10 As 106/2015 — Nejvyšší správní soud

37 A 35/2024- 54 - text 19 37 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobců: a) R. Č. bytem X b) M. M. Č. bytem X zastoupení advokátem Mgr. Janem Potočkem sídlem Belgická 276/20, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 050084/2024/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. 050084/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 25 093,80 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Mgr. Jana Potočka, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci jsou vlastníci pozemku parc. č. XA v katastrálním území X (všechny v tomto rozsudku uvedené pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území), na němž je rodinný dům č. p XB. Naproti pozemku žalobců (přes ulici X, která se nachází na pozemku parc. č. XC ve vlastnictví města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) se nachází pozemky ve vlastnictví F. R. parc. č. XD, XE a XF [F. R. starší v průběhu řízení převedl vlastnictví svých pozemků na syna – F. R. mladšího (dále jen „stavebník“)]. 2. Stavebník podal žádost o dodatečné stavební povolení „zpevněné plochy a přístřešku pro provozní nádrže pro motorovou naftu – vlastní odběr pohonných hmot pro vlastní potřebu“ nacházející se na pozemku parc. č. XF u rodinného domu č. p. XG. V průběhu řízení o dodatečném povolení stavby Městský úřad Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „stavební úřad“) zjistil, že stavba zpevněné plochy a přístřešku pro provozní nádrže pro motorovou naftu je další stavbou pro podnikatelskou činnost umístěnou na pozemcích stavebníka. Stavební úřad jej tak vyzval, aby podal i žádost podle § 169 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), o povolení výjimky z obecných požadavků na využití území, neboť se jednalo o druhou stavbu pro podnikatelskou činnosti na pozemku rodinného domu (§ 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území). Stavebník výzvě vyhověl a stavební úřad spojil řízení o jeho žádostech ke společnému řízení. Žalobci se stavebním záměrem stavebníka nesouhlasili. Užívání stavby k podnikatelské činnosti podle nich zvýšilo hlučnost, prašnost a vibrace, neboť stavebník vjíždí na svoje pozemky těžkou zemědělskou a nákladní technikou, ačkoli se má jednat o klidnou obytnou zástavbu města. 3. Stavební úřad žádostem stavebníka třikrát vyhověl, avšak žalovaný dvakrát rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2024, č. j. MÚBNLSBOSÚÚPPP-5866/2024-BRAPA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), stavební úřad výrokem I. podle § 169 odst. 2, odst. 3 a odst. 5 stavebního zákona povolil výjimku z požadavků na využívání pozemků pro umístění druhé stavby pro podnikatelskou činnost větší než 25 m2 zastavěné plochy pozemku rodinného domu, výrokem II. podle § 129 odst. 2, odst. 3, § 115 stavebního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, vydal dodatečné povolení na dokončenou stavbu, a výrokem III. podle § 115 stavebního zákona stanovil podmínky pro dokončení a užívání stavby (stavebník měl zajistit, aby byly provedeny a vyhodnoceny zkoušky a měření podle zvláštních předpisů a geometrický plán a dále stavební úřad stanovil, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu, o jehož vydání měl stavebník požádat). 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhali zrušení napadeného rozhodnutí. Stavebníka soud vyzval, aby se přihlásil jako osoba zúčastněná na řízení, stavebník se však nepřihlásil a zůstal po celou dobu soudního řízení pasivní. Žaloba, vyjádření žalovaného a replika 6. Žalobci v žalobě namítali, že nebyly naplněny podmínky pro povolení výjimky uvedené ve větě první § 169 odst. 2 stavebního zákona (výjimku lze povolit pouze tehdy, pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby). Napadené rozhodnutí je v tomto rozsahu i nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci poukázali na závazné stanovisko, v němž vodoprávní úřad stanovil řadu podmínek. Stavba a její užívání z hlediska ochrany vod představuje riziko. Vodoprávní úřad mj. v závazném stanovisku požadoval, aby plocha sloužící pro manipulaci, stáčení a výdej pohonných hmot byla zastřešená, nepropustná, řádně izolovaná a aby případné úkapy při stáčení pohonných hmot byly zachycovány v havarijní jímce a řádně likvidovány. Tyto podmínky však nejsou splněny, jak plyne i z vyjádření zástupce žalobců na ústním jednání konaném dne 22. 