55 A 71/2022

Navrhovatelka se návrhem ze dne 26. 9. 2022 podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu s prvky regulačního plánu, vydaného usnesením Zastupitelstva obce Lazsko č. 04/22 ze dne 30. 5. 2022 (dále též „napadené OOP“ či „územní plán“). Navrhovatelka původně požadovala zrušení územního plánu v částech týkajících se pozemků p. č. st. 85, st. 86, st. 87, st. 110, st. 144, p. č. 264/1, 264/5, 264/6, 264/13, 264/19, 665, 857 a 858 v katastrálním území Lazsko (stejně jako všechny nemovité věci uváděné dále v tomto rozsudku). V části, v níž se domáhala zrušení ve vztahu k pozemkům p. č. st. 110 a st. 144, vzala navrhovatelka návrh zpět podáním ze dne 31. 10. 2022.

Navrhovatelka v návrhu uvedla, že je vlastníkem pozemků p. č. st. 85, st. 86, st. 87, st. 110, st. 144, p. č. 264/1, 264/5, 264/6, 264/13, 264/19, 665, 857 a 858 v katastrálním území Lazsko. Vydáním územního plánu došlo k zásahu do jejího vlastnického práva k pozemkům, neboť odpůrkyně změnila část doposud zastavitelných a zastavěných pozemků navrhovatelky (zejména pozemek p. č. 264/5 a západní část pozemku p. č. 264/1) v pozemky nezastavitelné (plochu zeleně ochranné a izolační). U zbylých pozemků navrhovatelky, které odpůrkyně ponechala jako zastavitelné a které jsou z části zastavěné, nepřípustně stanovila omezující regulativy, které do budoucna značně omezí potenciál využití. Smyslem změn bylo znemožnit navrhovatelce plánovanou výstavbu. Odpůrkyně dále navrhla přes západní část areálu navrhovatelky stezku pro pěší a cyklisty Lazsko – Milín označenou CNU-05DS. Uvedené změny odpůrkyně učinila v rozporu se zásadou kontinuity a stability územního plánování a zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických práv. Územní plán nezohlednil faktický stav využívání pozemků a připravovaného záměru navrhovatelky, zejména na pozemku p. č. 264/5, který je a po desítky let byl využíván jako prostor pro skladování materiálu.

Podle Územního plánu obce Lazsko z prosince 2000 ve znění změny č. 1 (dále jen „předchozí územní plán“) se všechny pozemky navrhovatelky nacházely v ploše podnikatelské činnosti a v ploše silnice II. třídy s přípustným využitím pro drobnou výrobu, skladování a podnikatelskou činnost. Právní stav charakteru území byl potvrzen závazným stanoviskem Městského úřadu Příbram, orgánu územního plánování, ze dne 25. 5. 2021, č. j. MeUPB 52179/2021, a stanoviskem Krajského úřadu Středočeského kraje jakožto nadřízeného orgánu územního plánování č. j. 155373/2021/KUSK. Navrhovatelka se proto rozhodla připravit záměr výstavby technologického parku. O záměru informovala starostu odpůrkyně, který zpočátku neměl námitek. Navrhovatelka začala činit kroky k uskutečnění záměru. Pro technologický park získala územně plánovací informaci ve formě závazného stanoviska Městského úřadu Příbram ze dne 25. 5. 2021, č. j. MeUPB 52179/2021. Odpůrkyně následně neočekávaně a v rozporu se zásadou legitimního očekávání přestala se záměrem souhlasit a začala mu bránit. Započala proces, jehož cílem dle navrhovatelky bylo zabránit realizaci záměru, nikoli obnova krajiny. Odpůrkyně ještě za účinnosti předchozího územního plánu schválila stavební uzávěru, kterou zakázala veškerou stavební činnost na území obce. Ta byla z podnětu navrhovatelky zrušena Krajským úřadem Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) pro porušení práv navrhovatelky. Odpůrkyně se také neúspěšně bránila proti závaznému stanovisku orgánu územního plánování, neboť nadřízený orgán územního plánování je potvrdil. Následně proto odpůrkyně přistoupila k přijetí nového územního plánu.

Navrhovatelka namítá, že odpůrkyně změnila část doposud zastavitelných a zastavěných pozemků navrhovatelky (zejména p. č. 264/5 a západní část p. č. 264/1) v pozemky nezastavitelné (zeleň ochranná a izolační). Navrhovatelka nesouhlasí s vymezením a zdůvodněním plochy K01 na pozemcích p. č. 264/1 a 264/5. Neztotožňuje se s tím, že plocha je vymezena pouze na malé části, když většina plochy K01 se rozprostírá na pozemku p. č. 264/5. Podle navrhovatelky se nejedená o malou část pozemku, ale plochu o výměře 20 000 m2, která je nově v nezastavitelném území.

Odpůrkyně v odůvodnění mimo jiné uvedla, že na pozemku p. č. 264/5 sice v minulosti byla umístěna zpevněná betonová plocha, nicméně v roce 2021 byla z větší části vybourána a není již využívána k projektovanému a povolenému účelu. Stavba tedy prakticky zanikla a stavební povolení z roku 1980 již není platné. Konstatovala, že v katastru nemovitostí je parcela p. č. 264/5 evidována jako ostatní plocha – ostatní komunikace, nikdy zde nestály budovy a neprobíhala výrobní a průmyslová činnost. Ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), se pozemky p. č. 264/5 a západní část pozemku p. č. 264/1 nenachází v zastavěném území. Navrhovatelka s takovým odůvodněním nesouhlasí. Namítá, že pozemek p. č. 264/5 je kontinuálně a dlouhodobě užíván jako skladovací plocha, což dokládá satelitními snímky z let 2018 a 2020. Poukazuje na to, že se na tomto pozemku historicky nachází stavba, a to betonová plocha, inženýrské sítě vodovodu, elektřiny a lampy, a jedná se tedy o zastavěné stavební pozemky. Ze satelitních snímků plyne, že příjezdová cesta k hlavní části betonové plochy byla vyasfaltována, z čehož lze usuzovat, že se užívá. Navrhovatelka nesouhlasí s tvrzením odpůrkyně, že stavební povolení z roku 1980 již není platné. Není jí zřejmé, z čeho odpůrkyně tento závěr dovodila. Stavební povolení Federálního ministerstva paliv a energetiky ze dne 14. 7. 1980, č. j. SÚ-369/80, nebylo zrušeno a navrhovatelka je považuje za platné. Nesouhlasí také s tím, že větší část betonové plochy byla vybourána a není užívána k projektovanému účelu. Tvrdí, že započala udržovací práce za účelem výměny povrchu za nový asfaltový. Na pozemku p. č. 264/5 je historicky uskladněn materiál za účelem jeho dalšího zpracování, a pozemek tak je využíván k průmyslové činnosti. To dle žalobkyně plyne i z nájemní smlouvy uzavřené mezi původním vlastníkem pozemku, společností LIGMET a.s., a společností Godecie Trade s.r.o. Nesouhlasí s tím, že pozemky nejsou pod společným oplocením. Pozemky p. č. 264/5 a 264/1 jsou historicky oploceny z důvodu pronájmu pozemku p. č. 264/5, na kterém je skladován materiál.

