5 As 140/2014 — Nejvyšší správní soud

54 A 3/2023- 62 - text 25 54 A 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobců: a) PhDr. M. J. bytem X b) J. B. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. RNDr. Jiřím Exnerem sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti: obec Louňovice sídlem Horní náves 6, Louňovice zastoupena advokátem Mgr. Josefem Žďárským sídlem Revoluční 763/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2022, č. j. 125278/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podáním doručeným dne 26. 4. 2013 obecnímu úřadu Louňovice (dále jen „obecní úřad“) žalobci požádali o určení, že na neoplocené části pozemku p. č. X1 v k. ú. a obci X (všechny dále uváděné pozemky se nachází v tomtéž katastrálním území) se nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015 (srov. čl. II bod 3 zákona č. 268/2015 Sb.; dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Žalobci ve své žádosti uvedli, že „viditelně oddělená, zpevněná účelová komunikace“ vedoucí po p. č. X1 je jediným příjezdem a jedinou komunikační spojnicí mezi veřejnou místní komunikací a (mimo jiné) jejich společně vlastněným pozemkem p. č. X2. Odkazovali na to, že komunikace byla vybudována na základě společného povolení stavby „prodejního areálu a skladování ušlechtilého kamene včetně zásobovací komunikace, přípojek elektro, splaškové kanalizace a vody, skladovacích ploch a stání pro 6 vozidel“ (dále jen „prodejní areál“) vydaného dne 7. 12. 2009 stavebním úřadem města Říčany poté, co posoudil soulad s územně plánovací dokumentací a cíli územního plánování obce Louňovice. To následně potvrdila obec Louňovice svým sdělením ze dne 8. 2. 2010, které sloužilo jako podklad ke kolaudačnímu souhlasu s užíváním prodejního areálu ze dne 2. 11. 2010. V tomto sdělení obec konstatovala nesouhlas s oplocením zbylé části pozemku p. č. X1 s tím, že „stavební komisi byla předložena dne 07.01.2010 žádost o vyjádření k vydání povolení stavby oplocení pozemku p.č. X1 a X3 v k.ú. X (pozemek p.č. X1 byl rozdělen geometrických plánem č. XY na pozemek p.č. X1 a X3 v k.ú. X) firmy Delcy-SP, s.r.o. S ohledem na budoucí využití pozemku označeného číslem X3 jako ½ obslužné komunikace pro celou lokalitu, se nesouhlasilo s umístěním vjezdových vrat v p.č. X3 a nesouhlasilo se s oplocením tohoto pozemku.“ V závěru žádosti žalobci zdůraznili, že nabyvatele pozemku p. č. X1, společnost DELCY-SP s. r. o. (v roce 2010 došlo ke změně názvu na Garden stone s. r. o. a následně v roce 2019 na Kámen Bohemia s. r. o.) v kupní smlouvě upozornili na to, že kupuje pozemek, jehož část bude součástí budoucí veřejné místní komunikace. 2. Obecní úřad rozhodnutím ze dne 31. 7. 2013 deklaroval, že na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. K odvolání žalobců toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 3. 2014 zrušil a věc vrátil obecnímu úřadu k novému projednání. V odůvodnění zrušovacího rozhodnutí uvedl, že celý postup obecního úřadu před vydáním rozhodnutí měl natolik závažné procesní vady, že mohly mít vliv na jeho zákonnost, přičemž v dalším projednání věci se měl obecní úřad zaměřit nejen na dodržování procesních práv účastníků, ale měl se i věcně zabývat jednotlivými znaky veřejně přístupné účelové komunikace, u kterých měl své závěry řádně zdůvodnit. 3. Následně obecní úřad rozhodnutím ze dne 19. 8. 2014 opět deklaroval, že na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. I toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Konstatoval, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť obecní úřad neuvedl, jakým způsobem, jak a proč hodnotil důkazní prostředky. Dále se obecní úřad nijak nevypořádal s posouzením nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Žalovaný poukázal na to, jakými kritérii se obecní úřad má zabývat při posouzení existence veřejně přístupné účelové komunikace, s tím, že doposud tak neučinil. Z věcného hlediska se žalovaný existencí veřejně přístupné účelové komunikace nezabýval. 4. Poté obecní úřad rozhodnutím ze dne 3. 4. 2015 znovu deklaroval, že na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný znovu k odvolání žalobců i toto rozhodnutí rozhodnutím ze dne 6. 