8 Afs 44/2011 — Nejvyšší správní soud

43 Af 34/2021- 76 - text 32 43 Af 34/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: Hercok, s.r.o., IČO 27877868 sídlem Jíkevská 195, Bobnice zastoupená advokátem Mgr. Janem Baladou sídlem Palackého 740/1, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2021, č. j. 38477/21/5300-21442-712226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se soud zabývá případem společnosti Hercok, s.r.o. (žalobkyně), která uplatnila za 3. čtvrtletí roku 2011 odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za nákup pohonných hmot (dále jen „PHM“) mj. od české společnosti KONT FUEL DISTRIBUTION s.r.o., IČO: 28227107, (později KF Oil s. r. o., nyní zaniklé; dále jen „KF“). Žalobkyně PHM obratem prodala personálně propojené společnosti Herst, s.r.o., IČO: 27185991, (dále jen „Herst“), která zajišťovala jejich dopravu přímo z rafinerie Shell na území jiného členského státu Evropské unie (dále jen „JČS“). Finanční orgány dospěly k závěru, že společnost Herst nebyla pouze dopravcem, ale byla organizátorem přepravy a nabyla ekonomické vlastnictví k PHM již v okamžiku jejich stočení do své cisterny v zahraniční rafinerii. Účast žalobkyně a dalších článků v řetězci byla pouze formální, neřídila se zákonitostmi nabídky a poptávky a cesta PHM byla od počátku předurčena tak, aby skončily u společnosti Herst. Posoudily tedy vztah formálně dodavatelské společnosti KF a žalobkyně jako klidovou zahraniční dodávku bez přepravy a neuznaly žalobkynin nárok na odpočet DPH. Vymezení věci a posouzení podmínek soudního přezkumu 2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni dodatečným platebním výměrem ze dne 7. 4. 2015, č. j. 1659075/15/2118-50521-203715 (dále jen „platební výměr“), za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2011 DPH ve výši 18 786 422 Kč a uložil jí penále ve výši 3 757 284 Kč. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 10. 2021, č. j. 38477/21/5300-21442-71226 (dále jen „napadené rozhodnutí“), platební výměr změnil tak, že snížil výši doměřované daně na 1 632 015 Kč a výši penále na 326 403 Kč. 4. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 30. 11. 2021, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené, přičemž shledal, že se jedná o žalobu věcně projednatelnou. V dalším kroku soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Rozhodl bez nařízení ústního jednání, protože žalovaný s tímto postupem souhlasil a žalobkyně nevyjádřila ve lhůtě stanovené soudem nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování neprováděl, neboť navržené důkazy jsou součástí správního spisu, ze kterého soud ve správním soudnictví bez dalšího vychází. Shrnutí průběhu daňového řízení Daňová kontrola 6. Správce daně zahájil dne 18. 12. 2013 u žalobkyně daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla mj. DPH za zdaňovací období let 2011 a 2012. Součástí spisu jsou kopie faktur vydaných a přijatých žalobkyní utříděné podle zdaňovacích období a doplněné ve většině případů kopiemi mezinárodních nákladních listů CMR (exemplář pro příjemce, někdy i pro odesílatele), interními účetními doklady žalobkyně (likvidační listy přijatých faktur), doklady pro dopravu minerálních olejů vystavenými podle § 5 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), odesílacími listy signovanými řidiči vystavenými v JČS a ve většině případů též bankovními příkazy k převodu či jinými listinami. 7. Výzvou ze dne 30. 6. 2014 vyzval správce daně žalobkyni, aby prokázala, že daňová povinnost k DPH byla tvrzena ve správné výši a že byl nárokovaný odpočet DPH uplatněn v souladu s § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákon o DPH“). V odůvodnění uvedl, že zjistil, že žalobkyně nakoupila PHM od několika tuzemských dodavatelů, v relevantním zdaňovacím období od společnosti KF, společnosti Ing. Martin Divišek s.r.o., IČO: 25961641 (dále jen „Ing. Divišek“), společnosti M.V.