8 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

50 A 20/2024- 26 - text 11 50 A 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobkyně: V. A. narozena X, státní příslušnice Ukrajiny bytem X zastoupena JUDr. Hugem Körblem, advokátem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-130979-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-130979-4/SO-2024, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 6. 2024, č. j. OAM-12548-15/ZM-2024, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce JUDr. Huga Körbla, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud v této věci zabýval otázkou, jaký vliv má na prodloužení platnosti zaměstnanecké karty zjištění, že místo výkonu práce uvedené v pracovní smlouvě nekoresponduje s místem výkonu práce uvedené v evidenci volných pracovních míst. II. Dosavadní vývoj věci Průběh řízení o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty 2. Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny, která v České republice pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu z titulu zaměstnanecké karty. Ta jí byla vydána na pracovní pozici u zaměstnavatele F. L. , s.r.o., IČO: 07717393 (dále „F. L. “). Platnost zaměstnanecké karty vydané na zmiňovanou pozici měla žalobkyni vypršet dne 14. 3. 2024. 3. Dne 21. 2. 2024 podala žalobkyně žádost o prodloužení této zaměstnanecké karty. V žádosti opět označila jako zaměstnavatele společnost F. L. a pracovní pozici označila jako operátor výroby CZ-ISCO: Montážní dělníci výrobků z pryže a plastů (82192). Jako místo výkonu práce v žádosti uvedla P. K. . K žádosti přiložila mj. i pracovní smlouvu s F. L. ze dne 3. 4. 2023 uvádějící jako místo výkonu práce M.B.,K.L.. 4. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále „ministerstvo“) zaslalo žalobkyni výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ve které ji upozornilo, že v předložené pracovní smlouvě se uvádí odlišné místo výkonu práce, než které je uvedeného v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále „EVPM“) u volného pracovního místa pod číslem 26 425 160 787. V systému EVPM je totiž jako místo výkonu práce uváděno P. K. , avšak v pracovní smlouvě ze dne 3. 4. 2023 je jako místo výkonu práce uvedeno M.B.,K.L.. Uvedený rozpor v místech výkonu práce ministerstvo označilo za vadu bránící prodloužení zaměstnanecké karty, a proto žalobkyni vyzvalo, aby ve lhůtě 7 dnů tuto vadu odstranila, jinak bude její žádost zamítnuta. 5. Jelikož ministerstvo neobdrželo od žalobkyně ve stanovené lhůtě žádnou reakci, vydalo dne 3. 6. 2024 rozhodnutí č. j. OAM-12548-15/ZM-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žádost o prodloužení zaměstnanecké karty zamítlo a platnost neprodloužilo. Dospělo k závěru, že důvodem je nesplnění podmínky podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Dle ministerstva totiž nelze připustit, aby zaměstnanec vykonával předmětnou činnost v jiném, výrazně šířeji vymezeném, místě. Ministerstvo rovněž vzalo v potaz, že žalobkyně ve stanovené lhůtě neodstranila vady žádosti ani nevyužila práva vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. 6. Podáním ze dne e 19. 6. 2024 žalobkyně požádala o navrácení v předešlý stav podle § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). Argumentovala, že o výzvě k odstranění vad nevěděla a že ji obdržela, přestože disponuje domovní schránkou označenou jejím jménem, což dokládala fotografiemi. Současně požádala o přiznání odkladného účinku své žádosti. Ministerstvo však usnesením ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-12548-19/ZM-2024, žádosti o navrácení v předešlý stav nevyhovělo, neboť dle jeho názoru žalobkyně neprokázala, že by překážkou včasného seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí byly závažné důvody, které nastaly bez jejího zavinění. 7. Souběžně žalobkyně podala odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. K němu přiložila prohlášení zaměstnavatele Filipa LOGISTIK ze dne 17. 6. 2024, podle něhož mělo být ode dne 3. 4. 2023 místem výkonu práce adresa P. K. s tím, že dodatkem k pracovní smlouvě upřesněno místo výkonu práce původně specifikované jako M.B.,K.L.. 8. Žalovaná odvolání žalobkyně zamítla rozhodnutím ze dne 15. 