Krajský soud v Praze 37 A 74/2025 – Ochrana krajinného rázu a přírodní park

Soud se v projednávané věci zabýval bezmála 400stránkovým návrhem na zrušení aktualizace zásad územního rozvoje, která vymezila koridory pro vysokorychlostní železniční trať. Soud vyhodnotil jako důvodný návrhový bod týkající se nedostatečného vyhodnocení vlivu na nádrž Vrchlice, neboť vyhodnocení tohoto vlivu nebylo podloženo žádným odborným podkladem, ačkoli i dotčený orgán (Ministerstvo zemědělství) a jiné odborné subjekty [např. Povodí Labe, státní podnik (dále jen „Povodí Labe“)] poukazovaly na odbornou nedostatečnost podkladů odpůrce. Dále soud shledal důvodným návrhový bod navrhovatele g), který odpůrci vytýkal nepřezkoumatelnost rozhodnutí o jeho námitce, že z návrhu napadeného OOP nebylo možné zjistit, zda je v mezích koridoru i jím preferovaná varianta a odpůrce na tuto námitku věcně nijak nezareagoval, čímž mu znemožnil uplatnit argumentaci ve prospěch konkrétní varianty koridoru. Ostatní návrhové body, přestože jsou všechny strukturovány obdobně, soud důvodné neshledal. Soud poukazuje na to, že zejména v případě posouzení dopadů koridoru VRT na nádrž Vrchlice je skutkový stav oproti jiným návrhovým okruhům odlišný, neboť jsou námitky navrhovatelů ve správním spise podpořeny i konkrétními odbornými stanovisky (Ministerstva zemědělství či Povodí Labe) a nejsou tak založeny na zpravidla zcela obecných konstatováních. Ve zbývajícím posouzení návrhu tak soud dospěl k závěru, že vymezení koridorů, vyhodnocení vlivů a odůvodnění jejich přijetí odpovídá povaze aktualizace zásad územního rozvoje. Ostatní námitky a požadavky navrhovatelů zjednodušeně řečeno svojí podrobností přesahují měřítko zásad územního rozvoje. Odpůrce nepochybil, pokud v ostatních částech předmět jejich řešení slovy navrhovatelů „odsunul“ do navazujících povolovacích procesů, neboť tomu odpovídá povaha vymezených koridorů.

Povaha aktualizace zásad územního rozvoje a obecná východiska soudního přezkumu 13

Formálně-procesní námitky navrhovatelů 14

Posouzení vlivu koridorů na životní prostředí z obecného hlediska 29

Vyhodnocení dopadů koridorů VRT na jednotlivé složky životního prostředí 50

Koridory VRT obstojí z hlediska testu proporcionality 105

Navrhovatelé se společným návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) domáhali zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 9 Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, vydané usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje z 9. 9. 2024, č. 040-36/2024/ZK (dále „napadené OOP“ nebo „AZÚR“; v dokumentaci odpůrce také „9. AZÚR SK“). Současně navrhli, aby soud odpůrci uložil bezodkladně upravit úplné znění Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (dále „ZÚR“ nebo „ZÚR SK“) podle tohoto rozsudku.

Napadeným OOP odpůrce zjednodušeně řečeno v ZÚR vymezil jako veřejně prospěšné stavby koridor D216 pro vysokorychlostní železniční trať (VRT) Praha – Brno v úseku Poříčany – hranice Středočeského kraje a koridor D217 pro vysokorychlostní železniční trať Praha – Hradec Králové/Pardubice – Wrocław v úseku VRT (spojka) – Nymburk. Zároveň ze ZÚR vypustil územní rezervu koridoru pro VRT Praha – Brno v úseku Poříčany – hranice Středočeského kraje.

