5 As 18/2011 — Nejvyšší správní soud

51 A 81/2022- 27 - text 8 51 A 81/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: P. Š. bytem X zastoupený Mgr. Janem Špačkem, advokátem sídlem Dobrovského 13, 170 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2022, č. j. 105175/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Soud v tomto rozsudku na základě žaloby dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) řeší, zda byl žalobce oprávněn podat odvolání proti sdělení vydanému dle § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“), jímž stavební úřad schválil dělení pozemku v sousedství nemovitostí žalobce. Soud se zabývá především tím, zdali je odvolání proti takovému sdělení přípustné a zda byl žalobce účastníkem územního řízení o dělení pozemku. Průběh správního řízení 2. Město Jesenice (dále jen „město“) požádalo dne 28. 4. 2022 Městský úřad Jesenice (dále jen „stavební úřad“) o vydání souhlasu s dělením pozemku parc. č. XA, v katastrálním území Jesenice u Rakovníka (shodně jako všechny níže uváděné pozemky), a to na pozemky parc. č. XA a XB. 3. Téhož dne stavební úřad vydal sdělení, č. j. X, jímž podle § 82 odst. 3 stavebního zákona městu sdělil, že pro dělení pozemku parc. č. XA na pozemky parc. č. XA a XB z důvodu užití oddělovaného pozemku parc. č. XB pro umístění komunikace není třeba stanovit podmínky a že navrhovaný záměr schvaluje (dále jen „sdělení“). Uvedl, že sdělení je vydáno místo rozhodnutí o dělení pozemků, protože podmínky pro dělení jsou dány územním plánem, závazným stanoviskem Městského úřadu Rakovník jako orgánu územního plánování ze dne 11. 10. 2021, č. j. MURA/47722/2021, a rozhodnutím Městského úřadu Rakovník jako orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 12. 4. 2022, č. j. MURA/19060/2022-42. Dělení má být provedeno dle blíže specifikovaného geometrického plánu. 4. Proti sdělení podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že vlastní bezprostředně sousedící pozemek parc. č. XC, jehož součástí je rodinný dům. Namítl, že stavebním úřadem byl v důsledku vydání sdělení namísto územního rozhodnutí vyloučen jako účastník řízení z rozhodování, čímž došlo k zásahu do jeho práv. V důsledku nezákonného jednání stavebního úřadu vzniká žalobci škoda na majetku, neboť z černé stavby komunikace dochází k zaplavování sklepa dešťovou vodou (celkem již třikrát). Doposud se voda mohla na zemědělské půdě volně zasakovat. Nemovitosti žalobce jsou tak tímto postupem bezprostředně dotčeny a poškozovány. Vydané sdělení považuje žalobce z materiálního hlediska za rozhodnutí. V další části odvolání žalobce namítal vady, pro které považuje napadené sdělení za nezákonné (lze shrnout, že z důvodu nesplnění podmínek pro jeho vydání). Stavební úřad měl svým nezákonným postupem dosáhnout jednak rozdělení pozemku a jednak změny způsobu jeho využití ze zemědělského na pozemek místní komunikace (zápis č. j. Z/1417/2022- 2012 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník). Tím se stavební úřad pokusil dodatečně legalizovat protiprávní stav. Na oddělovaném pozemku je totiž již po dobu 2 let zbudována nezákonná stavba vozovky (komunikace). 5. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný žalobcovo odvolání zamítl jako nepřípustné. Konstatoval, že žalobce nebyl účastníkem řízení podle § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ani podle § 85 stavebního zákona. V dané věci stavební úřad nevydal rozhodnutí ani usnesení, proti kterým je odvolání přípustné, ale pouze sdělení. V jeho poučení je uvedeno, že není správním rozhodnutím a že proti němu nelze podat opravný prostředek. Dělením pozemku nemůže být nijak dotčeno žalobcovo vlastnické právo, a proto žalobce nemá postavení účastníka řízení a není oprávněn odvolání podat. Dále žalovaný uvedl, že odvolání směřuje pouze proti vlastní stavbě komunikace na pozemku parc. č. XB. Námitky se tak netýkají předmětu vydaného souhlasu, kterým je dělení pozemku, na němž je komunikace umístěna. Žalobce může své námitky proti stavbě komunikace uplatnit u příslušného silničního správního úřadu, případně u soudu. Obsah podání účastníků 6. Žalobce v žalobě (v zásadě shodně jako v odvolání) namítá, že postupem stavebního úřadu byl vyloučen z územního řízení jako účastník, přestože je sdělením zasahováno do jeho vlastnického práva k sousední nemovitosti, neboť v jeho důsledku došlo ke změně kultury pozemku. K přiznání účastenství přitom postačuje pouhé potenciální dotčení na právech. K žádnému dokazování, zda je žalobce účastníkem, nedošlo. Napadené rozhodnutí se k otázce účastenství věcně nevyjadřuje. Žalobce nesouhlasí, že by se odvolací námitky netýkaly předmětu sdělení. V odvolání vysvětlil, proč sdělení nemělo být vydáno a jak se dotýká jeho práv. Žalovaný pochybil, pokud postup stavebního úřadu posvětil. Neodůvodnil, proč bylo možné využít zjednodušeného postupu namísto územního rozhodnutí. Žalovaný se s námitkami nevypořádal. 7. Dále žalobce namítá, že pro vydání sdělení nebyly splněny podmínky dle § 82 stavebního zákona. Regulační plán není pro dané území zpracován a postupovat pouze s odkazem na územní plán nelze. Dle něj je navíc jako podmínka výstavby stanovena územní studie, která nebyla zpracována. Ani ostatní podklady vyjmenované ve sdělení nebyly dostatečné. 8. Závěrem žalobce opětovně poukazuje na nezákonný postup stavebního úřadu a vznik majetkové újmy. 9. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Sdělení bylo vydáno, neboť stavební úřad posoudil dělení pozemku jako jednoduché, bez nutnosti stanovovat podmínky pro dělení. Jeho vydáním nebyl žalobce dotčen na právech. Odvolací námitky se netýkaly předmětu řízení (dělení pozemku, na němž je již komunikace umístěna), ale škod na žalobcově majetku v důsledku zaplavování sklepa dešťovou vodou. Žalovanému není známo, jak by dělením pozemku ve vlastnictví jiného subjektu mohlo dojít k omezení vlastnických práv žalobce. Žalobce svá práva musí uplatnit u silničního správního úřadu, případně u příslušného soudu. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti odvolacímu rozhodnutí a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 11. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal. 12. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem účastníci implicitně souhlasili v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. Dokazování nebylo třeba provádět, neboť si soud vystačil s obsahem správního spisu, z něhož vychází [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117]. Posouzení žalobních bodů 13. Vzhledem k uplatněným žalobním bodům považuje soud za nutné na úvod vymezit rozsah soudního přezkumu v nyní projednávané věci. 14. NSS setrvale judikuje, že v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (viz např. rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-81, ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011-93, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 345/2017-20, ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 267/2019-81, a ze dne 12. 5. 2021, č. j. 3 As 294/2019-42). 15. V návaznosti na výše uvedené je soud oprávněn zkoumat pouze to, zdali bylo odvolání žalobce vskutku nepřípustné či nikoli. Soud se proto může zabývat jen důvody, které žalovaný uvedl na podporu svého závěru, že žalobce nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání a že proti sdělení nebylo odvolání ani přípustné. K řešení jiných otázek není soud v tomto řízení povolán. Z toho důvodu se soud nezabýval žalobními námitkami, dle kterých nebyl