10 As 308/2016 — Nejvyšší správní soud

43 A 33/2023- 46 - text 11 43 A 33/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci žalobkyně: GARANTRANS s. r. o., IČO: 258 20 117 sídlem Lihovarská 10, Ostrava zastoupena advokátem Mgr. Michalem Miturou sídlem Petřkovická 5a, Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. 025877/2023/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2023, č. j. 025877/2023/KUSK-DOP/Hav, a rozhodnutí Městského úřadu Kolín ze dne 15. 8. 2022, č. j. MUKOLIN/OD 80067/22-kav, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Michala Mitury, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Kolín rozhodnutím ze dne 15. 8. 2022, č. j. MUKOLIN/OD 80067/22-kav (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jeho skutkovou podstatu naplnila tím, že dne 20. 5. 2016 v 6:21 provozovala na pozemní komunikaci na pozemcích p. č. 687/63 a 701/8 v katastrálním území Kolín-Sendražice v ulici Ovčárecká ve směru jízdy na obec Ovčáry motorové vozidlo tovární značky VOLVO, registrační značky X s přípojným vozidlem X, které při vysokorychlostním vážení v rozporu s § 25 odst. 1 a odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích nedodrželo výjimky stanovené v rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 4. 4. 2014, č. j. 71412. Za to městský úřad uložil žalobkyni správní trest – pokutu ve výši 117 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, obojí splatné do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobkyně se odvolala. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že do výroku doplnil, že hmotnost žalobkynina vozidla přesahovala hodnoty stanovené vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 9. 2018. Po odpočtu toleranční srážky překročila nejvyšší povolenou hmotnost soupravy 60 tun (60 000 kg) o 12 198 kg. 3. Žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby je soud zrušil. Žaloba 4. Žalobkyně uvádí, že zdejší soud se touto věcí už jednou zabýval. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, č. j. 43 A 197/2018-39, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost a uložil mu, aby vytýkané vady napravil. To se podle žalobkyně nestalo – žalovaný se nevypořádal s žalobkyninými odvolacími námitkami a i nyní napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. 5. Žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou, že městský úřad před vydáním prvostupňového rozhodnutí postupoval v rozporu s § 78 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Nanejvýš stručná písemnost ze dne 24. 6. 2022 označená Oznámení nového projednání věci a změny právní kvalifikace skutku totiž obsahuje jen shrnutí dosavadního procesního postupu – žádný popis skutku ani skutečné zdůvodnění jeho nové kvalifikace [z § 42b odst. 1 písm. u) na § 42b odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích]. Žalovaný k tomu uvedl jen to, že není nezákonné, pokud je ve výroku rozhodnutí popis skutku v návaznosti na učiněná skutková zjištění přesnější a úplnější než v oznámení o zahájení řízení. Ovšem uvedená písemnost neobsahuje žádný popis skutku (nikoli popis, který by byl jen obecný). Pokud jde o změnu právní kvalifikace, je v písemnosti z 24. 6. 2022 uvedeno, že důvodem je doložení rozhodnutí Ministerstva dopravy č. j. 71412. Toto rozhodnutí ovšem žalobkyně městskému úřadu doložila již na počátku přestupkového řízení v roce 2018. Od té doby vydal městský úřad dvě rozhodnutí o témže přestupku (obě později zrušená žalovaným) s odlišnou právní kvalifikací. Podle žalobkyně nelze odůvodňovat změnu právní kvalifikace poukazem na rozhodnutí Ministerstva dopravy, které ve spise leží tři roky. Rovněž není na místě žalobkyni vytýkat, že na potřebu změny právní kvalifikace neupozornila sama – správná právní kvalifikace přestupku je úkolem správních orgánů. 6. Žalobkyně také namítá, že je nezákonné, aby jí správní orgány kladly k tíži, že se neseznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, a dovozovaly z toho, že jí uplatněné námitky jsou snad méně kvalifikované, než by byly, pokud by se s podklady byla seznámila, a proto není třeba jim věnovat odpovídající pozornost. Seznámení s podklady je žalobkynino právo (nikoli povinnost), které může a nemusí využít. Žalobkyně se s podklady seznamovat nepotřebovala, protože jí s ohledem na dosavadní průběh řízení byly dobře známy. 