50 A 21/2024 – Krajský soud v Praze

50 A 21/2024- 50 - text 10 50 A 21/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: V. H. narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Vratislavem Vlčkem sídlem Běeluňská 258/68, 193 00 Praha 9 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. 124314/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem správního rozhodnutí o dopravním přestupku řidiče na úseku zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), přičemž stěžejní spornou otázkou je použitelnost výsledků měření rychloměru. 2. Žalobce byl na základě rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále „městský úřad“) ze dne 15. 8. 2024, č. j. MEUNYM-070/57184/2024/Vos (dále „prvostupňové rozhodnutí“) uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, jehož se dopustil z nedbalosti tím, že dne 10. 4. 2024 ve 11:17 hodin v obci Nymburk na ulici Okružní poblíž domu č. 2076 řídil motorové vozidla značky Škoda Fabia reg. zn. X rychlostí 68 km.h-1 (resp. 65 km.h-1 po odečtení odchylky) a překročil tak nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 15 km.h-1, čímž porušil obecnou povinnost řidiče podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Městský úřad při zjišťování skutkového stavu vycházel především ze záznamu o měření rychlosti poskytnutých dopravní policií, současně vyslechl jako svědka i zasahujícího policistu prap. L. K. Současně nepřisvědčil žalobcově klíčové námitce, že by fotografie registrační značky pořízená měřícím zařízením byla nečitelná a že by výsledek měření nemohl být použit jako důkaz o spáchání přestupku. 3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž shodně jako v řízení na prvním stupni namítal, že měřícím zařízením pořízená fotografie se záměrným křížem nezachycuje registrační značku čitelně, a proto výsledek tohoto měření nemohl být použitelný pro prokázání viny. Obsáhle přitom poukazoval na rozhodnutí jiných přestupkových orgánů, v nichž byla nečitelnost fotografie konstatována jako zásadní vada zpochybňující věrohodnost záznamu měření. Rovněž nesouhlasil s hodnocením svědecké výpovědi vyslechnutého policisty, poukazoval na části, v nichž policista vypověděl, že při měření mohlo dojít k výměně a že neví, kdo prováděl měření u žalobcova vozidla. Dle názoru žalobce měl proto městský úřad vyslechnout i druhého ze zasahujících policistů. 4. Žalovaný však žalobci nepřisvědčil a rozhodnutí ze dne 19. 9. 2024, č. j. 124314/2024/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“) jeho odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). II. Obsah podání účastníků Shrnutí žalobních bodů 6. Žalobce podrobně líčí průběh správního řízení před orgány obou stupňů a klíčové argumenty svých námitek proti použitelnosti výsledku měření. Má za to, že správní orgány při jejich vypořádání pochybily. 7. Předně namítá, že již v průběhu správního řízení upozorňoval na nečitelnost registrační značky na fotografii ze záznamu o přestupku, na které je vidět záměrný kříž a kterou považuje za hlavní. Dle jeho názoru musí být registrační značka měřeného vozidla bezpodmínečně čitelná právě na tom snímku, na kterém se na měřeném vozidle zobrazuje záměrný kříž. Naproti tomu zbývající dvě fotografie nejsou dle názoru žalobce usvědčujícími důkazy o překročení rychlosti, neboť v době jejich pořízení se již vozidlo nachází na jiném místě a jeho rychlost se nezjišťuje. Žalovaný a městský úřad se však s těmito námitkami nevypořádali, jejich odůvodnění je čistě formální a nedostatečné z hlediska požadavků § 68 odst. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“). 8. Žalobci rovněž není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil závěr, že v případě pochybností ohledně naměřených výsledků by měřič rychlosti LTI 20/20 TruCAM II zobrazil chybové hlášení a všechny naměřené hodnoty by byly vymazány. Z návodu k obsluze k měřícímu zařízení LTI 20/20 TruCAM II, jímž žalobce disponuje, žádné takové informace nevyplývají. Není tedy zřejmé, na základě jakého podkladu žalovaný k takovému závěru dospěl, a napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Pokud nějaký takový měl, pak s ním žalobce nebyl v rozporu s § 36 odst. 3 a § 93 odst. 1 správního řádu seznámen. 