Navrhovatelka s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012-139, a ze dne 31. 8. 2017, č. j. 4 As 118/2017-60, poukázala na to, že územní plán má především reflektovat reálný stav území. Je-li vlastník pozemku držitelem pravomocného územního rozhodnutí, je přinejmenším vhodné, aby v nově pořizovaném územním plánu byla na pozemku vymezena plocha odpovídající obsahu územního rozhodnutí. Při koncipování územního plánu se lze odchýlit od pravomocných územních rozhodnutí pouze ze závažných důvodů. Závažné důvody nicméně dány nebyly. Minimálně u pozemku p. č. 264/5 se jedná o stabilizované území, které je desítky let využívané určitým způsobem, má platné stavební povolení vydané Federálním ministerstvem paliv a energetiky, avšak územní plán tuto skutečnost nerespektuje. Přestože se odpůrkyně snaží o obnovu krajiny a zachování ekologické stability, nemůže ignorovat fakt, že se v případě navrhovatelky jedná o změnu funkčního využití areálu, který má přes 70 let průmyslové využití. Území na pozemcích p. č. 264/5 a 264/1 je navíc typickým brownfieldem. S odkazem na odbornou literaturu uvádí, že pouhá likvidace brownfieldů, resp. jejich transformace v greenfieldy, jak předpokládá návrh územního plánu, může posílit trendy spojené s poklesem ekonomických aktivit v území, což může vytvořit začarovaný kruh permanentně se prohlubujících negativních efektů. I Zásady územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“) stanoví využívat ve významném rozsahu možnosti transformace brownfieldů a dostavby volných ploch ve stávajících výrobních či komerčních zónách.

Navrhovatelka nesouhlasí ani s vymezením koridoru pro stezku CNU-05DS přes její areál. Má za to, že vhodnější je vést trasu vně pozemků p. č. 264/1 a 264/5. Alternativní trasa zohledňuje stávající vybudované obecní veřejné komunikace, které slouží jako stezky pro chodce. Navrhovatelka nevidí důvod obnovovat zaniklé historické trasy. Alternativní trasa více kopíruje stávající morfologii terénu tak, aby byla pro chodce pohodlná. Trasa navržená v územním plánu vede nelogicky přes vrch Stříbrný, ač odpůrkyně argumentuje dostatečnou propustností krajiny. Podle navrhovatelky je pro dobrou propustnost krajiny zásadní minimální překonávání výškových rozdílů. Alternativní trasa je napojena blíže zastavěnému území obce a je ukončena ve stejném bodě jako v územním plánu.

Odpůrkyně zdůvodnila vedení cyklostezky tím, že „Vést cestu západněji v rámci parcely p. č. 264/1 bylo v návrhu ÚP prověřováno, ale nebylo vyhodnoceno jako vhodné, neboť cesta musí překonat železniční násyp, který se za nádražím na západ výrazně zvedá vůči okolnímu svažitému terénu a nedává tak směrový, výškový ani ekonomický smysl vést cestu jinudy, než kudy vedla a kudy je opět navržena.“ V kontextu zdůvodnění považuje navrhovatelka vedení alternativní trasy za vhodnější než trasu historickou cestou, neboť obyvatelé nemusí překonávat vrch Stříbrný. Železniční násyp je překonáván v podélném sklonu cesty pouze 2,7 % (výškový rozdíl 6,6 m na délce 237 m). Stříbrný vrch musí být překonán v podélném sklonu cesty 11,5 % (výškový rozdíl 32 m na délce 276 m), což je pro chodce náročné stoupání. Existuje tedy vhodnější koridor pro vytvoření stezky, a to zejména s ohledem na již stávající vybudované stezky a celkovou propustnost území kolem vrchu Stříbrný.

Navrhovatelka dále namítla, že regulativ v ploše P01 – HS – smíšené výrobní – výroby a služeb umožňuje realizovat stavby s maximální výškou hřebene 10,5 m, se zastavěnou plochou jedné budovy maximálně 6 000 m2, maximální výškou atiky či okapové hrany 9 m a současně výškou staveb v 555,5 m n. m. Bpv. Vzhledem k tomu, že minimálně část území se nachází v nadmořské výšce 547 m. n. m., představuje omezení maximální výšky hřebene de facto 8,5 m, nikoliv 10,5 m. Kombinace regulativů má zamezit připravované výstavbě.

Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že východiskem návrhu územního plánu v dotčené lokalitě byly pečlivé analýzy faktického stavu pozemků a historického vývoje, záměry vlastníků, předchozí a nadřazená územně plánovací dokumentace, územně analytické podklady a požadavky plynoucí ze stavebního zákona. Byly využity údaje z pozemkových knih, analyzovány staré mapy a letecké snímky. Vycházelo se rovněž ze zaměření budov, terénu a z terénních průzkumů. Byly zohledněny nesouhlasy občanů v rámci řízení EIA a obstarány odborné posudky z hlediska dopadu záměrů navrhovatelky na krajinný ráz. Úkolem územního plánu není bez dalšího zakonzervovat stávající stav či zohlednit připravované plány na výstavbu, které dosud neprošly schvalovacím procesem. Předchozí územní plán byl vydán před 21 lety za jiných podmínek a v jiném právním prostředí. Územní plán zohledňuje vývoj v oblasti územního plánování, požadavky na územní rozvoj obcí s ohledem na ochranu a rozvoj hodnot území a ochranu nezastavěného území, koordinaci veřejných a soukromých zájmů a pozitivní vývoj okolního území, zejména probíhající rekultivaci krajiny po ukončení těžby uranu. Respektuje i výrobní charakter pozemků navrhovatelky a tento charakter zachovává i s ohledem na zajištění kontinuity a stability územního plánování. Vymezení ploch výroby a služeb však bylo tam, kde k tomu byly důležité důvody, redukováno oproti předchozímu územnímu plánu, a to nejen na pozemcích navrhovatelky.

Územní plán musí respektovat stávající zkolaudované stavby či stavby již pravomocně povolené, které teprve budou vybudovány. K pozemkům navrhovatelky nebylo dosud vydáno pravomocné povolení výstavby, které by územní plán musel respektovat. Pokud navrhovatelka namítá, že disponuje platným stavebním povolením Federálního ministerstva paliv a energetiky ze dne 14. 7. 1980, na jeho základě byla v letech 1980 až 1981 vybudována zpevněná plocha, která byla v roce 2021 z podstatné části a bez příslušného povolení odstraněna. V současné době nelze na jeho základě postavit žádnou stavbu. Za posledních 21 let se v areálu navrhovatelky nepostavila žádná nová stavba a areál chátral. Citované stavební povolení tudíž nemá pro schválený územní plán ani pro rozhodnutí soudu v této věci žádný význam.