7. Dále žalobkyně namítá, že se žalovaný nevypořádal s tím, že v průběhu přestupkového řízení (od 1. 10. 2018) došlo k zásadním změnám právní úpravy [zrušení deváté části vyhlášky č. 341/2014 Sb., nabytí účinnosti nové vyhlášky č. 209/2018 Sb. a s tím spojené změně skutkové podstaty přestupku podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona o pozemních komunikacích], ačkoli mu krajský soud v citovaném rozsudku uložil vypořádat se s právní úpravou do 30. 9. 2018 a od 1. 10. 2018, posoudit, která je pro žalobkyni jako celek příznivější, a tu pak aplikovat. Takové srovnání však městský úřad neprovedl (provedl jen srovnání skutkových podstat, navíc podle žalobkyně nesprávně). Z výroku prvostupňového rozhodnutí nejenže není jasné, podle jakého časového znění zákona o pozemních komunikacích městský úřad žalobkynino jednání posuzoval, nýbrž ani to, jakého protiprávního činu se vlastně žalobkyně měla dopustit. Městský úřad sice shledal žalobkyni vinnou spácháním přestupku podle § 42b odst. 1 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, ale v popisu skutku uvádí znaky skutkové podstaty přestupku podle písm. u) [dříve s)]. Žalovaný se to sice pokusil napravit, ale ani po provedené korekci výroku nedává právní věta smysl a nesprávně se odkazuje na vyhlášku č. 341/2014 Sb. (a to ještě na její nesprávné časové znění), přestože ta vůbec není součástí skutkové podstaty přestupku podle § 42b odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu [nýbrž je součástí skutkové podstaty přestupku podle § 42b odst. 1 písm. s)]. V prvním odstavci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný v rozporu s výrokem uvádí, že se žalobkyně dopustila přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) zákona o silničním provozu a vyjmenovává znaky této skutkové podstaty. 8. Městský úřad v prvostupňovém rozhodnutí akcentoval povinnost žalobkyně označit důkazy na podporu svých tvrzení (např. že byla vozovka v místě měřicího zařízení v dané době poškozená a váha neměřila správně, nebo že váha neměla platné ověření). Tato zásada se však v přestupkovém řízení neuplatní. V něm je úkolem správního orgánu prokázat vinu, resp. zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, aniž by měl obviněný povinnost se hájit (předkládat tvrzení a navrhovat důkazy o své nevině). Žalobkyně přesto poukázala na to, že zde existují důvodné pochybnosti o bezvadnosti stavu vozovky a o řádném ověření váhy, což potvrdil i soud. Žalovaný se k tomuto přístupu městského úřadu, který je v rozporu se zásadami presumpce neviny a in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil. 9. Ke stavu vozovky v době, kdy se měla dopustit přestupku, žalobkyně uvedla, že sám žalovaný uznal, že vysokorychlostní váha v Ovčárecké ulici nefungovala nejméně v období od 5. 9. 2016 do konce roku 2016 správně, protože vozovka, v níž jsou umístěny senzory, nebyla v bezvadném stavu, což mělo vliv na správnost měření. Špatný technický stav daného místa si vyžádal celkovou rekonstrukci. Žalobkyně tedy důvodně pochybuje o tom, že v květnu 2016, kdy se měla dopustit přestupku, byla silnice ještě v bezvadném stavu, což by samo o sobě mělo stačit pro aplikaci zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Městský úřad však argumentoval zcela mimoběžně: poukázal na to, že podle měření ze srpna 2016 – tj. v době spáchání přestupku – ještě nebyly vyjeté koleje tak hluboké (to je přitom pouze jeden z pěti požadovaných parametrů geometrie vozovky, jejichž naplnění se vyžaduje, aby měřicí zařízení správně fungovalo) a že ověření měřidla bylo platné až do 19. 12. 2016 (to přitom neznamená, že měřidlo po celou dobu skutečně dobře fungovalo, jako tomu bylo u této váhy, která i podle žalovaného od 5. 9. 2016 navzdory platnému ověření neměřila správně). 10. K pochybnostem o správném ověření váhy žalobkyně uvedla, že pro váhu v Ovčárecké ulici byl užit nesprávný etalon a neodpovídající opatření obecné povahy. Byla totiž ověřena jako přenosná váha pro vážení vozidel třídy přesnosti III podle ČSN E