-Petrol Trade s.r.o., IČO: 29045517 (později M.V.DIRECT TRADE s.r.o. v likvidaci, nyní zaniklé; dále jen „MV Petrol“) a společnosti PRIME INVEST s.r.o., IČO: 24831387 (nyní zaniklé; dále jen „Prime Invest“). Žalobkyně pak PHM dále prodala společnosti Herst, která uplatnila z přijatých plnění odpočet DPH na vstupu. Transakce se uskutečnily formou několika po sobě jdoucích předání zboží v rámci jedné přepravy, přičemž místo nakládky bylo v JČS (Rakousku a Německu). Zboží dopravovala společnost Herst na své náklady tak, že dodání mezi žalobkyní a společností Herst je třeba pokládat za dodání spojené s přepravou. Správce daně uvedl, že podle § 7 odst. 2 zákona o DPH je místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy přeprava začíná. Tím pádem plnění uskutečněná mezi žalobkyní a jejími dodavateli nelze pokládat za dodání zboží ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, protože místo plnění se nenachází v tuzemsku; nejsou tedy předmětem DPH, a nemohl tedy ani vzniknout nárok na odpočet. 8. Žalobkyně požádala podáním ze dne 21. 7. 2014 správce daně o sdělení, na čem staví své závěry a o upřesnění toho, co má prokázat a doložit. Na to správce daně přípisem ze dne 16. 10. 2014 sdělil, že zjištění zakládá na dokladech předložených žalobkyní a na zjištěních při daňové kontrole u společnosti Herst, o jejímž výsledku je žalobkyně informována, neboť obě společnosti mají totožného jednatele a společníka V. H. 9. Dne 3. 12. 2014 správce daně seznámil žalobkyni s výsledkem kontrolního zjištění, podle něhož došlo k dodání PHM žalobkyni vždy v JČS. Dodavatelům žalobkyně tak nevznikla povinnost přiznat tuzemskou DPH a žalobkyni nevznikl nárok na odpočet. 10. Žalobkyně v podání ze dne 5. 1. 2015 vyjádřila nesouhlas s výsledkem kontrolního zjištění, neboť je založen na nesprávné aplikaci právních předpisů a judikatury. Správce daně nemůže uzavřít, že se transakce neuskutečnily na území ČR, pokud skutkový stav zjistil jen částečně. 11. Správce daně vyjádřil stanovisko ve sdělení o projednání zprávy o daňové kontrole ze dne 26. 2. 2015, v němž odkázal na závěry Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 6. 4. 2006, C245/04, EMAG, a na výsledek kontrolních zjištění. K požadavku na doplnění dokazování uvedl, že opatření informací by neovlivnilo již zjištěné. Žalobkyni vyzval k projednání zprávy o daňové kontrole. 12. Dne 18. 3. 2015 vydal správce daně zprávu o daňové kontrole. Shrnul, že žalobkyně předložila daňové doklady – faktury od dodavatelů, dle nichž nakoupila PHM s místem nakládky v zemích EU, u nichž nezajišťovala přepravu a jež nikdy u ní nebyly stočeny. PHM přeprodala společnosti Herst, která zajišťovala přepravu, v JČS je stočila do svých automobilových cisteren a odvezla je na území ČR, kde je stočila do čerpacích stanic svých nebo svých odběratelů. Předložila faktury pro odběratele společnosti Herst. K fakturám byly dle správce daně ve většině případů přiloženy listy CMR obsahující údaje o dopravci (Herst), místě nakládek PHM v JČS, odesílateli a místě vykládky v ČR (Herst Nymburk), doklady o dopravě obsahující údaje o dopravci (Herst) a registračních značkách vozidel a návěsů a nákladní listy z míst nakládky v JČS, v nichž je společnost Herst uvedena jako vyzvedávající i dopravce PHM. Dle správce daně bylo zjištěno, že původ PHM byl v JČS. Koncovým odběratelem PHM naložených v JČS byl tuzemský odběratel, doprava byla zajištěna společností Herst jejími vlastními vozidly. Z JČS byly PHM vezeny do tuzemska různým odběratelům. Žalobkyně nenakládala s PHM jako vlastník (nebyly stočeny do jejích nádrží). Jediným odběratelem PHM nakoupených žalobkyní byla společnost Herst. PHM byly dodávány mezi několika subjekty s jedinou přepravou společností Herst a místem nakládky v JČS, přičemž byly přepraveny přímo na čerpací stanice v tuzemsku. Mezi prvním tuzemským odběratelem a žalobkyninými dodavateli bylo v řadě několik subjektů, jež si PHM přeprodávaly. Přeprava může být podle rozsudku SDEU ve věci EMAG přičtena pouze jedné z transakcí v řetězci v závislosti na tom, kdo zboží přepravuje a má k němu ekonomické vlastnictví. Takovým subjektem byla společnost Herst. Transakce mezi žalobkyninými dodavateli a žalobkyní, která přepravě časově předchází, tudíž nebyla uskutečněna v tuzemsku, a proto žalobkyně odpočet DPH uplatnila neoprávněně. Přílohou zprávy o daňové kontrole jsou dvě rozsáhlé tabulky „Vstupy 2011 – 2012“ a „Výstupy 2011 – 2012“ s údaji o dodávkác