Návrh je velmi obsáhlý. Čítá bezmála 400 stran textu (1 609 číslovaných odstavců). Zástupci navrhovatelů přitom i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v jiných věcech opakovaně vytkl přístup k formulaci návrhů/kasačních stížností a dokonce si do budoucna vyhradil možnost autory podobných kasačních stížností vyzvat, aby „kasační stížnost zkrátili a odstranili nadbytečnosti a opakování, a to vše proto, aby kasační stížnost nabyla podoby, jaká se od kvalifikovaného advokátního zastoupení dá v normálním případě očekávat (srov. např. rozsudek ze dne 15. 3. 2023, č. j. 10 As 92/2022-86). Řada tvrzení a námitek je navíc velmi obecná. Současně se celým textem prolíná a bezúčelně opakuje. Při řádné redakci mohly být podstatné argumenty navrhovatelů shrnuty na významně menším prostoru. Návrh je sice strukturován a členěn na části, avšak tato „struktura“ je jen zdánlivá a orientaci v návrhu příliš nepomáhá. Je to dáno především repetitivním stylem a prolínáním jednotlivých (většinou obecných) argumentů napříč návrhem. Zjednodušeně řečeno, zvítězila kvantita nad kvalitou.

Zvolený styl obhajoby práv navrhovatelů vede ve svém důsledku k rozmělnění argumentace a zastření podstatných problémů. Používá-li zástupce navrhovatelů pro všechny tematicky srovnatelné části prakticky totožné formulace, pouze stěží tím může upozornit na případný relevantní a skutečný zásah do veřejných subjektivních práv navrhovatelů. Samoúčelným opakováním různých argumentů v téměř nahodilých souvislostech se z použitých vět stávají floskule, čímž sám zástupce značně ztěžuje možnost soudu rozpoznat skutečný a vážný zásah do práv navrhovatelů. Soud musel v důsledku zvolené strategie zástupce navrhovatelů neustále vyvažovat, aby nepřekročil hranici nestranného rozhodce sporu a nedomýšlel za navrhovatele argumentaci tam, kde žádnou přiléhavou a individualizovanou argumentaci nevznesli. Takovým postupem by totiž porušil zásadu nestrannosti, jíž se podrobněji věnoval NSS v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS. Soud se snažil s maximálním úsilím nahlížet na předestřenou argumentaci jako na individuální, byť je v mnoha částech zřejmé, že se jedná pouze o opakování (obecných) závěrů soudů vyslovených v souvislosti s územním plánováním. Zástupce navrhovatelů postupoval tak, že závěry soudů o jakémkoli pochybení vztahujícím se k územnímu plánování vztáhl na napadené OOP, aniž by to bylo v mnoha případech jakkoli přiléhavé, nebo aniž by doplnil konkrétní skutkové okolnosti.

Soud proto na tomto místě uvádí pouze hlavní argumentační okruhy (jen obsah návrhu totiž čítá 4 strany), které z návrhu plynou (některé v sobě zahrnují vícero dílčích námitek): - Absence územního rozvojového plánu - Nepořízení územní studie - Nerespektování Politiky územního rozvoje (dále „PÚR“) - Předmětem pořízení AZÚR nebyly varianty řešení - Neprovedení opakovaného veřejného projednání - Nedostatky odůvodnění a podkladů AZÚR - Vady Studie proveditelnosti vysokorychlostní trati, Praha – Brno – Břeclav, SUDOP PRAHA a.s., SUDOP EU a.s., 12/2020 (dále též „Studie proveditelnosti“ nebo „Studie“] - Nemožnost nahradit odůvodnění AZÚR a zákonné podklady Studií proveditelnosti - Nezohlednění a řádné nevypořádání stanovisek dotčených orgánů - Zavádějící zařazení VRT do sítě TEN-T - Neprojednání nového terminálu Bečváry – Kořenice - Nedostatečné vyhodnocení vlivů na životní prostředí - Absence posouzení dopadů VRT na celou republiku; absence řešení v nadmístních souvislostech - Nesouhlas s vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj území (dále jen „VVURÚ“) a hodnocením SEA - Nedostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů - Nedostatečně řešené vlivy hluku a vibrací; absence hodnocení dopadu na zemědělský půdní fond (dále jen „ZPF“), pozemky určené k plnění funkcí lesa (dále jen „PUPFL“), vodní toky, plochy a podzemní vody, hmotný majetek, krajinný ráz, fragmentaci a prostupnost krajiny - Nedostatečná identifikace, vyhodnocení, zdůvodnění a kompenzace střetů na území jednotlivých navrhovatelů - Nezohlednění Společného stanoviska členských organizací Zeleného kruhu (asociace ekologických organizací) k přípravě a výstavbě VRT ze dne 7. 2. 2024 (dále „stanovisko Zeleného kruhu“) - Absence kompenzací, ochranných opatření a ochrany území obcí - Neoprávněný odsun řešení do navazujících povolovacích procesů - Koridory VRT nejsou proporcionální - Neprovedení testu proporcionality; nezdůvodnění převahy zájmu na realizaci VRT - Vadný způsob vypořádání námitek navrhovatelů

