54 A 64/2022 – Krajský soud v Praze

54 A 64/2022- 183 - text 21 54 A 64/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: P. P. bytem X proti žalovaným: 1) Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 2) Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 za účasti: 1) městys Divišov sídlem Horní náměstí 21, Divišov 2) J. P. bytem X 3) D. B. bytem X 4) A. B. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 15. 6. 2022, č. j. MHMP-2126519/2021/O4/Lo, a rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 21. 10. 2021, č. j. MD-23842/2021-510/3, ze dne 19. 4. 2021, č. j. MD-9061/2021-930/5, a usnesení ze dne 19. 4. 2021, č. j. MD-9061/2021-930/4, takto: I. Žaloba se odmítá v části směřující proti rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 21. 10. 2021, č. j. MD-23842/2021-510/3, ze dne 19. 4. 2021, č. j. MD-9061/2021-930/5, a usnesení ze dne 19. 4. 2021, č. j. MD-9061/2021-930/4. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Osoba zúčastněná na řízení 1) [dále jen „městys Divišov“] podala dne 7. 8. 2019 žádost „o provedení státního dozoru“ na pozemcích parc. č. XA, XB (ve vlastnictví městysu Divišov), XC a XD (ve vlastnictví žalobce) a parc. č. st. XE [ve spoluvlastnictví žalobce a osoby zúčastněné na řízení 2)] v katastrálním územní X a obci X (pozn. soudu: všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území). Městský úřad Benešov (dále jen „městský úřad“) ji vyhodnotil jako žádost o nařízení odstranění nepovolených pevných překážek – pneumatik, štěrku a osobních vozidel a dne 4. 11. 2019 zahájil řízení o nařízení odstranění nepovolené pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. 2. Dne 16. 8. 2019 městský úřad vyzval městys Divišov, aby odstranil nedostatky své žádosti. V návaznosti na tuto výzvu městys doplnil technickou zprávu č. 284/2019 ze dne 6. 9. 2019 s vyznačením a polohovým určením umístěných pevných překážek. Zdůraznil, že komunikace, na níž jsou překážky umístěny, je dlouhodobě užívanou cestu pro příjezd nejen vlastníků sousedních nemovitostí, ale i široké veřejnosti, a v této souvislosti poukázal na vyjádření osob zúčastněných na řízení 3) a 4), M. L. a J. L. 3. Dne 26. 11. 2019 se uskutečnilo jednání spojené s místním šetřením. 4. Žalobce se dne 29. 11. 2019 obrátil na městský úřad s návrhem na zopakování ústního jednání, neboť při předchozím jednání podle něj protokolovala neoprávněná úřední osoba. J. K. nebyl podle žalobce oprávněn k protokolaci ani k pořízení fotografií na místě šetření. Dále žalobce namítl, že J. V., M. J. a V. S. nejsou účastníky řízení a své postavení v průběhu řízení řádně neprokázali. Jejich vyjádření zaznamenané v protokolu je proto podle žalobce irelevantní. Současně žalobce požadoval, aby městský úřad řízení zastavil, neboť městys Divišov podle něj neodstranil vady žádosti – technická zpráva je zmatečná, neboť z ní není patrné, kdo, kdy a jak vymezil předmětnou komunikaci, ani znění technického zadání zprávy. Stejně tak nemohou být brána na zřetel písemná vyjádření fyzických osob, na která městys Divišov odkázal, neboť z nich není patrné, kdo je opravdu podal, k čemu se vztahují a jak se dostaly do dispozice městyse. K obsahu těchto vyjádření žalobce uvedl, že jejich autoři zjevně disponují mezerami ve znalosti předpisů v oblasti vlastnictví nemovitosti, dopravních předpisů či označení druhu vozidel. V tomtéž podání žalobce vznesl stížnost proti úřední osobě Ing. J. a namítl její podjatost. 5. V následném vyjádření městys Divišov opětovně vyjádřil přesvědčení, že sporná cesta je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Poukázal opět na vyjádření účastníků, z nichž vyplynulo, že cesta je již desítky let používána veřejností a je jedinou přístupovou cestou k přilehlým nemovitostem, a zdůraznil, že na ústním jednání ze dne 26. 11. 2019 bylo zjištěno, že sporná komunikace dosahuje šířky 5,58 m a 6,02 m, ale v místě překážek se její šíře pohybuje v rozmezí 2 m až 2,7 m. 6. Ve vyjádření k podkladům ze dne 16. 12. 