1 As 45/2013 — Nejvyšší správní soud

44 A 7/2022- 41 - text 19 44 A 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: J. G. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Pauchem sídlem Sokolovská 695/115b, 186 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2022, č. j. 159921/2021/KUSK/HRO, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2022, č. j. 159921/2021/KUSK/HRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Paucha, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 11. 2021, č. j. 121277/2021/ODSA/GaJa (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 337/2020 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 21. 4. 2021 v 16:28 hodin řídil osobní motorové vozidlo značky Volkswagen Passat, registrační značky X (dále jen „předmětné vozidlo“), po dálnici D 10 ve směru na Prahu, přičemž mu byla v úseku 53. km naměřena rychlost 167 km/h. Po odečtení odchylky měření ve výši – 3 % z naměřené hodnoty jel žalobce s vozidlem rychlostí nejméně 161 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici nejméně o 31 km/h a porušil povinnost stanovenou v § 4 písm. b) zákona o silničním provozu ve spojení s § 18 odst. 3 téhož zákona. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 3 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 měsíců a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Obsah žaloby 2. V první žalobním bodě žalobce namítá, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav ohledně totožnosti řidiče vozidla. Z policejní části spisu vyplývá pouze to, že došlo ke změření předmětného vozidla. Z podkladů ale již neplyne, kdy a kde bylo toto vozidlo zastaveno a jakým způsobem byl ztotožněn jeho řidič. Již ve správním řízení se žalobce vyjádřil tak, že si není vědom žádného překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Vzhledem k absenci popisu, kdy a kde bylo předmětné vozidlo zastaveno, v jaké vzdálenosti od místa změření a popisu ztotožnění řidiče, přetrvávaly v řízení pochybnosti ohledně jeho totožnosti, které správní orgány nerozptýlily. Ke zjišťování totožnosti řidiče jen z úředních záznamů nelze přihlížet [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 5. 2015, č. j. 6 As 239/2016-39, a ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115]. Pokud by správní orgán I. stupně provedl žalobcem navržené důkazy, bylo by zjištěno, že žalobce předmětné vozidlo neřídil. Skutkový stav tak nebyl zjištěn v souladu se zásadou materiální pravdy, a proto nemůže obstát. 3. Podle druhé žalobní námitky se správní orgány nesprávně a nedostatečně vypořádaly s tím, že měření rychlosti vykazuje vady spočívající v nedodržení požadavků stanovených návodem k obsluze k měřícímu zařízení Ramer 10 C a že je povinností správních orgánů prokázat, že nedošlo k mechanickému poškození měřiče od okamžiku ověření do okamžiku zaznamenání rychlosti dne 21. 4. 2021. Při vypořádání těchto námitek správní orgán I. stupně nesprávně a nepřípadně interpretoval závěry rozsudku NSS ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015-51, jelikož i dle NSS nelze bez dalšího prohlásit měření za správné jen s odůvodněním, že došlo-li ke změření, měření proběhlo správně. Žalovaný se bez bližšího odůvodnění se správním orgánem I. stupně ztotožnil, což činí správní rozhodnutí nepřezkoumatelná. 4. Ve třetím žalobním bodě žalobce tvrdí, že správní orgány nemohly konstatovat soulad použití měřiče s předepsaným postupem výrobce, pokud nedoplnily dokazování o návod k obsluze měřícího zařízení Ramer 10 C (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 58 A 33/2012-26). Ve věci žalobce nadto nelze aplikovat rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2012 (správně 2018 – pozn. soudu), č. j. 1 As 306/2017-34, v němž byly judikovány závěry o nezpochybnitelné funkčnosti zařízení Ramer 10 C. Je známou notorietou, že vlivem chybného technického posouzení a záměny funkce radarových a laserových měřičů rychlosti soudy mnohokrát zaměnily principy těchto měřících přístrojů. Ohledně radarových