Nicméně výše uvedeným členěním se soud při posouzení věci nakonec striktně neřídil. Z obsahu návrhu je totiž zjevné, že stěžejními námitkami navrhovatelů jsou nemožnost jejich participace na výběru trasy koridorů VRT, nesouhlas s vybranou variantou a zejména nedostatečné vyhodnocení vlivů VRT na životní prostředí a s tím spojená námitka odsunu řešení dopadů do navazujících procesů. Tyto se prolínají celým návrhem a objevují se téměř v každém dílčím argumentačním okruhu. Proto soud tyto okruhy v závislosti na jejich podrobnost vypořádá přednostně a nejpodrobněji. Ostatní námitky pak i s ohledem na míru obecnosti argumentace navrhovatelů soud vypořádá též pouze obecně.

Odpůrce s návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Námitky, které navrhovatelé uplatnili v průběhu pořizování AZÚR, vypořádal podle svého přesvědčení řádně a dostatečně. K některým nemohl přihlédnout pro jejich opožděnost. Při pořizování AZÚR nepostupoval v rozporu s PÚR. Nemusel pořídit územní studii. Neměl povinnost zpracovat varianty řešení, neboť je prověřila Studie proveditelnosti, která je podkladem AZÚR. Vlivy na životní prostředí vyhodnotil dostatečně s ohledem na povahu koridorů a zásad územního rozvoje.

Navrhovatelé v replice ze dne 20. 11. 2025 předně odkázali na svůj návrh, následně rozvinuli návrhové body týkající se včasnosti některých uplatněných námitek, (ne)zohlednění havárie plynovodu v Paběnicích, povinnosti variantního zpracování VRT, použitelnosti podkladů pro zpracování návrhu AZÚR, nedostatečného zpracování VVURÚ a SEA, dotčení nádrže Vrchlice, nevypořádání stanovisek dotčených orgánů. Navrhovatelé poukázali na to, že odpůrce ve svém vyjádření odkazoval na nesprávné znění PÚR, což je podle navrhovatelů zásadní, neboť v jím použité variantě PÚR argumentuje zněním odst. 83d.

Podáním ze dne 12. 12. 2025 navrhovatelé doplnili návrh v bodech A.3, A.5, A.29 a E.5 o skutečnosti a návrhy důkazů, které nemohli uplatnit dříve. Doplněná argumentace se týkala vývoje vyšetřování havárie plynovodu. Navrhovatelé předložili soudu rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 13. 10. 2025, č. j. 06164-14/2025-ERU, kterým chtěli prokázat skutečnost, že společnost SUDOP PRAHA a.s. byla shledána vinnou z přestupku při provádění přípravných prací pro stavbu „RS 1 VRT Poříčany – Světlá nad Sázavou“ podle zadání Správy železnic. Navrhovatelé poukazovali na to, že se chybně spoléhala na podklady Správy železnic. Navrhovatelé mají za to, že lze důvodně pochybovat o věcné správnosti a aktuálnosti všech podkladů AZÚR.

Odpůrce v duplice k replice navrhovatelů ze dne 15. 12. 2025 zdůraznil zásadu zdrženlivosti při soudním přezkumu opatření obecné povahy. Dále uvedl, že navrhovatelé přehlíží víceúrovňový systém územního plánování a přenáší požadavky typické pro územní řízení či dokumentaci EIA na úroveň ZÚR. Odpůrce setrval na názoru, že je napadené AZÚR dostatečně odůvodněna a že není v rozporu s nadřazenou dokumentací PÚR. Odpůrce také uvedl, že odhad záboru ZPF a PUPFL nebyl proveden nahodile, ale vycházel z kvalifikovaného odborného odhadu zpracovaného v rámci odůvodnění aktualizace, zejména na základě Studie proveditelnosti.

