2 As 43/2005 — Nejvyšší správní soud

54 A 46/2021- 182 - text 28 54 A 46/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Bc. Kryštofa Horna a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: Krajina pro život, spolek, IČO: 27020886 sídlem Bohumila Kavky 933, Průhonice zastoupen advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 704/36, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Městský úřad Říčany sídlem Masarykovo náměstí 53/40, Říčany za účasti: 1) CETIN a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Libeň, Praha 9 2) ANBEMO Invest s.r.o., IČO: 06570691 sídlem Kupeckého 763/9, Háje, Praha 4 zastoupena advokátem JUDr. Václavem Krondlem sídlem Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary 3) Greenfield Čestlice s.r.o., IČO: 09290541 sídlem Školská 689/20, Nové Město, Praha 1 zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kaňkou sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2021, č. j. 346351/2020-MURI/OSÚ/00496, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2021, č. j. 346351/2020-MURI/OSÚ/00496, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení 3) [dále jen „stavebník“] podané podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 47/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) vydal rozhodnutí o umístění stavby Komerční plochy Čestlice – Čestlice na pozemku parc. č. 337/75, parc. č. 337/105, parc. č. 337/108, parc. č. 337/144, parc. č. 338/5, parc. č. 341/3 a parc. č. 496/8 v katastrálním území a obci Čestlice (dále jen „sporný záměr“; všechny pozemky uvedené v tomto rozsudku se nacházejí ve stejném katastrálním území). K procesním předpokladům věcného projednání žaloby 2. Soud se nejprve zabýval tím, zda se jedná o žalobu projednatelnou. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný ho přípisem ze dne 9. 11. 2020 informoval o zahájení územního řízení pro sporný záměr. Ze správního spisu plyne, že žalobce poté podáním ze dne 17. 11. 2020 žalovanému oznámil, že se tohoto řízení bude účastnit a uplatnil námitky, které dále doplnil podáním ze dne 27. 11. 2020. 4. Žalovaný usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 344878/2020-MURI/OSÚ/00496, rozhodl, že žalobce není účastníkem územního řízení. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil odvoláním, které Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 10. 5. 2021, č. j. 056354/2021/KUSK, zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. Žalobce se dále bránil žalobou, kterou zdejší soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 43 A 49/2021-162. Tento rozsudek a rozhodnutí krajského úřadu následně ke kasační stížnosti žalobce zrušil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 6 As 225/2022-36, a vrátil věc krajskému úřadu k dalšímu řízení. Krajský úřad pak rozhodnutím ze dne 5. 3. 2024, č. j. 000554/2024/KUSK, odvolání opět zamítl a potvrdil rozhodnutí žalovaného s tím, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení zakončeného vydáním napadeného rozhodnutí. K aktivní procesní legitimaci žalobce 5. Žalobce v žalobě uvádí, že odvolání proti napadenému rozhodnutí nepodal, protože byl z účasti v něm vyloučen. Je však přesvědčen, že se může domáhat soudní ochrany proti napadenému rozhodnutí i bez vyčerpání řádných opravných prostředků, jak plyne z rozsudku NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013-33, č. 3060/2014 Sb. NSS, a nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17. Judikatura Ústavního soudu (nález ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14) a NSS (rozsudek ze dne 31. 1. 2019, č. j. 2 As 250/2018-68) dovodila, že ekologickým spolkům svědčí hmotná práva (vlastnické právo a právo na příznivé životní prostředí), jejichž dotčení mohu namítat. Žalobce je spolkem, jehož činnost, popsaná v jeho stanovách a na jeho webu, zahrnuje ochranu přírody a krajiny, ochranu životního prostředí či ochranu veřejného zdraví. Žalobce a jeho členové jsou usazeni v Průhonicích, a tak budou negativně ovlivněni zhoršením životního prostředí v důsledku výstavby a provozu sporného záměru, potažmo celé komerční zóny. 6. Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na právu konat svou činnost, právu na příznivé životní prostředí a na svých procesních právech v územním řízení. Dotčení povolením a realizací sporného záměru spočívá v tom, že bude provedena skrývka ornice a dojde k devastaci biotopu zvláště chráněných druhů živočichů. Napadené rozhodnutí má dopad na zájmy podle § 1 až 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a dalších zákonů na ochranu příznivého životního prostředí. 7. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 8. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. 9. Soud nejprve zkoumal, zda žalobce byl (opomenutým) účastníkem územního řízení, který by měl právo podat proti napadenému rozhodnutí odvolání [srov. § 81 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)]. Krajský úřad sice rozhodl, že žalobce účastníkem územního řízení není, a žalobce to akceptoval. Z judikatury nicméně plyne, že to, zda někdo byl účastníkem správního řízení, je třeba posuzovat materiálně, a nikoliv podle toho, s kým správní orgán jednal (srov. usnesení NSS ze dne 2. 12. 2003, č. j. 7 A 56/2002-54, č. 162/2004 Sb. NSS). Opomenutý účastník se má proti prvostupňovému rozhodnutí bránit odvoláním (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014-147, č. 3288/2015 Sb. NSS) a teprve potom může podat žalobu ve správním soudnictví. Pokud by tedy žalobce materiálně byl opomenutým účastníkem územního řízení, jak ostatně sám v minulosti tvrdil, musel by soud žalobu podle § 68 písm. a) s. ř. s. odmítnout. 10. Podle § 52 odst. 2 s. ř. s. je soud vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich, soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal. 11. Soud již výše uvedl, že z usnesení žalovaného ze dne 3. 12. 2020 ve spojení s rozhodnutím krajského úřadu ze dne 5. 3. 2024 vyplývá, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení zakončeného vydáním napadeného rozhodnutí. Dále soud k této otázce uvádí následující: 12. Podle § 85 stavebního zákona jsou účastníky územního řízení žadatel, obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, a dále vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, a osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. 13. Žalobce žádnou z uvedených osob není. Judikatura však dospěla k závěru, že ekologické spolky mohou být účastníky územního řízení na základě § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, mimo jiné tehdy, má-li v něm být vydána výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů podle § 56 odst. 6 téhož zákona (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2023, č. j. 4 As 33/2023-26, č. 4500/2023 Sb. NSS, a ze dne 27. 9. 2023, č. j. 6 As 225/2022-36). 14. Podle § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny, „[z]jistí-li se až po zahájení územního řízení […], že stavebním záměrem povolovaným v tomto řízení budou dotčeny ochranné podmínky zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha stanovené v § 49 nebo 50, a tato skutečnost nebyla před zahájením tohoto řízení známa, lze rozhodnutí v tomto řízení vydat pouze na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody příslušného k povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, v němž orgán ochrany přírody posoudí splnění podmínek pro po