Odpůrkyně nesouhlasí s tvrzením, že územní plán nezákonně mění část doposud zastavitelných a zastavěných pozemků navrhovatelky v pozemky nezastavitelné a že na pozemcích, které ponechává jako zastavitelné, nepřípustně stanoví regulativy, které do budoucna značně omezí jejich potenciál využití, a že smyslem změn bylo znemožnit plánovanou výstavbu. Záměr navrhovatelky vybudovat technologické centrum, který je veřejně přístupný v databázi Cenia pod č. STC 2377, dosud neprošel povinným řízením EIA a nebylo ani zahájeno územní řízení. K záměru bylo zatím vydáno jen závazné stanovisko orgánu Městského úřadu Příbram ze dne 25. 5. 2021, č. j. MeUPB 52179/2021, které však není pravomocným územním rozhodnutím. Zamýšlenou stavbu nelze na jeho základě provést a nemusí být povolena. Nebylo povinností odpůrkyně zohledňovat zamýšlenou stavbu v územním plánu. Závazné stanovisko nereprezentuje závazný právní stav a neprokazuje, že by navrhovatelka měla právem chráněné legitimní očekávání či právní nárok na vydání územního rozhodnutí. Na základě dílčího stanoviska nemohla nabýt legitimní očekávání, že její rozsáhlý záměr bude povolen a realizován. Podnikatelské plány spojené s výstavbou jsou až do pravomocného rozhodnutí pouze hypotetické. Na pozemku p. č. 264/5 byla sice v minulosti zpevněná betonová plocha, v roce 2021 byla ale z větší části vybourána. Pozemek je v katastru nemovitostí označen jako ostatní plocha – ostatní komunikace. Podle leteckých snímků je zřejmé, že v letech 1981 až 1993 bylo na ploše skladováno uhlí. Po roce 1989 byla vedle zpevněné plochy deponována suť a zemina. Na betonové ploše byly deponovány pneumatiky. Povolení k nakládání s pneumatikami držela již zaniklá společnost Godecie Trade s.r.o. V současné době příslušné úřady na tomto pozemku neevidují žádné platné povolení k provozování deponie či skládky pneumatik, uhlí či stavební sutě.

Navrhovatelkou zamýšlený záměr má mít zastavěnou plochu 40 320 m2. Jedná se o záměr nadmístního významu. Nadmístní záměry mají být realizovány v republikové či krajské rozvojové ose či oblasti, ve kterých se však obec nenachází. Stabilizované plochy jsou v územním plánování chápány jako plochy s vysokou mírou stability využití i prostorového uspořádání, u nichž se předpokládá zachování, dotvoření, doplnění a rehabilitace stávající urbanistické struktury a zástavby bez zásadních změn a rozsáhlé stavební činnosti. Na pozemcích navrhovatelky umístěných v zastavěném území se donedávna nacházely jen nízké skladovací haly do výšky 7 m se zastavěnou plochou jedné budovy do 2 000 m2 (dnes již zbořené). Záměr zastavit hlavní budovou plochu přes 4 ha do výšky 15 až 19 m nad stávající terén nelze považovat za dotvoření, doplnění nebo rehabilitaci stávající zástavby. Takto velký záměr je třeba z hlediska proporcionality a účelu územního plánovaní považovat za zcela nepřípustný.

Rozhodování o rozvoji území je základním právem odpůrkyně jako samosprávné obce a jde o výkon práva na územní samosprávu zaručeného Ústavou České republiky. Zástupci a obyvatelé obce mají k projektu navrhovatelky zásadní výhrady mj. ve smyslu nadměrné zátěže obyvatel hlukem, zvýšené dopravní zátěže, nepřijatelného narušení krajinného rázu, životního prostředí a narušení významné rekreační a kulturně historické lokality Stříbrný rybník a Stříbrný vrch. Obec zaslala v procesu EIA příslušnému úřadu zamítavé stanovisko a její zastupitelé ani starosta nikdy nevyslovili s plánovaným záměrem souhlas. Krajský úřad obdržel nesouhlasné stanovisko i od občanů obce. Odpůrkyně si obstarala v červnu 2022 nezávislou hlukovou studii, která prokázala, že umístěním haly a jejím následným provozem by byly na mnoha místech v obci významně překročeny zákonné limity hluku způsobené dopravou.

Odpůrkyně nesouhlasí ani s tím, že stanovila nepřípustné regulativy. Zamýšlená hala má rozměry 480 x 84 m. Atiku má mít na kótě 560,5 m n. m. Dle zaměření terénu v západní části pozemku p. č. 264/1 (západní fasáda plánované haly) je dnes stávající terén na kótě cca 541,4 až 542,7 m n. m. Výška nad terénem je tedy místy až 19,1 m. Podél jižní fasády je navrhována zpevněná komunikace 1,2 m pod úroveň čisté podlahy, jižní atika by tedy na mnoha místech byla 16,2 m nad upraveným terénem. Atika plánované haly by měla o 7,5 m převyšovat blízký kultovní vrch Stříbrný.

Regulativ maximální výšky staveb volně navazuje na dosud platnou regulaci, podle níž byly nepřípustné změny ve výškové hladině zástavby. Atiky či hřebeny stávající zástavby v areálu navrhovatelky byly před demolicemi 5,9 až 6,7 m nad terénem. Stávající výšková hladina byla po zaokrouhlení cca 7 m nad terénem a nebylo ji možno zvyšovat. Návrh nového územního plánu tyto regulativy přehodnotil. Umožňuje mírné zvýšení staveb o 2,3 m, a tím umožňuje intenzivnější rozvoj a efektivnější využití území v ploše P01 tak, aby mohlo být ochráněno, resp. revitalizováno cenné území na západě (plochy K01 a MN), kde dosud pozemní stavby nestojí. Smyslem změn není znemožnit výstavbu, ale výstavbu regulovat, což je přípustné a je to smysl a účel územního plánovaní. Omezující regulativ 555,5 m. n. m. vychází z okolní zástavby a zákresů jednotlivých variant do dálkových pohledů tak, aby nebyly narušeny krajinné horizonty a krajinný ráz území. Doplňující regulativ, že stavby mohou mít výšku až 10,5 m nad terénem, vychází z toho, že je umožněno stávající terén (v ploše P01 na kótě 545,8 až 547,0) odtěžit a stavbu založit níž, a to za účelem zajištění rozumné požadované výšky budoucí stavby tak, aby nevhodně či rušivě nevyčnívala. Výška 10,5 m byla zvolena tak, aby s dostatečnou rezervou a flexibilitou umožnila umístění běžných staveb pro nejširší škálu provozů odpovídajících funkčnímu využití v regulativech. Výška technologických zařízení (výdechy vzduchotechniky, komíny apod.) není regulována. Výška staveb byla ověřena na reálných příkladech. Ve velké rozvojové lokalitě v ploše P01 je umožněn vznik plošně velmi rozsáhlých staveb, které by se mohly negativně promítat do pohledových horizontů, pokud by nebyla regulována jejich maximální výška. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2013, č. j. 63 A 6/2012-227, odpůrkyně zdůraznila, že výšková regulace budov je v územním plánu přípustná. Regulativ maximální zastavěné plochy vychází ze ZÚR. Plošně a objemově předimenzované stavby by v dané krajině působily nepatřičně a násilně by narušovaly drobné harmonické měřítko malebné krajiny na přechodu mezi Brdy a Středním Povltavím.