V podání ze dne 9. 2. 2026 argumentovali navrhovatelé s odpůrcem zejména ve vztahu k obecným otázkám – principům soudního přezkumu opatření obecné povahy. Dále opakovaně kritizovali postup odpůrce, že řešení nastolených problémů nezákonně přesunul do navazujících řízení, čímž zasahuje do práv obcí na samosprávu. Navrhovatelé mají za to, že se VRT materiálně obhajuje obtížně, proto vypořádal odpůrce jejich námitky toliko procesně – odkazem na navazující řízení. Navrhovatelé také poukázali na to, že odpůrce nezákonně vynechává územní rozvojový plán. Odpůrci také vytkli, že selektivně reagoval na námitky týkající se (ne)vypořádání některých stanovisek dotčených orgánů. Nakonec požadovali, aby soud provedl dokazování odst. 80 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2025, č. j. 51 A 69/2025-75, ve kterém se měl vyjadřovat k zjištěnému záboru ZPF v souvislosti s VRT.

Podáním ze dne 10. 2. 2026 pak doplnili své předchozí podání o podrobnější argumentaci týkající se nesprávného odhadu odpůrce ohledně záboru ZPF a navrhli k důkazu část dokumentace EIA zveřejněnou v rámci oznámení MŽP ze dne 3. 9. 2025 o zahájení zjišťovacího řízení k záměru „RS 1 VRT Praha – Běchovice – Poříčany – Světlá nad Sázavou“. Podle navrhovatelů tím mělo být prokázáno, že reálně dojde při realizaci VRT ke 4,5násobně vyššímu záboru půdy, než s čím počítala AZÚR.

Při jednání konaném dne 12. 2. 2026 setrvali účastníci na svých procesních návrzích. Zástupce navrhovatelů zejména zdůraznil, že jsou navrhovatelé samosprávné obce a nebylo jim věnováno dostatek pozornosti, přitom se snažily ve svých námitkách upozornit na vše, co podle jejich názoru mělo být v AZÚR zpracováno. Podrobněji pak upozornil na podhodnocení záboru ZPF, absenci variantního řešení, územní studie i územního rozvojového plánu. Podle zástupce navrhovatelů není možné do ZÚR jen vyznačit koridor VRT, aniž by byl zapracován do širšího kontextu. Nakonec znovu zdůraznil, že byly nedostatečně vypořádány i veškeré podrobné námitky navrhovatelů.

Zástupkyně odpůrce odkázala na písemné vyhotovení veškerých podání, zdůraznila, že odpůrce považuje AZÚR za přezkoumatelné a dostatečně odůvodněné. Nakonec odkázala na závěry zdejšího soud uvedené v rozsudku ze dne 4. 12. 2025, č. j. 51 A 69/2025-75, kterým zamítl návrh na zrušení AZÚR.

Během jednání vyzval soud zástupce navrhovatelů, aby vysvětlil, jakým způsobem je navrhovatel a) dotčen nedostatečným vypořádáním návrhového bodu spojeného s nádrží Vrchlice. Soud poukázal na to, že je ze správního spisu patrné, že jsou nádrží Vrchlice zásobovány obce v celém Kutnohorsku, dále části Čáslavska a Kolínska, ovšem navrhovatel a) spadá do okresu Nymburk, který není s nádrží Vrchlice funkčně spojen a dotčení ohrožení zdroje pitné vody proto pro něj není přiléhavé. Navrhovatel a) přitom v návrhu žádné jiné konkrétní tvrzení neuvedl. Zástupce navrhovatele a) uvedl, že navrhovatel a) s tímto návrhovým bodem tedy žádné tvrzení o dotčení na svých právech nespojuje.

