5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

54 A 22/2023- 33 - text 9 54 A 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lenky Oulíkové, soudkyně Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a soudce JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: RONYTRANS, s.r.o., IČO: 27703568 sídlem Přívrat 1454/12, Žabovřesky, Brno zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Bečvářem sídlem Příkop 843/4, Zábrdovice, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 011404/2023/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2023, č. j. 011404/2023/KUSK-DOP/Hav, a rozhodnutí Městského úřadu Neratovice ze dne 4. 8. 2022, č. j. MěÚN/017417/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 362,70 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ondřeje Bečváře. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Neratovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 8. 2022, č. j. MěÚN/017417/2022, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 42b odst. 1 písm. u) [sic] zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) ve spojení s § 43a odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 22. 5. 2021 (dále „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustila tím, že jako provozovatel vozidla dne 25. 11. 2020 v 07:31:04 hod. provozovala na pozemní komunikaci č. II/331 v obci Ovčáry ve směru jízdy na obec Tišice motorové vozidlo, které spolu s přípojným vozidlem při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené v § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel (dále jen „vyhláška č. 209/2018 Sb.“), a to největší povolenou hmotnost motorového vozidla (18 t), neboť naměřená hmotnost po odpočtu tolerance 11 % byla 20 528 kg, čímž byla povolená hmotnost motorového vozidla překročena o 2 528 kg. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 27 000 Kč. 2. Žalobkyně uplatnila v žalobě tři žalobní body. Zaprvé namítla, že žalovaný neuplatnil toleranci 3 % podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 209/2018 Sb. pro případ znečištění vozidla blátem nebo sněhem a ani nezkoumal, zda bylo její uplatnění z důvodu znečištění vozidla žalobkyně namístě. Pokud žalovaný tvrdí, že kontrola znečištění váženého vozidla je při vysokorychlostním vážení technicky nemožná, měl ve smyslu zásady in dubio pro reo toleranční odchylku 3 % aplikovat, a to společně s 11% odchylkou. Pokud by tak učinil, překročilo by vozidlo žalobkyně nejvyšší povolenou hmotnost jen o 1 912 kg a žalobkyni by byla vyměřena pokuta o 9 000 Kč nižší. Zadruhé má žalobkyně za to, že splnila podmínky pro zproštění odpovědnosti za přestupek podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále „přestupkový zákon“), protože učinila veškeré preventivní kroky, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby překročení největší přípustné hmotnosti zabránila. S výjimkou nápravy č. 2 byly všechny naměřené hodnoty hluboko pod povolenou hmotností. Žalobkyně nemůže ovlivnit, jak řidič i přes pravidelná školení náklad naloží nebo zda nedojde k posunu nákladu. Vozidla žalobkyně jsou navíc vybavena integrovaným měřícím zařízením, které při zátěži 8 tun automaticky spouští zvedací nápravu. S ohledem na hmotnost nákladu a zatížení třetí a čtvrté nápravy musela být v tomto případě zvedací náprava automaticky spuštěna. Není tedy technicky možné, aby při vysokorychlostním vážení byly zváženy pouze čtyři nápravy namísto pěti. Na základě fotodokumentace ve správním spise není prokázáno, že v provozu byly skutečně jen čtyři nápravy. Zatřetí žalobkyně upozorňuje na to, že zákon o silničním provozu neumožňuje za projednávaný přestupek postihovat osoby s bydlištěm či sídlem v jiném členském státě EU, čímž dochází k diskriminaci tuzemských provozovatelů. