4 Ads 266/2020 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 14/2024- 70 - text 11 55 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: RNDr. R. B. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/25188-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem posuzované věci je to, zda byla splněna podmínka § 11 odst. 2 věta druhá zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění „podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona, jakož i organizační složka státu.“ Žalovaný a Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami (dále jen „úřad práce“) měli za to, že nikoli, neboť ode dne 4. 11. 2019, kdy zemřel jediný jednatel a společník žalobcova zaměstnavatele, pracovněprávní poměr mezi žalobcem jakožto zaměstnancem a jeho zaměstnavatel přestal vykazovat znaky závislé práce podle § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 2. Prvostupňovým rozhodnutím (rozhodnutí ze dne 1. 12. 2023, č. j. PZA-3019/2023-PE) úřad práce žalobci podle § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti, nepřiznal podporu v nezaměstnanosti. Žalobce podle úřadu práce v rozhodném období získal jen 3 dny důchodového pojištění (2. 11. 2019 až 4. 11. 2019), neboť jeho pracovní poměr trval jen do 4. 11. 2019, kdy zemřel jediný jednatel žalobcova zaměstnavatele. Společnost s jediným jednatelem, který zemřel, nemohla po jeho smrti reálně fungovat. Po smrti jednatele nemohla být žalobci jakožto zaměstnanci po dobu 2 let přidělována práce tak, jak zákoník práce předpokládá. Po tuto dobu ani zaměstnavatel nemohl dávat žalobci žádné pokyny a kontrolovat jím odvedenou práci. Úřad práce též považoval za nevěrohodná tvrzení o tom, že žalobcova mzda byla po dobu 2 let hrazena prostřednictvím směnky. To je v rozporu s § 141 zákoníku práce, který předpokládá, že mzda je placena nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu. I podle žalobcovy pracovní smlouvy byla mzda splatná do 15. dne následujícího měsíce. Žalobce ani neprokázal to, že směnka byla proplacena, přičemž majetková situace společnosti ve spojení s tvrzením, že její jednatel své majetkové poměry vypořádal již za svého života, nesvědčí o tom, že směnka mohla žalobci být proplacena. Tento způsob úhrady mzdy ani nijak nezohledňuje, že ze mzdy se provádějí srážky (např. daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnatelnosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění). Ty nebyly (a nemohly být) ze mzdy odvedeny. To přitom žalobce věděl, protože za jeho zaměstnavatele nemohl nikdo jednat a žalobce ani nemohl být v dobré víře, že je za něho hrazeno důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. 3. Úřadu práce v prvostupňovém rozhodnutí dále uvedl, že domy, jež měl žalobce v rámci pracovněprávního poměru rekonstruovat, jsou v žalobcově vlastnictví. Není proto zřejmý ekonomický důvod, proč byly rekonstruovány společností Hodman Works s.r.o. (dále jen „HW“), která zaplatila i za služby společnosti Hodman Tools s.r.o. (stavební dozor) [dále též jako „HT“ či „žalobcův zaměstnavatel“], které za ni v pracovněprávním poměru vykonával žalobce. Ve smlouvě o díle k rekonstrukci domů je navíc uvedeno, že žalobce je objednatelem a zhotovitelem je společnost HW, která se zavazuje provést dílo na svůj náklad. Jediná zakázka společnosti HW proto neměla (v rozporu s cílem podnikání – dosažení zisku) žádný ekonomický základ. Na zhotovování díla měly podíl osoby, které jsou též již po smrti. Navíc jeden z nich (M. J.) byl od roku 2019 až do své smrti v roce 2021 veden jako uchazeč o zaměstnání. Zesnulý jednatel společnosti byl žalobcův švagr a blízký přítel. Žalobce proto musel být s jeho majetkovou i zdravotní situací obeznámen. Nezanechal po sobě žádný majetek. Stejně tak majetková situace společností HW a HT nebyla uspokojivě zajištěna. 4. Žalovaný následně závěry úřadu práce podpořil. Podle napadeného rozhodnutí (ze dne 1. 3. 2024, č. j. MPSV-2024/25188-421/1) bylo prokázáno, že žalobce byl u společnosti HT zaměstnán (a získal tedy dobu důchodového pojištění) od 1. 7. 2018 do 4. 11. 