Soud také ještě zástupce navrhovatelů vyzval, aby upřesnil návrhový bod uvedený v odstavci 1458, ve kterém navrhovatel f) tvrdil, že v okolí potoka Švadlenka přímo na trase VRT a v její těsné blízkosti se nacházejí četné studánky a malá umělá vodní nádrž ve vlastnictví obce (p. č. 514/1 v k. ú. Vidice u Kutné Hory), které by byly realizací VRT zlikvidovány, což nebylo v AZÚR zohledněno. Soud upozornil zástupce navrhovatelů na to, že p. č. 514/1 v k. ú. Vidice u Kutné Hory neexistuje, a ani po promítnutí katastrálního území obce Vidice nebyla soudu patrná žádná vodní plocha, o které by se mohl domnívat, že ji měl navrhovatel f) na mysli. Soud promítl při jednání náhled na webový portál mapy.com a vyzval zástupce navrhovatelů, aby označil, kde se má tvrzená vodní nádrž nacházet. Zástupce navrhovatelů uvedl, že jde pravděpodobně o nádrž, na kterou navazuje potok Švadlenka. Soud zaznamenal, že jde o p. č. 1332 v k. ú. Vidice u Kutné Hory a k důkazu sdělil obsah výpisu z katastru nemovitostí k p. č. 1332 v k. ú. Vidice u Kutné Hory (č. l. 51 samostatné složky v soudním spise pro dokazování).

Soud provedl při jednání dokazování vybranými částmi Studie proveditelnosti (celá Studie proveditelnosti je založena na CD v soudním spise): - A.1 Souhrnná část a vyhodnocení; soud blíže odkázal na str. 28, 33, 34, 43-50, - A.2.1. Návrhová část – obecně; soud blíže odkázal na str. 24, 71, 79 , - A.2.6.1 Posouzení vlivů na složky životního prostředí; soud blíže odkázal na str. 28-31, 102–108, - A.5 Dílčí souhrnná zpráva 09/2019, část 5 (Posouzení vlivů na složky životního prostředí) Páté dílčí plnění 09/2019; soud blíže odkázal na str. 72, 119–120 , - Oznámení koncepce dle přílohy č. 7 zákona č. 100/2001 Sb.; soud odkázal na obecný celkový obsah informací dokumentu, - výkres B.1.1 Přehledné situace projektových variant I. etapy, - výkres B.4.1.9 Situace projektových variant II. etapy

Dále provedl soud dokazování následujícími listinami: - Schvalovací/posuzovací protokol Správy železniční dopravní cesty č. j. 151879/2021-SŽ-GŘ-O21, soud blíže odkázal na str. 2, (č. l. 1-15 samostatné složky v soudním spise pro dokazování), - Zápis z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům infrastruktury železnic ze dne 25. 1. 2022; soud blíže odkázal na str. 8 a 10, (jedná se o důkazní návrh navrhovatelů – příloha č. 27 návrhu, založeno na č. l. 16-32 samostatné složky v soudním spise pro dokazování), - Metodickým doporučením pro vyhodnocení vlivů PÚR ČR a ZÚR na životní prostředí; soud blíže odkázal na str. 34 a přílohu č. 4 část 4.9 Téma I. Kulturní, architektonické a archeologické dědictví, hmotné statky (jedná se o důkazní návrh navrhovatelů – příloha č. 33 návrhu, založeno na č. l. 33-34 samostatné složky pro dokazování), - zobrazením veškerých katastrálních území tvořících povodí vodárenské nádrže Vrchlice (jedná se o dokument vyhotovený Povodím Labe k výzvě soudu; č. l. 317 soudního spisu), - tabulku obsahující soupis území (katastrální území všech obcí), která tvoří povodí nádrže Vrchlice, (jedná se o dokument vyhotovený Povodím Labe k výzvě soudu; č. l. 318 soudního spisu), - zachycující porovnání alternativní trasy VRT obce Košice, (jedná se o dokument vyhotovený odpůrcem k výzvě soudu; č. l. 297 soudního spisu), - porovnání varianty VRT a odpovědi odpůrce (dokument vyhotovený soudem; č. l. 47 samostatné složky pro dokazování). - dokumentace EIA zveřejněna v rámci oznámení MŽP ze dne 3. 9. 2025, konkrétně str. 360, 749 a 764 (jedná se o důkazní návrh navrhovatelů přiložený k doplnění dupliky; č. l. 330332 soudního spisu)