Koridor pro stezku CNU-05DS je v územním plánu podrobně popsán a odůvodněn. Účelem stezky je vytvoření a posílení bezpečné a příznivé dostupnosti železniční stanice Milín pěšky a nemotorovou dopravou. Navrhuje se proto obnovit historickou cestu Lazsko – Milín – Lešetice podél okraje výrobního areálu u nádraží. Takto navržená stezka pro pěší a cyklisty představuje přímé spojení sídla s železniční stanicí pro denní docházku. Po realizaci přeložky silnice II/174, zklidnění komunikace po hrázi Milínského rybníka (Hoška) a její využití prioritně pro nemotorovou dopravu a rekreační aktivity dojde k výraznějšímu zkrácení pěší trasy o dalších cca 500 m. Možnost překonat železnici na vysokém náspu je jen v určitém místě, proto jiné směrové a výškové řešení nedává smysl. Územní plán návrhem vytváří předpoklady pro intenzivnější využívání železnice pro každodenní dojíždění občanů. Navrhovatelem zakreslená trasa vyhýbající se jeho pozemkům by znamenala prodloužení docházky o cca 450-500 m oproti schválené variantě a cesta by vedla skrz cennou vzrostlou zeleň, jejíž kácení není žádoucí. Vymezení koridoru je v souladu s prioritami územního plánování vymezenými v ZÚR. K tomu poukázala na kapitolu F.5.5 odůvodnění.

Vymezení koridoru není náhodné a libovolné, ale kopíruje původní historickou silnici s historickým stromořadím, která je zanesena na mapách stabilního katastru z roku 1839 a je viditelná na leteckých snímcích ještě z konce 50. let. Silnice byla umístěna na pozemku p. č. 432/1, který od roku 1864 patřil odpůrkyni. Pozemek se silnicí byl v roce 1960 bez náhrady odňat podnikem Jáchymovské doly n. p. – Příbram (předchůdce podniku Uranové doly n. p. Příbram). Vedení koridoru bylo navrženo vzhledem k důležitosti obnovy cesty, kvůli její klíčové poloze a s přihlédnutím k tomu, že ve stopě cesty neprobíhá a neprobíhala průmyslová výroba. Vedlejší plocha deponie uhlí a pneumatik byla mimo tuto cestu a byla již zrušena. Vybudování komunikačního propojení nádraží s obcí je jedním z hlavních požadavků občanů a jednou z priorit územního rozvoje obce stanovenou ve Strategickém rozvojovém plánu Lazsko 2016 – 2025. Obnovení historické cesty je důležité nejen pro obyvatele odpůrkyně, ale i pro obyvatele okolních obcí (Lešetice, Slivice, Milín) a turisty.

Navrhovaná cesta má i komunikační a logické souvislosti. V katastru obce Lešetice na ni polohově navazuje polní cesta na pozemku p. č. 167/1 v k. ú. Lešetice. U Milínského rybníka se do budoucna počítá se zřízením přeložky silnice II/174, a cesta po hrázi Milínského rybníka se tak stane v budoucnu zklidněnou bez motorové dopravy. Vést cestu západněji bylo v procesu pořizování územního plánu prověřováno, ale nebylo to vyhodnoceno jako vhodné, neboť by musela překonat železniční násyp, který se za nádražím na západ výrazně zvedá vůči okolnímu svažitému terénu. Zároveň je snaha o co nejkratší propojení obce s nádražím, což řešení splňuje. Po obnově cesty bude cesta z obce na nádraží zkrácena o 500 m (na 1 km), což je výrazná úspora vzdálenosti a času a jeden z impulsů, jak podpořit využití ekologicky šetrné hromadné (železniční) dopravy. Trasování cesty je také nedílně spjato s vymezením ploch P01 a K01. Poloha cesty představuje vhodný kompromis mezi soukromým záměrem na zástavbu cenných lokalit na západě a požadavkem veřejnosti a místních občanů zásadně redukovat podnikatelskou plochu a aktivitu u nádraží. Navrhovaná cesta byla takto vymezena již v předchozím územním plánu. V hlavním výkresu je vymezena jako účelová komunikace s doprovodnou zelení. Podél cesty je vymezeno stromořadí v legendě označené jako „stromořadí, významné solitéry, aleje“. Podél původní cesty je dodnes zachováno oplocení areálu, přičemž vymezení plochy P01 přesně kopíruje toto oplocení. Odpůrkyně uzavírá, že vymezení koridoru CNU-05DS je navrženo v souladu s platnými zákony, s cíli a úkoly územního plánování dle stavebního zákona, v souladu s Politikou územního rozvoje a ZÚR.

Odpůrkyně dále uvedla, že vymezení plochy K01 a změna funkčního vymezení ploch na pozemku p. č. 264/5 a západní části pozemku p. č. 264/1 byly dostatečně odůvodněny. Pozemek p. č. 264/5 a západní část pozemku p. č. 264/1 se nenacházejí v zastavěném území, nejedná se o zastavěné stavební pozemky (nejsou v katastru evidovány jako „zastavěná plocha a nádvoří“), nejsou společně oploceny s ostatní částí areálu, netvoří s ní souvislý celek a nejedná se ani o pozemky stavební. Východní část pozemku p. č. 264/1 je oddělena funkčně, provozně, faktickým využíváním i terénními úpravami a historickou linií plotu, který se zde dodnes nachází, a je součástí zastavěného území, což územní plán respektuje. Z historických údajů vyplývá, že zastavěná část obce k 1. 9. 1966 nebyla v těchto místech nikdy vymezena a není vymezena ani v předchozím územním plánu. Hranice zastavěného a zastavitelného území byla zakreslena jen kolem samotného sídla, nikoliv okolo samot a nádraží, což je v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Nepřesně je také zakreslena plocha podnikatelská stabilizovaná na západní části pozemku 264/1, přestože se tam v roce 2001 žádná stabilizovaná výrobní, skladová ani manipulační plocha nenacházela. Plocha byla volná a zatravněná s nálety dřevin a nenacházela se zde žádná stavba. Není zákonnou povinností pořizovatele územního plánu převzít jakékoli vymezení ploch z dřívější územně plánovací dokumentace, což potvrzuje i judikatura NSS.

Odpůrkyně odmítá tvrzení navrhovatelky, že o záměru výstavby technologického parku informovala starostu obce, který zpočátku neměl proti záměru žádných námitek. Na jednáních zástupci odpůrkyně sdělili navrhovatelce zásadní námitky k záměru, které se týkaly především dopravní situace, rozměrů staveb a jejich účelu. Odpůrkyně neobdržela od navrhovatelky konkrétní informace o záměru. I kdyby navíc zástupci odpůrkyně záměr schválili, nejednalo by se o závazné povolení, jak judikoval NSS v rozsudku ze dne 29. 6. 2021, č. j. 2 As 176/2019-37. Odpůrkyně též nesouhlasí, že nesplnila povinnost vyvěsit rozhodnutí o zrušení stavební uzávěry. Rozhodnutí bylo řádně vyvěšeno.

