2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

51 A 4/2023- 43 - text 15 51 A 4/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. et Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobkyně: Ing. Klára Zalabáková IČO: 88895289 sídlem Hrubý Jeseník 90, 289 32 Oskořínek zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Sobotkou sídlem Palackého 223/5, 288 02 Nymburk proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2022, č. j. 139038/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2022, č. j. 139038/2022/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Nymburk ze dne 24. 6. 2022, č. j. MUNYM-100/50233/2022/Šan, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Sobotky na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci Shrnutí podstaty sporu 1. Žalobkyně se na základě živnostenského oprávnění věnuje chovu klokanů, které nabízí k prodeji. Ze strany Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj (dále jen „KVS“) však byl tento prodej kvalifikován jako prodej do zájmového chovu, který podléhá zvláštní oznamovací povinnosti ve smyslu § 13a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“), kterou však žalobkyně nesplnila. Tento závěr zcela převzal i žalovaný, který v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí) potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále jen „městský úřad“) ze dne 24. 6. 2022, č. j. MUNYM-100/50233/2022/Šan (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání přestupku spočívajícího v nesplnění (opomenutí) oznamovací povinnosti ve smyslu shora odkazovaného ustanovení. Žalobkyně se však na rozdíl od správních orgánů domnívá, že se na ni předmětná oznamovací povinnost nevztahovala, neboť prodeje klokanů, které uskutečnila či inzerovala, nešlo kvalifikovat jako obchodování se zvířaty určenými pro zájmový chov. Je přesvědčena, že tento druh činnosti nikdy neprovozovala, přestože v Registru ekonomických subjektů (dále jen „RES“) měla v určitém období mezi zaevidovanými ekonomickými činnostmi mj. i takovou, jejíž označení se zmiňuje o prodeji zvířat do zájmových chovů. Na rozdíl od správních orgánů má žalobkyně za to, že inkriminovaný údaj v RES slouží toliko statistickým účelům a nevypovídá nic o jejím skutečném podnikání. Proto proti napadenému rozhodnutí brojí žalobou § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“). Shrnutí průběhu správního řízení 2. V průběhu prvního čtvrtletí roku 2022 prováděla KVS kontrolu chovu klokanů na adrese žalobkynina sídla. Při kontrole nebyly shledány žádné věcné nedostatky ve smyslu zajišťování vhodné potravy, veterinární péče, prostoru pro výběh či jiných opatření souvisejících s vlastním chovem klokanů. KVS nicméně zjistila, že žalobkyně prostřednictvím internetových platforem www.bazos.cz či www.ifauna.cz nabízí chované klokany k prodeji a několik prodejů již v minulosti uskutečnila, konkrétně dne 30. 7. 2021 prodala samici klokana parma a ve druhé polovině prosince 2021 prodala samce klokana rudokrkého. Tyto prodeje vyhodnotila KVS jako prodeje do zájmových chovů, vycházela přitom ze skutečnosti, že žalobkyně měla v RES evidovanou ekonomickou činnost mj. i dle klasifikace chov zvířat pro zájmový chov a maloobchod v nespecializovaných prodejnách. Současně shledala, že žalobkyně prodej do zájmového chovu neohlásila, ač tak měla ve smyslu § 13a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat učinit. Žalobkyně proti těmto kontrolním zjištěním namítala, že údaje z RES jsou odvozeny od kódu NACE, který je však přidělován Českým statistickým úřadem (dále jen „ČSÚ“) toliko pro účely statistiky a neodpovídá skutečnému obsahu jejího živnostenského oprávnění pro obor činnosti Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby) dle výpisu z živnostenského rejstříku. Nerozporovala, že klokany skutečně prodává, avšak odmítala, že by šlo o prodej právě do chovů zájmových, k němuž klokani coby volně žijící druh ostatně ani nejsou vhodní. KVS však s těmito námitkami nesouhlasila a setrvala na závěru, že žalobkyně má v RES evidován chov zvířat pro zájmový chov, a že z vlastního soukromého chovu prodává klokany dalším chovatelům, kteří provozují chov jako zájmový. Neoznámení této činnosti představuje porušení podmínek dle § 13a odst. 1 písm. a) zákona a zakládá odpovědnost za přestupek. Uvedené závěry učinila KVS předmětem stanoviska ze dne 8. 