváni i jiní poskytovatelé úvěrů. Tento model do značné míry objasňuje, proč není potřeba software licencovat či prodat jinému subjektu (ani do třetí země), jelikož spolupráci se společností BONDSTER, jíž je software výlučně licencován, může navázat prakticky kdokoliv. 7. Žalovaný na základě těchto zjištění uzavřel, že jediným cílem celé transakce bylo získat daňového zvýhodnění, jelikož společnosti BONDSTER a ACEMA by samy neměly nárok na odpočet DPH, resp. by jej nemohly uplatnit v takové výši. Zneužitím práva přitom bylo stiženo předmětné plnění, jelikož jinou činnost, než licencování softwaru společnosti BONDSTER, žalobkyně nevykonávala. Žalovaný neshledal, že by žalobkyně mohla být v dobré víře, jelikož byla zakoupena jako jednorázová společnost, jejíž jedinou úlohou bylo získání daňového zvýhodnění. Jednatel žalobkyně pan V. a hybatel celého projektu pan V. navíc museli o zneužití práva vědět, jelikož právě oni zosnovali plán