4 Ads 57/2009 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 6/2024- 33 - text 16 55 Ad 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: Ing. E. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/223081-918, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/223081-918, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 303 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2023, č. j. 7487/2023/VRC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Hradci Králové (dále jen „úřad práce“) zamítl žádost žalobkyniny matky (zastoupené žalobkyní) na změnu výše příspěvku na péči od března 2023. Nadále se jí tedy měl poskytovat příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Úřad práce vyšel v prvostupňovém rozhodnutí z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov (dále jen „OSSZ“), podle něhož žalobkynina matka potřebuje pomoc při zvládání čtyř základních životních potřeb podle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). Úřad práce proto shledal, že žalobkynina matka je podle § 8 odst. 2 písm. a) závislá na pomoci jiné osoby v I. stupni (lehká závislost). 2. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/223081-918 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyniny matky a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která se ztotožnila s posudkem OSSZ v počtu i skladbě nezvládaných základních životních potřeb. Žalovaný proto stejně jako úřad práce shledal, že žalobkynina matka byla závislá na pomoci jiné osoby v I. stupni (lehká závislost). II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že nebyly dostatečně a správně zhodnoceny úkony, které její matka nezvládala. Byla přes 8 let pacientem hemodialyzační jednotky a pravidelně podstupovala (třikrát až čtyřikrát týdně) dialýzu. Doprava do nemocnice a zpět byla zdlouhavá a její matka se vracela zpět domů až v 18:30 hodin. Zdravotní stav žalobkyniny matky se postupem času a vlivem dalších zdravotních potíží zhoršoval. Péče byla poskytována sociální službou, protože žalobkynina matka nebyla dlouhodobě schopná chůze delší než 400 metrů. V napadeném rozhodnutí je sice zohledněno, že žalobkynina matka chodila o berlích, avšak nebylo přihlédnuto k tomu, že si nebyla schopna sama nakoupit. Stále s sebou nosila nitroglycerin. Postupně se zhoršovaly též problémy s dýcháním. Jelikož musela navštěvovat dialýzu, nemohla každý den využívat ke stravování pečovatelskou službu. Obědvala tedy z vlastních zdrojů. Žalobkynina matka navíc musela kvůli nemocným ledvinám dodržovat dietu. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že její matka zvládala základní životní potřebu stravování. Ta byla v napadeném rozhodnutí omezena jen na prostou konzumaci a byla opomenuta potřeba obstarat si potraviny a připravit jídlo. Konzumace jídla a jeho příprava jsou ve velmi úzkém vztahu. Jídlo se samo o sobě nepřipraví. Žalobkyně za svojí matkou každý týden jezdila s uvařeným a napečeným jídlem, s nakoupenými potravinami a zásobou těžkých věcí. Od pátku do pondělí u ní zůstávala. Odvážela a přivážela věci na praní. Žehlila a uklízela. Pokud bylo její matce lépe, tak jezdily společně nakupovat. Často se ale stávalo, že byla nucena svoji matku předčasně odvést zpět domů a poté se do obchodu vrátit a dokončit nákup. Žalobkyně svoji matku doprovázela k lékařům, na poštu, na nákupy i na úřady. 4. Žalobkyně souhlasí s tím, že schopnost zvládat základní životní potřeby se hodnotí s ohledem na věk fyzické osoby, to však žalovaný neučinil, protože pokud bylo její matce 91 let, nemohla zvládat další základní životní potřeby. Základní životní potřeba komunikace byla hodnocena jen jako porucha řeči či slepota. Žalovaný však nezohlednil schopnost zvládat komunikaci prostřednictvím mobilního telefonu a počítače. Bez nich se nikdo neobejde. Žalobkynina matka nebyla schopna ovládat internetové bankovnictví, přičemž jiné způsoby výběru důchodu nepřipadaly ve Vrchlabí do úvahy. Žalobkynina matka zvládala ovládat jen dvacet let starý mobilní telefon Nokia, na nějž byla zvyklá. Žádný jiný však neakceptovala. Nové mobilní telefony zablokovala a jejich zprovoznění museli obstarat sousedi. 