Navrhovatelka v replice namítla, že odpůrkyně pečlivě neanalyzovala faktický stav pozemků, historický vývoj a platná pravomocná rozhodnutí. Zdůraznila, že na pozemku p. č. 264/5 se nachází povolená a zkolaudovaná stavba pro skladování. K tomu odkázala na stavební povolení Federálního ministerstva paliv a energetiky ze dne 14. 7. 1980, č. j. SÚ-369/80, a kolaudační rozhodnutí č. j. SÚ-841/81.

Odpůrkyně nerespektovala ani faktický stav pozemku p. č. 264/5. Odpůrkyně ve svém vyjádření potvrzuje, že tento pozemek je dlouhodobě užíván pro povolený účel (skladování), což potvrzuje i nájemní smlouva uzavřená mezi předchozím vlastníkem pozemku a společností Godecie Trade s. r. o. Navrhovatelka přistoupila k opravám betonové plochy vzhledem k jejímu stáří.

Navrhovatelka rozumí snaze odpůrkyně o obnovu historické cesty, nicméně tak nemůže činit za současného stavu. Navrhovaná trasa prochází oploceným využívaným průmyslovým areálem. Protnutí stezkou dojde k narušení třetiny jeho provozu a areál nebude možné optimálně využívat. Za situace, kdy je k pozemku p. č. 264/5 stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, si lze těžko představit, že stroje a jiná vozidla přetínají stezku pro pěší a cyklisty. Nebylo by možné zajistit bezpečnost účastníků provozu a areálu. Odpůrkyně proto měla zvolit alternativní trasu, byť je o 400 až 500 m delší.

Odpůrkyně v duplice uvádí, že nikdy nepopírala, že na pozemku p. č. 264/5 je povolena a zkolaudována stavba pro skladování. Poukázala na to, že dle kolaudačního rozhodnutí je stavba určena pouze pro skladování uhlí. Schválený územní plán navrhovatelce nebrání, aby předmětnou plochu využívala pro skladování uhlí, neboť nemůže zasahovat do povolené stavby a jejího v minulosti povoleného užívání. Navrhovatelka nicméně nemůže plochu použít k případnému umístění drtící linky, neboť tento způsob užívání by musel být schválen stavebním úřadem a musela by být zpracována EIA, což se nestalo. Nájemní smlouva se zaniklou společností nemůže nahradit chybějící stavební a kolaudační povolení. Ve schváleném územním plánu se uvádí, že plocha pro skladování uhlí již dlouhodobě neslouží ke skladování uhlí, když je z větší části zbořená. Dle odpůrkyně není pravdivé tvrzení navrhovatelky, že zde probíhají udržovací práce. V místě bývalé plochy se v současnosti nachází suť nejen ze samotné plochy, ale i z budov původně stojících na pozemcích p. č. st. 85 a 86 (zbytky cihel, tvárnic, kabelů, kachliček, omítek, prken apod.). Suť z vybourané skladovací plochy je šedá a lze ji snadno odlišit od cihlově zabarvené sutě z budov. Udržovací práce na betonovém povrchu obvykle neprobíhají tak, že se v místě opravovaného povrchu na hromadu smíchá suť z jiných budov. Odpůrkyně uvádí, že došlo ke kompletnímu plošnému odstranění souvrství včetně podkladních vrstev, sedimentační jímky a částečně osvětlení, přičemž požární vodovod a zbylé osvětlení jsou dlouhodobě nefunkční a v havarijním stavu. Poukazuje na to, že suť se nachází v místech, kde dle koordinační situace záměru EIA navrhovatelka plánuje výrazně navýšit terén a zřídit odstavnou plochu pro kamiony či protihlukový val. V kontextu odstavců 4.1.2 a 4.1.3 kupní smlouvy mezi Ligmet a.s. a žalobkyní (dříve Plumero s.r.o.), číslo vkladu do katastru V-11860/2019-211, ze dne 30. 12. 2019, a aktuálního stavu pozemku je zřejmé, že plocha na pozemku p. č. 264/5 měla být a téměř celá byla kompletně vybourána. Tvrzení navrhovatelky o udržovacích pracích považuje odpůrkyně za účelová, neboť z jiné argumentace navrhovatelky vyplývá, že jejím hlavním zájmem je zřídit v místě logistický areál, nikoliv rekonstruovat plochu pro skladování uhlí. Dále odpůrkyně uvádí, že navržený koridor pro cestu CNU-05DS není v kolizi s plochou pro skladování uhlí. Plocha pro skladování uhlí je v dostatečné vzdálenosti cca 75 m. Při projektové přípravě nové cesty a v rámci navazujícího správního řízení budou muset být dodrženy platné předpisy, ČSN normy a závazné stanovisko Policie České republiky tak, aby byly zajištěny dostatečné rozhledové poměry v místě křížení a nebyla ohrožena bezpečnost provozu. Lze očekávat, že četnost výjezdů automobilů nebude vzhledem k velikosti plochy a jejímu zkolaudovanému účelu taková, aby vyloučila vedení nové cesty. Tato vozidla navíc nebudou na novou cestu najíždět, ale pouze ji kolmo překříží.

Navrhovatelka namítá, že územní plán vymezením nezastavitelné plochy nepřímo zasahuje do jejího povoleného užívání pozemku p. č. 264/5. Dochází k rozporu mezi navrženým využitím dle územního plánu a dlouhodobým využitím pozemku. Navrhovatelka nesouhlasí s tím, že odpůrkyně navrhuje revitalizaci území, které je stále využíváno k povolenému účelu. Právo odpůrkyně na vymezení účelu užívání ploch v rámci územního plánování není absolutní a mělo by respektovat vydaná povolení. Dle názoru navrhovatelky fotografie přiložená odpůrkyní k duplice stav na pozemku p. č. 264/5 účelově zkresluje, neboť zabírá jen detail suti. Navrhovatelka předkládá fotografie ze dne 8. 12. 2022, které zachycují okolí hromady. Dle navrhovatelky je patrné, že betonová plocha zůstala z větší části nedotčena. Doplnila, že panely se měly po předrcení znovu použít jako jeden z podkladů.

Navrhovatelka podáním ze dne 31. 10. 2022 vzala návrh zpět v části, ve kterém se domáhala zrušení napadeného opatření obecné povahy ve vztahu k pozemkům p. č. st. 110 a p. č. st. 144.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.

Vzhledem k tomu, že podání navrhovatelky obsahující zpětvzetí části návrhu nevzbuzuje z hlediska svého označení ani obsahu jakékoliv pochybnosti, soud výrokem I řízení o návrhu v části, ve které se navrhovatelka domáhala zrušení napadeného opatření obecné povahy v rozsahu pozemků p. č. st. 110 a p. č. st. 144, v souladu s § 47 písm. a) části věty před středníkem s. ř. s. zastavil.

Při jednání konaném dne 9. 12. 2022 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Navrhovatelka zdůraznila, že na jejích pozemcích se od 50. či 60. let 20. století nachází funkční průmyslový areál. Bezpráví, k němuž mohlo dojít vůči odpůrkyni při jeho vzniku, nelze nyní vyrušit bezprávím vůči navrhovatelce. Největší újmu navrhovatelka spatřuje v tom, že pozemek p. č. 264/5, ke kterému bylo vydáno kolaudační rozhodnutí a který je kontinuálně využíván k účelu skladování a jsou na něm stavby ve smyslu veřejného práva, byl zařazen do nezastavěného území a byla na něm vymezena plocha zeleně a koridor pro cestu spojující obec s nádražím. Odpůrkyně při jednání zdůraznila, že územní plán nebrání navrhovatelce ve výstavbě, pouze výstavbu reguluje.

