3 As 51/2003 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 6/2024- 31 - text 9 49 Ad 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: V. Ď. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Milanem Edelmannem sídlem Petržílkova 2707/38, 158 00 Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Milana Edelmanna, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou dne 18. 3. 2024 do datové schránky soudu se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila své původní rozhodnutí ze dne 4. 10. 2023, č. j. X (dále jen „původní rozhodnutí“). Původním rozhodnutím žalovaná podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 29. 2. 2024 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznala žalobci starobní důchod od 30. 8. 2023 ve výši 17 081 Kč měsíčně. Žaloba 2. Žalobce rozporoval, že žalovaná nehodnotila jeho dobu zaměstnání za roky 1980 až 1985 u společnosti Armabeton, národní podnik, (dále jen „Armabeton“). Nepřihlédla k čestným prohlášením dvou zaměstnanců této společnosti z důvodu, že ani jeden z nich nemá evidenční listy za stejné období, jaké prokazoval žalobce. Takový postup neodpovídá pravidlům dokazování podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V letech 1980 až 1985 dle žalobce zjevně docházelo u Armabetonu k nedostatkům v evidenci, což se projeví i u svědků, až bude rozhodováno o přiznání jejich starobních důchodů. Armabeton po transformaci na akciovou společnost skončil v konkursním řízení na základě usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2000, č. j. 80 K 59/99-273, a následně byl u něj zjištěn úpadek i podle insolvenčního zákona usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. MSPH 96 INS 13968/2020-A-10. Nakonec byl Armabeton vymazán z obchodního rejstříku. Žalobce se proto jen stěží může domoci součinnosti svého bývalého zaměstnavatele. 3. Dále žalobce namítal, že se žalovaná nijak nevypořádala s dokladem o zvyšování kvalifikace, který prokazuje, že dne 8. 7. 1980, dne 1. 5. 1983 a dne 23. 1. 1985 Armabeton zvýšil žalobci kvalifikaci. Povinnou náležitostí potvrzení je praxe 1 roku u zaměstnavatele. Žalobce proto musel být zaměstnán i v letech 1982 až 1985. S ohledem na základní vojenskou službu je prokázané, že žalobce nastoupil u Armabetonu po ukončení školní docházky na počátku července 1980, v září 1980 nastoupil základní vojenskou službu a po návratu z ní od října 1982 až do července 1985 byl zaměstnán u tohoto zaměstnavatele. Neprovedení důkazu tímto dokladem je proto pochybením žalované. Dobu pojištění získanou v minulosti lze totiž prokázat všemi možnými důkazními prostředky. Není stanoveno, že by svědci museli být spolupracovníky žadatele o důchod. Svědek, který nebyl spolupracovníkem, musí samozřejmě uvést, jak o zaměstnání žadatele ví. Žalovaná neodůvodnila, proč k čestným prohlášením nepřihlédla. Vyjádření žalované 4. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Přisvědčila, že věrohodnost svědeckého prohlášení neodvisí jen od skutečnosti, zda se jedná o spoluzaměstnance u téže organizace. Na čestném prohlášení L. H. však absentuje úředně ověřený podpis a na čestném prohlášení J. A. absentuje jakýkoliv podpis. Je tedy sporné, zda tito dva s uvedenými údaji souhlasí. Řízení o žádosti je přitom ovládáno dispoziční zásadou a kroky žalované jsou předurčeny aktivními návrhy žadatele [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 2. 2012, č. j. 3 Ads 168/2011-54]. Ucelený a bezrozporný obraz doby pojištění přitom neposkytuje ani „doklad o zvyšování kvalifikace“. Byť je existence zaměstnaneckého poměru nanejvýš pravděpodobná (výuční list, průkaz odborné kvalifikace pracovníka ve stavební výrobě), musí být postaveno na jisto její trvání i při eliminaci přetržky, což se nestalo. I nade vší pochybnost prokázaná činnost je stěží schopna zápočtu, nelze ji určovat odhadem. Žalobcův argument nárůstem osobních tříd nedoprovází odkaz na žádný tehdy platný resortní či podnikový předpis a jeho provázanost s odpracovanou dobou žalovaná nepovažuje ani za notorietu. Replika žalobce 5. Žalobce zdůraznil, že nebyl nikdy žalovanou upozorněn na nedostatky čestných prohlášení v době, kdy si věc