2 As 134/2011 — Nejvyšší správní soud

47 Ad 27/2022- 22 - text 11 47 Ad 27/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: P. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Škopkem sídlem T. G. Masaryka 153, 261 01 Příbram proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 23. 8. 2022 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Benešov (dále jen „OSSZ“) ze dne 18. 7. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím OSSZ rozhodla, že je žalobce povinen podle § 126 odst. 1 a 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 358/2022 Sb. (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) uhradit regresní náhradu v celkové výši 183 223 Kč. Obsah žaloby 2. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaná nevyjádřila k námitce systémové podjatosti OSSZ. Dle žalobce je správní orgán včetně ředitele OSSZ podjatý, neboť neumožnil žalobci řádnou a zákonnou obranu ve věci. Vzhledem k historii správního orgánu a žalobce má správní orgán očividně zájem na jeho potrestání. Žalobce přitom doložil řadu důkazů, ze kterých plyne, že T. B. (bratr žalobce, dále též „poškozený“) neměl zákonný nárok na podporu vyplacenou OSSZ. Žalobci rovněž nebylo prokázáno pověření a oprávněnost zástupce správního orgánu rozhodnout ve věci. Žalovaná se nevyjádřila ani k návrhu žalobce na prohlášení nicotnosti, kterou má přitom povinnost prohlásit kdykoliv z moci úřední. K námitce nicotnosti žalobce citoval § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) a uvedl, že rozhodnutí je vnitřně rozporné, nesmyslné, absolutně nemožné, neuskutečnitelné, nerealizovatelné a neexistoval pro něj skutkový základ. 3. Dále žalobce namítl, že napadené rozhodnutí vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalovaná selektivně vybírala pouze ty skutkové okolnosti a důkazy, které svědčí negativnímu rozhodnutí pro žalobce. Žalovaná tak nepřiměřeným způsobem zasáhla do práva žalobce na spravedlivé rozhodnutí. Žalobce uvedl, že zranění poškozeného předcházel útok na osobní vozidlo, ve kterém se v tu dobu nacházel žalobce. V této souvislosti odkázal na rozsudek Okresního soud v Benešově ze dne 11. 10. 2021, č. j. 10 T 115/2021-236, kterým byl T. B. uznán vinným mj. ze spáchání přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), který spáchal dne 14. 9. 2020 v době od 8:00 do 8:15 ve Vojkově č. p. 92 v prostoru odstavné plochy před vjezdem do areálu společnosti Jiří Bílek (otec bratrů), IČO: 10071741 a na přilehlé místní komunikaci. T. B. po krátké slovní rozepři se žalobcem, opakovanými údery násadou od lopaty u vozidla Š. O., ve kterém žalobce seděl, rozbil čelní okno, levé přední okno, poškodil rám čelního okna a rám levých předních dveří, čímž způsobil Jiřímu Bílkovi – Elektro, IČO: 10071741 škodu ve výši 30 680 Kč. Žalovaná však tuto argumentaci žalobce označila za nepřípadnou. Popsané události a trestná jednání přitom souvisí a vzájemně se prolínají. Bez útoku T. B. na majetek Jiřího Bílka a žalobce by jistě nedošlo k následnému zranění T. B. Žalovaná tak postupovala formalisticky v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu a nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11. Žalobce v této souvislosti citoval § 126 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. 4. Dále žalobce uvedl, že zaměstnavatel Jiří Bílek ukončil s poškozeným pracovní poměr a dne 7. 10. 2020 zaměstnavatel zaslal odhlášku poškozeného jako jeho zaměstnance a jeho evidenční list ke dni 7. 9. 2020. Zaměstnavatel opakovaně telefonicky komunikoval s OSSZ, kterou informoval o tom, že poškozený již není jeho zaměstnancem. Nejednalo se tedy o pracovní úraz poškozeného. Poškozený rovněž v pracovní neschopnosti řídil nákladní vozidlo, o čemž byla OSSZ a žalovaná informována. Ve vyhledávacím portálu žalované nebyla vedena žádná pracovní neschopnost poškozeného. O všem byla informována i MUDr. Š. M. dne 9. 10. 