4. 2022, č. j. SVS/2022/036107-S (dále jen „stanovisko KVS ze dne 8. 4. 2022“), které označila jako odborné vyjádření a zaslala jej jako podnět městskému úřadu k projednání přestupku. 3. V řízení před městským úřadem žalobkyně zpochybňovala jednak použitelnost stanoviska KVS ze dne 8. 4. 2022 jakožto odborného vyjádření a rozporovala též jeho kvalifikační závěry, zejména pokud šlo o kvalifikaci uskutečněných prodejů jako prodejů do zájmových chovů. Předložila též vzorový doklad ke koupi, který vystavuje pro kupující a v němž je obsaženo mj. i výslovné upozornění, že prodávaný klokan rudokrký není zvířetem určeným pro zájmové chovy. Městský úřad však žalobkyni nepřisvědčil a vydáním prvostupňového rozhodnutí ji shledal vinou, že v rozporu s povinností vyplývající z § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat neučinila příslušné oznámení krajské veterinární správě, s tím, že tato skutečnost vyplývá z kontrolních zjištění stanoviska KVS ze dne 8. 4. 2022, čímž spáchala přestupek podle § 27a odst. 9 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta 500 Kč a povinnost nahradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zcela odkázal na stanovisko KVS ze dne 8. 4. 2022, jemuž přisoudil charakter závazného stanoviska ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). S poukazem na to, že není kompetentní přezkoumávat závěry závazného stanoviska, námitkám žalobkyně nevyhověl. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž opětovně zpochybňovala použitelnost stanoviska KVS ze dne 8. 4. 2022 a rozporovala závěry o prodejích klokanů do zájmových chovů. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení vyhodnotil, že odvolací námitky směřují proti obsahu závazného stanoviska, a proto požádal o jeho přezkum Ústřední veterinární správu (dále jen „ÚVS“) coby nadřízený orgán KVS. Rozhodnutím ÚVS ze dne 4. 11. 2022, č. j. SVS/2022/142674-G (dále jen „přezkumné rozhodnutí ÚVS“) bylo stanovisko KVS ze dne 8. 4. 2022 zrušeno pro nezákonnost, která byla spatřována v označení předmětného stanoviska za odborné vyjádření, nicméně ve vztahu ke zkoumání podmínek dle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat nemělo být odborné vyjádření vůbec vyžadováno, jak plyne z § 24a odst. 4 písm. h) téhož zákona. Současně ÚVS konstatovala, že prohlášením stanoviska KVS ze dne 8. 4. 2022 za nezákonné „nemá žádný vliv na pokračování přestupkového řízení pro porušení § 13a odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., přičemž účinky podaného podnětu KVS (bod 1 [stanoviska ze dne 8. 4. 2022]) zůstávají zachovány. S ohledem na výše uvedené ÚVS připomíná, že jí nepřísluší přezkoumávat odvolání [žalobkyně] ani se jakkoli vyjadřovat k projednávanému přestupku. Je na [žalovaném], aby vyhodnotil odvolání [žalobkyně], resp. aby vyhodnotil, zda se dopustila protiprávního jednání (přestupku).“ Právě důraz na citovanou část přezkumného rozhodnutí ÚVS představoval nosný úvahový základ pro vydání napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný zcela převzal skutkové a právní závěry uváděné ve stanovisku KVS ze dne 8. 4. 2022. II. Shrnutí žaloby 5. Žalobkyně předně nesouhlasí s výchozí úvahou správních orgánů, že by ji povinnost učinit oznámení dle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat stíhala jen na základě záznamu v RES obsahujícím ve vztahu k její ekonomické činnosti chov zvířat pro zájmový chov. Jde o důsledek klasifikace ekonomických subjektů přidělované podle tzv. kódu NACE, které však mají význam pouze statistický a jsou přidělovány bez součinnosti s živnostníkem, toliko na základě přijetí informace o získání živnosti. Mají význam pouze statistický a nemohou být vykládány tak, že popisují činnost skutečně vykonávanou konkrétním živnostníkem. Žalobkyně přitom o zápis ekonomických činností do RES dle příslušného kódu NACE nikdy nežádala, dokonce o tomto způsobu zápisu ani nevěděla, a to až do kontroly KVS. Zároveň nikdy nevykonávala činnosti dle zápisu v RES, tedy nechovala zvířata pro účely prodeje do zájmových chovů. Skutečný předmět jejího podnikání odpovídá tomu, co je zapsáno v živnostenském rejstříku, a nikoliv v RES. V živnostenském rejstříku zaevidovaný druh živnosti a na něj navázané obory činností nezahrnují obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, jak plyne z přílohy