8 As 47/2005 — Nejvyšší správní soud

41 A 18/2023- 108 - text 33 41 A 18/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Miroslava Makajeva ve věci žalobkyně: PhDr. M. Z. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 791/41, 101 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2023, č. j. 017538/2023/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2023, č. j. 017538/2023/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Uhlířské Janovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 10. 2022, č. j. MUUJ/4366/20222/dr (dále též „společné povolení“), kterým byl schválen stavební záměr T. V. (dále jen „stavebník“) novostavby rodinného domu na pozemcích st. p. XA a p. č. XB v k. ú. X (dále též „sporná stavba“, všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v k. ú. X), tak, že do výroku III společného povolení doplnil podmínku oznámení uvedených fází výstavby za účelem provedení kontrolních prohlídek, a ve zbytku výroky společného povolení potvrdil. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá, že se spornou stavbou nesouhlasili také další sousedé, zejména bezprostřední soused F. K. a vlastníci protilehlých pozemků. Tito sousedé však v rozporu s § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) nebyli považováni za účastníky řízení, přestože jsou spornou stavbou dotčeni. Ve společném povolení není uvedeno, jak stavební úřad posoudil otázku účastenství. 3. Žalobkyně dále namítá nepřezkoumatelnost společného povolení a napadeného rozhodnutí. Společné povolení podle žalobkyně postrádá řadu základních náležitostí stanovených v § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“). Ve společném povolení například schází informace, v jaké výškové úrovni se nachází první nadzemní podlaží (dále jen „1. NP“). V rozporu s § 9 odst. 8 vyhlášky č. 503/2006 Sb. není přílohou společného povolení katastrální situační výkres, společné povolení bylo doručeno bez příloh. Výroková část společného povolení neobsahuje podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů, ale pouze „upozornění“ na existenci tří výslovně vymezených stanovisek, které není vymahatelné. Společné povolení má dle žalobkyně zcela zmatečně dvě odůvodnění, aniž by bylo zřejmé, ke kterým výrokům směřují. Stavební úřad bez odůvodnění konstatoval, že podklady neodporují právním předpisům. V odůvodnění zcela schází posouzení sporné stavby podle § 94o stavebního zákona. 4. Žalobkyně vytýká žalovanému, že se dostatečně nezabýval souladem stavby s územním plánem. Jestliže jsou stavby rodinných domů v ploše pro individuální rekreaci s hlavním účelem využití „stavby pro rodinnou rekreaci“ jen podmíněně přípustné, je nezbytné odůvodnit, proč je stavba rodinného domu přípustná v tomto případě. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 13. 6. 2018, č. j. 3 As 112/2016-37, č. 3771/2018 Sb. NSS, má být podmíněná přípustnost stavby vždy posouzena správním orgánem, což se nestalo. Dále žalobkyně namítá, že se žalovaný nezabýval vymezením pojmů „rodinný dům“ a „stavba pro rodinnou rekreaci“, které představují samostatné kategorie budov definované vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“). Přestože by se stavby rodinných domů a pro rodinnou rekreaci mohly jevit po stavebně technické stránce podobné, není tomu tak. Jelikož je stavba rodinného domu jen podmíněně přípustná, jsou na její umístění kladeny větší nároky s ohledem na dopady do území rodinné rekreace. Podle žalobkyně nadřízený orgán rezignoval na zjištění skutkového stavu, pokud pouze s odkazem na údaje katastru nemovitostí konstatoval, že se ve vzdálenosti cca 80 m a 100 m nachází další rodinné domy. Tyto rodinné domy jsou dle žalobkyně charakterem a velikostí pozemků odlišné. Závazné stanovisko se nezabývá tím, jak tyto „externality“ v území vznikly a zda povolením sporné stavby nedojde k postupné změně charakteru lokality z rodinné rekreace na plochu bydlení. Dále žalobkyně namítá, že ačkoli má mít samotný rodinný dům zastavěnou plochu 63 m2, navazuje na něj nezastřešená terasa o rozloze 23 m2, a celková zastavěná plocha tak činí 86 m2. Stavba rodinného domu s terasou tak i svou rozlohou vybočuje z limitů stanovených pro hlavní využití dle územního plánu, podle nichž je plocha staveb pro rodinnou rekreaci omezena na 80 m2. 