7 As 108/2021 — Nejvyšší správní soud

54 A 97/2022- 94 - text 10 54 A 97/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky, Ph.D., a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobce: J. R. bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 791/41, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Úvaly sídlem Arnošta z Pardubic 95, 250 82 Úvaly zastoupen advokátem JUDr. Přemyslem Hochmanem sídlem Na Florenci 1025/1, 110 00 Praha 1 za účasti: Mgr. L. V. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Davidem Černým sídlem T. G. Masaryka 108, 272 01 Kladno o žalobě na ochranu proti nečinnosti v řízení o odstranění stavby vedeném Městským úřadem Úvaly pod sp. zn. K/4037/2016/SU/Fli takto: I. A. V., bytem X, není osobou zúčastněnou na řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout v řízení o odstranění stavby vedeném pod sp. zn. K/4037/2016/SU/Fli. III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč, a to do rukou JUDr. Pavlíny Uhlířové, Ph.D., advokátky. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmětem sporu je, zda žalovaný nezákonně zasáhl do žalobcových práv nevydáním rozhodnutí v řízení o odstranění stavby rodinného domu o jednom nadzemním podlaží se šikmou valbovou střechou na pozemku p. č. X v k. ú. a obci X vedeném Městským úřadem Úvaly, stavebním úřadem, (dále jen „žalovaný“ nebo „stavební úřad“) pod sp. zn. K/4037/2016/SU/Fli. Obsah žaloby 2. Žalobou dodanou dne 5. 12. 2022 do datové schránky soudu se žalobce jakožto stavebním záměrem dotčený soused domáhá, aby soud nařídil žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout v řízení o odstranění stavby. Zdůrazňuje, že řízení je vedeno od roku 2016, účastníkům uplynula lhůta k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí a není potřeba provádět dokazování. 3. Žalobce rekapituluje, že řízení o odstranění stavby bylo dne 16. 6. 2016 přerušeno z důvodu vedení řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení a jejího manžela (dále jen „stavebník“) o dodatečné povolení stavby. Žalovaný zastavil řízení o dodatečném povolení stavby usnesením ze dne 17. 5. 2022, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2022. Dne 8. 6. 2022 žalovaný oznámil pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby. Poté tři měsíce neučinil žádný úkon a žalobce požádal Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) o odstranění nečinnosti. Dne 19. 10. 2022 krajský úřad nařídil žalovanému přerušit řízení o odstranění stavby z důvodu podání nové žádosti o dodatečné povolení stavby stavebníkem dne 28. 6. 2022, což žalobce považuje za nezákonné. Dne 31. 10. 2022 žalovaný usnesením přerušil řízení o odstranění stavby, proti čemuž se žalobce odvolal. 4. Dle žalobce je zřejmé, že nejpozději dne 8. 6. 2022 oznámením nového projednání věci počala žalovanému běžet nová zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. Přerušení řízení z důvodu příkazu nadřízeného orgánu neovlivňuje posouzení žaloby soudem, a navíc je protiprávní. Žádost o dodatečné povolení stavby je totiž podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (viz čl. II bod 10 zákona č. 225/2017 Sb.; dále jen „stavební zákon“) možné podat pouze ve lhůtě 30 dnů ode dne zahájení řízení o odstranění stavby. Názor nadřízeného orgánu na tom nic nemění. 5. Dne 11. 1. 2023 žalobce doplnil, že krajský úřad usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 002678/2023/KUSK, v návaznosti na příkaz Ministerstva pro místní rozvoj zrušil své opatření proti nečinnosti ze dne 19. 10. 2022, kterým žalovanému nařídil přerušit řízení o odstranění stavby. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 6. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně tvrzení žalobce upřesnil, že první žádost o dodatečné povolení stavby podal stavebník dne 8. 4. 2016 a po mnoha úkonech bylo řízení usnesením ze dne 17. 12. 2021 zastaveno. Toto usnesení o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby krajský úřad potvrdil dne 5. 5. 2022 a právní moci nabylo dne 18. 5. 2022. Dne 29. 6. 2022 stavebník podal novou žádost o dodatečné povolení stavby a dne 5. 8. 2022 jej žalovaný vyzval k doplnění žádosti ve lhůtě do 30. 11. 2022. Na základě žádosti stavebníka žalovaný dne 14. 12. 2022 tuto lhůtu prodloužil do 28. 2. 2023. Dne 20. 10. 