36 A 7/2025 – Krajský soud v Praze

36 A 7/2025- 60 - text 12 36 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci žalobkyně: N. S., narozená X státní příslušnost Ruská federace zastoupená advokátem Mgr. Matoušem Vrběckým sídlem Tomášská 6, 118 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, č. j. MV-188409-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, č. j. MV-188409-4/SO-2024, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 10. 2024, č. j. OAM-8811-56/PP-2022, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27 538,80 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Matouše Vrběckého, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a podstatný obsah rozhodnutí správních orgánů 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jež se vztahuje k její žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu ze dne 27. 6. 2022. Tu žalobkyně podala jako matka I. K. 1, občana České republiky (dále „ČR“). 2. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále „ministerstvo“), rozhodnutím ze dne 4. 10. 2024, č. j. OAM-8811-56/PP-2022 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění účinném do 30. 6. 2023, zamítlo žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť žalobkyně žádala o vydání povolení k přechodnému pobytu v rozporu s podmínkami uvedenými v § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 3. Ministerstvo v prvostupňovém rozhodnutí předně konstatovalo, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie (dále „EU“) ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť v řízení prokázala, že bez materiální pomoci, jež jí pravidelně poskytuje syn (resp. jeho registrovaný partner), není schopna uspokojovat své základní životní potřeby. K tomuto závěru ministerstvo dospělo poté, co žalovaná zrušila jeho první rozhodnutí o žádosti žalobkyně v odvolacím řízení. V příslušném zrušujícím rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024 žalovaná uvedla, že podklady předložené žalobkyní ve správním řízení prokazovaly jí poskytovanou podporu ze strany jejího syna, jenž je občanem ČR. Žalovaná proto ministerstvu uložila, aby se blíže zabývalo skutečnou materiální závislostí žalobkyně na jejím synovi, a zhodnotilo, zda je žalobkyně s ohledem na svoji ekonomickou situaci schopna uspokojovat své základní potřeby z vlastních zdrojů, tedy bez pomoci svého syna, či zda je závislá na jeho výživě. 4. Ministerstvo nicméně dospělo k závěru, že žalobkyně nesplňuje druhou zákonnou podmínku pro vydání požadovaného oprávnění k pobytu vymezenou v § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně dle závěrů ministerstva svého syna na území nedoprovází, resp. nenásleduje, neboť již od září 2022 nachází mimo území ČR nepobývá a dle svých vlastních tvrzení (korespondujících se zjištěními ministerstva) pobývá v Ruské federaci, kam dobrovolně vycestovala z důvodu správy nemovitosti, kterou zde vlastní. 5. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí odvoláním. Žalovaná jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 15. 1. 2025, č. j. MV-188409-4/SO-2024 (dále „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 6. Žalovaná se ztotožnila se závěry ministerstva, přičemž výslovně potvrdila, že žalobkyně je rodinným příslušníkem pana I. K. 1. Zároveň uvedla, že z doložených listinných dokladů vskutku vyplývá, že žalobkyně je svou nejbližší rodinou finančně podporována. 7. Další podmínkou získání povolení k přechodnému pobytu ve smyslu § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je nicméně dle žalované to, že rodinný příslušník občana Evropské unie (včetně občana České republiky) tohoto občana na území České republiky následuje nebo doprovází, přičemž zde hodlají společně pobývat po dobu delší než 3 měsíce. Z podkladů pro rozhodnutí však dle žalované bylo zjištěno, že žalobkyně společně se synem na území České republiky dlouhodobě nepobývá, pouze na území přicestovala v červnu 2022 na návštěvu, na území pobývala necelé tři měsíce a poté vycestovala zpět do Ruské federace. Takový krátkodobý pobyt žalobkyně na území ČR dle žalované vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců neopodstatňuje. Bylo proto na místě uzavřít, že žalobkyně nesplnila jednu z obligatorních podmínek pro získání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, když občana EU na území ČR nedoprovází, resp. nenásleduje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na území ČR dlouhodobě nepobývá, míjí se její žádost s účelem požadovaného pobytového titulu. 