10. 2024, č. j. MV-130979-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Ztotožnila se se závěrem ministerstva, že místo výkonu práce M.B.,K.L. je v rozporu s místem výkonu práce P. K. . Konstatovala, že zaměstnanecká karta je povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na konkrétním volném pracovním místě, které je součástí EVPM. Pokud náležitosti v pracovní smlouvě a EVPM vykazují vzájemný rozpor, lze usuzovat, že cizinec má být fakticky zaměstnán na jiné pozici, než která je uvedena v EVPM. Žalovaná se proto ztotožnila s ministerstvem, že žádosti nemohlo být vyhověno. III. Obsah podání účastníků Žaloba 9. Žalobkyně se nyní domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). 10. Žalobkyně předně namítá, že nebylo vyhověno její žádosti navrácení v předešlý stav, ačkoliv ministerstvo nemělo důvod žádosti nevyhovět. 11. Žalobkyně dále považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Již v odvolání namítala, že pracuje stále u stejného zaměstnavatele a na stejném pracovním místě jako v době vydání zaměstnanecké karty, takže v době žádosti o její prodloužení se nijak nezměnily podmínky. Žalovaná přitom dostatečně neodůvodnila, proč nejprve zaměstnaneckou kartu vydala, ale následně ji při stejných a nijak nezměněných podmínkách neprodloužila. Tím dle žalobkyně došlo k situaci, kdy stejný případ byl bez náležitého odůvodnění posouzen odlišně. K tomu odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 2. 2017, č. j. 8 As 170/2016-86. 12. Žalobkyně dále namítá nevyhovění důkazním návrhům, jimiž se snažila doložit, že po celou dobu pracuje na adrese P. K. Žalovaná jednak nezohlednila k odvolání připojené potvrzení zaměstnavatele, v němž se právě toto místo výkonu práce uvádí, a naopak dospěla k závěru, že potvrzením zaměstnavatele nebylo prokázáno místo výkonu práce na daně adrese. Žalovaná rovněž shledala za nadbytečné provést dotaz na zaměstnavatele s odůvodněním, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, čímž patrna uznala, že místem výkonu práce je P. K. , ale přesto označila tvrzení žalobkyně za účelové. Neprovedení důkazu dohodou o změně výkonu práce dle žalobkyně nelze odůvodnit ani koncentrací řízení. K tomu žalobkyně poukazuje na to, že žádostem o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty jejích kolegů a kolegyň na stejné pracovní místo a se stejnou pracovní bylo vyhověno, a proto nepředpokládala, že zrovna v jejím případě by v tom správní orgány spatřovaly problém. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o tom, že jí byla zaměstnanecká karta vydána na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 4. 2023 a že prodlužovala platnost zaměstnanecké karty na základě totožné pracovní smlouvy, nepovažuje za pravdivé. Připomíná, že zaměstnanecká karta byla žalobkyni vydána na základě smlouvy o budoucí pracovní smlouvě ze dne 15. 2. 2023 s místem výkonu práce P. K. . K žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty však žalobkyně přiložila pracovní smlouvu ze dne 3. 4. 2023 s místem výkonu práce M.B.,K.L.. Žalovaná dále uvádí, že se žalobkyně nemůže dovolávat toho, že jejím kolegům a kolegyním bylo vyhověno, neboť každá žádost je posuzována individuálně. Žalobkyně podmínky pro prodloužení platnosti zaměstnanecké karty nesplnila, neboť předložila pracovní smlouvu s místem výkonu práce odlišným od místa výkonu práce uvedeného v EVPM a tento rozpor ani neodstranila. Replika žalobkyně 14. Žalobkyně v replice uvedla, že na žalobě trvá. Zopakovala, že k neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty žalobkyně došlo v rozporu s jejím legitimním očekáváním, které založila i na tom, že jejím kolegům byla doba platnosti zaměstnanecké karty prodloužena. Má za to, že pokud původně doložila smlouvu o budoucí pracovní smlouvě s místem výkonu práce na konkrétní adrese, pak doložila důkazy, ze kterých plyne, že ve skutečnosti po celou dobu pracovala na této konkrétní adrese. Současně má za to, že mělo být vyhověno její žádosti o navrácení v předešlý stav, aby získala prostor pro reakci na výzvu ze dne 3. 4. 2024. IV. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu opráv