Soud prováděl dokazování i částí PÚR (PÚR dokumentace je uložena v soudním spise na samostatném CD), konkrétně následujícími částmi: - Politika územního rozvoje České republiky (úplné znění závazné od 1. 3. 2024) (soud přečetl celý čl. 83d, vytištěn a založen na č. l. 49 samostatné složky pro dokazování) - Příloha A k Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území (soud poukázal podrobněji na str. 126 až 195, příslušné strany soud netiskl, jsou dostupné z CD)

Soud dokazoval i snímky obrazovky z portálu mapy.com, na kterých zobrazoval následující obce, potok a rybník: - Miletice (č. l. 35 samostatné složky pro dokazování) - Nepoměřice (č. l. 36 samostatné složky pro dokazování) - Bedřichov (č. l. 37 samostatné složky pro dokazování) - Lány jako součást Červených Janovic (č. l. 42 samostatné složky pro dokazování) - Milotický potok (č. l. 44 samostatné složky pro dokazování) - Rybník Podskalák (č. l. 45 samostatné složky pro dokazování)

Dále provedl soud k důkazu i výpisy z katastru nemovitostí: - k pozemku p. č. st. 86 v k. ú Korotice, na němž se nachází nemovitost č. p. 27 (č. l. 38 samostatné složky pro dokazování) - k pozemku p. č. st. 87 v k. ú Korotice (č. l. 39 samostatné složky pro dokazování) - k o pozemku p. č. st. 93 v k. ú Korotice (č. l. 40 samostatné složky pro dokazování) - k pozemku p. č. st. 94 v k. ú Korotice (č. l. 41 samostatné složky pro dokazování) - k pozemku p. č. 1332 v k. ú. Vidice (č. l. 51 samostatné složky pro dokazování)

Jako důkaz provedl soud i snímky obrazovky z následujících webových stránek: - obce Vidice https://www.obecvidice.cz/(pořízen dne 7. 2. 2026, založen na č. l. 43 samostatné složky pro dokazování), - https://stredocesky.dppcr.cz/web_2112/index.html?d_mapy.htm zachycující povodňový plán ORP Kutná Hora (pořízen dne 7. 2. 2026, založen na č. l. 46 samostatné složky pro dokazování) - https://sgi-nahlizenidokn.cuzk.gov.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&MarWindowName=Marushka&MarQueryId=6D2BCEB5&MarQParam0=774278&MarQParamCount=1, zobrazení katastru nemovitostí zachycující katastrální území Úmonín (pořízen dne 27. 1. 2026, založen na č. l. 48 samostatné složky pro dokazování), - https://portal.cenia.cz/eiasea/detail/EIA_MZP534?lang=cs, Informační systém EIA, informace o záměru RS 1 VRT Praha-Běchovice-Poříčany-Světlá nad Sázavou (pořízen 11. 2. 2026, založen na č. l. 50 samostatné složky pro dokazování)

Soud provedl dokazování i prokliknutím webových stránek odpůrce: https://stredoceskykraj.cz/web/odbor-uzemni-planovani-a-krajsky-stavebni-rad/9.-aktualizace-zasad-uzemniho-rozvoje, které v návrhu (4. poznámka pod čarou spojena s odst. 943 návrhu) uvedli navrhovatelé k tvrzení, že dokumentace AZÚR není dostupná. Současně provedl dokazování i náhledem na webové stránky odpůrce https://stredoceskykraj.cz/web/urad/ a proklikáním následujících dlaždic: Hlavní témata -> Územní plánování a povolování staveb -> na úrovni kraje -> následuje rozcestník na úplné znění nebo dílčí aktualizace ZÚR a poté následuje obsah s konkrétní dokumentací.

Soud neprováděl dokazování listinami navrženými navrhovateli označenými v návrhu jako přílohy č. 01-19, 23, 30, 43-46, neboť jsou součástí správního spisu a správním spisem soud dokazování neprovádí.

Dále soud neprováděl dokazování listinami označenými v návrhu jako přílohy č. 20, 21, 22, 25, 26, 31, 32a, 32b, 35-38, a listinami označenými v doplnění návrhu a repliky ze dne 12. 12. 2025 jako přílohy č. 01 a 02, neboť převážně obsahují skutková tvrzení, která není třeba prokazovat, neboť nejsou pro posouzení věci podstatná.

