9 Afs 91/2021 — Nejvyšší správní soud

54 Af 13/2022- 42 - text 16 54 Af 13/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: G. L. R. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Oldřichem Barochem sídlem Belgická 642/15, Vinohrady, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2022, č. j. 084960/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2022, č. j. 084960/2022/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Oldřicha Barocha. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Obecního úřadu Tismice (dále jen „obecní úřad“) ze dne 19. 2. 2021, č. j. 122/2021 (dále jen „rozhodnutí č. j. 122/2021“), tak, že změnil jeho výrokovou část tím způsobem, že obecní úřad rozhodl o odvolání žalobce proti platebnímu výměru obecního úřadu ze dne 18. 7. 2019, č. ZPVK 2/2019, na místní poplatek za zhodnocení pozemku možností jeho připojení na vodovod (dále jen „sporný platební výměr“) tak, že obecní úřad sporným platebním výměrem žalobci vyměřil „Podle ustanovení § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích), a obecně závazné vyhlášky obce Tismice č. 3/2017 o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (dále jen OZV) a v souladu s příslušnými ustanoveními [daňového řádu] místní poplatek za zhodnocení pozemku možností připojení na vodovod v částce 32 028,- Kč, slovy třicetdvatisícdvacetosm korun českých.“ 2. Žalobce se domáhá také zrušení sporného platebního výměru. 3. Žalobce uvádí, že mu byl sporným platebním výměrem vyměřen místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace ve výši 151 432 Kč. Žalobce se proti postupu obecního úřadu i žalovaného bránil – mimo jiné i správní žalobou, o níž zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 3. 3. 2022, č. j. 55 Af 13/2021-32, kterým zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného o žalobcově odvolání a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný poté vydal napadené rozhodnutí. Přestože byl napadeným rozhodnutím poplatek snížen, žalobce s ním nesouhlasí, protože sporný platební výměr měl být zcela zrušen. Namítá, že napadené rozhodnutí (1) je zmatečné a nepřezkoumatelné, (2) opírá se o nezákonný podzákonný předpis a (3) je založeno na nesprávném právním posouzení věci a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. 4. Zaprvé žalobce namítá, že výroková část napadeného rozhodnutí neobsahuje určení stavebního pozemku, za který byl poplatek vyměřen – byť z odůvodnění lze dovodit, že se jedná o pozemek parc. č. st. XA v katastrálním území X v obci X (všechny nemovitosti uvedené v tomto rozsudku se nacházejí v témže katastrálním území – pozn. soudu). Žalovaný se také nevypořádal se všemi žalobcovými námitkami, ačkoliv mu zdejší soud v rozsudku č. j. 55 Af 13/2021-32 uložil se s nimi vypořádat, zejména s námitkou nezákonnosti obecně závazné vyhlášky obce Tismice č. 3/2017, o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace (dále jen „sporná vyhláška“). Nevypořádal se s námitkou, že nemuselo dojít ke zhodnocení žalobcova pozemku. Žalovaný měl uvést, proč a v jaké míře byl žalobcův pozemek zhodnocen. Odůvodnění, že rozhodl podle principu in dubio pro reo lze vztáhnout jen k pozemku parc. č. XB, u něhož od vyměření poplatku upustil. Žalovaný se nevypořádal s důvody, proč žalobce nemohl splnit lhůtu pro připojení na vodovod. Žalobce poukazoval na rozdílnou rozlohu pozemků, nemožnost realizace přípojky svépomocí s ohledem na svůj důchodový věk a omezení časovými možnostmi stavebních firem. Žalovaný použil nezákonnou spornou vyhlášku a nedal podnět Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“), aby ji přezkoumalo, s odůvodněním, že prošla kontrolou při přijetí. S žalobcovými námitkami ohledně nezákonnosti sporné vyhlášky se nevypořádal a nezabýval se tím, zda obec Tismice jejím vydáním nepřekročila své zákonné zmocnění. Ustanovení § 10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 170/2017 Sb. (dále jen „zákon o místních poplatcích“) umožňuje stanovit poplatek, lhůtu pro ohlášení a splatnost poplatku. Podle § 14 odst. 3 téhož zákona sice obec smí upravit další náležitosti, ale pro všechny adresáty musí stanovit rovné podmínky a vzít v potaz účelnost poplatku. Sporná vyhláška ale nad rámec zákonného zmocnění zavádí odlišné povinnosti pro různé adresáty. Námitku ohledně souvislosti lhůty pro vydání sporné vyhlášky s právní mocí kolaudačního rozhodnutí vypořádal žalovaný „lajdácky“. Poplatek není možné stanovit před dokončením stavby, tj. právní mocí kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 12. 