2 As 207/2016 — Nejvyšší správní soud

41 A 35/2023- 80 - text 19 41 A 35/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudce Miroslava Makajeva a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: Česká 458 z.s., IČO: 4964659 sídlem Lipka 11, 257 56 Neveklov proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 za účasti: KAMENOLOMY ČR s.r.o., IČO: 49452011 sídlem Polanecká 849, Ostrava – Svinov zastoupena advokátem JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D. sídlem Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, č. j. MŽP/2022/500/2880, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, č. j. MŽP/2022/500/2880, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „žadatelka“) požádala dne 12. 8. 2021 Krajský úřad Středočeského kraje – Odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“) o udělení výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů – mravence (Formica spp.), čmeláka včetně pačmeláka (Bombus spp.), zlatohlávka tmavého (Oxythyrea funesta), ještěrky obecné (Lacerta agilis), slepýše křehkého (Anguis fragilis), koroptve polní (Perdix perdix), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a výra velkého (Bubo bubo). 2. O tuto výjimku z obecného zákazu uvedeného v § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), žádala podle ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to z důvodu plánovaného pokračování těžebních prací v kamenolomu Ouštice na pozemcích s parcelními čísly: 5036/6, 5036/7, 5036/8, 5036/9, 5036/12, 5036/17, 5036/19, 5036/26, 5036/35, 5036/37, 5036/38, 5036/41, 5036/48, 5036/43, 5036/44, 5018/1, 5018/5, 5039/3, 5039/4, 5039/5, 5040/3, 5038/1, 5039/6, 5021/1, 5037, 5023, 5022, 5036/3, 5036/21, 5036/25, 5018/4, 5036/5, 5036/23, 5036/24, 5024, 5036/22, 5036/20, 5021/3, 5036/1, 5039/1, 5039/2, 5041/1, a 4009/2. Všechny dotčené pozemky se nacházejí v katastrálním území Mlékovice u Neveklova ve výhradním ložisku Chrášťany – Ouštice (3047700). 3. Krajský úřad nejprve rozhodnutím ze dne 1. 11. 2021, č. j. 101874/2021/KUSK, žadatelčině žádosti vyhověl a výjimku povolil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 6. 2022, č. j. MZP/2022/500/10, rozhodnutí krajského úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. Krajský úřad v rámci nového projednání věci žadatelčině žádosti opětovně plně vyhověl rozhodnutím ze dne 15. 9. 2022, č. j. 115442/2022/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvním výrokem prvostupňového rozhodnutí povolil výjimku ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje slepýše křehkého (Anguis fragilis), zlatohlávka tmavého (Oxythyrea funesta), čmeláka (Bombus spp.) a mravence (Formica spp.) ve smyslu § 56 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny. Druhým výrokem pak povolil i výjimku ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje živočichů, kteří jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, konkrétně ještěrky obecné (Lacerta agilis), koroptve polní (Perdix perdix), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a výra velkého (Bubo bubo) podle § 56 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Současně k povoleným výjimkám stanovil řadu podmínek. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním. O něm žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že jej jediným výrokem zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žaloba 6. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 7. Žalobce předesílá, že obě rozhodnutí jsou podle něj nezákonná a že postup žalovaného i krajského úřadu byl zcela nedostatečný. Závěry uvedené v odůvodnění obou rozhodnutí nadto nesplňují požadavky podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a obě rozhodnutí jsou tedy i nepřezkoumatelná. 8. Žalobce nejprve rekapituluje skutkový stav věci. Uvádí, že žadatelka již jednou v minulosti (dne 17. 12. 