50 A 16/2024 – Krajský soud v Praze

50 A 16/2024- 40 - text 8 50 A 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: I. T. narozen X státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 - Nové Město proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2024, č. j. MV-99641-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda bylo namístě zastavit řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podle § 42 ve spojení s § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) v situaci, kdy k žádosti nebyly ani po uplynutí dodatečně prodloužené lhůty stanovené ve výzvě k odstranění vad doloženy všechny podklady. 2. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, který na území České republiky pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ s platností od 18. 12. 2021 do 17. 12. 2023. Před skončením platnosti tohoto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podal dne 11. 12. 2023 žádost o prodloužení jeho platnosti. 3. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) shledalo, že žalobcova žádost není úplná, a proto ho vyzvalo k odstranění vad ve stanovené lhůtě, kterou mu usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. OAM-00286-9/DP-2024 (dále jen „usnesení ze dne 8. 3. 2024“) prodloužilo. Po uplynutí této lhůty ministerstvo usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. OAM-00286-11/DP-2024 (dále jen „prvostupňové usnesení“) řízení o žádosti zastavilo, neboť shledalo, že žalobce ve stanovených lhůtách zákonem požadované doklady nepředložil. Odvolání žalobce proti žalovaní zamítla rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvostupňové usnesení potvrdila. 4. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků Žaloba 5. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, poukazuje přitom na § 3, § 36 odst. 1 a § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). 6. Žalobce dále namítá, že došlo k chybné aplikaci úpravy koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Má za to, že její uplatnění bylo ze strany žalovaného přepjatým formalismem. Připomíná, správní řízení je jeden celek na sebe navazujících správních úkonů, a to i v rámci opravného prostředku, proto žalované nic nebránilo, aby k doloženým dokladům přihlédl až v průběhu odvolacího řízení. V této souvislosti zmiňuje i porušení zásady vyšetřovací podle § 50 odst. 3 správního řádu. 7. Žalobce rovněž namítá, že jeho podání, které bylo ministerstvu doručeno dne 6. 3. 2024, mělo být vyhodnoceno jako odvolání proti usnesení ze dne 8. 3. 2024. Jelikož to žalovaná nezohlednila, je žalobce přesvědčen, že došlo ke zkrácení na jeho právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. 8. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že žalovaná při posuzování dodržení základních zásad správního řízení nezohlednila, že se jedná o cizího státního příslušníka. Této okolnosti měla věnovat důkladnou pozornost při přiměřenosti poučení. 9. Žalobce taktéž cítí otřesení své právní jistoty zásadní měrou z důvodu, že měl legitimní očekávání ve spravedlivé rozhodování správního orgánu. Vyjádření žalované 10. Žalovaná připomíná, že žalobce byl vyzván k doložení konkrétních chybějících dokladů (prokázání rozhodných příjmů a potvrzení orgánů finanční správy o bezdlužnosti či o výši nedoplatků), které však ve stanovené lhůtě nedoložil, a proto bylo řízení o jeho žádosti zastaveno. V podrobnostech odkazuje na konkrétní části odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž byly tyto skutečnosti dostatečně popsány. Neztotožňuje se s tvrzením žalobce o nezákonnosti, věcné nesprávnosti či vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí a má za to, že bylo vydáno v souladu se všemi zásadami a požadavky plynoucími ze správního řádu. Připomíná, že žalobce byl po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy. Bylo tedy na něm, aby využil práva podat odvolání proti usnesení ze dne 8. 3. 2024, přičemž jeho podání ze dne 6. 3. 2024 nemohlo být považováno za odvolání proti zmiňovanému usnesení, a to ani dle obsahu, ale ani s ohledem na chybějící časovou návaznost. 11. Žalovaná dále připomíná, že v případě žalobce jde už o několikátou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Musel si tedy být žalobce vědom toho, jaké zákonné náležitosti má jeho žádost obsahovat, aby jí bylo kladně vyhověno. O povinnosti doložit chybějící doklady byl přitom jasně, srozumitelně a konkrétně poučen v přípisu ze dne 5. 1. 2024 obsahujícím výzvu k odstranění vad žádosti ze dne 5. 1. 2024, tedy bylo dostáno požadavkům zmiňovaným v judikatuře Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), konkrétně v rozsudcích NSS ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 23/2011-88, či ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 1/2010-76. Žalobce byl sice zčásti aktivní, neboť na výzvu k odstranění vad žádosti reagoval žádostí o prodloužení lhůty a následně i dodal jeden z požadovaných dokladů (konkrétně potvrzení od (Pražské) správy sociálního zabezpečení o bezdlužnosti žalobce), ostatní chybějící doklady však nedodal. Neučinil tak ani po prodloužení lhůty na základě usnesení ze dne 8. 3. 2024. Zákonné důvody pro zastavení řízení proto byly dle žalované splněny. 12. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by na danou věc nemohla být aplikována zásada koncentrace řízení. Má za to, že nemohla zohlednit dodatečná podání v rámci odvolacího řízení, neboť nešlo o skutečnosti či důkazy, pro které by bylo možné od zásady koncentrace řízení upustit, a tedy pozdní doložení dokladů prominout ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu. Rovněž nesouhlasí s námitkou přepjatého formalismu; naopak v daném případě byly naplněny zákonné důvody pro zastavení řízení. 13. S ohledem na uvedené navrhuje žalobu zamítnout. III. Posouzení věci 14. Soud ověřil, že žaloba byla podaná včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované, a přezkoumal je v mezích žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. vázán. 15. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 51 s. ř. s. 16. Žaloba není důvodná. 17. Soud předně nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 18. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/201823). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se přitom neodvíjí od subjektivní představy účastníka o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněn (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2017, č. j. 3 As 292/2016-67). 19. Takovými vadami však napadené rozhodnutí v žádném případě netrpí. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí přehledně shrnula průběh řízení o žádosti, obsah žalobcem předložených listin, nosné důvody prvostupňového usnesení a aplikovanou právní úpravu včetně judikatury, načež konstatovala, že podmínkou pro vyhovění žádosti bylo doložit doklady specifikované v § 46 odst. 7 písm. d) ve spojení s § 178e odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Následně dospěla k závěru, že pokud žalobce tyto doklady nepředložil, pak ministerstvo postupovalo správně, vyzvalo-li k jejich doložení a stanovilo k tomu lhůtu. A pokud žalobce ve stanovené a ani dodatečně prodloužené lhůtě ministerstvem požadované podklady nedoložil, došlo dle žalované správně k zastavení řízení z důvodu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaná rovněž s odkazem na právní úpravu a judikaturu vyložila, proč v daném typu řízení tížila povinnost předložit doklady žalobce, a současně neshledala žádné omluvitelné okolnosti, které by žalobci bránily předložit tyto doklady dříve. Stejně tak vysvětlila, proč považuje za nevěrohodná jeho tvrzení o tom, že by doklady týkající se potvrzení bezdlužnosti byly vydávány se zpožděním na straně správních