3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

51 A 2/2024- 45 - text 10 51 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: Ing. F. O. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. 136001/2023/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. 136001/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda bylo žalobci prokázáno spáchání přestupku spočívajícího v provedení nepovolených stavebních prací v ochranném pásmu kulturní památky. 2. Žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. X a p. č. XX v k. ú. X (v témže katastrálním území se nacházejí všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku). Městský úřad Příbram, odbor stavebního úřadu a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), zjistil, že na zmiňovaných pozemcích probíhají stavební práce, které vyhodnotil jako práce prováděné v ochranném pásmu kulturní památky – kostela svatého Jakuba Staršího. Proto vůči žalobci zahájil přestupkové řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 178 odst. 2 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinného do 30. 6. 2024 (dále jen „stavební zákon 2006“), který spatřoval v tom, že žalobce „provedl jako stavebník v období 24. 11. 2021 - 2. 5. 2022 stavební úpravy rodinného domu č. p. X v rozporu s § 104 stavebního zákona v ochranném pásmu nemovité kulturní památky kostela svatého Jakuba Staršího bez souhlasu stavebního úřadu. Dále provedl terénní úpravy na pozemku p. č. X a p. č. XX v k. ú. X vč. základových pásů pro budoucí suterénní zdi za objektem č. p. X v rozporu s § 104 stavebního zákona v ochranném pásmu nemovité kulturní památky kostela svatého Jakuba Staršího bez souhlasu stavebního úřadu.“ Současně měl stavební úřad za to, že žalobce neuposlechl jeho výzvy ze dne 24. 11. 2021 k bezodkladnému zastavení prací, jak bylo zjištěno při kontrolní prohlídce ze dne 2. 5. 2022. 3. Žalobce se vzneseným obviněním nesouhlasil. Měl za to, že stavební úpravy popisované stavebním úřadem neodpovídají obsahu spisu. Poukazoval přitom na fotografie i protokol o kontrolní prohlídce ze dne 2. 5. 2022, v němž zjištěné stavební práce ani nejsou popsány tak, jak je stavební úřad vymezuje v souvislosti s přestupkovým jednáním. Dále popíral, že by prováděl nějaké stavební práce v termínu, který uvádí stavební úřad. Byl rovněž přesvědčen, že předmětné stavební práce lze považovat za nezbytnou údržbu nevyžadující nutnost ohlášení. Nesouhlasil též s tím, že by měl neuposlechnout nějaké výzvy k bezodkladnému zastavení prací, neboť mu žádná taková výzva nebyla doručena. Konečně byl přesvědčen, že rozsah jím prováděných prací nepodléhá povinnosti ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v rozhodném znění (dále jen „památkový zákon“). 4. Stavební úřad argumentům žalobce nepřisvědčil a rozhodnutím ze dne 29. 3. 2023, č. j. MeUPB 34770/2023 (dále jen „první rozhodnutí stavebního úřadu“) jej za uvedená jednání (viz odst. 2) shledal vinným z přestupku podle § 178 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a uložil mu pokutu 25 000 Kč. K odvolání žalobce však bylo první rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 5. 2023, č. j. 059836/2023/KUSK (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“). Žalovaný totiž shledal, že stavební úřad sice dovodil zavinění ve formě nedbalosti, ale jinak se otázkou zavinění nezabýval. Dále žalovaný stavebnímu úřadu vytkl, že ve spisovém materiálu absentují odkazované podklady, zejména fotodokumentace, takže si vůbec není možno učinit úsudek o skutečném rozsahu stavebních prací. Proto stavebnímu úřadu nařídil věc znovu projednat, spisový materiál v potřebném rozsahu doplnit a v příslušném rozsahu se zabývat žalobcovými námitkami. 5. Stavební úřad následně doplnil spisovou dokumentaci o podklady vyžadované žalovaným, zejména o fotografie a mapové podklady, načež rozhodnutím ze dne 29. 9. 2023, č. j. MeUPB 97669/2023 (dále jen „druhé rozhodnutí stavebního úřadu“), shledal žalobce opět vinným z téhož přestupku, za který mu uložil stejnou pokutu jako ve svém prvním rozhodnutí. Žalobcovu odvolání tentokrát žalovaný nevyhověl a rozhodnutím ze dne 7. 11. 2023, č. j. 136001/2023/KUSK (dále jen „druhé rozhodnutí žalovaného“ nebo též „napadené rozhodnutí“), jeho odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Shledal totiž, že stavební úřad všechny vady vytýkané v prvním rozhodnutí žalovaného již odstranil. 6. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobce brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. 7. Soud předesílá, že částečně související věcí týchž účastníků se zabýval již v rozsudku ze dne 25. 6. 2024, č. j. 59 A 34/202355 (dále jen „rozsudek 59 A 34/2023“), v němž pro nepřezkoumatelnost zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2023, č. j. 081971/2023/KUSK, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 11. 2022, č. j. MeUPB 112757/2022, jímž stavební úřad nařídil žalobci odstranění stavby terénních úprav spočívajících v odtěžení zeminy na pozemku parc. č. Y, jehož vlastnicí je jeho sousedka MUDr. L. J. II. Obsah podání účastníků 8. Žalobce má za to, že se správní orgány dostatečně nevypořádaly s jeho námitkami. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí tvrdí, že je vypořádal již ve svém prvním rozhodnutí, třebaže v něm pouze nařídil stavebnímu úřadu uplatněné námitky znovu vypořádat. Je proto nelogické, aby se napadené rozhodnutí žalovaného odkazovalo na jeho první rozhodnutí. Pokud by se žalovaný svým prvním rozhodnutím skutečně řídil, musel by zrušit i druhé rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný však konkrétní odvolací námitky vůbec nezohlednil. Následně žalobce rekapituluje obsah těchto odvolacích námitek s důrazem na to, že se jimi žalovaný nezabýval (jejich obsah soud shrne až v souvislosti s jejich vypořádáním; viz odst. 24–32 níže). 9. Žalobce dále zpochybňuje, že by stavebními pracemi specifikovanými ve výroku o vině došlo k porušení právních předpisů na úseku památkové ochrany. Poukazuje na § 17 odst. 1 památkového zákona, z něhož dovozuje, že provedené stavební práce nevyžadovaly stanovisko orgánu památkové péče. Navíc jejich provedení neovlivňuje vnější vzhled pozemku parc. č. X ani na něm umístěného domu č. p. X. Žalobce rovněž zdůrazňuje (podobně jako činí v předchozím bodě ohledně nedostatečného vypořádání námitek), že jím předmětné stavební práce spadaly do okruhu nutných zabezpečovacích prací, k nimž žádné stanovisko dotčeného orgánu nebylo zapotřebí. 10. Žalobce dále vyčítá správním orgánům, že správní spis doplnily o nearchivovanou dokumentaci k domu č.p. X, jejíž původ je sporný, neboť není zřejmé, odkud byla opatřena a vlastníku nemovitosti nebylo umožněno do ní nahlížet. Inkriminovaná dokumentace nijak nedokládá původní provedení domu č.p. X a ani správní orgány nijak neprokazují, jak a kdy se měl jeho stav změnit. Stavební úřad navíc tvrdí, že je v této dokumentaci vyznačen objekt na pozemku žalobce, což je ale chybné, neboť to neodpovídá situaci v dané lokalitě dle současných ani katastrálních pozemkových map. 11. Žalobce konečně namítá, že až teprve z rozhodnutí správních orgánů se dozvěděl o specifikaci údajně odstraňovaných stropních konstrukcí. Tato skutečnost mu však v průběhu přestupkového řízení nebyla nijak předestřena, takže se vůči ní nemohl procesně bránit. Žalobce současně popírá, že by nějaké odstranění stropních konstrukcí prováděl. Poukazuje přitom na jednotlivé spisové podklady opatřené správními orgány, v nichž není strop nijak viditelný, proto ho ani nemohl odstranit. 12. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Má za to, že se námitkami žalobce řádně zabýval a uvedl své úvahy i ustanovení stavebního zákona, která shledal za porušená. Zdůrazňuje, že přestupek nebyl promlčen a uložená pokuta byla stanovena na samé spodní hranici zákonné sazby. V úvahu byly vzaty též přitěžující okolnosti spočívající v tom, že žalobce je zároveň autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, statiku a dynamiku a členem České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Komora“). Žalovaný dále podrobně rekapituluje průběh přestupkového řízení a připomíná, že již po prvním rozhodnutí stavebního úřadu dospěl k závěru, že byl přestupek spáchán, ale dal žalobci částečně za pravdu v tom, že se s některými námitkami stavební úřad nevypořádal a že nebyly doloženy dostatečné podklady, zejména ve spise scházela pořízená fotodokumentace. Žalovaný tedy ve svém prvním rozhodnutí nezpochybnil, že byl přestupek spáchán, ale rozhodnutí stavebního úřadu nepovažoval za dostatečně odůvodněné a přesvědčivé, takže shleda