54 A 2/2022 – Krajský soud v Praze

54 A 2/2022- 34 - text 12 54 A 2/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: N. X. H., narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 1957/13, Černá Pole, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Nusle, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2021, č. j. MV-172927-4/SO-2021 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2021, č. j. MV-172927-4/SO-2021, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnut“), kterým žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 20. 9. 2021, č. j. OAM-47211-55/ZM-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobce podal dne 2. 7. 2019 prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty. Po delších procesních peripetiích (žalovaná opakovaně rušila rozhodnutí ministerstva mj. pro nedostatečnou individualizaci důvodů ve vztahu k žalobci) nakonec ministerstvo prvostupňovým rozhodnutím žádost o vydání zaměstnanecké karty zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky (dále též „ČR“). 3. Tento závěr ministerstvo založilo na utajovaných informacích: informaci č. j. V65/2021-OAM, která se vztahuje přímo k žalobci a doplňuje informaci č. j. V89/2020-OAM. Protože obě tyto informace úzce souvisejí s ostatními informacemi, kterými ministerstvo disponuje, učinilo podkladem rozhodnutí dále materiál nazvaný „K imigraci do České republiky z Vietnamu – shrnutí situace a bezpečnostních rizik“ [č. j. V211-36/2017-OAM; tato informace byla podkladem usnesení vlády č. 474 ze dne 18. 7. 2018 (dále jen „usnesení vlády č. 474“)]. Tento materiál z hlediska rizik souvisejících zvláště s pracovní migrací čerpá z informace poskytnuté Národní centrálou proti organizovanému zločinu (dále jen „NCOZ“) [č. j. V211-21/2017-OAM]. Ministerstvo vycházelo také z informací NCOZ č. j. D153/2019-OAM, č. j. D154/2019-OAM a č. j. D181/2019-OAM. Z těchto informací podle ministerstva vyplývá, že pobyt žalobce na území za účelem výkonu práce na pozici uvedené v žádosti (montážní dělník u zaměstnavatele PERSO - MB s.r.o. s měsíční mzdou 15 200 Kč) není v zájmu ČR. Ministerstvo se dále zabývalo výkladem neurčitého právního pojmu „zájem České republiky“ a dospělo k závěru, že jedním ze zájmů ČR je omezení organizovaného zločinu a jeho negativních následků. Není tak v zájmu ČR umožnit cizinci pobyt na území, jeli tento pobyt jakkoliv spjat s organizovaným zločinem a v důsledku toho nese rizika jak pro samotného cizince, tak pro stát či společnost. V zájmu ČR není taková rizika podstupovat, o čemž svědčí usnesení vlády č. 474. Ve vztahu k žalobci spočívá důvod zamítnutí žádosti právě v rizicích, která jsou důsledkem organizovaného zločinu. Z informací však nevyplývá, že by žalobce sám byl členem organizované nebo zločinecké skupiny. 4. Ministerstvo dále hodnotilo věrohodnost, přesvědčivost a relevanci informací. Informace pocházející od NCOZ obsahuje popis konkrétních skutkových zjištění, která se týkají určité skupiny cizinců, obsahují identifikaci zdrojů těchto informací a popisované skutečnosti jsou relevantní pro tuto věc. Informace č. j. V211-36/2017-OAM pocházející od ministerstva je souhrnem informací získaných od jiných státních orgánů, policie a služeb. Informace č. j. V65/2021-OAM ve spojení s č. j. V89/2020-OAM se vztahuje jmenovitě k žalobci a opírá se o konkrétní zdroje informací. Obsah utajovaných informací je věrohodný a relevantní. Jelikož byly v mezičase některé obecné informace zveřejněny, zařadilo ministerstvo pro celkový kontext do spisu i informace ze sdělovacích prostředků a výňatek výroční zprávy Bezpečností informační služby – z nich však nikterak konkrétně nečerpá. 5. Ministerstvo žalobci umožnilo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, s výjimkou utajovaných informací, a vyjádřit se k nim. K námitce žalobce, že mu tím ministerstvo znemožnilo účinné využití tohoto práva, ministerstvo uvedlo, že informace mu zpřístupnit nemůže, protože by to vedlo k jejich vyzrazení, a odkázalo na judikaturu Ústavního soudu. Žalobce byl s obsahem utajované informace seznámen v obecné rovině prostřednictvím záznamu ve spisu. 