47 A 1/2025 – Krajský soud v Praze

47 A 1/2025- 26 - text 11 47 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: V. G., narozený X státní příslušník Moldavské republiky zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2025, č. j. CPR-53022-5/ČJ-2024-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „cizinecká policie“) rozhodnutím ze dne 2. 10. 2024, č. j. KRPS-162190-50/ČJ-2024-010023-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložila žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1, 3 a 4 a písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 24/2025 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dále cizinecká policie rozhodla, že žalobci nelze umožnit vstup na území členských států EU na dobu 2 let a 6 měsíců, určila mu 30 dnů na vycestování a konstatovala, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování žalobce. Cizinecká policie posuzovala přiměřenost správního vyhoštění zejména s ohledem na to, že se na území ČR nachází žalobcova družka, paní H. A. (žalobce i žalovaná uvádí jméno ve formátu „H. A. bis“, pozn. soudu), a jejich dcera. Zabývala se bezpečnostní návratu do země původu a odůvodnila uložení správního vyhoštění v délce 2 a půl let. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal. Namítal, že cizinecká policie nevzala v úvahu polehčující okolnosti, a to že svého činu upřímně lituje, v ČR má přítelkyni, paní M. T., občanku ČR. Rozporoval rovněž posouzení bezpečného návratu do země původu. 3. Dne 25. 3. 2025 v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Neshledala zásah do soukromého a rodinného života jako nepřiměřený. Tvrzení žalobce ohledně jeho nové přítelkyně, paní M. T., občanky ČR, hodnotila jako zmatečné a účelové. Zabývala se bezpečnostní situací v Moldavsku i délkou uloženého vyhoštění v kontextu uplatněných odvolacích námitek. 4. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah podání účastníků 5. Žalobce namítl, že správní orgány v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) náležitě nezjistily skutečný stav věci. Správní orgány totiž opomněly zjišťovat i skutečnosti svědčící v žalobcův prospěch a porušily tak s § 50 odst. 3 správního řádu. Cizinecká policie pak jednala v rozporu s § 2 odst. 3 a 4 správního řádu a žalovaná tento nesprávný postup aprobovala. Žalovaná řádně nevypořádala jeho odvolací námitky týkající nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. V odvolání žalobce uvedl, že žije na území ČR s družkou, občankou ČR. Žalovaná však místo přezkoumání posouzení přiměřenosti v prvostupňovém rozhodnutí začala bezdůvodně a spekulativně zpochybňovat tuto skutečnost. Žalovaná měla provést místní šetření, případně provést výslech žalobce a jeho družky za účelem zjištění skutečného stavu věci, nikoliv od stolu spekulativně bagatelizovat uvedenou skutečnost. „Byť je možné, že některé skutečnosti uváděné žalobcem se mohly dílem protiřečit, nicméně je rovněž třeba brát v úvahu, že výslech na policii je pro bezúhonného člověka poměrně stresující skutečností, rozhodné skutečnosti se také mohly měnit až po výslechu, a navíc se jedná o mladého ´kluka´, který mohl zazmatkovat a některé skutečnosti uvést mylně.“ Cizinecká policie v prvostupňovém rozhodnutí sice uvádí hlediska nastíněné v § 174a zákona o pobytu cizinců, avšak nijak se nevypořádává s možnými důsledky vyhoštění pro budoucí život žalobce. Žalovaná žádné nové posouzení přiměřenosti neprovedla. Pouze konstatovala, že má žalobce zázemí na území domovského státu, což však není dostatečný důvod pro závěr o přiměřenosti vyhoštění. Není pravdou, že by správní orgány neměly informace k posouzení přiměřenosti. Byly jim známy základní skutečnosti, které měly zohlednit, ale neučinily tak. Napadené rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí ani nereflektuje polehčující okolnosti jako je spolupráce žalobce se správními orgány, jeho rodinnou situaci a předchozí společenskou nezávadovost účastníka (vyjma projednávaných deliktů). Správní orgány tyto skutečnosti nezohledňují ani v úvaze o délce vyhoštění. I v tomto rozsahu jsou tedy rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná. 6. Dále namítl, že samotná délka správního vyhoštění je nepřiměřená a neadekvátní okolnostem případu. Jednalo se sice o souběh protiprávního jednání žalobce, bylo ale zjevně nevědomé. Jinak je žalobce zcela bezúhonný (trestní řízení dosud neskončilo žádným pravomocným odsouzením) a společensky jinak nezávadový. Správní orgány tak měly postupovat podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Správní vyhoštění má pro život cizince a jeho možnost cestovat po území společenství zásadní následky. Správní orgány by přitom měly volit řešení, které okolnostem odpovídá nejlépe a při co nejmenší míře zásahu do práv postižené osoby. 7. Žalovaná ve vyjádření k námitce nevyslechnutí družky žalobce uvedla, že žalobce mění družky dle vhodnosti. Napadené rozhodnutí žalovaná doručila v souladu s plnou mocí i údajné družce žalobce, paní M. T. Ta dne 27. 3. 2025 doručila žalované podání, ve kterém žádá, aby již nebyla kontaktována ohledně žalobce, neboť spolu již nebydlí, odjel neznámo kam a nechce s ním mít nic společného. K námitce, že by měl být během výslechu vystresovaný, žalovaná uvedla, že výslech je pro žalobce poměrně běžnou záležitostí, před správním orgánem ale i před orgánem činným v trestním řízení. Námitka žalobce, že délka správního vyhoštění je neadekvátní okolnostem případu a že žalobce jednal zjevně nevědomě, je naprosto lichá. Není zřejmé, jak by bylo možné opatřit si nevědomě padělaný doklad jiné země a prokazovat se jím. Ostatní žalobní námitky jsou shodné jako uplatnil žalobce v odvolání, v tom rozsahu tedy žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu. 8. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 9. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto postupem účastníci ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili (žalobce mlčky, žalovaná výslovně). Soud neprováděl dokazování, neboť všechny podstatné skutečnosti zjistil ze správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Posouzení žalobních bodů 10. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci žalobcova advokáta [srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS]. 11. Soud předně konstatuje, že obecnou námitku žalobce, že byly v řízení porušeny § 2 odst. 3 a 4 správního řádu nepovažuje za samostatné žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ,obvyklých‘ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (usnesení rozšířen