1 Afs 10/2007 — Nejvyšší správní soud

51 Af 24/2021- 67 - text 9 51 Af 24/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka a ve věci žalobce: Ing. J. K. bytem X zastoupený daňovým poradcem Ing. Ing. Josefem Ježkem sídlem Štefánikova 256/34, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2021, č. j. 25119/21/5100-31462-707633, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2021, č. j. 25119/21/5100-31462-707633, a platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 27. 3. 2020, č. j. 1294200/20/2102-70462-205683, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč, a to k rukám jeho zástupce Ing. Josefa Ježka Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh daňového řízení 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda nabytí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci v rámci vypořádání spoluvlastnictví, jehož součástí je též ujednání o zániku podílu převodce na společném dluhu ze smlouvy o úvěru, představuje úplatné nabytí vlastnického práva ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění do 30. 10. 2019 (dále jen „zákonné opatření“), tedy zda takové nabytí vlastnického práva podléhá dani z nabytí nemovitých věcí. 2. Žalobce uzavřel s Ing. M. S. dne 27. 9. 2018 dohodu o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání společného dluhu (dále jen „dohoda o vypořádání“) podle § 1141 a § 1148 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Předmětem dohody o vypořádání bylo zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem [jednotkám vymezeným v domě č. p. 991, jenž je součástí pozemku parc. č. 1383, a podílu na pozemku parc. č. 45/1, vše v katastrálním území Horoměřice (dále jen „nemovité věci“)] a vypořádání vzájemných majetkových vztahů souvisejících s pořízením nemovitých věcí, a to společného závazku ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru na financování koupě nemovitých věcí (dále jen „smlouva o úvěru“). Podle dohody o vypořádání Ing. S. (dále též „převodkyně“) bezúplatně převedla svůj spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech na žalobce a žalobce převzal dluh převodkyně ze smlouvy o úvěru, k jehož úhradě byli žalobce a Ing. S. povinni společně a nerozdílně. Na základě dohody o vypořádání katastrální úřad zapsal žalobce jako výlučného vlastníka nemovitých věcí s účinky vkladu ke dni 3. 10. 2018. 3. V souvislosti s touto transakcí Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí (výzva ze dne 20. 5. 2019). V reakci na tuto výzvu žalobce správci daně sdělil, že se nepovažuje za poplatníka daně, neboť se nejednalo o úplatný převod vlastnického práva k nemovité věci (podání ze dne 9. 6. 2019). 4. Správce daně posoudil podání žalobce ze dne 9. 6. 2019 podle jeho skutečného obsahu jako přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, a to s tvrzenou daní ve výši 0 Kč. Z toho důvodu žalobce podle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), vyzval k odstranění pochybností, které spatřoval v tom, že podle čl. IV dohody o vypořádání se žalobce zavázal k převzetí závazku z poskytnutého úvěru, respektive k jeho úhradě v plném rozsahu (výzva ze dne 14. 11. 2019). Tím vznikl Ing. S. prospěch, který je podle § 4 zákonného opatření úplatou, a převod podílu na základě dohody o vypořádání tak podléhá dani z nabytí nemovitých věcí. Žalobce v reakci na výzvu správci daně opakovaně sdělil, že není poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí (podání ze dne 28. 11. 2019). Správce daně přesto setrval na stanovisku, že nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem představovalo úplatný převod, a proto stanovil nabývací hodnotu (jako hodnotu srovnávací) nabyté nemovitosti, určil základ daně a přistoupil k výpočtu její výše (sdělení ze dne 19. 2. 2020). V návaznosti na to správce daně platebním výměrem ze dne 27. 3. 2020, č. j. 1294200/20/2102-70462-205683 (dále jen „platební výměr“), vyměřil žalobci daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 50 243 Kč. 5. Odvolání žalobce proti platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 6. 