měřičů (např. Ramer 10 C použitý ve věci žalobce) chybně vyslovily, že byla-li rychlost vozidla rychloměrem zaznamenána, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze. Tento závěr je však možné aplikovat pouze na laserový měřič (lidar), nikoli radarový měřič, jenž je založen na principu Dopplerova jevu. Proto je mezi lidary a radary rozdíl i v ověřovacích listech, v nichž u radaru je stanovena podmínka použití jen za dodržení návodu k obsluze. U lidarů tato podmínka v ověřovacím listu stanovena není. 5. Dle dalšího žalobního bodu bylo rovněž namístě, aby správní orgány posoudily, zda byly splněny podmínky pro výběr stanoviště pro měření. Na snímku měření lze pozorovat svodidla zasahující celou svou plochou do anténního svazku měřiče, což je v přímém rozporu s požadavky na výběr místa měření dle návodu k obsluze. Dále byla chybně nastavena i citlivost měřící jednotky na 30 m. Dle návodu má být dosah nastaven na 20 m při měření s bočním odstupem do 8 m2. Obsluha může nastavit dosah na 30 m jen v případě nepříznivých klimatických podmínek nebo vynechávání měření, což ale nebylo doloženo. Zvýšením citlivosti měřící jednotky dochází k vyšší pravděpodobnosti vzniku reflexí. Kombinace uvedených faktorů zavdává důvodné podezření na vznik reflexe a neplatnost měření. Navíc měření při nedodržení návodu k obsluze nemůže být a priori považováno za metrologicky platné vzhledem k jasně dané podmínce v ověřovacím listu užitého měřidla. 6. Následně žalobce namítá celou sérii vad v obsahu spisového materiálu. Ve stručnosti jde o tato pochybení: - v podkladech pro rozhodnutí chybí důkaz, že rychloměr byl instalován ve vozidle dle ověřovacího listu, - nebylo prokázáno, že měřidlo v době měření obsahovalo senzor, jenž byl společně s měřidlem ověřen, tedy senzor s výrobním číslem 18/1227, - z materiálů předložených Policií České republiky (dále jen „policie“) též nevyplývá, že mezi ověřením měřidla dne 3. 11. 2020 a měřením dne 21. 4. 2021 nedošlo k aktualizaci softwaru, - součástí spisu není ani doklad o proškolení obsluhy k používání tohoto zařízení, - ani důkaz o provedení provozní kontroly před zahájením měření. S vypočtenými nedostatky se nelze vypořádat pouhým odkazem na presumpci správnosti konání veřejné moci, neboť bez existence důkazů není možné tvrdit, že zařízení všechny normy splňuje, že měření bylo platné či že byly předepsané úkony provedeny. 7. Správní orgány se též nedostatečně zabývaly materiální stránkou přestupku. Správní orgán I. stupně závažnost skutku pouze zhodnotil, aniž by uvedl, s jakým výsledkem (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7 As 18/2004-48). Nadto údajný skutek vykazoval zcela bagatelní závažnost. Měření bylo prováděno na dálnici. Na snímku nejsou patrná žádná jiná vozidla. Místo měření se nachází na rovinatém a přehledném úseku za denního světla. Dálnice jsou navíc koncipovány na dosažení mnohem vyšší rychlosti než nejvyšší povolené. Hluk, emise nebo vibrace moderního vozidla nemohou v tomto případě ohrožovat ani omezovat veřejné zdraví. Nebyly předloženy žádné důkazy, že by byl měřený úsek rizikovým a že je v něm třeba vykonávat dohled nad dodržováním nejvyšší povolené rychlosti. Měření rychlosti policií v daném úseku nenachází oporu ve zvyšování bezpečnosti silničního provozu podle § 79a zákona o silničním provozu. Není tedy zřejmé, jaký veřejný zájem měl být porušen. Správní orgány zaměňují formální a materiální aspekt a nerespektují závěry rozsudku NSS ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45. Vzhledem ke specifickým okolnostem případu je nutné odmítnout tvrzení správních orgánů o obecném ohrožení ochrany života, zdraví a majetku osob při účasti na provozu na pozemních komunikacích. I v této části jsou proto rozhodnutí nepřezkoumatelná. 8. Dle poslední žalobní námitky nemá uložený trest zákazu činnosti oporu ve výroku rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí totiž nevyplývá, ve spojení s jakým přestupkem správní orgán I. stupně dovodil uložení sankce zákazu řízení.