2019. V následujícím období však za žalobce nebylo hrazeno důchodové pojištění. Bylo proto třeba se zabývat otázkou, zda byly splněny podmínky § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaný měl za to, že po smrti jediného jednatele a společníka žalobcova zaměstnavatele žalobce neprokázal, že získal dobu důchodového pojištění. Žalobcův zaměstnavatel po smrti jediného jednatele přestal být fakticky schopen právně jednat vůči třetím osobám (nový jednatel nebyl valnou hromadou zvolen ani nebyl ustanoven soudem na návrh osoby, která na tom měla právní zájem). Pracovněprávní poměr mezi žalobcem a jeho zaměstnavatel od 4. 11. 2019 ztratil jednu z jeho stran, jelikož nebyl nikdo, kdo by za zaměstnavatele fakticky jednal. Žalobcův pracovněprávní poměr nemohl být materiálně naplňován, neboť nikdo nemohl plnit úlohu zaměstnavatele (např. dávat žalobci pokyny). Žalobci nemohly být zadávány dílčí pokyny a nikdo nemohl kontrolovat jejich provedení, popřípadě ovlivnit výši žalobcovy odměny. Opačný závěr nelze dovozovat ani z důležitého sdělení ze dne 15. 10. 2019, v němž jednatel zaměstnavatele žalobci udělil pokyn, aby pracoval na projektu rekonstrukce domů v Ústí nad Labem po dobu 2 let. V pracovněprávním poměru nelze udělit takto dlouhý pokyn. Žalobce se ani nemohl v dobré víře domnívat, že za něho je důchodové pojištění odvedeno. Se zesnulým jednatelem svého zaměstnavatele se osobně znal a poměry zaměstnavatele po smrti jednatele mu byly známy. Sám po jednatelově smrti dlouho dobu hledal osobu oprávněnou za zaměstnavatele jednat a k výplatě mzdy mělo dojít zpětně prostřednictvím směnky. Žaloba a ostatní podání účastníků 5. Žalobce v žalobě uvedl, že řízení před správními orgány bylo zatíženo podstatnou vadou, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, musí správní orgán umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Správní orgány však nikdy žalobci nevytknuly, že skutečně nepracoval podle pokynů zemřelého jednatele svého zaměstnavatele. To se objevilo až v napadeném rozhodnutí a žalobce na tuto skutečnost nemohl reagovat. Měl za to, že předloženými fotografiemi prokázal splnění toho, že od jednatele zaměstnavatele dostal pokyn rekonstruovat domy v Ústí nad Labem a jednatelův pokyn splnil. Máli žalovaný za to, že neprokázal splnění jednatelových pokynů, je to i v rozporu s tím, jak se věci obvykle mají. Domy totiž byly zrekonstruovány a žalobci není vůbec zřejmé, kdo jiný by tak učinil. 6. Žalobce splnění podmínek § 39 odst. 1 písm. a) a § 41 odst. 1 zákona o zaměstnanosti prokázal předložením pracovní smlouvy a dvěma listinami prokazujícími ukončení jeho pracovního poměru ke dni 31. 10. 2021. Žádný jiný dokument žalobce nemá a nikdy neobdržel. Na tom nemůže nic změnit ani evidence Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) či sdělení likvidátora žalobcova zaměstnavatele. Pokud neexistuje žádná jiná písemná výpověď (§ 50 odst. 1 zákoníku práce), nemohl žalobcův pracovní poměr zaniknout žádným jiným způsobem. Žalobci též byla vyplácena mzda, protože v jeho prospěch byla vystavena (převedena) směnka. Jelikož žalobce obdržel odměnu, mohl pracovat. Pracovat mohl, protože žalobcova rodina vynaložila peníze na rekonstrukci domů. Pokud tedy žalovaný v rámci své argumentace navrhoval, aby žalobce ke dni 4. 11. 2019 podat výpověď, nedávalo by to smysl. Žalobcova rodina by totiž přišla o investované peníze, domy by nebyly opraveny a žalobce by neobdržel žádnou mzdu. Žalobce tedy nečinil nic jiného, než využil vynaložené peníze k účelu, k němuž byly určeny, čímž se současně opravilo to, co opraveno být mělo. Zároveň s tímto žalobce v souladu s doporučeními soudů a notářů usiloval, aby jeho zaměstnavatel měl osobu oprávněnou za něj jednat. Nadto, není vůbec zřejmé, z jakého důvodu měl žalobcův pracovní poměr skončit ke dni 4. 11. 2019, neboť do listopadu 2020 za zaměstnavatele mohl jednat H. V. (zesnulým jednatelem pověřená osoba). Ten až do své smrti v listopadu 2020 jednatele zastupoval, s žalobcem spolupracoval a kontroloval jej. 7. Žalobce se pokyny zesnulého jednatele řídil i po jeho smrti. I v případech, kdy zaměstnavatel čerpá 14denní dovolenou, neznamená to, že by se zaměstnanec