37 A 11/2025 – Krajský soud v Praze

37 A 11/2025- 27 - text 10 37 A 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: Z. Š. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. 154219/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. 154219/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 404,10 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcovy zástupkyně Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce podal Městskému úřadu Slaný žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Tou žádal o poskytnutí konkrétního správního rozhodnutí ve věci přestupku, označeného číslem jednacím MUSLANY/30995/2023/ODSH/6/LN. Městský úřad Slaný (dále jen „povinný subjekt“) žádost odmítl rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024, č. j. MUSLANY/99514/2024/KT (dále jen „rozhodnutí povinného subjektu“). 2. Proti odmítnutí žádosti se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se, aby je soud zrušil. Žaloba 4. Žalobce má za to, že obecně neexistuje zákonná překážka při poskytování správních rozhodnutí kvůli nutnosti ochrany osobnostních práv účastníků řízení. Osobní údaje mohou být chráněny vyloučením jejich poskytnutí. To předpokládá i § 15 odst. 3 informačního zákona. Není rozdíl mezi poskytováním správních rozhodnutí a rozhodnutí soudů, která jsou běžně zveřejňována. Části rozhodnutí neobsahující osobní údaje měly být poskytnuty. Není zde žádný zákonný důvod pro jejich odepření. Z výroku prvostupňového rozhodnutí se podává, že povinný subjekt odmítl celou žádost, ačkoli současně ve výroku uvedl, že nebudou poskytnuty údaje týkající se soukromí osoby. Výrok je neurčitý, neboť není zřejmé, jaké konkrétní informace povinný subjekt odmítl poskytnout. Jednoznačné není ani odůvodnění, neboť např. údaj o výši uložené pokuty nebo o právní kvalifikaci přestupku není důvod odmítnout. Žádost měla být odmítnuta jen částečně. Žádost se týkala rozhodnutí (právní věci), v níž měl hrát roli přístup účastníka řízení na tlumočení a obecně práva osob, které nemluví česky, při komunikaci se správním orgánem. K této otázce neexistuje judikatura. Zájem na seznámení se s rozhodovací praxí správních orgánů je tak zcela namístě. 5. Rozhodnutí jsou podle žalobce nepřezkoumatelná, protože se v nich neuvádí, zda povinný subjekt žádal dotčenou osobu o souhlas s poskytnutím osobních údajů. Žalobce nezpochybňuje, že souhlas dotčené osoby mohl mít ve věci význam. Protože byla žádost odmítnuta třetí den po jejím podání, lze předpokládat, že povinný subjekt se nesnažil od dotčené osoby získat vyjádření. Vyjádření k žalobě a replika 6. Podle žalovaného je výrok rozhodnutí povinného subjektu dostatečně určitý a obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti. Je pravda, že poslední část souvětí výroku (podle které nebudou poskytnuty údaje týkající se soukromí dotčené fyzické osoby a osobní údaje obsažené v žadateli požadovaném rozhodnutí) patří spíše do odůvodnění rozhodnutí. Její začlenění do výroku nicméně nezpůsobuje jeho neurčitost nebo nezákonnost. 7. Ze zákona nevyplývá povinnost ověřit existenci souhlasu dotčené osoby. Povinný subjekt ani žalovaný tedy neměli povinnost tento souhlas aktivně získat. Nevyhledání dotčené osoby a nepožádání o její souhlas nepředstavuje nezákonný postup. 8. Rozhodnutí dostatečně rozvádí, proč vyžádané rozhodnutí nelze poskytnout, a to ani v anonymizované podobě. V této otázce se odkázal zejména na str. 3 až 5 napadeného rozhodnutí. Pokud žalobce znal spisovou značku požadovaného rozhodnutí, nebylo možno vyloučit, že i po anonymizaci rozhodnutí by dokázal identifikovat dotčenou osobu. 9. Postup správních orgánů nezkrátil žalobce na jeho právech. Byť je rozhodnutí povinného subjektu stručnější, je z něj zřejmé, proč požadovanou informaci odmítl poskytnout. Správní orgány vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu. 10. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 11. V replice žalobce zopakoval, že z výroku rozhodnutí povinného subjektu není jasné, v jakém rozsahu povinný subjekt žádost odmítl. Výrok je formulován tak, že bylo odmítnuto poskytnutí jen některých údajů, aniž by bylo upřesněno kterých. Následný postup přitom naznačuje, že úmyslem povinného subjektu bylo odmítnout žádost jako celek. Tento rozpor vede k nesrozumitelnosti výroku. 12. Pokud žalovaný argumentuje absencí souhlasu dotčené osoby, je nutné, aby v odůvodnění vyjasnil, zda dotčenou osobu kontaktoval. Na str. 3 až 5 napadeného rozhodnutí jsou uvedeny pouze obecné úvahy o ochraně soukromí a o nařízení (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volném pohybu těchto údajů (nařízení GDPR). Z odůvodnění nelze zjistit, proč povinný subjekt odmítl poskytnout rozhodnutí po vyloučení osobních údajů dotčené osoby. I při existenci důvodných obav, že je žalobci známa totožnost dotčené osoby, mu mohly být poskytnuty alespoň části rozhodnutí obsahující úvahy a právní úsudky. Tvrzení o znalosti totožnosti dotčené osoby navíc dle žalobce odůvodňuje postup spočívající v jejím kontaktování povinným subjektem, k čemuž zjevně nedošlo. Ani důvody, které uvádí žalovaný ve vyjádření, neodůvodňují odepření informace jako celku. Posouzení žaloby soudem Splnění podmínek řízení 13. Soud ověřil, že žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná po vyčerpání opravných prostředků. Žaloba má všechny zákonem požadované formální náležitosti. Soud ji proto věcně projednal. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a přezkoumal je v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Veškeré skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci soud zjistil ze správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek NSS z 10. 2. 2021, č. j. 10 As 335/2020-36, bod 12 a další tam uvedená judikatura). 14. Žaloba je důvodná. K výroku rozhodnutí povinného subjektu 15. Soud se nejprve zabýval námitkou neurčitosti, resp. nezákonnosti výroku rozhodnutí povinného subjektu, které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím. 16. Při posouzení této námitky soud vycházel z judikatury NSS (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 7. 2015, č. j. 8 As 141/2012-57, nebo rozsudky téhož soudu ze dne 11. 1. 2012, č. j. 3 Ads 96/2011-118, ze dne 28. 11. 2007, č. j. 7 As 7/2007-63, a ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Ads 21/2004-55) a § 68 odst. 2 správního řádu, neboť informační zákon přesně nevymezuje náležitosti výroku rozhodnutí v řízení o žádosti o informace. 17. Podle § 68 odst. 2 věty první správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu. 18. Výrok rozhodnutí je tedy konstitutivní, esenciální, a proto nepominutelnou součástí správního rozhodnutí, neboť v něm správní orgán formuluje svůj závazný názor v projednávané věci. Právě výrok rozhodnutí náležitě vyjadřuje, jakým způsobem příslušný správní orgán rozhodl o předmětu řízení. Výrok rozhodnutí tak musí být jasný, srozumitelný, přesný a určitý, neboť pouze ten, na rozdíl od ostatních částí správního aktu, jako je označení orgánu, který rozhodl, návětí, odůvodnění a poučení, v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností. 19. Ve vztahu k informačnímu zákonu je pak výrok rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 uvedeného zákona dostatečně určitý, jestliže jsou z něj přesně identifikovatelné informace, u nichž dochází k jejich znepřístupnění. Informace, které žadatel požaduje po povinném subjektu, totiž tvoří právě předmět daného řízení. Výrok rozhodnutí povinného subjektu ve věci o částečném odmítnutí žádosti poté musí odpovídat tomu, jak žadatel formuloval svou žádost o poskytnutí informací, a musí z něj být seznatelné, jaká konkrétní požadovaná informace se žadateli znepřístupnila (srov. rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 15 A 253/2017-36, a ze dne 23. 5. 2018, č. j. 15 A 17/2016-55). 20. V rozsudku ze dne 26. 11. 2014, č. j. 47 A 36/2012-57, zdejší soud konstatoval, že „[o]dmítá-li povinný subjekt poskytnout informace (§ 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), je třeba v rozhodnutí odmítavý výrok formulov