8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

37 A 37/2023- 67 - text 21 37 A 37/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: J. P. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Evou Průchovou sídlem U Studánky 3, Praha 7 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti: 1) J. P. bytem X 2) V. P. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Zíkou sídlem Masarykovo náměstí 225, Benešov 3) CETIN, a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2023, č. j. 118640/2023/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 10. 2023, č. j. 128658/2023/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2023, č. j. 118640/2023/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 10. 2023, č. j. 128658/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Evy Průchové, advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Vlašim, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 20. 3. 2023, č. j. VYST/571/2023/NOJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), dodatečně povolil na žádost osob zúčastněných na řízení 1) a 2) [dále jen „stavebníci“] stavbu: „Stavební úpravy, nástavba a přístavba budovy č. p. X, V. – SO 01 bytový dům, SO 02 polyfunkční objekt“ na pozemku parc. č. X v katastrálním území V. (dále jen „stavba“). 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobce, O. P. a Z. P. odvolaní, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Opravným rozhodnutím ze dne 11. 10. 2023 žalovaný upřesnil označení prvostupňového rozhodnutí (původně nesprávně označený prvostupňový správní orgán jako Městský úřad Benešov byl správně uveden Městský úřad Vlašim). 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 4. Žalobce v žalobě poukázal na to, že stavební úřad a žalovaný dostatečně nekontrolovali a nevymáhali dodržování právních předpisů stavebníky. Stavební úřad sice v únoru roku 2022 vyzval stavebníky k bezodkladnému zastavení prací, stavebníci v nich však dále pokračovali. Začali s bouracími a stavebními pracemi již v září 2021. Stavba ale byla dodatečně povolena až v září 2023. Stavebníci dva roky nelegálně prováděli intenzivní bourací a stavební práce a nezajistili žádnou ochranu sousedů před hlukem, nepořádkem, prachem ani jinými imisemi. Hlučné bourací práce byly prováděny bez ohledu na denní dobu nebo dny klidu. Žalovaný k takové námitce uvedl pouze to, že stavba je téměř dokončena a námitky směřují proti provádění stavby v minulosti. V době vydání napadeného rozhodnutí ale nebyla stavba dokončena, proto bylo namístě, aby se žalovaný způsobem provádění stavby zabýval. Žalobce navíc nemohl podávat námitky proti provádění stavby do budoucnosti. Podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), měl stavební úřad povinnost kontrolovat způsob provádění stavby, porušování právních předpisů stavebníky však ignoroval. Žalobce též poukázal na to, že stavebníci porušili zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, přičemž k těmto námitkám se žalovaný nijak nevyjádřil. 5. Žalobce dále namítal, že stavba neodpovídá urbanistickému celku dané lokality (P. náměstí ve V.). Pro lokalitu je charakteristická zástavba s rodinnými domy do velikosti dvou nadzemních podlaží s podkrovím. Oproti sousedním domům je stavba půdorysně, výškově i hmotově předimenzovaná. Žalovaný však nijak nezkoumal, jak stavba „zapadá“ do okolí, přičemž stavbou dojde k zásadní změně architektonického vzhledu řadové zástavby náměstí. Žalovaný neměl k dispozici výkresovou dokumentaci původní stavby, aby mohl změnu poměrů porovnat. Žalovaný ani nezkoumal, jaký vliv bude mít stavba na dopravu v okolí. V důsledku stavby s 18 bytovými jednotkami bude žít v lokalitě jeden a půl násobný počet lidí, což dopravu jednoznačně zatíží. Podle územního plánu a závazného stanoviska orgánu územního plánování sice mohou být v lokalitě stavěny polyfunkční domy, to ovšem neznamená, že stavební úřad rezignuje na urbanistické hodnoty a kvalitu prostředí a povolí jakoukoli stavbu. Obecný poukaz na soulad stavby s územním plánem nebo závazným stanoviskem není dostačující a je potřeba provést komplexní hodnocení stavby v daném prostředí s přihlédnutím k jejím zvláštnostem. 