7 Aps 3/2013 — Nejvyšší správní soud

51 Af 52/2020- 41 - text 21 51 Af 52/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: SPORT WORKS, s.r.o. IČO 03347796, sídlem Čs. armády 1979, Kladno zastoupená Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou sídlem Cihlářská 19, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28404/20/5100-41453-711335 a č. j. 28407/20/5100-41453-711335, takto: I. Řízení ve věcech vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Af 52/2020 a sp. zn. 54 Af 10/2020 se spojují ke společnému projednání. Věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 51 Af 52/2020. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28404/20/5100-41453-711335, se v rozsahu, v němž jím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 27. 1. 2020, č. j. 259375/20/2110-52521-201794, a toto rozhodnutí potvrzeno, ruší a věc se žalovanému v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. III. Ve zbylém rozsahu se žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28404/20/5100-41453-711335, zamítá. IV. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28407/20/5100-41453-711335, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně Mgr. Petry Hrachy, advokátky, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla v záhlaví označená rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020 (dále jen „napadená rozhodnutí“) dvěma samostatnými správními žalobami podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Řízení o těchto žalobách byla u zdejšího soudu vedena původně odděleně, a to pod sp. zn. 51 Af 52/2020 (žaloba proti rozhodnutí č. j. 28404/20/5100-41453-711335) a sp. zn. 54 Af 10/2020 (žaloba proti rozhodnutí č. j. 28407/20/5100-41453-711335). 2. S ohledem na totožnou žalobní argumentaci, stejné účastníky řízení a skutkovou souvislost obou věcí je soud výrokem I spojil dle § 39 odst. 1 s. ř. s. ke společnému projednání pod sp. zn. 51 Af 52/2020. 3. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu obdobnou žalobu též proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28410/20/5100-41453-711335 (týkající se zdaňovacího období únor 2015), o níž soud již rozhodl rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 55 Af 54/2020-41. Rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Řízení o kasační stížnosti proti tomuto rozsudku je vedeno Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 Afs 223/2021. Řízení původně samostatně vedené pod sp. zn. 51 Af 52/2020 (zdaňovací období červenec 2015) 4. Žalobkyně podala dne 25. 8. 2015 daňové přiznání k DPH za zdaňovací období červenec 2015. V něm deklarovala nadměrný odpočet DPH ve výši 347 410 Kč. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni vyzval k odstranění pochybností a provedl daňovou kontrolu. Dne 11. 2. 2016 správce daně vydal zajišťovací příkaz k zajištění úhrady dosud nestanovené DPH za červenec 2015. Žalobkyni uložil, aby na depozitní účet správce daně složila jistotu ve výši 346 990 Kč. Téhož dne vydal správce daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 346 990 Kč. Tato částka byla na základě exekučního příkazu připsána na účet správce daně dne 18. 2. 2016. 5. Odvolání žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2016 zamítl a zajišťovací příkaz potvrdil. 6. Dne 3. 11. 2016 správce daně vydal platební výměr na DPH, kterým žalobkyni namísto vykázaného nadměrného odpočtu ve výši 347 410 Kč vyměřil daňovou povinnost na DPH ve výši 346 990 Kč. Ten žalovaný potvrdil rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017. Platební výměr byl žalobkyni doručen dne 3. 11. 2016. 7. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2018, č. j. 45 Af 15/2016-32, zrušil zajišťovací příkaz ze dne 11. 2. 2016 a rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2016, kterým byl potvrzen. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2019, č. j. 48 Af 15/2017-45, pak zrušil též rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2017, kterým byl potvrzen platební výměr ze dne 31. 3. 2016. 8. Žalovaný na to reagoval rozhodnutím ze dne 10. 1. 2020, kterým změnil platební výměr ze dne 3. 11. 2016 tak, že žalobkyni přiznal jí uplatněný nadměrný odpočet ve výši 347 410 Kč. Dne 20. 1. 2020 správce daně zrušil původně předepsané úroky z prodlení a přiznal žalobkyni úrok z daňového odpočtu. 9. Dne 22. 1. 