2017, což má být patrné ze stránek obce, která se před vydáním sporné vyhlášky „jistě informovala“ na stavebním úřadě a věděla, že na konci roku bude vydán kolaudační souhlas. Žalobci se jeví, že jde pouze o domněnky žalovaného. 5. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nezákonné, protože poplatek mu byl vyměřen na základě nezákonné sporné vyhlášky. Podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) lze povinnost uložit jen na základě zákona a předpisů stejné či vyšší právní síly. Uložení povinnosti obecně závaznou vyhláškou je proto vyloučeno. Navzdory tomu stanoví čl. 7 sporné vyhlášky povinnost konat [splnit podmínky podle odst. 2 písm. a) až c)], za jejíž nesplnění hrozí sankce v podobě vyměření poplatku. Adresáti sporné vyhlášky jsou tak povinni uzavřít s obcí Tismice darovací smlouvu, napojit svou nemovitost na kanalizaci, uzavřít se třetí osobou smlouvu o odvádění odpadních vod a provést na svém pozemku stavební práce za účelem napojení na vodovod, a to bez ohledu na složitost těchto prací, rozlohu a účel pozemku. Sporná vyhláška nebere v potaz například výsadbu křovin, stromů, okrasných keřů a trávy, které si adresát nechce poničit. Jde o zásadní zásah do vlastnického práva, protože adresáti nemají na výběr: buď vynaloží nemalé náklady na vybudování přípojky (případně tím poškodí svůj majetek), anebo jim bude vyměřen nemalý poplatek za nesplnění těchto podmínek. Splnění lhůty pro připojení přitom nezávisí jen na vůli žalobce, protože je třeba územní souhlas, stavební povolení, povolení obce (která může žalobci v napojení účinně bránit) a povolení omezení průjezdnosti komunikace. Jedná se o nemalé náklady, které mohou být pro žalobce jakožto osobu důchodového věku likvidační. 6. Sporná vyhláška je dále protiústavní, protože diskriminačně zasahuje do vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 21 Listiny základních práv EU. Obec a její organizační složky jsou podle čl. 7 odst. 1 sporné vyhlášky osvobozeny od placení poplatku, přestože i jejich pozemky se zhodnotí, čímž se obec oproti ostatním vlastníkům zvýhodňuje, což je jasný projev zneužití moci. Žalobce je v rozporu s čl. 21 Listiny základních práv EU diskriminován na základě jazyka, protože je francouzské národnosti a komunikace s obcí je pro něj složitější a časově náročnější než pro občany, kteří ovládají český jazyk. Žalobce je diskriminován na základě věku, protože s ohledem na svůj věk není schopen provést napojení svépomocí. Dochází také k diskriminaci na základě odlišných rozloh pozemků, protože pro všechny platí stejná lhůta. Zvýhodňováni jsou ti vlastníci, kteří splnili nezákonně uloženou povinnost podle čl. 7 sporné vyhlášky, a to zcela proti smyslu tohoto poplatku, jímž je pokrytí nákladů obce na vybudování kanalizace a vodovodu, a v rozporu s § 14 zákona o místních poplatcích. Ač § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích obecně umožňuje od poplatku upustit, vždy záleží na smyslu poplatku. Nezbytnou podmínkou zavedení poplatku je finanční spoluúčast obce na vybudování vodovodu a kanalizace. Pokud by byl poplatek zaveden v neúměrné výši, aniž by obec z většiny stavbu financovala, šlo by o zneužití zákonného zmocnění. Účelem poplatku není obohacení obce na úkor vlastníků pozemků. Ke dni kolaudace přitom podle informací z příslušného účtu obce činily dary občanů 5 163 000 Kč a vklad obce 3 500 000 Kč, zatímco zůstatek k tomuto dni činil 3 834 269,59 Kč, a převyšoval tak vklad obce. Obec tedy stavbu nefinancovala, obo