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. S odkazem na judikaturu zdejšího soudu uvedl, že vážní lístek je dostatečným důkazem, že došlo ke spáchání přestupku. Žalobkyně nepředložila žádné důkazní návrhy k prokázání, že vozidlo mělo v provozu zvedací nápravu. S námitkou ohledně znečištění žalobkyně přišla až v řízení o odvolání. Podle žalovaného v sobě tolerance 5 % pro celkovou hmotnost vozidla a 11 % pro zatížení na nápravu zahrnují i 3% toleranci pro znečištění vozidla. Žalobkyně neprokázala ani provedení všech technicky možných opatření způsobilých účinně zabránit porušení zákona. K námitce diskriminace žalovaný odkázal na judikaturu zdejšího soudu. 4. Soud při předběžném posouzení věci shledal, že v mezidobí od vydání napadeného rozhodnutí do rozhodnutí soudu nabyla účinnosti právní úprava, která je pro žalobkyni příznivější a kterou je povinen z moci úřední v její prospěch zohlednit. S předběžným právním názorem ohledně aplikace pozdější právní úpravy ve prospěch žalobkyně soud účastníky seznámil přípisem ze dne 5. 3. 2025 a poskytl jim prostor k vyjádření. 5. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že od vydání napadeného rozhodnutí vešlo v účinnost nové opatření obecné povahy Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) č. 0111OOP-C010-24, které navyšuje nejvyšší povolené chyby vysokorychlostního vážení u celkové hmotnosti vozidla na 7 % a u zatížení nápravy nebo skupiny náprav na 15 %, a nové znění § 51c odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (dále „vyhláška č. 104/1997 Sb.“), které již neumožňuje provádět vysokorychlostním kontrolním vážením kontrolu rozložení hmotnosti na nápravy nebo skupinu náprav a hmotnost vozidla v jízdní soupravě. V důsledku těchto změn proto došlo k zániku odpovědnosti žalobkyně za projednávaný přestupek. Změny v právní úpravě navíc korespondují s argumentací, kterou uvedla v žalobě. 6. Žalovaný ve vyjádření zdůraznil, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Aktuální znění § 51c odst. 1 vyhlášky č. 104/1997 Sb. nabylo účinnosti až 1. 7. 2024. Podle žalovaného může soud postupovat obdobně jako v případu zrušení právního předpisu podle § 71 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Pokud žaloba neobsahuje žalobní námitku změny právních předpisů, nemůže si ji soud sám domyslet. Takový postup je „na hranici podjatosti senátu 54 A“. Soud podle žalovaného uplatňuje zákonem zakázanou retroaktivitu. Zákon nestanoví povinnost přihlédnout ke změně právní úpravy kdykoliv, ale pouze do skončení řízení před správními orgány. Soud může napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost, ale ne pro změnu právní úpravy, respektive nedodržení právního předpisu, který v době rozhodování správního orgánu ještě vůbec neexistoval. Takový výrok soudu se pak promítá do odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a regresní úhrady nahrazené škody úředními osobami. Stát tak bude odpovídat za údajně nezákonné rozhodnutí, ačkoliv pozdější předpis zohlednit nemohl, a správní orgán I. stupně bude muset vrátit zaplacenou pokutu, čímž mu vznikne škoda. Text odůvodnění rozsudku nemá na tyto následky vliv. Aplikaci příznivější pozdější právní úpravy soudem nepředpokládá ani Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.; dále jen „Listina“). Podle žalovaného se změnil jen popis skutku, ale nikoliv společenská nebezpečnost a následky provozu přetížených vozidel. Podstatný obsah správního spisu 7. Podle vážního lístku z vysokorychlostního kontrolního vážení evidenční číslo 3160069 bylo dne 25. 11. 2020 v 7:31:04 hod. na silnici č. II/331 – Ovčáry ve směru na Tišice provedeno vysokorychlostní kontrolní vážení tažného vozidla žalobkyně registrační značky X a přípojného vozidla registrační značky X. Bylo zjištěno překročení nejvyšší povolené hmotnosti na nápravu u nápravy č. 2 (o 2 205 kg po odečtení 11% tolerance) a nejvyšší povolené hmotnosti motorového vozidla (o 2 528 kg po odečtení 11% tolerance). Nejvyšší povolená hmotnost jízdní soupravy překročena nebyla: okamžitá hmotnost jízdní soupravy po odpočtu 5% tolerance činila 34 713 kg (limit 48 t). Pod limitem byly také hodnoty navážené u náprav č. 1, č. 3 a č. 4 (6 823 kg, 5 949 kg a 6 042 kg; limit 10 t). 8. Správní orgán I. stupně na základě vážního lístku uznal žalobkyni příkazem ze d