2020 byly žalobkyni finanční prostředky vráceny. 10. Dne 27. 1. 2020 vydal správce daně dvě rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně. 11. Prvním rozhodnutím ze dne 27. 1. 2020, č. j. 259375/20/2110-52521-201794, správce daně přiznal žalobkyni úroky dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v celkové výši 336 973 Kč. Postupoval přitom takto: – ve vztahu k nadměrnému odpočtu ve výši 347 410 Kč správce daně tímto úrokem pokryl období od dne 6. 12. 2016 (den po uplynutí třiceti dnů ode dne vyměření daně platebním výměrem ze dne 3. 11. 2016) do dne 22. 1. 2020 (den vrácení finančních prostředků žalobkyni) – ve vztahu k úhradě vyměřené daňové povinnosti ve výši 346 990 Kč tímto úrokem pokryl období od 4. 11. 2016 (den po dni vydání a doručení platebního výměru ze dne 3. 11. 2016) do dne 22. 1. 2020 (den vrácení finančních prostředků žalobkyni) – ve vztahu k úhradě předepsaného úroku z prodlení tímto úrokem pokryl období od 4. 7. 2017 (den převodu přeplatku na dani z příjmů právnických osob) do dne 22. 1. 2020 (den vrácení finančních prostředků žalobkyni). 12. Druhým rozhodnutím ze dne 27. 1. 2020, č. j. 145473/20/2110-52521-201794, správce daně přiznal žalobkyni úroky dle § 254 odst. 2 daňového řádu, za dobu neoprávněně vedené exekuce ve výši 69 456 Kč. Tímto úrokem správce daně pokryl období ode dne 18. 2. 2016, kdy byla na základě exekučního příkazu z 11. 2. 2016 připsána částka 346 990 Kč na jeho účet, do dne 3. 11. 2016, kdy došlo k převedení této částky na úhradu daně vyměřené platebním výměrem ze dne 3. 11. 2016. 13. Žalobkyně podala proti oběma rozhodnutím správce daně ze dne 27. 1. 2020 společné odvolání. Žalovaný obě odvolání rozhodnutím ze dne 24. 7. 2020, č. j. 28404/20/5100-41453-711335, zamítl a obě prvostupňová rozhodnutí ze dne 27. 1. 2020 potvrdil. 14. Ve vztahu k rozhodnutí o úrocích dle § 254 odst. 1 daňového řádu žalovaný nejprve konstatoval, že žalobkyni vznikl nárok dle tohoto ustanovení, neboť platební výměr ze dne 3. 11. 2016 byl zrušen pro nezákonnost a žalobkyni byl nezákonně odepřen nárok na vyplacení nadměrného odpočtu. Neztotožnil se však s žalobkyní ohledně počátku doby, za kterou jí měl být tento úrok přiznán. Ta požadovala s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-34, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013-47 („rozsudek Kordárna“), aby jí byly vyplaceny úroky dle tohoto ustanovení již od dne nezákonného vyměření daně. S tímto názorem se žalovaný neztotožnil. Žalovaný ve shodě se správcem daně konstatoval, že úrok dle § 254 odst. 1 daňového řádu, pokud jde o odpočet, žalobkyni náleží ode dne 6. 12. 2016, neboť do 5. 12. 2016 správci daně ještě běžela třicetidenní lhůta pro vrácení nadměrného odpočtu. 15. Ve vztahu k rozhodnutí o úrocích dle § 254 odst. 2 daňového řádu se žalovaný neztotožnil s žalobkyni naopak ohledně konce doby, za níž jí příslušel úrok dle tohoto ustanovení. Zatímco podle žalobkyně jí měl být tento úrok přiznán až do vrácení nezákonně zadržovaných finančních prostředků (22. 1. 2020), žalovaný se ztotožnil se správcem daně, že tyto úroky žalobkyni náleží pouze za období od připsání exekuovaných prostředků na účet správce daně (18. 2. 2016) do dne, kdy byly tyto prostředky převedeny na úhradu daně vyměřené platebním výměrem (3. 11. 2016). 16. Žalovaný závěrem rozhodnutí „pro úplnost a nad rámec předmětu tohoto odvolacího řízení“ konstatoval, že přeplatek vzniklý v důsledku předepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně se nevrací z úřední povinnosti, ale na žádost daňového subjektu. Řízení původně vedené pod sp. zn. 54 Af 10/2020 (zdaňovací období prosinec 2015) 17. Žalobkyně podala dne 24. 1. 2016 daňové přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2015. V něm deklarovala nadměrný odpočet DPH ve výši 200 060 Kč. Nato správce daně žalobkyni vyzval k odstranění pochybností a provedl daňovou kontrolu. Dne 26. 5. 2016 správce daně vydal zajišťovací příkaz k zajištění úhrady dosud nestanovené DPH, kterým žalobkyni uložil, aby na depozitní účet správce daně složila jistotu ve výši 147 140 Kč. Dne 26. 5. 2016 správce daně převedl přeplatek žalobkyně na DPH k úhradě tohoto nedoplatku ve výši 147 140 Kč. 18. Odvolání žalobkyně proti zajišťovacímu příkazu žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2016 zamítl a zajišťovací příkaz potvrdil.