5. Řádně nebyla hodnocena ani základní životní potřeba orientace. Sociální pracovnice žalobkyninu matku viděla jen jednou. Neřešila způsob obstarávání potravin a nákup. Její matka si od jara přestávala pamatovat, jaký je den a kdy má jít znovu na mimořádnou dialýzu. Měla silné brýle a špatně viděla. Podle odborné lékařky trpěla stařeckou degenerací očí. Žalobkyně poukázala též na to, že staří lidé se bojí říct o pomoc, protože chtějí dožít doma. Snaží se být co nejdéle soběstační, protože nechtějí do sociálního zařízení. Žalobkynina matka klamala svojí vizáží. „První stupeň péče“ však byl u žalobkyniny matky určen již v roce 2016. Od té doby (za 8 let při těžké diagnóze) se ale její zdravotní stav zhoršil a postupem času nebyla schopná zvládat další základní životní potřeby. Žalobkynina matka nezvládala minimálně též základní životní potřeby stravování a komunikace. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud žalobkynině matce bylo třeba připomenout mimořádný termín dialýzy, nelze konstatovat, že nezvládala základní životní potřebu orientace. Též to, že měla být nejistá ohledně data a dne v týdnu, bylo s ohledem na její věk pochopitelné. Podle žalovaného má základní životní potřeba orientace dva rozměry – smyslový a duševní. Za neschopnosti orientace se tak považuje stav, kdy se osoba není schopna orientovat po bytě, v domě, na ulici a okolí či rozpoznávat osoby. Občasná ztráta orientace v čase, není-li každodenní, neznamená, že daná osoba nezvládá základní životní potřebu orientace. Z lékařských nálezů nevyplynulo, že by žalobkynina matka měla závazně narušené duševní a mentální schopnosti, duševní nebo mentální postižení, nebo závažné smyslové postižení (praktická či úplná slepota nebo hluchota). 7. Pokud jde o základní životní potřebu komunikace, podle žalovaného je běžný komunikační prostředek telefon. Nemusí se však jednat o mobilní telefon, ale např. o pevnou linku. Žalobkynina matka však podle žalobních tvrzení byla schopna používat svůj starý mobilní telefon. Pokud si pak mobilní telefon často zablokovala, neznamená to, že nebyla schopna telefonovat (jednalo se zřejmě o problém v nastavení). Schopnost zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. K tomu, že žalobkynina matka nezvládala ovládat internetové bankovnictví a počítač či smartphone, nelze přihlížet, protože se u starších lidí nejedná o běžné komunikační prostředky. Vyřizování osobních záležitostí (banka, úřady apod.) se posuzuje v rámci základní životní potřeby osobní aktivity, jež byla hodnocena jako nezvládaná. 8. Jde-li o základní životní potřebu stravování, žalobkynině matce byla doporučena dietní omezení, nejednalo se však o zákaz požívání tekutin a potravin s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Nebyla to speciální dieta nařízená odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby. Neschopnost dodržovat dietní režim přichází do úvahy např. při těžkých duševních poruchách, což však ze zdravotnických podkladů nevyplývalo. Potřeba obstarat potraviny a příprava jídel byla hodnocena v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která byla hodnocena jako nezvládaná. 9. Žalovaný dodal, že ačkoliv zdravotní stav žalobkyniny matky byl dlouhodobě nepříznivý, tak bydlela sama, pomáhala jí pečovatelská služba a žalobkynině ji jezdila pravidelně navštěvovat. 10. Žalobkyně v replice uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byly úkony spojené s vařením a nákupy součástí základní životní potřeby péče o domácnost. Do ní patří úklid, vysávání koberců, mytí oken, praní prádla a žehlení, protože se jedná o činnosti, které není třeba vykonávat každý den, ale jen občas. Oproti tomu nákup pečiva a čerstvé zeleniny je třeba považovat za každodenní činnost, protože pečivo již nelze druhý den jíst. V případě vdovců, kteří nikdy nevařili, se posuzuje pomoc při stravování se vším všudy. Žalobkyně musela zajišťovat kompletní nákup potravin. Žalobkynině matce byl předepsán nitroglycerin, protože měla slabé srdce. Měla i vysoký tlak. Žalobkynina matka byla později nucena absolvovat 4 dialýzy týdně, k čemuž musely pořídit zápisník. Byla postupně více a více zmatenější. Ačkoli byla schopna pochopit obsah sdělovaných zpráv, tak je vzápětí zapomněla. Žalobkynina matka uměla používat tlačítkový telefon, následně však přestala zvládat psaní SMS zpráv a mě