Soud neprováděl dokazování ani listinami, které navrhovatelé v návrhu označili jako přílohy č. 28, 29, 34, 36, 37, 38, neboť s nimi navrhovatelé nespojovali konkrétní skutková tvrzení relevantní pro věc.

Soud neprováděl dokazování ani listinami označenými navrhovateli jako příloha č. 39-42, neboť nijak nesouvisí s předmětem řízení.

Navrhovatelé předkládali i kompletní dokumentaci PÚR ve více variantách účinnosti. Soud vyhodnotil jako potřebné pouze některé části, které k důkazu provedl (srov. výše). Zbývající časti nejsou pro posouzení věci jakkoli relevantní (navrhovatelé jiné konkrétní části, kterými by se měl soud zabývat, neoznačili).

Podrobněji k jednotlivým důkazním návrhům soud uvádí, že s přílohou č. 20 Přípis Kraje Vysočina ze dne 14. 2. 2022, č. j. KUJI 13210/2022, OÚP 63/2022–2, navrhovatelé spojují tvrzení, která jsou mimoběžná s podstatou řízení. Odkazují na skutečnosti, které nejsou způsobilé vypovídat o aktuálnosti Studie proveditelnosti (tvrzení, že Studie proveditelnosti není územní studie, není třeba prokazovat, též není třeba prokazovat, zda byla Studie proveditelnosti uveřejněna). Tvrzení navrhovatelů tvoří spíše vlastní hodnocení zákonnosti Studie proveditelnosti, nikoli skutková tvrzení. Pro posouzení věci také není podstatné prokazovat, zda byla varianta trasy koordinována s Krajem Vysočina. Návrh nepodává Kraj Vysočina, jehož by se nekoordinace mohla dotýkat a navrhovatelé netvrdí, jaký vliv by případná nekoordinace měla do jejich veřejných subjektivních práv. Tento důkazní návrh označili v bodech 116, 137, 208, 151 a 578 návrhu.

Přílohou č. 21 Přípis Správy železnic ze dne 10. 1. 2023, zn. 1571/2022-SŽ-GŘ-O25, chtěli navrhovatelé prokázat, jak Správa železnic hodnotila podklad Studie proveditelnosti, resp. že se vyjádřila, že se nejedná o zákonem předpokládaný podklad. Pro věc není relevantní, jak Správa železnic tento podklad hodnotila. Dále s tímto důkazem spojovali tvrzení o neplnění informační povinnosti Správou železnic ve vztahu k navrhovatelům, což není relevantní pro věc. Předmětem přezkumu není poskytování informací (rozhodnutí o neposkytnutí informace). Opakovaně byl tento důkazní návrh spojován s tvrzením, že Správa železnic potvrdila, že po 24. 1. 2022 nebyla Studie proveditelnosti aktualizována, což nepovažuje soud za podstatné dokazovat. Samo o sobě to nesvědčí o případné neaktuálnosti Studie proveditelnosti (srov. odůvodnění rozsudku níže). Tento důkazní návrh označili v bodech 117, 137, 138, 208, 223, 241.

S přílohou č. 22 – Přípis Správy železnic ze dne 25. 1. 2022, zn. 7542/2022-SŽ-GŘ-O25, spojují navrhovatelé opět tvrzení týkající se neposkytování informací Správou železnic. Soud v tomto řízení nepřezkoumává poskytování informací podle informačního zákona. Také není pro věc relevantní názor navrhovatelů, zda Studie proveditelnosti odpovídá svou podrobností územnímu rozvojovému plánu nebo jinému dokumentu (nejde o skutkové tvrzení ale vlastní hodnocení podkladu navrhovateli). Soud vyhodnotil (srov. odůvodnění rozsudku níže), že jde o zákonný, byť nikoli zákonem předpokládaný (tj. v zákoně výslovně uvedený nebo povinný), podklad. Pro věc také není podstatné prokazovat, zda bylo prověřováno, že mají všechny obce v trase koridoru VRT platný a účinný územní plán (srov. opět odůvodnění níže). Tento důkazní návrh označili v bodech 143, 209, 211, 546.

