6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

51 A 83/2022- 49 - text 11 51 A 83/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Ing. J. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Martinem Kofroněm sídlem Lidická 66/43, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: V. M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2022, č. j. 104875/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce a osoba zúčastněná jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XA v katastrálním území X, na němž se kromě stavby pro rodinnou rekreaci č. ev. XB nacházela též stavba zahradního skleníku. Spoluvlastnický podíl žalobce na uvedené nemovitosti činí ideální 1/3, spoluvlastnický podíl osoby zúčastněné činí ideální 2/3. 2. Osoba zúčastněná ohlásila Městskému úřadu Nový Knín, stavebnímu úřadu (dále jen „stavební úřad“) záměr odstranit stavbu zahradního skleníku umístěného na shora specifikované spoluvlastněné nemovitosti. Stavební úřad shledal, že odstranění dané stavby je nutno projednat v řízení, proto oznámením ve smyslu § 128 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“) zahájil řízení o odstranění stavby na žádost. Jako účastník tohoto řízení byl přibrán též žalobce. Dne 17. 6. 2021 proběhlo ústní jednání spojené s místním šetřením, při němž stavební úřad zjistil, že v žádosti označený skleník vykazuje praskliny v obvodových konstrukcích, jeho ocelová konstrukce je poškozená a není schopna udržet skleněné výplně, které jsou na několika místech již prasklé, začínají se vysouvat z ocelových konstrukcí a na mnoha místech jsou podložené pouze víčky od lahví. V rámci místního šetření byla pořízena i série fotografií ohledávaného skleníku. Za žalobce se jednání spojeného s místním šetřením zúčastnila jeho tehdejší zmocněnkyně. Dne 7. 2. 2022 stavební úřad rozeslal účastníkům řízení sdělení, že se mohou ve lhůtě 10 dnů seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobci bylo toto sdělení doručeno dne 22. 2. 2022, z jeho strany nebyly učiněny žádné námitky ani jiný procesní úkon. 3. Následně stavební úřad rozhodl o žádosti meritorně a rozhodnutím ze dne 17. 5. 2022, č. j. MUNK/1014/2022/STAV-Kon (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povolil osobě zúčastněné odstranění stavby skleníku. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkázal na poznatky z místního šetření a shledal, že skleník je stavbou, která se pro svůj nevyhovující stavebnětechnický stav stává nebezpečnou svému okolí, neboť u ní hrozí sesutí skel a ohrožení života a zdraví osob a zvířat. Současně odkázal na obdržená stanoviska dotčených orgánů, z nichž vyplývá, že odstraněním stavby nejsou ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem či zvláštními předpisy. Rovněž vzal v úvahu, že žádný z účastníků řízení neuplatnil proti odstranění stavby skleníku žádné námitky. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž předně namítal, že odstranění stavby vede k zániku spoluvlastněné věci, jde tedy o takový druh dispozice, k němuž je s ohledem na § 1116 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) nutný souhlas všech spoluvlastníků. Stavební úřad proto pochybil, rozhodl-li kladně o žádosti o odstranění stavby podané pouze jedním ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka. Dále žalobce v odvolání namítal, že stavební úřad zcela opomněl jeho podání ze dne 7. 7. 2021, a tedy nesprávně dovodil, že proti odstranění stavby nebyly vzneseny žádné námitky. 5. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 25. 8. 2022, č. j. 104875/2022/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nepřisvědčil odvolací námitce, že k odstranění stavby skleníku by bylo zapotřebí souhlasu všech spoluvlastníků, neboť se jedná o situaci předvídanou § 1129 odst. 1 občanského zákoníku, tedy rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, k němuž je třeba alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů spoluvlastníků. Pro účely rozhodnutí o veřejnoprávním oprávnění přitom postačí, že o odstranění dané stavby – tedy o veřejnoprávní titul – požádala dostatečná většina spoluvlastníků. Osoba zúčastněná coby žadatel touto většinou disponuje, neboť jeho spoluvlastnický podíl činí 2/3, zatímco žalobcův pouze 1/3. Žalovaný ovšem zčásti přisvědčil druhé odvolací námitce, že se stavební úřad skutečně dostatečně nezabýval podáním ze dne 7. 