2020, do dnešního dne bez jakékoliv reakce. U bývalého zaměstnavatele poškozeného OSSZ provedla kontrolu bez zjištění závad. Obsah vyjádření žalované 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení. Uvedla, že byly splněny předpoklady pro rozhodování o povinnosti zaplatit regresní náhradu za nemocenské podle § 126 zákona o nemocenském pojištění. K rozhodnutí o povinnosti zaplatit regresní náhradu, je pouze nutný podklad, ze kterého vyplývá, že důsledkem zaviněného protiprávního jednání jsou skutečnosti, které zakládají nárok na dávku nemocenského pojištění pojištěnce. Dále je nutné určit přesnou a celkovou výši dávky nemocenského pojištění, která byla pojištěnci vyplacena. V rozsudku, který uznal vinu T. B., je poškozený pan Jiří Bílek a jedná se o škodu na majetku. Rozhodnutí o regresní náhradě však bylo vydáno na základě rozsudků, kterými byl žalobce uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnuty, čímž žalobce naplnil podmínky dle § 126 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Dočasná pracovní neschopnost poškozeného vznikla v ochranné lhůtě ze zaměstnání a jeho nárok na výplatu dávek nemocenského byl tedy oprávněný. 6. Žalovaná rovněž neshledala důvodné nařčení z podjatosti OOSZ. OSSZ postupovala v souladu se zákonem a s rozsudky Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze o trestné činnosti žalobce. Žalobce v žalobě ničím nepodložil, z jakého důvodu považuje osobu, která rozhodnutí OSSZ vydala, za neoprávněnou ani v čem vidí vnitřní rozpor, nesmyslnost a nicotnost rozhodnutí. Dosavadní průběh správního řízení 7. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 24. 6. 2022 OSSZ informovala žalobce o zahájení řízení o povinnosti zaplatit regresní náhradu. Řízení zahájila na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 2. 2022, č. j. 1 T 203/2021-324 (dále jen „prvostupňový trestní rozsudek“) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 12 To 45/2022-351 (dále jen „druhostupňový trestní rozsudek“), kterým byl žalobce uznán vinným za spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle § 146a odst. 1, 2 trestního zákoníku. V důsledku toho vznikla dočasná pracovní neschopnost poškozeného, která trvala od 14. 9. 2020 do 7. 4. 2021. OSSZ vyplatila poškozenému nemocenské za období od 28. 9. 2021 (správně 2020, pozn. soudu) do 7. 4. 2021. OSSZ tak vznikl nárok na zaplacení regresní náhrady v celkové výši 183 223 Kč, tj. ve výši vyplacené dávky nemocenského pojištění. 8. Z prvostupňového trestního rozsudku soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle § 146a odst. 1, 2 trestního zákoníku. Trestného činu se dopustil tím, že dne 14. 9. 2020 mezi 8:00 a 8:15 ve Vojkově č. p. 92, v prostoru odstavné plochy před vjezdem do areálu společnosti Jiří Bílek a na přilehlé místní komunikaci poté, co mu poškozený (po předchozích dlouhodobých rozepřích) opakovanými údery násadou od lopaty u osobního vozidla, ve kterém žalobce seděl, rozbil čelní sklo a levé přední okno, poškodil rám čelního okna a rám levých předních dveří a rozbitým oknem levých předních dveří se mu snažil vzít mobilní telefon, kterým ho žalobce natáčel. V důsledku úleku z útoku a ve snaze poškozeného „setřást“, žalobce prudce rozjel vozidlo, ve kterém byl poškozený zaklíněn, poškozeného vlekl a narazil s ním do několik metrů vzdáleného oplocení areálu a sloupu elektronického vedení. Tím žalobce způsobil poškozenému tříštivé zlomeniny obou kostí levého předloktí s posunem kosti vřetenní a se zkrácením a drobnými oděrkami na předloktí, tržně zhmožděnou ránu o délce 12 cm na hranici bicepsu a tricepsu na vnitřní straně pravé paže zasahující do podkoží a částečně k vazivové povázce svalů a drobné oděrky na kolenou, následkem čehož byl poškozený omezen v běžném způsobu života nejméně po dobu pracovní neschopnosti od 14. 9. 2020 do 7. 4. 2021. Žalobce tedy jinému úmyslně způsobil ublížení na zdraví v důsledku silného rozrušení z útoku a způsobil takovým činem těžkou újmu na zdraví. Náhrada škody poškozenému byla stanovena ve výši 43 927 Kč. 9. V odůvodnění prvostupňového trestního rozsudku trestní soud uvedl, že podle jeho přesvědčení žalobce sice jednal pod vlivem nečekaného prudkého útoku, ale dobře věděl, co dělá. Vozidlo rozjel ve snaze „setřást“ bratra, zřejmě mu nechtěl dát telefon, o který se přetah