2022 krajský úřad nařídil opatřením proti nečinnosti žalovanému přerušit řízení o odstranění stavby, což žalovaný učinil dne 31. 10. 2022. Proti tomuto usnesení se žalobce dne 5. 12. 2022 odvolal a ke dni vyjádření žalovaného (19. 1. 2023) je krajským úřadem vedeno odvolací řízení. 7. Žalovaný uzavřel, že nebyl ani v prodlení s vydáním rozhodnutí, ani v nečinnosti. Příkazem nadřízeného orgánu k přerušení řízení byl vázán a nemohl postupovat jinak. Zrušení opatření proti nečinnosti usnesením krajského úřadu ze dne 5. 1. 2023 totiž žalovaný obdržel dne 10. 1. 2023. Krajský úřad postupoval na základě opatření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 11. 2022, které mu přikázalo zrušit opatření proti nečinnosti. Žalobce tedy podal žalobu předčasně a bezdůvodně, protože žalovaný nebyl v prodlení s rozhodováním a nemohl se odchýlit od závazného pokynu krajského úřadu. Po zrušení opatření proti nečinnosti se situace změnila a odpadl předmět sporu. Řízení o odstranění stavby je znovu v běhu a žalovanému nic nebrání vydat rozhodnutí. Jedinou překážkou je, že mu dosud nebyl vrácen spis z krajského úřadu. 8. V replice žalobce zkritizoval, že se o usnesení ze dne 14. 12. 2022 o prodloužení lhůty pro doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby dozvídá až prostřednictvím soudu, a poukázal na to, že ač by měl být účastníkem řízení o dodatečné povolení, žalovaný s ním v daném řízení vůbec nekomunikuje a svá procesní rozhodnutí mu nezasílá. Už proto by tyto „postranní postupy“ žalovaného neměly mít žádný vliv na podanou žalobu. Žalovaný více než dva měsíce od oznámení ze dne 8. 6. 2022 o pokračování v řízení o odstranění stavby vůči účastníkům nic nečinil, ač na toto oznámení žalobce včas reagoval svým vyjádřením. Z ustálené judikatury i komentářové literatury vyplývá, že opakovaná žádost o dodatečné povolení stavby není důvodem pro přerušení řízení o odstranění stavby. Ačkoliv měl žalovaný ve věci rozhodnout nejpozději do 60 dnů od oznámení zahájení řízení, tj. do 8. 8. 2022, první procesní úkon v podobě přerušení řízení žalovaný učinil až 31. 10. 2022, čímž ovšem již běh mezitím uplynulé lhůty k vydání rozhodnutí nemohl zastavit. Podle žalobce je přitom nerozhodné, zda mu přerušení řízení nařídil nadřízený orgán, jehož rozhodnutí ostatně bylo pro nezákonnost později zrušeno. Z pohledu žalobce je žalovaný nečinný nepřetržitě od 8. 8. 2022 až do současnosti, neboť ani k 15. 2. 2023 nebylo ve věci vydáno rozhodnutí a žalovaný ani nijak nereagoval na usnesení krajského úřadu ze dne 5. 1. 2023, jímž bylo zrušeno opatření proti nečinnosti. Žalobce konečně též namítá, že náklady žalovaného na zastoupení advokátem byly vynaloženy nehospodárně, jelikož takové zastoupení není (obzvláště v oblasti přenesené působnosti) potřebné. V případě úspěchu žalovaného by mu tedy neměly být náklady zastoupení přiznány. 9. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. Zdůraznila, že se plně ztotožňuje s vyjádřením žalovaného, a dodala, že žalobce svým jednáním, jak již bylo určeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 23 Co 34/2020-401, nesleduje poctivý záměr a jeho jednání by neměla být poskytována soudní ochrana. Žalobce, který v daném místě nepřebývá, totiž bez zjevného relevantního důvodu zřejmě čistě ze šikanózních pohnutek neustále dává podání v neprospěch osoby zúčastněné na řízení, ačkoliv byl Krajským soudem v Praze vyzván k zanechání takového jednání a k poskytnutí součinnosti. Osoba zúčastněná na řízení dále upozornila na to, že zmíněným rozsudkem soud nahradil souhlas žalobce k tomu, aby se mohli připojit na žalobcův vodovod a kanalizaci nacházející se na jeho pozemku p. č. XA v k. ú. a obci X, a společnosti VODOS Kolín a.s. uložil povinnost s nimi uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod do tří dnů od připojení. Vzhledem k tomu, že daný soud jednání žalobce vyhodnotil „s ohledem na celou situaci a délku trvání sporu (…) jako rozpornou s dobrými mravy, ve smyslu § 36 odst. 2“ zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění účinném od 1. 1. 2018, je podle osoby zúčastněné na řízení sporná vůbec aktivní legitimace žalobce k podání odvolání v rámci správního řízení. Správní orgán by měl respektovat názor soudu, z nějž plyne, že důvod neudělení dodatečného stavebního povolení v této věci je šikanózní a rozporný s dobrými mravy a že by