9. Žalobce dále namítá, že se žalovaný velmi obecně vypořádal se závěry rozhodnutí jiných správních orgánů, konkrétně Městských úřadů Beroun a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Krajských úřadů Středočeského a Karlovarského kraje a Ministerstva dopravy, která mu byla v průběhu řízení předkládána. Ve věcech řešených v těchto rozhodnutích se jednalo o skutkově stejné situace jako v nyní posuzované věci, konkrétně nebyla čitelná registrační značka na fotografii se záměrným křížem, a proto záznamy z měřících zařízení neobstály jako použitelné důkazy. Žalovaný se proto dopustil porušení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nedbal na to, aby ve skutkově shodných nebo obdobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud se chtěl od závěrů těchto rozhodnutí odchýlit, pak měl svůj postup řádně odůvodnit, což však neučinil. Naopak se nijak nezabýval srovnáním skutkových dějů uvedených v předložených rozhodnutích. 10. Žalobce rovněž namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal se skutečností, že „blíže neidentifikovaný policista na služebně provedl blíže nezjištěným způsobem editaci pořízeného záznamu spočívající v extrakci a doplnění registrační značky vozidla.“ Vyslechnutá policista nprap. L. K. totiž ve své svědecké výpovědi uvedl, že neví, kdo prováděl měření vozidla rychlosti žalobce, a navíc připustil, že se mohl vyměnit s kolegou, ale zároveň dle údajů v záznamu měl přístroj upravovat on sám. To však dle žalobce představuje zásadní pochybnosti o průběhu měření. Není totiž zřejmé, z jakého zdroje policista značku opatřil a jakým způsobem ji doplnil do záznamu o přestupku Bylo proto povinností správních orgánů vyslechnout i druhého ze zasahujících policistů, neboť jedině tak by se postavilo najisto, zda a jak probíhalo nastavení měřidla při zapnutí do manuálního režimu, a který z policistů ve skutečnosti měřil rychlost. Taková prověrka důkazu je dle názoru žalobce nezbytnou součástí postupu správních orgánů a zárukou zákonnosti. Neprověřením přesného průběhu měření nelze skutkový stav považovat za zjištěný bez důvodných pochybností, tedy jde o rozpor s § 3 správního řádu. 11. Žalobce dále považuje za exces, že žalovaný vyhodnotil dotazy kladené svědkovi nprap. Ladislavu Kauckému ze strany zmocněncem žalobce jako účelové, aby mohl svědkovu obecnou odpověď interpretovat v odvolání jako odpověď na konkrétní dotaz. Žalobci není zřejmé, co žalovaný touto úvahou sleduje a jaký to mělo význam pro napadené rozhodnutí. Popírá, že by otázky kladené jeho zmocněncem byly návodné, pouze využil svého práva položit svědkovi dotaz k tomu, co pozoroval vlastními smysly. 12. Žalobce konečně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že policistu je třeba obecně považovat za věrohodného svědka. V této souvislosti poukazuje na medializované informace o účelovém postupu Policie ČR při ukládání pokut, specificky na článek ze serveru Seznam zprávy ze dne 25. 10. 2024 na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-zaberte-mame-jen-16-pokut-sefove-policie-nuti-hlidky-at-co-nejvic-trestaji-263141. Rovněž má za to, že pokud policista oznámí přestupkovému orgánu jednání zakládající podezření z přestupku, pak je jeho zájmem, aby v následném přestupkovém řízení došlo k potrestání pachatele. To může ze strany policistů vést i k úpravě podkladů předkládaných správních orgánům, které proto nesmějí rezignovat na jejich řádném prověřování. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný předně nesouhlasí s tím, že by na fotografiích ze záznamu z měření nebyla registrační značka čitelná a v podrobnostech odkazuje na vypořádání dané námitky na odůvodnění na str. 5 napadeného rozhodnutí. Dodává, že žalobce svou domněnku o tom, že registrační značka musí být čitelná zrovna na snímku, na kterém se zobrazuje záměrný kříž, nijak nekonkretizuje. V této souvislosti žalovaný poukazuje na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“), podle které k prokázání dopravního přestupku obvykle postačuje vycházet z oznámení přestupku, ze záznamu obsahujícího fotografii měřeného vozidla, z údajů o provedeném měření a z ověřovacího listu rychloměru. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Podstatný je přitom soubor důkazů, naopak nedostatečné vyobrazení registrační značky na fotografii se záměrným křížem nelze hodnotit izolovaně, ale pouze ve spojení s dalšími podklady, v tomto případě zejména s další obraz