51 A 71/2024 – Krajský soud v Praze

51 A 71/2024- 48 - text 12 51 A 71/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Josefa Straky a Karla Ulíka ve věci žalobce: Ing. F. O. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti: MUDr. L. J. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j. 124034/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem závazného stanoviska vydaného podle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“), které bylo současně jediným povolovacím aktem k realizaci konkrétního záměru. Zároveň se zabývá otázkou, zda mohlo mít dopady na posouzení věci samé, že původně opomenutý účastník byl přibrán až po vydání rozhodnutí prvního stupně a dále že jeho námitka podjatosti nebyla předložena představenému úřední osoby postupem dle § 14 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Shrnutí správního řízení 2. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XA v katastrálním území P. (v témže území se nacházejí všechny pozemky uváděné v tomto rozsudku). Žalobcův pozemek sousedí na své jihozápadní straně s pozemkem parc. č. XB ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (dále „osoba zúčastněná“), jehož součástí je i stavba rodinného domu č. p. XC (dále „stavba“). Všechny zmiňované nemovitosti zasahují do ochranného pásma památky kostela svatého X. 3. Osoba zúčastněná chtěla na stavbě provést výměnu střešní krytiny, a to tak, že stávající plechová falcovaná krytina se měla odstranit z pultového vikýře a na její místo se měla položit nová plechová krytina, opět falcovaná a ve shodné barvě jako krytina původní (dále souhrnně „záměr“). S vědomím, že záměr má být prováděn v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, požádala osoba zúčastněná Městský úřad Příbram coby orgán ochrany památkové péče (dále jen „památkový úřad“) o vydání závazného stanoviska. 4. Památkový úřad rozhodnutím ze dne 29. 5. 2023, č. j. MeUPB 55728/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydal závazné stanovisko, v němž vyhodnotil záměr osoby zúčastněné jako přípustný z hlediska památkové ochrany. Prvostupňové rozhodnutí však doručil pouze osobě zúčastněné. 5. Osoba zúčastněná poté začala záměr realizovat. Dne 7. 12. 2023 se žalobce obrátil na žalovaného s podnětem, v němž žádal, aby byla zrušena všechna rozhodnutí a závazná stanoviska vydaná památkovým úřadem, který jej zcela opomenul jako účastníka. V podnětu i navazujících podáních rovněž opakovaně brojil proti tomu, že stavba domu na pozemku osoby zúčastněné přesahuje na jeho pozemek a v minulosti jej ohrožovala zřícením, a proto žádal o její posunutí dál od hranice pozemku. 6. Žalovaný v reakci na žalobcův podnět vydal dne 20. 3. 2024 opatření, jímž památkovému úřadu přikázal, aby žalobci poskytl rozhodnutí a závazná stanoviska vydaná ve věci stavby, neboť k žalobci mělo být přistupováno v režimu § 28 odst. 1 správního řádu, tedy měl být považován za účastníka, dokud se neprokáže opak. V návaznosti na to památkový úřad zaslal prvostupňové rozhodnutí žalobci. 7. Žalobce následně podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V něm památkovému úřadu opětovně vyčítal, že s ním nejednal jako s účastníkem, což považoval za zásadní procesní vadu. Rovněž namítal, že prvostupňové rozhodnutí nerespektuje dříve vydané rozhodnutí o nařízení zabezpečovacích prací a zaměření a vytyčení hranic, a v této souvislosti opět otevřel otázku, zda stavba na pozemku osoby zúčastněné přesahuje na jeho pozemek. Tuto problematiku obsáhle rozvíjel i v navazujících podáních, v nichž poukazoval na dříve vydaná rozhodnutí stavebního úřadu. 8. V rámci podaného odvolání žalobce vznesl též námitku podjatosti vůči úřední osobě D. M. společně s námitkou systémové podjatosti vůči celému Městskému úřadu Příbram. Vznesenou námitku odůvodňoval poukazem na předcházející správní řízení, konkrétně ve věci stavby „statického zajištění pro zabezpečení svahů“ na pozemku žalobce parc. č. X, a dále v přestupkovém řízení vedeném proti němu. Rovněž vylíčil okolnosti soudního sporu mezi projektovou společností STAFER s. r. o., jejímž je jednatelem, a městem Příbram ve věci „veřejné zakázky parkovacího domu“. 9. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 9. 