6 As 213/2015 — Nejvyšší správní soud

59 A 13/2021- 39 - text 37 59 A 13/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: H. Š. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2021, č. j. 012724/2021/KUSK-DOP/Mal, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2021, č. j. 012724/2021/KUSK-DOP/Mal, a rozhodnutí Městského úřadu Hořovice ze dne 6. 11. 2020, č. j. MUHO/22136/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Lubomíra Müllera, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 24. 4. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Hořovice (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 6. 11. 2020, č. j. MUHO/22136/2020, sp. zn. SMUHO/2415/2020TAD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož zrušení žalobkyně navrhuje rovněž. Prvostupňovým rozhodnutím silniční správní úřad rozhodl tak, že pozemek p. č. Xa v katastrálním území a obci Ch. (všechny dále označené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území) nesplňuje zákonné znaky a předpoklady dopravní cesty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015 (viz čl. II bod 3 zákona č. 268/2015 Sb. a skutečnost, že zákon č. 196/2012 Sb. se problematiky zatřídění pozemních komunikací netýkal; dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) užívané v režimu obecného užívání dle § 19 téhož zákona; užívání pozemku je stanoveno v rozsahu a způsobem podle dispozice vlastníka dle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. 2. Žalobkyně předně k původu sporu vylíčila, že je vlastníkem domu č. p. Xb na pozemku p. č. Xc (dříve p. č. Xd), který je obklopen zahradou p. č. Xe (dříve p. č. Xf). Přístup k hlavnímu vchodu do domu a příjezd do garáže byl dlouhou dobu realizován přes pozemek p. č. Xg, který tvořil spojovací cestu mezi pozemními komunikacemi na pozemcích p. č. Xh a Xch. Pozemek p. č. Xg byl později (po roce 1984) rozdělen na pozemky p. č. Xi, Xa a Xj, jež byly ve vlastnictví obce Ch. (dále jen „obec“). Žalobkyně pozemky p. č. Xj a Xa až do roku 2004 využívala pro přístup k domu. V roce 2004 však obec prodala pozemek p. č. Xa (dále též „sporný pozemek“) manželům D., kteří následně žalobkyni přístup znemožnili, a to zamykáním branky mezi pozemky p. č. Xj a Xa. Žalobkyně doplnila, že o tomto prodeji nevěděla – ačkoliv totiž obec vyvěsila oznámení o záměru prodat pozemek na úřední desce, žalobkyně bydlí v B. a není v jejích možnostech a ani po ní nelze spravedlivě požadovat, aby každé dva týdny jezdila kontrolovat úřední desku v obci. 3. Žalobkyně zrekapitulovala průběh řízení ve věci vedené již od roku 2008 (resp. 2007) se zdůrazněním, že předchozí rozhodnutí žalovaného již třikrát zrušil soud ve správním soudnictví. V návaznosti na strukturu napadeného rozhodnutí pak žalovanému vyčetla, že v části věnované východiskům právní úpravy nezmínil i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 54 A 6/2018-70, jehož právním názorem byl žalovaný vázán a měl se jím řídit. Judikatura Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), o kterou se žalovaný opřel v napadeném rozhodnutí, pak podle názoru žalobkyně nijak nebrání tomu, aby její žádosti bylo vyhověno. Žalobkyně současně navrhuje, aby zdejší soud vycházel též z věcí u tohoto soudu dříve vedených pod sp. zn. 48 A 3/2015 a sp. zn. 54 A 6/2018. 4. Žalobkyně dále jednotlivě popsala, jak se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal s jejími (odvolacími) námitkami. Na toto odůvodnění pak navázala v žalobě následující argumentací: - ačkoliv v námitce II upozorňovala, že prvostupňovým rozhodnutím nebylo rozhodnuto o její žádosti ze dne 11. 3. 2008 (tj. o určení, že sporný pozemek je účelovou komunikací umožňující přístup do domu č. p. Xb), žalovaný věcně neporovnal obsah této žádosti a předmět prvostupňového rozhodnutí, a namísto toho uváděl, jak je to se zpětným přezkumem určité právní skutečnosti, byť se toho žalobkyně nedomáhala; - k námitce III žalovaný neřešil, že silniční správní úřad posuzoval žádost žalobkyně z roku 2007, přestože předmětem řízení byla žádost ze dne 11. 3. 