4 As 18/2012 — Nejvyšší správní soud

55 A 58/2022- 49 - text 38 55 A 58/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobců: RNDr. J. V., bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem, sídlem Lublaňská 18, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti: Ing. M. M., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č. j. 063265/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č. j. 063265/2022/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč k rukám JUDr. Jaromíra Kyzoura, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný k odvolání žalobce částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Králův Dvůr ze dne 27. 12. 2021, č. j. VYST-MH/7923/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Městský úřad Králův Dvůr (dále jen „stavební úřad“) prvostupňovým rozhodnutím k žádosti Mgr. P. M. a Ing. M. M. (společně dále jako „stavebníci“) o dodatečné povolení stavby vydal „podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona a § 5 a 6 stavební povolení na stavbu: oplocení a přístřešku“ na pozemcích st. p. č. XA a p. č. XB v katastrálním území X (dále jen „stavba“), kterým stavbu dodatečně povolil. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že se „vydává podle § 129 odst. 3 a § 115 stavebního zákona dodatečné povolení, k žádosti stavebníků ze dne 18. 9. 2017…“ a současně vypustil text „§ 5 a 6“. Ve zbytku výrok prvostupňového rozhodnutí potvrdil. 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že změnou výroku napravil chyby ve výroku prvostupňového rozhodnutí. V něm byl uveden odkaz na „§ 5 a 6“, kdy chybělo patrně označení prováděcího předpisu k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Podstatné však je, že rozhodnutí bylo vydáno podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Výsledkem řízení nebylo stavební povolení, nýbrž dodatečné povolení stavby. Dále popsal, že k žádosti o dodatečné povolení stavby byla předložena projektová dokumentace, která byla v září 2021 doplněna o výkresy č. 1/21 a 2/21 (Ing. M-). Stavba chléva a přístřešku u rodinného domu č. p. XC byla geodeticky zaměřena Ing. J., který vyhotovil dne 12. 2. 2018 geometrický plán č. 72/2018. Z něj vyplývá, že stavba chléva a přístřešku nezasahuje na sousední pozemek žalobce p. č. XD.. Stavebník doplnil dokumentaci o výkres „Hranice pozemků – střední a mezní odchylky“ (výkres Ing. M. č. 1/21 – pozn. soudu), ze kterého plyne, že přesah předmětné stavby 17 cm před stavbu seníku na pozemku žalobce zjištěný při ústním jednání, patrný z pořízené fotodokumentace, je v toleranci vyhlášky č. 357/2013 Sb., neboť nepřesahuje hodnotu dvojnásobku mezního rozdílu délky, který se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby, kdy přesnost polohy je určena kódem kvality 3 a činí 14 (celkem 2 x 14 cm). Podle toho stavba nepřesahuje na pozemek p. č. XD. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad přezkoumává stavebníkem předloženou dokumentaci. Přístřešek je dle dokumentace přízemní stavbou obdélníkového půdorysu o rozměrech 2,85 m x 7,78 m s pultovou střechou se sklonem od severu k jihu, výšky v severní části 3,20 m, v jižní části 2,45 m. Stavba je umístěna mezi domem č. p. XC a hranicí s pozemkem p. č. XD.. Severní strana se dotýká chléva, který je předmětem jiného řízení. Zděné oplocení v délce 2,5 m o výšce 2,55 m na hranici sousedících pozemků jižně od přístřešku, směrem ke stávající garáži na sousedním pozemku žalobce, je umístěno pro zamezení přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemek. Žalovaný konstatoval, že stavební úřad se řádně zabýval otázkou sporné hranice mezi pozemky stavebníků a žalobce a umístěním staveb při této hranici. Žádný z účastníků nevyužil svého práva podat žalobu ohledně hranice pozemku, a v takovém případě je třeba postupovat podle § 89 odst. 6 stavebního zákona a námitku posoudit na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě technických norem. Přestože stavební úřad odkazoval na možnost obrátit se na soud, nebyl informován, že by tak účastníci postupovali. Proto si učinil úsudek sám. Stavební úřad uvedl, že rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018 povolil výjimku