Soud jako důkaz provedl kopie rozhodnutí Federálního ministerstva paliv a energetiky, stavebního úřadu pro uranový průmysl, ze dne 14. 7. 1980, č. j. SÚ-369/80, a ze dne 23. 12. 1981, č. j. SÚ841/81, nájemní smlouvy ze dne 1. 8. 2008 uzavřené mezi společnostmi LIGMET a.s. a Godecie Trade s.r.o. a rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 3. 1. 2022, č. j. 155373/2021/KUSK, a ze dne 28. 4. 2022, č. j. 052986/2022/KUSK.

Soud dále provedl důkaz výpisem z listu vlastnictví č. 261, náhledem na katastrální mapu na podkladu ortofotompay, informacemi o pozemcích p. č. 264/1, 264/5, 669, 671, 672 a 673, leteckými snímky lokality (zejména pozemku p. č. 264/5) z let 2011, 2015, 2016 a 2019 dostupnými na mapovém portálu www.mapy.cz (mapy Letecká ‘12, Letecká ‘15, Letecká ‘18 a Letecká), znázorněním navržené a alternativní trasy cesty prostřednictvím tohoto portálu, náhledem na satelitní mapu z roku 2022 z mapového portálu www.google.com/maps, náhledem na mapové rozhraní územně analytických podkladů s vyznačením biotopu zvláště chráněných druhů velkých savců a mapové rozhraní AOPK s vyznačením migračně významného území. Dále soud provedl důkaz oznámením záměru Technologický park Stříbrňák STC 2377 [str. 411, 448–454 (rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 6. 1. 2021, č. j. 172794/2020/KUSK, o výjimce z ochrany chráněných živočichů) a str. 457, 458 a 465–467 (fotografie z vrtů k hydrogeologickému posudku včetně vyznačení jejich umístění)], rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15. 2. 2008, č. j. 165401/2007/KUSK, jímž byl dle zákona o odpadech udělen souhlas společnosti Godecie Trade s.r.o. k provozování a provoznímu řádu zařízení ke sběru, výkupu a třídění a úpravě odpadů kategorie O, které se nachází na pozemku p. č. 264/5, úplným výpisem z obchodního rejstříku pro Godecie Trade s.r.o., kupní smlouvou ze dne 30. 12. 2019 mezi LIGMET a.s. jako prodávající a navrhovatelkou (tehdy Plumero s.r.o.) a sdělením Obecního úřadu Milín ze dne 13. 8. 2020, č. j. 385/2020/MIL/SU-4/M.

Soud ověřil, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Soud proto návrh věcně projednal. Při věcném posouzení návrhu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Při rozhodování byl vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

Navrhovatelka svoji legitimaci k podání návrhu dovozuje z vlastnictví pozemků p. č. st. 85, p. č. st. 86, p. č. st. 87, p. č. 264/1, p. č. 264/5, p. č. 264/6, p. č. 264/13, p. č. 264/19, p. č. 665, p. č. 857 a p. č. 858, které soud ověřil z výpisu z listu vlastnictví č. 261. Mezi účastníky není sporu, že jde o pozemky, které jsou napadeným územním plánem regulovány, přičemž navrhovatelka předestřela myslitelné tvrzení o dotčení vlastnického práva, které spatřuje v omezení možnosti využití pozemků oproti předchozí regulaci.

Soud při přezkumu opatření obecné povahy vychází z algoritmu (testu) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou NSS (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS). Jednotlivými kroky algoritmu jsou: 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem a 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu), tedy konkrétně zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) a zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). S ohledem na vázanost důvody návrhu se však soud může zabývat jen těmi kroky algoritmu přezkumu, které navrhovatel zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), a to z hledisek navrhovatelem namítaných.

Požadavky na detailnost odůvodnění územního plánu se liší v závislosti na tom, zda jsou v průběhu řízení o vydání územního plánu vzneseny proti regulativům napadeným před soudem včasné námitky (viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013-33). Na obecnou část odůvodnění nelze klást přehnané nároky a nutně zůstává spíše v obecné rovině (srov. např. bod 20 rozsudku NSS ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018-39). Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že na rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako na standardní rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to zejména co do přezkoumatelnosti odůvodnění (srov. např. rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169). Reakci na tento přístup požadující vysoký standard vypořádání námitek představuje nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm sice Ústavní soud nevyloučil užití § 68 odst. 3 správního řádu na uvedené případy, avšak konstatoval, že požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu. Později tyto závěry Ústavní soud upřesnil v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, v němž uvedl, že samotné rozhodnutí o námitkách musí obsahovat odůvodnění odpovídající požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu, v ostatních částech však s ohledem na specifika územního plánování již takovou podrobnost vyžadovat nelze. S tímto přístupem se zdejší soud opakovaně ztotožnil. Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016-48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015-101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44).

Z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, vyplývá, že podmínkou zákonnosti územního plánu či jeho změny je mimo jiné i to, že veškerá omezení vlastnického práva mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady může územním plánem nebo jeho změnou dojít k omezením vlastníka v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou-li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady. V bodě 47 citovaného usnesení NSS dovodil, že „[ú]zemní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“. Z citované judikatury lze dovodit, že hodnocení proporcionality napadeného opatření obecné povahy představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, kdy v případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, nerozumnosti či libovůle. Soud v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu posuzuje přiměřenost regulace z hlediska splnění následujících podmínek: a) zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zda je činěn v nezbytně nutné míře, c) zda je činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k rozumně zamýšlenému cíli, d) zda je činěn nediskriminačním způsobem a e) zda je činěn s vyloučením libovůle. Není-li některá z uvedených podmínek splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí (viz též např. rozsudek NSS ze dne 2. 10. 2013, č. j. 9 Ao 1/2011-192).

Podle rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, v procesu územního plánování „[j]de o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‘ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.“. Úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Při hodnocení zákonnosti změny územního plánu se musí soud řídit zásadou zdrženlivosti. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (viz např. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb., ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, či ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53). Z výše nastíněných hledisek přistoupil soud k přezkoumání návrhu.

Navrhovatelka namítla, že změna regulace napadeným OOP odporuje zásadě kontinuity a stability územního plánování a nezohledňuje stav připravovaného záměru navrhovatelky, která získala závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 25. 5. 2021, jež bylo potvrzeno nadřízeným orgánem. Dále namítla, že odpůrkyně, která přestala s jejím záměrem souhlasit, postupovala v rozporu se zásadou legitimního očekávání.