2008. V pozdější žádosti přitom není nic o tom, že by mělo být revokováno usnesení zastupitelstva obce z roku 2004 týkající se převodu sporného pozemku na manžele D. Uvedl-li pak žalovaný, že pro rozhodování správního orgánu v I. stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, a nikoliv v době zahájení řízení, nevysvětlil, v čem by měl být skutkový stav odlišný; - žalovaný se nezabýval podstatou námitky IV, že silniční správní úřad měl aplikovat § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, a neměl tak rozhodovat podle § 2 odst. 1, § 7 odst. 2 a § 19 odst. 1 téhož zákona, přičemž žalobkyně mu též vytýká, že jeho úkolem bylo zkoumat, zda se silniční správní úřad dopustil nějakých pochybení, a nikoliv to, zda právně pochybila žalobkyně; - žalobkyně nesouhlasí s tím, že by námitka V, že se silniční správní úřad vůbec nezabýval naléhavostí spojení mezi pozemky p. č. Xj (přístupová cesta od hlavní silnice) a p. č. Xc (parcela, na které stojí dům č. p. Xb) pro potřeby žalobkyně, byla řádně vypořádána konstatováním žalovaného, že jde o námitku soukromoprávní a že žalobkyně nerespektuje závazné soukromoprávní vztahy; - žalovaný nijak nevyhodnotil k námitce VI, zda existuje namítaný rozpor mezi audiozáznamy a pořízenými protokoly o výslechu svědků; - ve vztahu k námitce VII, že nebylo k jejímu návrhu doplněno dokazování za účelem odborného posouzení režimu dvou sousedících pozemků p. č. Xj a Xa, žalobkyně uvádí, že se nedomáhala žádného „zpětného přezkumu“ právní skutečnosti a že nešlo ani o nějaký účelový nebo obstrukční návrh, jak jí žalovaný vytýká; - konečně se žalovaný ani věcně nevypořádal s námitkou VIII, že k jejímu důkaznímu návrhu nebyly odborně vyhodnoceny listiny týkající se převodu sporného pozemku z bývalého vlastníka na současné vlastníky, přičemž tento důkazní návrh v reakci na výzvu správního orgánu není „v hrubém rozporu se závaznou právní úpravou“, jak žalovaný uvádí. Žalobkyně je nadále přesvědčena, že před převodem žádné problémy s užíváním sporného pozemku neexistovaly. 5. Žalobkyně nadále trvá na tom, že je splněna i podmínka naléhavé komunikační potřeby, neboť sporný pozemek slouží k nezbytnému spojení domu č. p. Xb, jestliže jedině přes tento pozemek může žalobkyně vstoupit do hlavního vchodu domu, dřevníku a dílny a vjet do garáže. To však nyní není možné, neboť manželé D. uzamkli branku na hranici mezi pozemky p. č. Xj a Xa, a nadto na hranici pozemků p. č. Xe a Xa (zhruba 60 cm od stěny domu č. p. Xb) postavili dvoumetrovou dřevěnou hradbu, která znemožňuje otevřít vrata garáže. Alternativní cesta do dřevníku a dílny neexistuje, neboť tyto prostory nejsou s ostatními částmi domu č. p. Xb propojeny jiným přístupem. 6. Žalobkyně tvrdí, že pozemek původně označený p. č. Xg, jehož předchozím vlastníkem byla obec, sloužil jako veřejná komunikace (obecní cesta) a nezbytná přístupová cesta k příslušným domům, byl spojnicí mezi pozemky p. č. Xh a Xch, což je zjevné již z tvaru původního pozemku. Jestliže obec nadále užívá a eviduje pozemky p. č. Xi a Xj jako „ostatní komunikace“, není důvod, proč by se na sporný pozemek mělo pohlížet odlišnou optikou, neboť komunikační potřeba se ve vztahu k tomuto pozemku změnou vlastníka nezměnila. Pokud napadené rozhodnutí popírá charakter sporného pozemku jako účelové komunikace argumentem, že v jednom místě činí vzdálenost mezi stavbami č. p. Xk a Xb pouze 66 cm, podle žalobkyně to na věci nic nemění, jelikož zúžení v navazující části nijak přístupu do jejího domu a garáže nebrání. Obecné užívání sporného pozemku nedokládá jen (podle žalovaného nedostatečná) skutečnost, že tento pozemek v minulosti žalobkyně používala k parkování vozidla, ale hovoří o něm též výpovědi svědků ve správním řízení. 7. Žalobkyně uzavírá, že sporný pozemek splňuje zákonné znaky a předpoklady dopravní cesty dle § 2 odst. 1 a 2 a § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, neboť je pozemní komunikací, která slouží k nezbytnému napojení domu č. p. Xb (jeho hlavního vchodu, dvougaráže, dřevníku a dílny) na pozemek p. č. Xj evidovaný jako „ostatní komunikace“. I když žalovaný odkazuje na judikaturu ÚS a