6. Odvolání žalobce žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím. Uvedla, že součástí podkladů, s nimiž se žalobce mohl seznámit, byl i záznam ze dne 16. 8. 2021, kterým byl vyrozuměn, že utajované informace jsou uchovávány odděleně a nemůže se s nimi seznámit. V obecné rovině však byl informován o tom, co z utajovaných informací vyplývá. Ministerstvo v souladu rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 3. 2019, č. j. 9 Azs 81/2019-33, posoudilo věrohodnost a relevanci informací. S odkazem na § 169m zákona o pobytu cizinců žalovaná konstatovala, že prvostupňové rozhodnutí je dostatečně věrohodné a individualizované ve vztahu k žalobci. Informace vedená pod č. j. V65/2021-OAM se vztahuje jmenovitě k žalobci a ve spojení s předchozími informacemi svědčí o tom, že jeho pobyt na území není v zájmu ČR. NSS neshledal, že by úprava § 169m byla rozporná s unijním právem – naopak zajišťuje účinnou ochranu práv účastníků řízení při zachování důvěrnosti informací. S ohledem na utajení nelze spojení žalobce s organizovaným zločinem blíže specifikovat. Účast na závažné trestné činnosti v minulosti může být důvodem závislosti a nebezpečím do budoucna. V zájmu ČR není umožnění pobytu osobám, které se jakkoliv podílely na závažné trestné činnosti související s porušováním pravidel vstupu a pobytu cizinců. Právní řád ČR nezakotvuje právo cizince na pobyt na jejím území. Vláda usnesením č. 474 vyjádřila zájem mimo jiné na omezení přístupu cizinců ke správnímu orgánu právě s ohledem na obsah informace č. j. V211-36/2017-OAM. Následně byly zavedeny kvóty (§ 181b zákona o pobytu cizinců), které zohledňují rizika spojená s migrací nekvalifikovaných pracovníků. Ačkoliv žalobce podal žádost před zavedením kvót, je tato vůle vlády relevantní i pro jeho případ. K přiměřenosti žalovaná uvedla, že žalobce žádá o první vstup, v ČR dosud nepobývá a nemá zde žádné vazby. Členské státy EU mají právo regulovat počty přijímaných státních příslušníků třetích zemí. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce usiloval o pobytové oprávnění způsobem, který odporuje platným právním předpisům. V zájmu ČR je neumožnit vstup cizincům, kteří od samého počátku nerespektují její pravidla. Obsah žaloby 7. Žalobce úvodem žaloby namítá, že správní orgány rozhodovaly výlučně na základě utajovaných informací, o nichž mu neposkytly ani ty nejzákladnější údaje, které by mu umožnily využití jeho práv. Správní orgány nehledaly rovnováhu mezi zájmem na zajištění spravedlivého procesu a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu. Žalobci nebylo ani v obecnosti sděleno, z jakých poznatků a důkazů správní orgány vycházely a co je jejich obsahem. Správní orgány neuvádějí nic k povaze, způsobu vzniku a postupu při zajištění těchto podkladů, což by žalobci umožnilo posoudit jejich zákonnost [podle § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)] a použitelnost. Jelikož napadené rozhodnutí tyto údaje neobsahuje, je nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí plyne, že tyto podklady jsou výsledkem činnosti žalované, ministerstva a NCOZ. 8. Žalovaná naznačuje jakési spojení žalobce s organizovaným zločinem, ale přímo k osobě žalobce žádné konkrétní negativní poznatky nemá. Závěr, že pobyt žalobce na území není v zájmu ČR, se tak jeví nedůvodný. Napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Není zřejmé, proč by bližší specifikace údajného spojení žalobce s organizovaným zločinem měla ohrozit utajované informace. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2014, č. j. 4 As 108/2013-69, žalobce dovozuje, že pro aplikaci § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nestačí jen jakési nespecifikované spojení žalobce s organizovaným zločinem, ale je třeba, aby sám žalobce vyvíjel činnost v rozporu se zájmy ČR a z utaj