6 As 213/2015 — Nejvyšší správní soud

54 A 69/2022- 89 - text 16 54 A 69/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: MUDr. I. F. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Josefem Weiglem sídlem č. p. 90, Nové Dvory proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 za účasti: J. M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2022, č. j. 053582/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dobříš (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 28. 2. 2022, č. j. MDOB 11488/2022/Von (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňový orgán na základě žádosti Mgr. M. B., M. K., N. H., L. P., J. P., J. T., J. P. a J. P. (dále jen „žadatelé“) o určení právního vztahu podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 7. 2022 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) tak, že určil existenci veřejně přístupné účelové komunikace na částech pozemků parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC v katastrálním území a obci X (dále jen „sporná komunikace“) [všechny nemovitosti zmiňované v tomto rozsudku se nacházejí v tomto katastrálním území] v rozsahu stávající zpevněné živičné plochy, která plní funkci nezbytné komunikační potřeby pro bytové domy č. p. X a č. p. X Nedílnou součástí výroku prvostupňového rozhodnutí je jeho příloha tvořená snímkem katastrální mapy se zakreslením rozsahu sporné komunikace a vyznačením hranic původního pozemku předaného právnímu předchůdci současných vlastníků do trvalého užívání pro výstavbu bytových domů č. p. X a č. p. X (dále jen „bytové domy“). Obsah žaloby 2. Žalobkyně v předcházejícím řízení vystupovala jako spoluvlastnice pozemků parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC (dále jen „dotčené pozemky“) společně s F. a J. M., Ing. M. A., Ing. Š. a J. P. (dále jen „dotčení vlastníci“). Řízení označila za snahu žadatelů vyhnout se řešení přístupu k bytovým domům prostřednictvím soukromého práva, a tedy i uhrazení přiměřené náhrady. Ze znaků veřejně přístupné účelové komunikace chybí souhlas s veřejným užíváním a není dána nutná komunikační potřeba. 3. K otázce existence souhlasu s veřejným užíváním žalobkyně namítala, že prvostupňový orgán nesprávně uchopil institut trvalého užívání. Pozemek parc. č. XD (t. č. v národním vlastnictví) byl dne 8. 6. 1978 předán k trvalému užívání Okresnímu výstavbovému bytovému družstvu v Příbrami na základě návrhu Okresního národního výboru v Příbrami (dále jen „ONV v Příbrami“) za účelem výstavby bytových domů. S ohledem na § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník (dále jen „hospodářský zákoník“) bylo trvalé užívání komunistickým právním institutem založeným na snaze co nejvíce omezit nestátní vlastnictví nemovitostí. Ústavní soud (dále jen „ÚS“) v nálezu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 2/02, shledal, že trvalé užívání v podstatě odpovídá vlastnickému právu. Dle žalobkyně z něj proto nelze dovozovat souhlas s veřejným užíváním. Pozemek parc. č. XD byl do trvalého užívání odevzdán Okresnímu výstavbovému bytovému družstvu v Příbrami, nikoliv veřejnosti. Trvalé užívání zaniklo naplněním podmínek § 879c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 103/2000 Sb. (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 22. 10. 2009, č. j. 15 C 107/2008-100, potvrdil, že se trvalé užívání přeměnilo na vlastnické právo. Žalobkyně zdůraznila, že pozemek parc. č. XD byl odevzdán do trvalého užívání Okresnímu výstavbovému bytovému družstvu v Příbrami, nikoliv vlastníkům jednotek v bytových domech, které tehdy měly teprve vzniknout. Trvalé užívání přešlo na Stavební bytové družstvo Dobříš, jehož členy byly tehdejší vlastníci jednotek v bytových domech a vlastníci řadových domů č. p. X, č. p. X, č. p. X a č. p. X (dále jen „řadové domy“). Práva družstva nenáležela automaticky jeho členům. Žadatelům proto trvalé užívání nikdy nesvědčilo. 