10. 2015 zrušil a věc vrátil k novému projednání s tím, že je nadále nepřezkoumatelné a zmatečné. 5. Následně obecní úřad rozhodnutím ze dne 6. 1. 2016 počtvrté deklaroval, že na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 5. 2016 také toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání s upozorněním, že právní názor vyjádřený v předchozím zrušovacím obecní úřad zcela ignoroval, a navíc ze spisu vyjmul část spisové dokumentace. Proto žalovaný shledal rozhodnutí obecního úřadu nepřezkoumatelným a zmatečným. Žalovaný zdůraznil, že obecní úřad se musí konkrétně zabývat námitkami žalobců a při této příležitosti citoval z jimi zmiňovaného vyjádření obecního úřadu ze dne 9. 5. 2012, kde bylo uvedeno, že „… vlastník pozemku p.č. X1 tento pozemek na své jižní straně v celé jeho délce úměrně zmenšil a oplocením tím vytvořil ½ šířky komunikace, která je v současnosti ke svému účelu, byť omezeně, již využívána. Svým významem tudíž splňuje dikci ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pro kategorii veřejně přístupné účelové komunikace.“ a též ze sdělení obce Louňovice ze dne 8. 2. 2010 (viz bod 1), jež byly ze správního spisu vyjmuty a z jejichž textu se jeví, že na neoplocené části pozemku p. č. X1 vznikla komunikace pro celou lokalitu, v rozhodnutí o společném povolení prodejního areálu označená samostatným p. č. X3 (poznámka soudu: z obsahu správního spisu ovšem plyne, že geometrický plán na oddělení pozemku p. č. X3 vlastník pozemku p. č. X1 nikdy nepředložil katastrálnímu úřadu k zápisu). Obecní úřad se měl podle žalovaného mj. v souvislosti se zjištěním souhlasu vlastníka s užíváním komunikace veřejností zabývat tím, zda vlastník prodejního areálu nevstoupil do práv a povinností předchozího vlastníka. 6. Obecní úřad rozhodnutím ze dne 30. 8. 2016 opět deklaroval, že na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace. Na základě odvolání žalobců ale žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 1. 2017 zrušil i páté rozhodnutí obecního úřadu a věc mu vrátil k novému projednání. V odůvodnění zrušovacího rozhodnutí konstatoval, že právním názorem vyjádřeným ve třetím a čtvrtém zrušovacím rozhodnutí se obecní úřad sice zabýval, ale nerespektoval jej. Dále žalovaný konstatoval, že pokud obecní úřad ve svém rozhodnutí vychází z toho, že v přístupu na pozemek p. č. X1 nebylo bráněno a že komunikace tam se nacházející je užívána bez omezení po několik let (tj. minimálně od 2. 11. 2010 do 30. 7. 2013), znamenalo by to, že vlastník prodejního areálu konkludentně souhlasil s tím, že část jeho pozemku bude sloužit jako veřejně přístupná účelová komunikace (toto strpěl), neboť s takovým užíváním nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas. Na skutečnost, že část daného pozemku bude využita jako obslužná komunikace pro celou lokalitu, byl vlastník předmětného pozemku upozorněn v kupní smlouvě ze dne 28. 12. 2007 a ve spisu není žádný doklad, že by do 30. 7. 2013 někdo používání pozemku bránil. Žalovaný také konstatoval, že „v řízení není pochyb o tom, že v současné době neexistuje plnohodnotná (vlastně neexistuje žádná) alternativa přístupu [na pozemek žalobců]“ (doplněno soudem). Žalovaný dále poukázal na absentující argumentaci obecního úřadu stran sdělení obce Louňovice ze dne 8. 2. 2010 a stran jeho vyjádření ze dne 9. 5. 2012. 7. Následně obecní úřad vydal dne 29. 6. 2017 šesté rozhodnutí, kterým deklaroval, že (i) na pozemku p. č. X1, mimo oplocenou část, neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace a že (ii) pozemek p. č. X1, mimo oplocenou část, je uzavřený areál dle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný tentokrát rozhodnutím ze dne 29. 11. 2017 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný poukázal na to, že daný pozemek není určen jako pozemní komunikace k obecnému užívání, neboť v katastru evidovaný druh a způsob jeho využití je „jiná plocha“. Dodal, že skutečnost, že část pozemku p. č. X1 je neoplocená, ještě nezakládá obecné užívání tam nacházející se cesty. Dále pak dovodil, že z kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2007 nevyplývá, že by se