4. 2021. Plocha, na které dochází k tankování, není zastřešena a není ani nepropustná. Tato plocha je zpevněna betonovými panely, ale případné úkapy, ke kterým při tankování dochází, nejsou zachycovány v havarijní jímce. Stavba z tohoto důvodu ohrožuje zdraví a život osob, neboť při tankování může docházet k průsakům pohonných hmot a jejich splachu do spodních vod. Stavební úřad stavbu neměl povolit. Stavební úřad k námitkám žalobců jen konstatoval, že „povolením výjimky se neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob ani sousední pozemky nebo stavby“. To však nelze považovat za řádné odůvodnění. Ani žalovaný se s odvolacími námitkami řádně nevypořádal (§ 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). 7. Ani podmínky pro povolení výjimky uvedené ve větě druhé § 169 odst. 2 stavebního zákona (výjimku lze povolit pouze tehdy, pokud by řešením podle povolené výjimky bylo dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu) nebyly naplněny a napadené rozhodnutí je v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci poukazovali na to, že stavba nesplňuje podmínky § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. – není jasné, čím stavba, u které bude docházet k čerpání pohonných hmot a k manipulaci s těžkou technikou a která se nachází uprostřed zástavby rodinných domů, přispěje k „zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí, umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel“. Žalobci již v námitkách poukazovali na to, že užívání stavby přístřešku pro provozní nádrže pro účely tankování pohonných hmot těžkou technikou zhorší dopravní situaci v ulici Na písku, povede ke zvýšené hlučnosti, ke zvýšené prašnosti a že vyvolá riziko kontaminace spodních vod kvůli úkapům či havárii. Proto podle žalobců nebyla splněna podmínka, aby „bylo dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu“, přičemž zmiňovaný účel je vyjádřen mj. v § 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Toto ustanovení vyžaduje, aby plochy bydlení (resp. stavby umisťované do ploch bydlení) umožňovaly nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel. Tím se stavební úřad vůbec nezabýval. Žalovaný následně námitky žalobců bagatelizoval (měl je za obecné a nekonkrétní) a dodal, že stavba je umisťována na pozemku stavebníka, nijak nepřesahuje, sama o sobě nevydává hluk ani jiné imise. Podle žalobců je vypořádání jejich námitek absurdní, protože žalovaný posuzoval jen technologické provedení stavby a rezignoval na posouzení účinků budoucího užívání stavby, jak požaduje § 111 odst. 2 stavebního zákona. 8. V řízení byla též porušena procesní práva žalobců, protože jim nebylo umožněno osobně se účastnit ohledání na místě. Stavebník totiž na svůj pozemek nepovolil vstoupit žalobci a), ale jen zástupci žalobců. Žalobce a) byl tedy zbaven možnosti posoudit soulad skutečného provedení stavby s údaji uvedenými v projektové dokumentaci a možnosti klást na místě otázky. Na tom nic nemění, že žalobci znají popis stavby z projektové dokumentace a to, že část stavby mohou pozorovat z ulice. 9. Jak již žalobci naznačili, napadené rozhodnutí je v rozporu se závazným stanoviskem vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad požadoval, aby plocha sloužící pro manipulaci, stáčení a výdej pohonných hmot byla zastřešená, nepropustná, řádně izolovaná a aby případné úkapy při stáčení pohonných hmot byly zachycovány v havarijní jímce a řádně likvidovány. Tyto podmínky však nejsou splněny. Plocha, na které dochází k tankování není zastřešena a není ani nepropustná. Tato plocha je zpevněna betonovými panely, ale případné úkapy, ke kterým dochází při tankování nejsou zachycovány v havarijní jímce. Aby bylo možné zmiňovanou podmínku považovat za splněnou, stavebník by musel vedle budovy, ve které má umístěny nádrže s pohonnými hmotami, postavit přístřešek pro vozidla, do nichž pohonné hmoty tankuje. Tento přístřešek by musel být natolik vysoký, aby pod něj mohla z