46 A 2/2025 – Krajský soud v Praze

46 A 2/2025- 29 - text 10 46 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: F. A. narozen X státní příslušník Moldavské republiky zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, čj. CPR-14148-3/ČJ-2025-930310-V234 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 4. 2025, čj. KRPS-100382-18/ČJ-2025-010022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace na 1 rok. K vycestování byla žalobci dle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Ze správního spisu vyplývá, že dne 10. 4. 2025 provedla hlídka cizinecké policie pobytovou kontrolu v ubytovně v obci X na ulici X. Při této kontrole předložil žalobce biometrický cestovní doklad Moldavska č. X, který však neobsahoval platné vízum. Na posledním vstupním razítku byl vyznačen příjezd do schengenského prostoru dne 25. 6. 2024 přes rumunský hraniční přechod Stanca. Ani z následné lustrace nevyplynulo, že by žalobce disponoval povolením k pobytu či vízem. Vzhledem k podezření, že se žalobce na území České republiky zdržuje neoprávněně, byl žalobce téhož dne zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Součástí správního spisu je též kopie cestovního dokladu žalobce. 3. S žalobcem bylo následující den zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění a byl vyslechnut. Žalobce při výslechu za přítomnosti tlumočníka vypověděl, že do schengenského prostoru naposledy přicestoval autobusem dne 25. 6. 2024 přes maďarsko-rumunský hraniční přechod. Téhož dne přicestoval do České republiky s platným biometrickým cestovním dokladem, v České republice je poprvé. O vízum si nepožádal, nehlásil místo svého pobytu. Dále uvedl, že si byl vědom, že od 22. 9. 2024 pobývá na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Domníval se, že dostane pouze pokutu při odjezdu. Nevycestoval, neboť si našel přítelkyni Alinu (jejíž příjmení ani datum narození nezná) a rozhodl se, že zůstane. S přítelkyní spolu nebydlí a nejsou na sobě nijak závislí. Svůj pobyt na území České republiky nezlegalizoval, neboť nevěděl jak. V České republice plánoval být do května. V roce 2023 strávil asi dva týdny v Polsku. V žádném státě nežádal o udělení mezinárodní ochrany. V Moldavsku má hlášený trvalý pobyt a zdržuje se ve městě Comrat. Jeho rodina (rodiče a sestra) žije v Moldavsku. Je svobodný a bezdětný. Nemá na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie žádnou rodinu, blízkou osobu ani osobu, vůči níž by měl vyživovací povinnost nebo ji měl v péči. V České republice nenavázal žádné vazby, nemá zde žádné závazky, pohledávky ani majetek. Je v dobrém zdravotním stavu. Není mu známa žádná překážka, pro kterou by nemohl opustit území České republiky a vrátit se do domovského státu. S návratem počítal a nemá žádný problém vycestovat. Vyhoštění by nezasáhlo do jeho soukromého či rodinného života. K dotazům vyloučil, že by mu v domovské zemi cokoli hrozilo. V domovské zemi není žádným způsobem ohrožen na životě, má v ní zaručeno právo na osobní bezpečnost a na účinnou právní ochranu. Má prostředky na cestování a v Moldavsku se vrátí do místa trvalého pobytu. V rámci své výpovědi nechtěl k věci nic doplnit. Žalobce vyjádřil souhlas s obsahem protokolu o výslechu, který potvrdil svým podpisem. Žalobce byl poučen o právu vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí, této možnosti nevyužil. 4. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 1 roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Správní orgán I. stupně konstatoval, že při splnění zákonných podmínek o správním vyhoštění rozhodnout musí. Z nashromážděných podkladových materiálů vyplynulo, že žalobce od 23. 9. 2024 do 10. 4. 2025 pobýval na území České republiky neoprávněně. Žalobce vypověděl, že v České republice pobýval nepřetržitě od 25. 6. 2024. Lhůta pro jeho oprávněný pobyt uplynula 22. 9. 2024. Žalobce zároveň netvrdil žádné skutečnosti, pro které by bylo správní vyhoštění zásahem do jeho soukromého a rodinného života, a nezjistil je ani správní orgán. Žalobce nepřetržitým pobytem na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu vědomě porušuje právní předpisy. Na území České republiky ani jiného členského státu Evropské unie nemá trvale žijící příbuzné či osoby blízké. Nenachází se zde osoba, vůči níž by měl vyživovací povinnost. Nemá zde pohledávky ani závazky. Ve vycestování mu nebrání objektivní okolnosti. Uvedl, že mu v Moldavsku nehrozí mučení, trest smrti, nelidské či ponižující zacházení nebo trest či jiné vážné nebezpečí, v návratu mu nebrání žádná překážka a má se v Moldavsku kam vrátit. Žalobce se za dobu pobytu v České republice neintegroval do společnosti v takové míře, že by to vylučovalo jeho vyhoštění. Není zranitelnou osobou. Je zdráv, práceschopný, v produktivním věku a schopen postarat se o sebe i bez cizí pomoci. Vzhledem k uvedenému správní orgán I. stupně vyhodnotil správní vyhoštění s dobou, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, v délce 1 roku jako přiměřené opatření. Uvedl, že při stanovení doby zohlednil závažnost protiprávního jednání, celkovou délku neoprávněného pobytu a míru zavinění (žalobce na území pobýval vědomě neoprávněně), přičemž byla uložena ve spodní hranici možného rozpětí. Doba k vycestování v délce 15 dnů zohledňuje, že žalobce vlastní platný cestovní doklad, má dostatečné finanční prostředky a není mu známa překážka bránící ve vycestování. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v žalobě. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odvolacím námitkám nepřisvědčila. K námitkám týkajícím se délky pobytu zdůraznila, že sám žalobce vypověděl, že vstoupil na území schengenského prostoru a České republiky 25. 6. 2024, což odpovídá vstupnímu razítku z hraničního přechodu Stanca v cestovním dokladu. Z čl. 6 Schengenského hraničního kodexu vyplývá, že státní příslušník třetí země smí během 180denního období pobývat na území 90 dnů. Seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překročení vnějších hranic vízum, je součástí nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. 11. 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (dále jen „nařízení 2018/1806“). Sám žalobce vypověděl, že z České republiky po příjezdu již nevycestoval. Žalobce byl na území České republiky oprávněn pobývat 90 dnů, tedy do 22. 9. 2024. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce na území České republiky pobýval od 23. 9. 2024 do 10. 4. 2025 neoprávněně. Správní orgán I. stupně řádně vyslechl žalobce, poskytl mu prostor pro doplnění výpovědi a zjistil veškeré rozhodné skutečnosti, přičemž postupoval v souladu se zásadou rychlosti řízení. K nesouhlasu žalobce s vycestováním do domovského státu žalovaná připomněla, že sám žalobce vypověděl, že mu v Moldavsku nic nehrozí a není žádná překážka ani důvod, proč by nemohl do domovského státu vycestovat. Podle vyhlášky č. 328/2015, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění účinném od 1. 10. 2023 bylo celé území Moldavska považováno za bezpečnou zemi původu, správní orgán I. stupně tedy nebyl povinen vyžádat si závazné stanovisko k vycestování ve smyslu § 120a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Možný budoucí vývoj bezpečností situace v Moldavsku v souvislosti s invazí vojsk Ruské federa