8. Pokud žalobkyně v odvolání poukazovala na aktuální situaci v Ruské federaci, tak k té žalovaná konstatovala, že je jí samozřejmě známa, nicméně že z tvrzení žalobkyně nikterak nevyplývá, v jakém ohledu je její situace jedinečná oproti situaci, v niž se nachází nespočet tamních obyvatel. Pokud jde o možnosti dalších setkání žalobkyně s její nejbližší rodinou, žalovaná připustila, že návštěva v Ruské federaci by pro něj mohla být komplikovaná. Zároveň však zdůraznila, že v řízení nebylo prokázáno, že by měl být syn žalobkyně v takovém případě bez dalšího nucen k účasti ve válečném konfliktu s Ukrajinou. Důvody, pro které nebyla přijata žádost žalobkyně o krátkodobé vízum, pak žalovaná hodnotit nemůže. Poukázala nicméně na oprávnění žalobkyně požadovat nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Shrnutí obsahu žaloby 9. Žalobkyně předně namítá, že výrokem napadeného rozhodnutí žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a zároveň potvrdil rozhodnutí ministerstva ze dne 4. 10. 2024, č. j. OAM-7964-41/PP-2023. Ve věci žalobkyně sice ministerstvo rozhodlo rozhodnutím ze dne 4. 10. 2024, avšak pod jiným číslem jednacím. Žalovaná tedy rozhodla o odvolání proti rozhodnutí, které neexistuje, a takové neexistující rozhodnutí i potvrdila, přestože v odůvodnění napadeného rozhodnutí je již přezkoumávané rozhodnutí označeno správným číslem jednací. S ohledem na popsané vady je napadené rozhodnutí dle žalobkyně nepřezkoumatelné. 10. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že řízení před správními orgány bylo zatíženo vadou, jež měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, když žalovaná před vydáním napadeného rozhodnutí v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), nedala žalobkyni možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Bez této výzvy nemohla žalobkyně seznat, v jakém okamžiku bylo shromažďování podkladů rozhodnutí v rámci odvolacího řízení ukončeno, a nemohla ani seznat, zda bylo řízení doplněno o nové podklady pro vydání rozhodnutí či nikoliv. Žalobkyně k této argumentaci odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002-36. 11. Třetí žalobní námitkou pak žalobkyně zpochybňuje závěr správních orgánů, že v jejím případě nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to že žalobkyně svého syna na území ČR nedoprovází, resp. nenásleduje. Žalobkyně zjevně svého syna na území ČR následovala a bezprostředně poté podala předmětnou žádost, neboť měla v úmyslu (a nadále v úmyslu má) pobývat na území po dobu delší než 3 měsíce. Pokud aktuálně na území nepobývá (neboť v září 2022 dočasně vycestovala do Ruské federace z důvodu nezbytné správy vlastní nemovitosti), není to z důvodů, které jí lze přičítat. Žalobkyně připouští, že fakticky se synem na území ČR pobývala necelé tři měsíce. Žalobkyni však žádný obecně závazný právní předpis neukládá (jakožto podmínku vydání povolení k přechodnému pobytu) povinnost setrvat na území České republiky až do vydání rozhodnutí o žádosti. Žalobkyně by tedy neměla být sankcionována zamítnutím jejím žádosti z důvodu nepřítomnosti na území České republiky. Tzv. překlenovací štítek, kterým žalobkyně disponovala (tj. který byl vlepen do jejího cestovního dokladu), byl nicméně vydán na omezenou dobu. Po uplynutí lhůty vyznačené na překlenovacím štítku se již žalobkyně nemohla na území České republiky vrátit. 12. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na nařízení vlády č. 200/2022 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech. Toto nařízení vlády v podstatné míře omezilo možnost státních příslušníků Ruské federace žádat na zastupitelském úřadu o pobytové oprávnění. Uvedené nařízení pozbylo platnosti dne 31. 3. 2024, nicméně dnem 1. 4. 2024 bylo nahrazeno obsahově totožným nařízením vlády č. 55/2024 Sb. Obě tato nařízení obsahují výjimku z obecného