zabezpečoval sám. Odmítá proto tvrdost přístupu žalované. Pokud by byl upozorněn na formální nedostatky prohlášení, odstranil by je. Soudu proto předkládá nové čestné prohlášení J. F., které stvrzuje žalobcovo zaměstnání u Armabetonu. Dotyčný má navíc v uvedeném období přiznán pracovní poměr u daného zaměstnavatele, a jeho čestné prohlášení tak splňuje všechny podmínky žalovaného. Dále žalobce navrhl, aby soud provedl výslech všech tří svědků: J. A., L. H. a J. F. k prokázání, že žalobce v uvedené době pracoval u Armabetonu. Žalobce též nesouhlasil se stanoviskem žalované k dokladu o zvyšování kvalifikace. S ohledem na pravidla z té doby je zjevné, že žalobce musel být skutečně u národního podniku zaměstnán, jinak by mu kvalifikace zvýšena nebyla. I žalovaná připouští, že žalobce s nejvyšší možnou měrou pravděpodobnosti u podniku skutečně zaměstnán byl. Dle žalobce tak důkazy umožňují prokázat jeho zaměstnání u Armabetonu ve sporném období. Duplika žalované 6. Žalovaná nesouhlasila se svou povinností upozornit žalobce na chyby v čestných prohlášení, a to s ohledem na srozumitelný poznámkový aparát předtištěného formuláře s kolonkami „podpis svědka“ a „razítko a podpis orgánu ověřujícího podpis“. Ve formuláři žádosti o starobní důchod ze dne 21. 6. 2023 je pak uvedeno, že neevidovaná doba pojištění byla s žalobcem pracovníky žalované projednána s poučením, že chybějící dobu lze dodatečně prokázat. Až následně žalobce uplatnil čestná prohlášení. Byť poučovací povinnost dopadá nejen na právo procesní (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2008, č. j. 6 Ads 57/2007-42), nelze ji vykládat jako komplexní nepřetržitý návod pro účastníky řízení, jak postupovat (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010-214). Žalovaná si je vědoma žalobcovy nelehké důkazní situace, nicméně řízení před soudem nemá nahrazovat řízení před správním orgánem a neslouží k nápravě liknavosti ve správním řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2009, č. j. 2 Afs 35/2009-91, č. 1906/2009 Sb. NSS). Podstatný obsah správního spisu 7. Dne 21. 6. 2023 byla se žalobcem na Pražské správě sociálního zabezpečení, Územním pracovišti Praha 9, sepsána žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. V „Přehledu o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky až do dne podání žádosti o důchod“ je uvedeno zaměstnání od 15. 7. 1985 do 31. 12. 2022 (od 1. 4. 1995 až ke dni podání žádosti zaměstnanec společnosti X, a.s.) s poznámku „bude došetřováno“ a doplňující informací: „Neevidovaná doba byla s žadatelem projednána, na chybějící dobu bude dodatečně dokládat výuční list a vojenskou knížku. Na ostatní dobu pojištění neuvádí.“ 8. Ve správním spisu jsou dále doloženy (bez jakékoliv indicie, jak a kdy se tyto listiny k žalované dostaly) žalobcův výuční list ze dne 25. 6. 1980 z učebního oboru „36782 instalatér“, na kterém je jako zaměstnavatel uveden Armabeton, s nímž měl uzavřenu učební smlouvu, a čestné prohlášení žalobce s úředně ověřeným podpisem ze dne 4. 7. 2023 o dobách zaměstnání, v němž prohlásil, že od roku 1980 do roku 1985 pracoval pro Armabeton jako instalatér. Druhá strana formuláře česného prohlášení obsahuje též čestná prohlášení žalobcových tehdejších spolupracovníků z Armabetonu J. A. (dotyčný prý byl lakýrníkem a se žalobcem pracoval na stavbě v letech 1982 až 1985; toto prohlášení ovšem postrádá jakýkoliv podpis) a L. H. (pracoval spolu se žalobcem na stavbách v letech 1980 až 1985 jako instalatér-topenář; zde sice podpis je připojen, ale není úředně ověřen). S výjimkou čestného prohlášení L. H. se formulář jeví být vyplněn totožným rukopisem. Stejně tak je ve spise založena i kopie vybraných stránek „Průkazu odborné kvalifikace pracovníka ve stavební výrobě a ve výrobě stavebních hmot“ žalobce, v němž je razítkem Odborného učiliště národního podniku Armabeton a podpisem stvrzeno, že dne 8. 7. 1980 dosáhl IV. osobní třídy v oboru „36782 instalatér“. Následně je razítky a podpisy za Armabeton potvrzeno, že žalobci byla v oboru instalatér přiznána osobní třída 4 dne 8. 7. 1980, osobní třída 5 dne 1. 5. 1983 a osobní třída 6 dne 23. 1. 1985. 9. Ve správním spis