4. Dotčené pozemky nebyly užívány od nepaměti. Z územního rozhodnutí o umístění stavby z roku 1971 vyplývá povolení pro komunikaci o šířce 6 m, která zřejmě nebyla zbudována. Z ničeho neplyne, že se týkala dotčených pozemků. Ani existence komunikace od roku 2003 nic neprokazuje. V minulosti vedla k bytovým domům přístupová cesta přes pozemek parc. č. XE. Vyplývá to z pozemkové mapy z roku 1986, která je zachycena v územním plánu Nové Vsi pod Pleší z roku 1993. Její existenci měly prokázat i navržení svědci. Dotčení vlastníci navíc vyslovili nesouhlas s veřejným užíváním vůči žadatelům, když zkrachovalo jednání o odkupu nebo pronájmu pozemku parc. č. XA. Vymezovali se vůči Mgr. B., který začal dotčené pozemky užívat. Též na pozemek parc. č. XC umístili značku, že se jedná o soukromé pozemky. Ta se zde nachází minimálně od roku 2014, předtím zde byla jiná podobná značka. V pochybnostech o existenci souhlasu s veřejným užíváním je navíc třeba rozhodnout ve prospěch dotčených vlastníků [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 55/2011-141]. 5. K otázce nutné komunikační potřeby žalobkyně namítala, že dotčené pozemky nikdy nebyly užívány neomezeným počtem osob, nýbrž jen obyvateli bytových domů. Prvostupňový orgán ve zprávě z místního šetření ze dne 31. 12. 2021 správně uvedl, že u bytových domů končí slepá sporná komunikace. Z toho vyplývá, že spornou komunikaci užívají pouze žadatelé. Dotčené pozemky využívá pracovník poštovní či doručovací služby, popeláři či záchranná služba výlučně pro poskytování služeb žadatelům. Vůči žadatelům s výjimkou Mgr. B. vyjadřovali dotčení vlastníci opakovaně vůli upravit užívání cestou soukromého práva. Žadatelé reagovali laxně a nebyli schopni se domluvit. Není pravdou, že by dotčené pozemky sloužily již několik desítek let ke spojení objektu č. p. X ve vlastnictví Mgr. B. a dotčené pozemky s ním nesousedí, Mgr. B. je po předchozích několik desítek let nepoužíval. Začal přes ně jezdit v průběhu roku 2021, s čímž dotčení vlastníci nesouhlasili, na což Mgr. B. písemně i osobně upozornili. 6. Žalobkyně zdůraznila, že správní orgány se touto otázkou nezabývaly. S ohledem na velmi omezený počet uživatelů dotčených pozemků nemělo být nutné ani souhlas či nesouhlas s veřejným užíváním zkoumat, neboť není naplněno jejich obecné užívání. Pouhá existence sporné komunikace, k níž není omezen přístup, ještě neznamená její obecné užívání. Nikdo s výjimkou vlastníků jednotek v bytových domech a od roku 2021 Mgr. B. totiž o využívání sporné komunikace nemá zájem. Spornou komunikaci na základě výprosy užívají toliko vlastníci jednotek v bytových domech. Výprosu přitom mohou dotčení vlastníci kdykoliv odvolat nebo přeměnit na jiný soukromoprávní titul. Prvostupňový orgán tuto skutečnost přejal, nicméně z ní nevyvodil adekvátní závěr. 7. Závěrem žalobkyně namítala, že prvostupňový orgán i žalovaný nehodnotili podklady náležitě nestranně. Napadené rozhodnutí zřetelně klade větší váhu na argumenty žadatelů, zatímco argumenty žalobkyně byly vypořádány pouze povrchně a mnoho jich bylo zcela pominuto. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Sporná komunikace představuje ulici X, a proto je veřejným prostranstvím. Spor vznikl tak, že část uživatelů sporné komunikace odmítá koupit dotčené pozemky. Otázku souhlasu s veřejným užíváním žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí. Z výkladu žalobkyně o trvalém užívání žalovaný dovozuje, že dotčené pozemky byly užívány všemi členy družstev, k čemuž byl dán konkludentní souhlas, který nebyl nikdy odvolán a přechodem vlastnického práva nezanikl. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 55 A 9/2022-62 (dále jen „rozsudek č. j. 55 A 9/2022-62“), vyplývá, že výslovný souhlas s veřejným užíváním mohou udělit pouze všichni vlastníci jednomyslně. Neprojevil-li žádný tehdejší člen družstva nesouhlas, došlo k věnování sporné komunikace veřejnému užívání všemi členy družstva. K otázce nutné komunikační potřeby žalovaný uvedl, že z rozsudku č. j. 55 A 9/2022-62 vyplývá, že v určitých případech může být veřejnou účelovou komunikací i spojnice jediné nemovitosti. Sporná komunikace je jedinou spojnicí bytových domů. Slouží nejen žadatelům, ale i službám, návštěvám, podnikatelům provádějícím opravy nebo údržbu, doručovateli atd. Informační značka není žádnou dopravní značkou, je