7. 2021. Toto podání sice učinil zmocněnec jednající na základě žalobcem udělené plné moci, která sice vykazovala vady, nicméně i v takovém případě měla být podateli zaslána výzva k nápravě. Jestliže stavební úřad takovou výzvu neučinil a k podání ze dne 7. 7. 2021 zcela nepřihlížel, dopustil se procesní vady. Zároveň však žalovaný shledal, že tato procesní vada neměla vliv na věcné posouzení žádosti, neboť z obsahu podání ze dne 7. 7. 2021 vyplývá, že žalobce sice odmítá udělit souhlas dříve, než dojde k mimosoudnímu či soudnímu vypořádání spoluvlastnictví, nicméně takto vyjádřený nesouhlas byl dosti nekonkretizovaný a nelze se k němu blíže vyjádřit. 6. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobce brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků a osoby zúčastněné 7. Žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že povolení k odstranění stavby, která je předmětem podílového spoluvlastnictví, lze vydat jen na základě souhlasu většiny spoluvlastníků. Dle žalobce je k tomuto zapotřebí souhlasu všech spoluvlastníků, a to bez ohledu na velikosti jejich podílů. Odstranění stavby totiž představuje úkon spočívající v úplném zničení spoluvlastněné věci, a nikoliv úkon spočívající v hospodářské správě spoluvlastněné věci. V této souvislosti žalobce poukazuje na dikci § 1116 a § 1117 občanského zákoníku, z nichž vyplývá, že spoluvlastníci nakládají s věcí jako jedna osoba a každý z nich má právo k celé věci, které je omezeno stejným právem každého spoluvlastníka. Pokud by tedy některý spoluvlastník věc zlikvidoval, zasáhl by tím nevratným a nepřípustným způsobem do práv ostatních spoluvlastníků. Za takový nepřípustný zásah je třeba považovat nikoliv jen samotný akt zničení, ale rovněž kroky k tomu směřující, tedy i usilování o vydání veřejnoprávního oprávnění. Proto je třeba k odstranění či k jiné likvidaci spoluvlastněné věci – tedy i k veřejnoprávním úkonům k této likvidaci směřujícím – zapotřebí souhlasu všech spoluvlastníků. Naproti tomu zničení spoluvlastněné věci nelze podřazovat pod rozhodnutí o významné záležitosti ve smyslu § 1129 odst. 1 občanského zákoníku, na který je odkazováno v napadeném rozhodnutí. Zmiňované ustanovení ostatně výslovně hovoří o podstatném zlepšení nebo zhoršení věci a změně jejího účelu či zpracování, společným jmenovatelem všech těchto úkonů je přitom zachování věci, resp. předmětu spoluvlastnické správy. Pokud by zákonodárce zamýšlel pod hospodářské vyžadující rozhodnutí kvalifikované většiny zahrnout i úplné zničení věci, logicky by to muselo být v tomto ustanovení uvedeno. Naopak by bylo nelogické, pokud by zákonný výčet úkonů výslovně obsahoval zhoršení a nikoliv zničení, ale přitom by oba pojmy kladl na stejnou úroveň. Svou argumentaci žalobce podporuje odkazem na komentářovou literaturu, podpůrně též odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1987, č. j. 3 Cz 3/87, které sice bylo vydáno k někdejšímu zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, účinnému do 31. 12. 2013 (dále jen „starý občanský zákoník“), nicméně jím podaný výklad týkající se nakládání se společnou věcí je aktuální i pro stávající právní úpravu. Podpůrně lze odkázat též na dikci § 1132 občanského zákoníku podmiňujícího rozhodnutí o zatížení společné věci či o jejím jiném omezení na dobu delší než 10 let souhlasem všem spoluvlastníků, tudíž by bylo nelogické, aby k jejímu úplnému zničení postačoval pouze souhlas většiny. Správní orgány proto pochybily, jestliže vyhověly žádosti o odstranění stavby skleníku podané pouze jedním ze spoluvlastníků bez souhlasu druhého spoluvlastníka. 8. Žalobce dále namítá, že v řízení před stavebním úřadem nebylo přihlédnuto k jeho námitce ze dne 7. 7. 2021. Tato procesní vada přitom nemohla být zhojena tím, že opomenutou námitku věcně vypořádá až žalovaný v odvolacím řízení. Navíc nelze akceptovat názor žalovaného, že i kdyby se danou námitkou zabýval již stavební úřad, že by musel v meritu rozhodnout totožně. Rovněž nelze akceptovat argumentaci žalovaného, že nedošlo ke zkrácení práv žalobce, jestliže měl k dispozici opravný prostředek (odvolání) a využil jej. Jestliže se již v řízení na prvním stupni nevypoř