6. Podle žalobce stavba také naruší kvalitu prostředí, resp. pohodu bydlení. V důsledku stavby dojde v žalobcově domě ke ztrátě výhledu z oken, úbytku oblohové složky, snížení slunečního osvitu obytných místností a sníží se tržní hodnota nemovitosti. Žalobce měl obavy i z imisí výfukovými plyny, hlukem a světly parkujících aut. Parkoviště pro 23 aut má být těsně vedle žalobcovy zahrady a pod okny jeho domu. Správní orgány pouze konstatovaly, že námitky ohledně narušení pohody bydlení nejsou důvodné, avšak zcela rezignovaly na jakékoli zjištění objektivního stavu. Pokud jde o námitku ztráty soukromí, žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze, podle kterého je při vypořádání takové námitky potřebné zkoumat místní a druhové poměry. To ale žalovaný neučinil, pouze odkázal na soudní rozhodnutí, jehož podmínky stejně nenaplnil. Přitom z nově vybudované terasy a oken přístavby je vidět na žalobcův dvůr i do oken jeho domu a není potřeba k tomu vynakládat zvláštní úsilí. Terasa s neomezeným výhledem i přístavba do vnitrobloku může změnit místní podmínky a ovlivnit míru žalobcova soukromí nad míru přiměřenou místním poměrům. Dále měl žalobce před provedením úprav stavby (vybudováním přístavby do vnitrobloku) výhled na V. zámek a park. V současnosti má nicméně výhled na protější budovu s výtahem, na které budou umístěny venkovní jednotky tepelných čerpadel. Nedošlo tedy pouze ke zmenšení nebo zhoršení žalobcova výhledu, ale žalobce o svůj výhled zcela přišel. Žalovaný měl posoudit, jestli je omezení výhledu přiměřené poměrům a jestli lze na žalobci spravedlivě požadovat, aby takové omezení snášel. Pro zabezpečení pohody bydlení je totiž potřebné přihlédnout také k subjektivním hlediskům daných způsobem života osob, jichž se má stavba dotýkat. Žalobce též namítal, že pohodu bydlení ovlivní i umístění kontejnerů na odpad při hranici s jeho pozemkem a zajíždění popelářských vozů do dvora. Podle žalovaného se stavebníci nebrání hledání lepšího řešení, takové vypořádání námitek ale není dostatečné a stavebníky k ničemu nezavazuje. I k námitce snížení tržní hodnoty nemovitosti se žalovaný vyjádřil nedostatečně, a to skrze odkaz na jedno soudní rozhodnutí. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh správního řízení. Žalobce upozornil na to, že správní orgány nedostatečně vymáhaly dodržování právních předpisů stavebníky. K tomu žalovaný připomněl, že předmětem napadeného rozhodnutí není projednání přestupku stavebníků. Žalobce ani nedoložil, že by se v průběhu provádění stavby neúspěšně domáhal zjednání nápravy, k čemuž žalovaný připomněl zásadu vigilantibus iura. Pokud by žalobce podal podnět proti nečinnosti stavebního úřadu při provádění nepovolené stavby, žalovaný by podnět prošetřil a případně stavebnímu úřadu uložil opatření proti nečinnosti. Nelze řešit nebo ukládat opatření u staveb již provedených. Žalobce dále namítl porušení zákona o státní památkové péči bez toho, aniž by konkretizoval, jaký objekt měl být pod památkovou ochranou nebo proč by měla být stavba se zákonem o státní památkové péči v rozporu. 8. Pokud jde o námitku narušení urbanistického celku, žalovaný považoval odkaz na souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování za její dostatečné vypořádání. Stavební úřad byl povinen rozhodnout v souladu se závazným stanoviskem dotčeného orgánu. Žalobce také pomíjí skutečnost, že dodatečně povolovaná stavba je o 1,4 m nižší než původní stavba. Žalobce byl účastníkem řízení o umístění stavby, která měla v přízemí kavárnu. Stavebníci územní rozhodnutí nevyužili a změnili stavební záměr tak, že kavárnu, která by byla pravděpodobně větší zátěží pro vlastníky sousedních nemovitostí, nahradili byty v přízemí dodatečně povolované stavby. Žalovaný považoval za bezpředmětné zabývat se tím, že v průběhu provádění stavby byli vlastníci sousední stavby obtěžování hlukem, prachem a jinými imisemi. Stavba je již téměř dokončena a imise byly produkovány prováděním stavby před lety. 9. Ve vztahu k případným imisím žalovaný konstatoval, že dodatečně povolovaná stavba je (oproti původní stavbě s uhelnou kotelnou) vytápěna tepelnými čerpadly, která nemají žádný vliv na čistotu vzduchu. K námitce snížení tržní