Z judikatury NSS (např. rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/201253) vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Je proto žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat územní plány předchozí. V rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644, NSS zformuloval právní názor, že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu současně zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze totiž přehlížet též protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Vymezení určitých regulativů do budoucna nevylučuje možnost jejich změny. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území (viz např. rozsudek NSS ze dne 2. 11. 2022, č. j. 10 As 175/2022-90). Soud znovu připomíná, vydání územního plánu a jeho změny je rozhodnutím zastupitelstva obce, které spadá do samostatné působnosti a je nedílnou součástí ústavně garantovaného práva na samosprávu, do něhož správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, č. 968/2006 Sb. NSS). Jak bylo výše uvedeno, úlohou soudu v řízení o zrušení územního plánu nebo jeho části je poskytovat ochranu před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů (viz též rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2020, č. j. 5 As 194/2019-32). Právě proto platí, že princip legitimního očekávání nelze v územním plánování používat ve stejném rozsahu jako v běžném správním řízení (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27, bod 38).

Soud souhlasí s odpůrkyní, že souhlasná závazná stanoviska orgánů územního plánování, která shledala záměr navrhovatelky v souladu s předchozím územním plánem, nezakládají legitimní očekávání na zachování regulace, která by umožňovala připravovaný záměr. Veřejné subjektivní právo umístit stavbu do území zakládá až územní rozhodnutí, nikoli územní plán nebo závazné stanovisko, které navrhovaný stavební záměr označuje za souladný s dosud platnou územně plánovací dokumentací. Závazné stanovisko je jen jedním z předpokladů vydání územního rozhodnutí. Závazné stanovisko nemůže poskytovat jeho adresátovi žádnou „absolutní“ jistotu, že dosáhne toho cíle, který stanovisko schválilo (srov. např. rozsudek NSS ze dne 2. 11. 2022, č. j. 10 As 175/2022-87). Vlastník pozemku nemá veřejné subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle svého požadavku (viz rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, bod 65, či ze dne 28. 3. 2008, č. j. 7 Ao 5/2010-68) ani na zachování obsahu územního plánu. Tento závěr potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3548/17, v němž konstatoval, že se „nelze dovolávat ochrany dobré víry či legitimního očekávání ve vztahu k určité podobě územního plánu, neboť ten se s ohledem na potřebu úpravy poměrů v území neustále vyvíjí“. Vlastník je povinen strpět omezení vlastnického práva na základě schváleného územního plánu, má-li ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a je uskutečněno jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Z tohoto hlediska se soud v mezích návrhových bodů zabýval proporcionalitou napadeného OOP.

Právem chráněné legitimní očekávání nemůže založit ani případné politické vyjádření či příslib představitelů obecní samosprávy. Soud v tomto ohledu odkazuje na závěry přijaté NSS v rozsudku ze dne 25. 11. 2019, č. j. 4 As 241/2019-33, a plně se s nimi ztotožňuje: „Ani případný příslib někdejších představitelů obce zařadit pozemek stěžovatele v návrhu nového územního plánu do plochy BV nemohl založit takovéto stěžovatelovo právem chráněné očekávání, neboť pokud takový příslib představitelé obce skutečně učinili, pak se nejednalo o kvalifikovanou činnost veřejné správy v podobě ustálené praxe, výkladu právních předpisů, veřejně deklarovanou politiku, interní výkladovou či aplikační směrnici či závazné a kvalifikované ujištění o právu či procesním postupu, nýbrž spíše o politické vyjádření (což de facto uvádí i stěžovatel v kasační stížnosti). Takové politické vyjádření či přísliby představitelů samosprávy však nemohou bez dalšího založit právem chráněné legitimní očekávání.“ Navrhovatelka nadto ničím neprokazuje, že představitelé odpůrkyně vyjádřili souhlas s jejím záměrem. Naopak je patrné, že odpůrkyně považovala záměr za rozporný s předchozím územním plánem, a proto se snažila (byť marně) zvrátit souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování (již dne 23. 6. 2021 požádala Krajský úřad Středočeského kraje o přezkoumání závazného stanoviska). Ani skutečnost, že došlo k vydání stavební uzávěry s cílem vytvořit prostor pro přijetí nového územního plánu, neznamená, že by tak odpůrkyně činila diskriminačně pouze s cílem zamezit realizaci záměru navrhovatelky, neboť, jak navrhovatelka uvedla v návrhu, stavební uzávěrou byla zakázána veškerá stavební činnost na celém území obce. Vydání územního opatření o stavební uzávěře obecně představuje zákonem předpokládaný prostředek, jak ochránit území před zásahy, které by nově připravovaná územně plánovací dokumentace (oproti stávající) již nedovolovala (§ 97 odst. 1 stavebního zákona). Zrušení opatření o stavební uzávěře z důvodu procesních vad ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutím Krajského úřadu pro Středočeský kraje ze dne 28. 4. 2022 samo o sobě nemá vliv na zákonnost napadeného OOP.

Lze uzavřít, že žalobkyni nesvědčilo legitimní očekávání na stanovení regulace odpovídající zamýšlenému záměru, neboť pro záměr nebylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí, které stavbu umisťuje. Navrhovatelka měla k dispozici jen závazné stanovisko orgánu územního plánování, podle něhož byl záměr v souladu s regulativy předchozího územního plánu. Z něj však nelze dovozovat, že by záměr byl povolen, pokud by ke změně regulace nedošlo. Posouzení souladu záměru s územním plánem je pouze jedním, nikoli jediným z předpokladů jeho umístění. Navrhovatelka například opakovaně podávala oznámení záměru za účelem posouzení jeho vlivu na životní prostředí. Jak uvedla odpůrkyně, záměr nebyl dosud posouzen dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. Ochrana životního prostředí je přitom jednou z oblastí, v níž se může záměr dostat do kolize s veřejnými zájmy. Na okraj soud uvádí, že navrhovatelka dne 30. 5. 2022 předložila třetí oznámení, které vyústilo v závěr, že záměr může mít významný vliv na životní prostředí a bude dále posouzen podle tohoto zákona (viz závěr zjišťovacího řízení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15. 7. 2022, č. j. 094576/2022/KUSK). Jak bylo výše uvedeno, zásada kontinuity nebránila odpůrkyni, aby prověřila a přehodnotila stávající způsoby řešení. Po odpůrkyni lze pouze požadovat, aby důkladně odůvodnila, proč přistoupila k odlišnému řešení. Jak bude dále rozvedeno, tomuto požadavku odpůrkyně dostála. Žalobní bod, že změna regulace napadeným OOP odporuje zásadě kontinuity a stability územního plánování a nezohledňuje záměr navrhovatelky, tedy není důvodný.

Soud se dále vyjádří k návrhovému bodu, jímž navrhovatelka brojí proti regulativům maximální výšky staveb a maximální zastavěné plochy jedné stavby v ploše P01.