2024, č. j. 124034/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Shledal, že osoba zúčastněná připadala v úvahu jako jediný účastník, neboť je jedinou vlastnicí pozemku i stavby dotčených záměrem. Pokud jde o poznámku spornosti zapsanou na příslušném LV, ta se netýká stavby dotčené záměrem, ale stavby objektu na severně situovaném pozemku parc. č. XA (v odůvodnění uváděno původní číslo XB – pozn. soudu). Leží tedy mimo spornou část. Záměr navíc spočívá pouze ve výměně krytiny vikýře uprostřed střechy, což je činnost, která svým charakterem vylučuje zásah do práv a povinností jiných osob. Nicméně byl-li žalobce přesto uznán jako účastník řízení, bylo mu umožněno hájit svá práva i ve vztahu k záměru. Avšak pokud jde o žalobcem namítaný rozpor týkající se přesahu na jeho pozemek, musí být tato otázka vyřešena buďto dohodou vlastníků, nebo soudem. Žalovaný dále shledal, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí splňuje náležitosti § 67 správního řádu, přičemž žalobce v odvolání nepředložil žádné důkazy, jimiž by závěry vyslovené v tomto odůvodnění vyvrátil. 10. Přípisem ze dne 25. 9. 2024, č. j. 126510/2024/KUSK, žalovaný vyrozuměl žalobce o tom, že neshledal důvod k rozhodnutí o podjatosti úředních osob (dále „vyrozumění žalovaného ze dne 25. 9. 2024“). II. Obsah podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení 11. Žalobce namítá rozsáhlá pochybení, která dovozuje z toho, že stavba osoby zúčastněné zčásti přesahuje na jeho pozemek parc. č. XA. Poukazoval na vypracovaný geometrický plán z roku 2016 i na dřívější vymezení hranic pozemků, z nichž vyplývají jiné odstupové vzdálenosti, než jaké byly uváděny v projektové dokumentaci ke stavbě. Dále připomíná, že tyto rozdíly ve vzdálenostech oznamoval katastrálnímu úřadu, který však odmítl zaevidovat skutečný stav. Rovněž připomíná, že stavba na pozemku osoby zúčastněné byla v letech 2022 až 2023 v havarijním stavu, čímž se zabýval i stavební úřad, jehož pokynů osoba zúčastněná nedbala a zastavěla i část žalobcova pozemku. V této souvislosti vyčítá stavebnímu úřadu, že nezajistil geodetické zaměření celé stavby, a nedostál tak své povinnosti uvést stavby do souladu s evidencí v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Z toho dovozuje, že správní orgány přistupují k různým věcem odlišně. 12. Žalobce dále namítá, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se skutkovým stavem, neboť v době jeho vydání neměla stavba žádnou nosnou konstrukci splňující požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu pro novou krytinu a vikýře, ani neměla střešní krytinu určenou k výměně. V této souvislosti opět připomíná, že stavební úřad v minulosti nařídil provedení nutných zabezpečovacích prací tak, aby stavba osoby zúčastněné nezasahovala do jeho pozemku. Zřícené části stavby však byly obnoveny opět na jeho pozemku. Památkový úřad tudíž vydáním prvostupňového rozhodnutí toleroval nepovolenou stavbu. 13. Žalobce dále žalovanému vytýká nepřesné zaznamenání průběhu správního řízení. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí uvádí, že mu bylo odvolání předáno dne 20. 5. 2024. To je však v rozporu se skutečností, neboť žalobce podal odvolání již dne 7. 12. 2023, doplnil jej dne 9. 1. 2024, a opakovaně podané odvolání podal přímo žalovanému dne 24. 4. 2024. Stejně tak žalovaný chybně uvádí, že napadené rozhodnutí bylo oznámeno poslednímu z účastníků řízení dne 3. 6. 2023. Žalobci však bylo rozhodnutí poskytnuto až na základě opatření proti nečinnosti, a to dne 21. 4. 2024. 14. Žalobce rovněž namítá nesprávně stanovený okruh účastníků řízení. Má za to, že památkový úřad vycházel z nesprávných údajů v katastru nemovitostí. Jelikož bylo prokázáno, že se část stavby fakticky nachází i na pozemku žalobce, měl být přibrán jako účastník řízení. Památkový úřad však žalobce za účastníka nepovažoval, neumožnil mu nahlížet do spisu, ani mu neposkytl prvostupňové rozhodnutí. A to i přesto, že stavební úřad ve sdělení ze dne 19. 9. 2024 uvedl, že na části pozemku žalobce stojí stavba. Tvrzení žalovaného, že památkový úřad stanovil okruh účastníků řízení správně, je tedy v rozporu s právními předpisy. 15. Závěrem žalobce namítá, že se žalovaný nijak nevypořádal s námitkou systémové podjatosti Městského úřadu Příbram, kterou podal dne 31. 7. 2024. 16. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukazuje na § 65 s. ř. s. a na podmínky žalobní legitimace, která se odvíjí od konkrétního zásahu do subjektivního veřejného práva. Samotný