2019 žalobce nesouhlasil s tvrzením, podle kterého sporná komunikace naplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Údaje v žádosti označil za nepravdivé a motivované snahou o „znárodnění“ pozemků v jeho vlastnictví. Odmítl tvrzení, že by cesta byla neprůjezdná, neboť po ní každý den projíždějí místní obyvatelé. Setrval na námitce, že technické zaměření cesty je zmatečné, a za zmatečné označil i celé správní řízení. Výroky zástupce městyse Divišov vznesené při ústním jednání odmítl s tím, neboť je pouze jeho věcí, kde vytyčí svůj plot a co uloží na svou zahradu. Zároveň popřel, že by kdy něco uložil na pozemek městyse Divišov. 7. V podání učiněném následující den žalobce poukázal na to, že doposud žádný příslušný správní orgán nerozhodl o „jakékoliv komunikaci“ na žalobcových pozemcích. Městský úřad měl postupovat podle ustálené praxe a řízení zastavit do doby rozhodnutí o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace, pokud řízení nezastavil již okamžitě poté, kdy mu městys Divišov předložil technickou zprávu, z níž vyplývá, že překážky jsou umístěny pouze na pozemcích žalobce. Řízení je tak zmatečné, nezákonné a v rozporu s platnou legislativou. 8. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2020 městský úřad nařídil žalobci odstranit nepovolenou pevnou překážku na pozemku parc. č. XC, kterou tvoří pneumatiky, štěrk a plastové kužely a která je umístěna na veřejně přístupné účelové komunikaci ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) vymezené geodetickým zaměřením č. 284/2019 zpracovaným Ing. V. B. (dále jen „geodetické zaměření“). 9. V odůvodnění městský úřad předeslal, že o určení veřejně přístupné účelové komunikace nevedl deklaratorní řízení, neboť se s touto otázkou vypořádal v rámci řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Při hodnocení sporné komunikace zohlednil listinné důkazy, fotodokumentaci a letecké snímky. 10. První znak veřejně přístupné účelové komunikace (znatelnost v terénu) považoval za prokázaný, neboť cesta s asfaltovým povrchem je v terénu patrná již na ortofotomapách z let 2003, 2006, 2011, 2015 a 2016. 11. Dále konstatoval, že cesta je v rozsahu geodetického zaměření využívána k napojení nemovitostí (převážně rodinných domů s čísly popisnými a zahrad) s ostatními pozemními komunikacemi. Z vyjádření účastníků při ústním jednání i z písemných vyjádření vyplynulo, že je tato cesta dlouhodobě využívána silničními a jinými vozidly, stejně jako chodci. Dále jsou též patrná připojení (sjezdy a nájezdy) na sousední pozemky. I druhý znak byl tedy naplněn. 12. Ke třetímu znaku (souhlas vlastníka pozemku) městský úřad konstatoval, že z vyjádření účastníků řízení vyplynulo, že cestu užívali pravidelně a dlouhodobě, přičemž ze strany vlastníků pozemku parc. č. XE a XC nikdy nedošlo k zamezení jejího užívání. Provázáním skutečností zjištěných z jednotlivých vyjádření lze podle městského úřadu určit dobu užívání na minimálně 30 let. Ke zpevnění cesty krytem z asfaltu v místě překážky došlo podle vyjádření osoby zúčastněné na řízení 3) v 80. letech 20. století v souvislosti s výstavbou dálnice D1. O užívání cesty veřejností podle městského úřadu nasvědčuje i to, že žalobce provozuje na přilehlé síti pozemních komunikací „opravnu silničních vozidel“. Již povaha podnikání žalobce tedy indikuje, že je sporná cesta užívána širokou veřejností. Současně žalobce [ani spoluvlastník pozemku parc. č. st. XE, tedy osoba zúčastněná na řízení 2)] nikoho v užívání cesty do doby umístění překážek neomezoval. Stejně tak rozdělení části pozemku parc. č. XC (ve vlastnictví žalobce) plotem s podezdívkou od části komunikace nasvědčuje dlouhodobému strpění užívání části pozemku jiným způsobem než evidovaným v katastru nemovitostí. Těmito skutečnostmi je podle městského úřadu prokázán i třetí znak veřejně přístupné účelové komunikace. 13. K čtvrtému znaku (podmínce nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby) městský úřad uvedl, že k přilehlým nemovitostem nevede jiná pozemní komunikace, která by zajišťovala alternativní příjezd ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). Na spornou komunikaci navazuje lesní cesta, která však není za všech podmínek sjízdná osobními automobily, zejména není průjezdná v zimních měsících a za špatného počasí. Její povrch je tvořen hliněnými vyjetými kolejemi a nelze jej kvalitativně srovnávat s asfaltovaným povrchem posuzované cesty. Vyhovuje tak maximálně obhospodařování lesních pozemků traktory a obdobnými vozidly, nikoliv pro obslužný provoz přilehlých nemovitostí. 14. Posuzovaná cesta tedy