Soud připomíná, že obsah a kvalita návrhu předurčuje podobu rozhodnutí soudu, protože míra podrobnosti odezvy správního soudu je závislá na tom, jak detailně své námitky navrhovatel v návrhu formuluje. Smyslem a účelem vymezení návrhových bodů v návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.) je především nastavení referenčního rámce soudního přezkumu, tj. určení toho, jaké skutkové a právní otázky má soud posuzovat z hlediska tvrzené nezákonnosti napadeného opatření obecné povahy. Omezí-li se navrhovatel na pouhá obecná konstatování, nemůže na ně správní soud reagovat jinak než srovnatelně obecně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 9. 2018, č. j. 8 Afs 170/2018-36). Čím je návrhový bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není na místě, aby soud za navrhovatelku spekulativně domýšlel další argumentaci, a hrál tak roli jejího advokáta (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, č. 2162/2011 Sb. NSS). Není ani úlohou soudu, aby opakovaně vysvětloval důvody, pro které byla argumentace navrhovatele shledána lichou, mylnou a vyvrácenou, pokud závěry odpůrce v tomto směru obstojí (přiměřeně viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128).

Z předložené spisové dokumentace vyplývá, že navrhovatelkou zpochybňované regulativy byly vymezeny v ploše P01 pro plochu s funkčním využitím HS – smíšené výrobní – výroby a služeb. Územní plán stanovil, že maximální výška hřebene staveb bude 10,5 m, maximální výška atiky či okapové hrany 9 m a maximální výška staveb nepřesáhne 555,5 m n. m. Bpv. Maximální zastavěná plocha jedné samostatně stojící budovy či haly nepřesáhne 6 000 m2.

Odpůrkyně v napadeném OOP vyčerpávajícím způsobem zdůvodnila zakotvení regulativů omezujících rozsah a výšku jednotlivých staveb v ploše P01. Již v obecné části odůvodnění v rámci zdůvodnění přijatého řešení na s. 26 až 28 uvedla, že podmínky prostorového uspořádání ploch P01-P03 byly stanoveny s ohledem na ochranu krajinného rázu území, pohledových horizontů a harmonického měřítka a vztahů v krajině revitalizované po následcích těžby uranu. Maximální výška staveb byla stanovena na základě analýzy dálkových pohledů z různých významných stanovišť tak, aby stavby nevyčnívaly nad kritickou hladinu a nenarušily pohledový horizont a krajinný ráz území. Odpůrkyně vycházela mj. z cílových kvalit krajiny stanovených v ZÚR a Posouzení stavby Technologický park „Stříbrňák“ z hlediska vlivu na krajinný ráz (Löw & spol., s.r.o., 08/2021). Územní plán navázal na předchozí územní plán, který v závazných regulativech nepřipouštěl změny ve výškové hladině zástavby. Na základě analýzy výšek stávajících staveb dle laserového skenu ČÚZK lze dle odpůrkyně za relevantní stávající výškovou hladinu v dané ploše považovat cca 553,2 m n. m. Územní plán připouští zvýšení maximální výškové hladiny zástavby na 555,5 m n. m. tak, aby nebyl narušen krajinný ráz a terénní horizont z dálkových pohledů a významných vyhlídkových míst (socha Anděla naděje, Stříbrný vrch, Kozí vrch). Stanovením maximální plochy jedné stavby má být zamezeno umisťování staveb, které mohou svými plošnými parametry narušit pozitivní charakteristiky krajinného rázu. Maximální hodnota byla stanovena na základě analýzy veřejných grafických dat RUIAN v GIS prostředí a plošných parametrů staveb v rámci přilehlého regionu Příbramska. Pro srovnání poukázala na rozměry největších staveb ve stávajícím areálu u nádraží, v blízkém Milíně a v Příbrami.

V rámci koncepce uspořádání krajiny (E.1 odst. 75 výrokové části) odpůrkyně vymezila základní principy, na nichž je koncepce uspořádání krajiny založena. Mimo jiné stanovila, že volná krajina reprezentovaná nezastavěným územím spolu se zastavěným územím tvoří vyvážený a funkční celek a vytváří prostor zejména pro zemědělskou a lesnickou činnost, volnočasové aktivity, rekreaci, sport a turistiku a přírodní procesy nezbytné pro obnovu přírodních zdrojů, retenci vody v krajině a zdravé a vyvážené životní prostředí. V odst. 76 stanovila, že při územním rozvoji obce a činnostech s ním spojených budou respektována a chráněna krajinářsky hodnotná území s vysokou hodnotou krajinného rázu a memoriální hodnotou krajiny, kterými jsou: a) krajinný prostor soustavy rybníků – Hubenovského rybníku, Pustého rybníku a rybníku Hošek (Milínský), b) krajinný prostor v okolí kaple sv. Václava a žárového pohřebiště a c) krajinný prostor v okolí Stříbrného rybníku. V urbanistické koncepci odpůrkyně stanovila, že zástavba nesmí narušit venkovský charakter území obce, drobné měřítko stávající zástavby a krajinný ráz území charakteristický malebnou krajinou na přechodu mezi Brdy a Středním Povltavím [C.1 odst. 9 písm. c) a j) výrokové části].

V popisu urbanistické koncepce na s. 22 odůvodnění odpůrkyně konstatovala, že vytváří podmínky pro rozvoj výroby a podnikatelských aktivit vymezením ploch přestavby v rámci stávajícího výrobního areálu u nádraží, přičemž podmínky využití území vymezuje tak, aby nebyl narušen krajinný ráz území, který se vyznačuje malebnou zvlněnou krajinou s množstvím významných krajinných prvků a vyhlídkových bodů, a nebyly významně negativně ovlivněny kulturní hodnoty území (Stříbrný vrch) a rekreační lokalita Stříbrný rybník. Regulativy navazují na koncepci uspořádání krajiny, která je popsána v části F.5.1 na s. 41 až 44 odůvodnění. Zde je uvedeno, že územní plán usiluje o zajištění vyváženého vztahu volné krajiny a zastavěného území s cílem posílení ekologické stability a biologické rozmanitosti, zlepšení podmínek pro retenci vody a s cílem ochrany obrazu krajiny a utváření nových krajinných hodnot. Koncepce územního plánu byla formulována s cílem podpory obytné, výrobní a rekreační funkce území při zajištění zájmů ochrany přírody a krajiny. Územní plán respektuje základní zásady péče o krajinu při plánování změn vymezené ZÚR a rekapitulované na s. 42 odůvodnění (mj. chránit a rozvíjet základní atributy stability, funkčnosti a vzhledu krajiny, zejména strukturu krajinných prvků charakteristickou pro jednotlivé krajinné typy a pozitivní charakteristiky krajinného rázu). Krajinný ráz obce Lazsko pozitivně ovlivňuje krajinný prostor soustavy rybníků Hubenovského, Pustého a Hošek, krajinný prostor v okolí kaple sv. Václava a žárového pohřebiště na vrchu Stříbrný (553 m n. m.) a krajinný prostor Stříbrného rybníka. Na Stříbrném vrchu je u kaple sv. Václava nově založena alej a lesopark, pietně upravený prostor žárového halštatského pohřebiště a travnaté porosty s prvky krajinné zeleně, které spoluutváří charakter místa. Krajinný prostor vázaný na Stříbrný rybník s úzkou vazbou na vrch Stříbrný je rozvíjen jako rekreační prostor obce pro každodenní krátkodobou rekreaci. Nachází se zde louky s rozptýlenou krajinnou zelení a upravená studánka sv. Huberta. Tři uvedené krajinné prostory mají úzké vazby a společně utvářejí hodnotný krajinářský celek na území obce. Územní plán z důvod