z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a v souladu s § 25 odst. 6 této vyhlášky již není nutné vést řízení o povolení výjimky na umístění stavby pro charakter území, ve kterém se nachází doplňkové stavby na hranici pozemků. Doplnil, že na pozemku žalobce se těsně na hranici nachází historická stavba seníku. Konstatoval, že stavební úřad shledal soulad stavby s územním plánem. Dále žalovaný uvedl, že posoudil situaci všech staveb na pozemku stavebníka i žalobce, kdy ta je velmi dobře čitelná z fotografií připojených stavebníkem k vyjádření k odvolání. Ze snímku z komunikace jsou patrné stavby obou rodinných domů a doplňkových staveb – garáže a seníku žalobce (vlevo), chléva a přístřešku stavebníka (vpravo). Obě doplňkové stavby jsou umístěny na hranici pozemků. Stavební úřad proto postupoval správně, když posoudil všechny stavby jako v místě obvyklé. Obsah žaloby 4. Žalobce tvrdí, že je napadeným rozhodnutím zkrácen především na právu vlastnickém, neboť na jeho základě byla povolena stavba stavebníků s přesahem do pozemku p. č. XD., jehož je žalobce spoluvlastníkem (dále jen „pozemek žalobce“), s čímž nesouhlasí. Zkráceno je také jeho právo na příznivé životní prostředí, neboť stavba v těsném sousedství je v rozporu s územně plánovací dokumentací. Současně byl zkrácen i na procesních právech, neboť napadené a prvostupňové rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna a bylo porušeno právo žalobce vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí. Napadeným a prvostupňovým rozhodnutím bylo stavebníkovi umožněno realizovat stavbu na pozemku žalobce, ačkoli k tomu žalobce nedal souhlas. Rozhodnutí jsou ve vztahu k zásahu do pozemku žalobce nedostatečně odůvodněná. Kromě toho byla vydána v rozporu s požadavky § 23 odst. 2 a § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dle žalobce byla porušena i zásada materiální pravdy. 5. Žalobce zdůraznil, že ve věci nebylo nutné se obracet na civilní soud ohledně otázky průběhu hranice mezi pozemkem žalobce a pozemkem stavebníků. Nejednalo se o situaci, kdy by stavebníci tvrdili, že jim svědčí vlastnické právo k pozemku, na kterou stavba zasahuje. K tomu citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 22 Cdo 316/2018-219 (patrně míněno č. j. 22 Cdo 3162/2018-219 – pozn. soudu). V něm se uvádí, že je-li mezi účastníky stavebního řízení sporné, na které parcele stavba stojí, jde o skutkovou otázku, která sama o sobě není sporem týkajícím se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv, jestliže účastníci nezpochybňují, že jsou vlastníky parcel evidovaných v katastru nemovitostí, ale je jen sporné, na čí parcele stavba stojí. Řešení této otázky se nevymyká pravomoci stavebního úřadu a lze ji vyjasnit pomocí znaleckého posudku. Žalobce uvádí, že správní orgány si v této věci znalecký posudek neobstaraly a zvolily řešení, které neodpovídá podkladům ve spise. Žalobce poukázal na to, že v prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že stavební úřad nemůže jednoznačně potvrdit ani vyvrátit, zda stavba je provedena i na pozemku žalobce. Pokud panovala nejistota ohledně průběhu vlastnické hranice, měl být proveden důkaz znaleckým posudkem. Na základě nejistého stavu nemohl stavební úřad vědět, zda má vyžadovat doklad o právu provést stavbu na cizím pozemku a nemohl posoudit ani související otázky, zejména soulad s vyhláškou č. 501/2006 Sb. Přestože žalobce na nejasnosti upozornil, žalovaný se s tím nevypořádal. 6. Žalobce uvádí, že přes absenci znaleckého posudku obsahuje správní spis řadu podkladů o vedení hranice mezi pozemky. Žalobce předložil technickou zprávu – předávací protokol k podkladu „Zaměření objektů na hranici mezi parc. č. st. XE, XD. se XB, st. XA a porovnání se stavem mapy KN v k. ú. X, obec X“ vypracovaný dne 22. 7. 2020 geodetem Ing. J. M. (dále jen „zaměření Ing. M.“). Z tohoto zaměření vyplývá, že stavba přístřešku zasahuje na pozemek žalobce. Žalobce namítá, že stavební úřad ani žalovaný se s tímto zaměřením nevypořádali. Správní orgány založily závěr, že stavba do pozemku žalobce nezasahuje, v podstatě jen na výkresu „Hranice pozemků – střední a mezní odchylky pro opl