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. Z judikatury správních soudů dovodil, že sjednanou cenou je třeba rozumět též závazek úhrady dluhu za prodávajícího. Z dohody o vypořádání je patrno, že žalobce převzal závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru za Ing. S. jako jistou formu kompenzace za převod podílu na nemovitých věcech. Úplata ve smyslu § 4 odst. 1 zákonného opatření může spočívat též v nepeněžním plnění, např. ve formě převzetí dluhu, v daném případě převzetí zůstatku z hypotečního úvěru. Žalovaný rovněž uvedl, že účelem daně z nabytí nemovitých věcí je zdanění finančního výnosu poplatníka a za takový výnos je třeba považovat též kupujícím učiněnou úhradu dluhů za prodávajícího, je-li tento závazek sjednán v rámci kupní ceny za převáděnou nemovitost nebo spolu s ní. Pokud se poté jedná o vypořádání spoluvlastnictví, je zcela na spoluvlastnících, jaký způsob vypořádání si zvolí, aniž by byli vázáni pořadím způsobů předvídaných § 1141 odst. 2 občanského zákoníku. II. Obsah podání účastníků 6. Žalobce v žalobě namítá, že vzhledem k absenci protiplnění za převáděný spoluvlastnický podíl nemůže existovat povinnost podat daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Poukazuje na obsah dohody o vypořádání, na základě které na něj byl bezúplatně převeden podíl Ing. M. S., která vedle spoluvlastnického podílu pozbyla závazek z hypotečního úvěru. Nelze přitom souhlasit s názorem správních orgánů, podle nichž došlo k nepeněžitému plnění spočívajícímu v tom, že žalobce převzal závazek z hypotečního úvěru, a tím vznikl Ing. M. S. majetkový prospěch. Tento výklad považuje žalobce za nesprávný, neboť majetkovým prospěchem je nutno rozumět stav, kdy protistrana za převáděnou nemovitou věc nabývá určitý hospodářský prospěch či přírůstek. To se však v daném případě nestalo, neboť Ing. M. S. pozbyla spoluvlastnický podíl a zároveň s tím pozbyla i závazek z hypotečního úvěru, což pro ni naznamenalo žádný přírůstek v rámci jejího majetku. Na podporu své argumentace žalobce odkazuje na rozsudky NSS ze dne 18. 4. 2007, č. j. 1 Afs 10/2007-49, č. 1891/2009 Sb. NSS, a Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016, č. j. 11 Af 7/2014-39. Žalobce si je vědom, že oba zmiňované rozsudky se týkaly dnes již zrušeného zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o trojdani“), nicméně definice předmětu převodu dle uvedeného zákona je shodná jako definice úplatného převodu dle zákonného opatření aplikovaného v této věci. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí včetně platebního výměru, a současně žádá vyslovit závazný právní názor, že předmětné nabytí spoluvlastnického podílu nepodléhá dani z nabytí nemovitých věcí. 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. S odkazem na napadené rozhodnutí setrvává na závěru, že nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem představovalo úplatný převod ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 4 zákonného opatření, který podléhá dani z nabytí nemovitých věcí. III. Dosavadní průběh soudního řízení 8. Dne 1. 12. 2022 proběhlo v této věci jednání, při kterém účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud nad rámec shrnutí obsahu správního spisu neprováděl při jednání žádné dokazování. 9. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, č. j. 51 Af 24/2021-37 (dále jen „první rozsudek“), žalobu zamítl. Vycházel přitom z rozsudku NSS ze dne 14. 6. 2018, č. j. 7 Afs 68/2018-25, podle kterého se úplatou ve smyslu § 4 zákonného opatření rozumí též hodnota poskytnutá jako protihodnota (protiplnění) za převáděnou nemovitost. Soud připustil, že otázku, zda takovou hodnotou může být též zproštění povinnosti hradit dluh, část judikatury správních soudů zodpověděla negativně. Dodal ale, že tento závěr je spíše ojedinělý, část judikatury se naopak ustálila v názoru, že finančním výnosem poplatníka je i kupujícím učiněná úhrada dluhů za prodávajícího, je-li tento závazek sjednán v rámci kupní ceny za převáděnou nemovitost. V poměrech daného případu se proto soud ztotožnil s názorem žalovaného, že došlo-li v souvislosti s převodem podílu na žalobce ke zproštění povinnosti Ing. S. plnit závazek ze společného úvěru, jedná se o plnění za úplatu. Hodnota na straně prodávající v tomto případě spočívá právě v zániku povinnosti budoucího plnění. Soud dále nepřisvědčil námitce žalobce, že z důvodu solidárního spoludlužnictví se rozsah jeho stávajícího závazku nezměnil, a nedošlo tedy ze strany žalobce k převzetí zcela nového závazku. Ačkoli krajský soud v tomt