5. Žalobkyně dále namítá rozpor záměru s § 22 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť přístupová komunikace je široká jen cca 4 m. Navíc se jedná o nezpevněnou neasfaltovou vyježděnou polní cestu. Nesprávný je také závěr žalovaného o přístupnosti po asfaltové komunikaci ve vzdálenosti 50 m od sporné stavby, neboť hranice sporné stavby je dle projektu od spodní hranice pozemku vzdálena přes 51 m. 6. Žalobkyně dále brojí proti řešení likvidace splaškové vody bezodtokovou jímkou o objemu 5 m3. Je nutné předpokládat užívání stavby tří až čtyřčlennou rodinou, neboť počet osob nemůže být závazně regulován. Pokud má běžná tříčlenná rodina průměrnou spotřebu vody 90 m3/rok, musel by být odvoz splašků prováděn 18 x ročně. Ačkoliv je pozemek z jedné strany přístupný z asfaltové komunikace, jímka bude přístupná po cestě neasfaltové. Dosah fekálních vozů je okolo 30 m, přičemž asfaltová silnice bude od jímky vzdálena cca 60 m, zatímco od neasfaltové cesty cca 12 m. Zatížení způsobené tím, že po neasfaltové cestě podléhající přírodním vlivům bude každých 20 dní projíždět 13t fekální vůz, povede k devastaci cesty pro sousední stavby. V horším případě stavebník zanedbá svou povinnost a začne vypouštět splašky do zahrady, čímž ohrozí vodu čerpanou ze studní. Provozem fekálního vozu dojde i k narušení klidného prostředí v okolní chaty hlukem a zápachem. 7. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalovaného, že dojde pouze k přiměřenému navýšení odběru vody. Spotřeba vody se spornou stavbou s ohledem na trvalé osídlení a způsob využití významně zvýší. Voda má být čerpána ze studny, nicméně v místě je kritická hydrologická situace a nelze očekávat zlepšení. Umístění rodinného domu je dle územního plánu podmíněně přípustné, a mělo tedy dojít k přísnějšímu přezkumu. Jeho umístění by mělo být výjimkou při minimálním zatížení okolí. Nevyžádání hydrologického posudku ohrožuje vlastníky okolních nemovitostí a oblast jako takovou. 8. Žalobkyně též namítla obtěžování imisemi. Uvádí, že parametry sporné stavby považuje s ohledem na charakter lokality za nepřijatelné. Sporná stavba bude o více než 4 m vyšší než stávající zástavba, čímž dojde k zásadnímu narušení výhledu. Sporná stavba tím vybočuje z urbanistické koncepce lokality, která je navržena tak, aby vytvářela maximální klid, výhled do zeleně a soukromí. Okna budou situována směrem k zahradě žalobkyně, čímž naruší užívání její odpočinkové zóny. Za spornou stavbou se rozprostírá terasa nad úrovní terénu. Tepelné čerpadlo umístěné bezprostředně u hranice pozemku, které je v kombinaci s elektrickým podlahovým přímotopem jediným zdrojem tepla, bude narušovat klidné rekreační prostředí konstantním hlukem, což žalovaný nevypořádal. Podle žalobkyně tak vzniknou spornou stavbou nové extrémní přímé imise pohledem, hlukem, zápachem a narušením dopravní infrastruktury. Umístěním stavby by došlo ke zhoršení stávajícího stavu a znehodnocení pozemků žalobkyně, k němuž měly správní orgány přihlížet. 9. Žalobkyně dále uvádí, že sporná stavba bude zasahovat do 120 let starého ořechu, který vyrůstá z jejího pozemku, přičemž napadené ani prvostupňové rozhodnutí neřeší, jak se s tím stavebník vypořádá. Doplnění žaloby 10. Žalobkyně v podání ze dne 23. 3. 2023 doplnila, že jí bylo upřeno právo seznámit se s poklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Obecné sdělení o možnosti nahlížet do podkladů není dostatečné. Nemohla se tak vyjádřit k námitkám F. K., stanoviskům Městského úřadu Kutná Hora, Krajské hygienické stanice Středočeského kraje, distributorů služeb či obce X. 11. Dále namítla, že se žalovaný nevypořádal s námitkami absence zpevněné komunikace končící nejdále 50 m od sporné stavby, úbytku vody v sousedních studních, nepřezkoumatelnosti společného povolení, pokud jde o vypořádání námitky neohleduplnosti a nezákonných imisí, a nezabýval se imisemi ve vztahu k ořešáku a obtěžování pohledem. Žalovaný se také nezabýval námitkou nes