2020) obdobnou žádost podala. K ní doložila zpracovaný biologický průzkum lokality tak, jak jí uložilo stanovisko EIA pro případ dalšího projednávání záměru v navazujícím řízení. V žádosti se žadatelka dovolávala ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen „horní zákon“), který ukládá těžební společnosti hospodárně využít ložiska suroviny. Jako podpůrnou argumentaci uváděla soulad s územním plánem města Neveklov, v němž je v minulosti stanovený dobývací prostor veden jako plocha pro výrobu a skladování. Žadatelka žádost odůvodňovala rovněž zachováním pracovních míst. Žádost z prosince roku 2020 však krajský úřad zamítl s odůvodněním, že nebyl doložen či specifikován takový veřejný zájem na realizaci záměru, který by převažoval nad zájmem na ochraně přírody. V rámci odvolacího řízení žalovaný rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. I podle něj žádosti chyběly přesvědčivé důkazy o aktuální nutnosti těžby, významnosti a jedinečnosti ložiska a potřebě jeho využití ve prospěch společnosti jako celku. V rámci druhé žádosti, která je předmětem přezkoumávaného rozhodnutí, žadatelka opět trvá na odůvodnění své původní žádosti. K současné žádosti oproti žádosti předchozí nepředložila nové podklady pro rozhodnutí, kromě vyjádření České geologické služby ze dne 30. 6. 2021. Dále žalobce rekapituluje i průběh řízení o aktuální žádosti. 9. Stěžejní žalobní námitkou proti napadenému rozhodnutí je žalobcem tvrzená nepřezkoumatelnost. Žalobce uvádí, že ve svých vyjádřeních k žádosti a odvoláních své námitky jednoznačně specifikoval, přičemž krajský úřad a žalovaný se s nimi vypořádali jen vágně a s některými se nevypořádali vůbec. K tomu žalobce cituje ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu a odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), konkrétně na rozsudky ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, a ze dne 6. 5. 2016, č. j. 10 As 250/2015-92, z níž vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí a proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. 10. Žalobce k tomu dále uvádí, že v průběhu celého řízení namítal, že nebyl prokázán převažující veřejný zájem na těžbě stavebního kamene nad ochranou přírody a naléhavost řešení, které by ospravedlňovalo vydání výjimky. 11. Argumentace žadatelky i správních orgánů je založena na vyjádření České geologické služby, které opatřila žadatelka, které není závazným stanoviskem. K vyjádření České geologické služby formuloval žalobce v rámci řízení výhrady, které zpochybňují jeho věrohodnost. S těmito výhradami se žalovaný nevypořádal. V napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že orgánu ochrany přírody nenáleží řešit, prověřovat a napravovat žalobcem tvrzená rozporná vyjádření, zavádějící údaje a zamlčení podstatných parametrů ve vyjádření České geologické služby pro nedostatek kompetence. Podle žalobce se přitom jedná o rozpory, které jsou stěžejní při posuzování převažujícího naléhavého veřejného zájmu při těžbě oproti ochraně přírody. 12. Ve vyjádření jsou na podporu nutnosti okamžitého dotěžení lomu Ouštice kupříkladu uvedeny těžební lokality s nízkou životností, ale naopak nejsou uvedeny lomy, které mají zásoby na desítky let. Nejsou v něm uvedeny ani další dostupné zdroje kameniva, recyklace apod. Tyto údaje jsou přitom veřejně dostupné, a to tím spíše pro orgán státní správy, který je zřizovatelem České geologické služby. Na tuto námitku krajský úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že není kompetentní žalobci sdělit, proč nejsou některé těžební prostory ve vyjádření České geologické služby uvedeny. 13. Česká geologická služba dále uvedla graf s názvem „Vývoj celkové roční produkce kameniva z výhradního ložiska Chrášťany – Ouštice (od roku 1984 do roku 2020)“. Od osmdesátých let minulého století až do roku 2005 byl přitom lom využíván pouze pro filmové účely. Žalovaný přesto přejal takováto zjevně neúplná a nepravdivá tvrzení do odůvodnění napadeného rozhodnutí a opírá o ně své úvahy o naléhavosti jiného veřejného zájmu. Nereflektoval ani žalobcovy námitky týkající se povinnosti zachování trvale udržitelného rozvoje. Horní zákon ukládá těžební společnosti hospodárné využití ložiska, neukládá však, že ložisko musí být vytěženo ihned, pokud k tomu nejsou předpoklady. 14. Napadené rozhod