S přílohou č. 25 Přípis Správy železnic ze dne 2. 1. 2024, zn. 90066/2023-SŽ-GŘ-O25, opakovaně spojovali tvrzení, že Správa železnic potvrdila, že po 25. 1. 2022 již nebyla Studie proveditelnosti aktualizována. Toto tvrzení nevypovídá nic o případných konkrétních obsahových nedostatcích Studie proveditelnosti. Pro věc není důkaz potřebný, jelikož má obsahovat (pouze) potvrzení data, ke kterému byla Studie proveditelnosti vydána. Navrhovatelé netvrdí, že obsahuje informace, které mají skutečnosti zpracované ve Studii proveditelnosti zpochybnit. Tento důkazní návrh označili v bodech 212, 241 a 561.

S přílohou č. 26 Přípis Ministerstva dopravy ze dne 5. 1. 2024, č. j. MD-42884/2023-072/5, spojovali opět tvrzení, že Správa železnic potvrdila, že po 25. 1. 2022 již nebyla Studie proveditelnosti aktualizována. Toto tvrzení nevypovídá nic o konkrétních obsahových nedostatcích Studie proveditelnosti. Pro posouzení návrhu není potřebné důkaz provádět. Tento důkazní návrh označili v bodech 212, 243.

S přílohou č. 28 Stanovisko SNCF ze dne 20. 1. 2021 navrhovatelé spojovali obecnou námitku, že nebylo stanovisko zohledněno, ale neuvedli konkrétní tvrzení, jaké skutečnosti měly být ze stanoviska zohledněny, resp. v čem je AZÚR v rozporu. Námitka je tak formulována jako prostá negace (nezohlednění stanoviska). Tento důkazní návrh označili v bodech 222, 225, 298. S přílohou č. 29 Stanovisko A. M. ze dne 30. 3. 2021 navrhovatelé opět nespojili konkrétní tvrzení, jaké skutečnosti měly být zohledněny. Tento důkazní návrh označili v bodech 222, 225, 298.

S přílohou č. 31 Zvláštní zpráva Evropského účetního dvora k evropské vysokorychlostní železniční síti spojovali navrhovatelé tvrzení o neefektivnosti VRT. Pro věc je to nepodstatné. Soud nemůže hodnotit efektivnost projektu (obecně). Není s tím spojeno tvrzení, ze kterého by vyplývala zjevná excesivnost záměru. Případně s tímto důkazním návrhem spojovali tvrzení, u kterých není zřejmé, jaký vliv by měla mít na zákonnost (např. tvrdili, že AZÚR neobsahuje reálnou strategii, jak se prostřednictvím VRT dosáhne uvolnění současných železničních koridorů pro nákladní železniční dopravu). Tento důkazní návrh označili v bodech 249, 288, 298.

S přílohou č. 32a Náhled webu Správy železnic s aktuální variantou trasy úseku VRT Praha-Brno ve verzi ke dni 21. 8. 2024 spojovali navrhovatelé tvrzení týkající se zpracování dalších návrhů/projektů Správou železnic, které nebyly podle navrhovatelů zohledněny v AZÚR/Studii proveditelnosti. Pro věc je ovšem relevantní toliko skutkový stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nikoli další budoucí projekty/úpravy. Tento důkazní návrh označili v bodech 119, 214, 260, 273, 933. Zcela totožné platí pro důkazní návrh označený jako příloha č. 32b Náhled webu Správy železnic s aktuální variantou trasy úseku VRT Praha-Brno ve verzi ke dni 21. 8. 2024. Uveden je v totožných návrhových bodech jako důkazní návrh označený v příloze č. 32a.

S přílohou č. 34 Metodické doporučení pro posuzování vlivů obecných koncepcí na životní prostředí nespojují navrhovatelé konkrétní tvrzení. Navrhovatelé metodiku pouze citují. Nebyl rozporován její obsah. Vlastní obsah metodiky není pro posouzení AZÚR podstatný (srov. odůvodnění níže). Tento důkazní návrh označili v bodě 389.

S přílohou č. 35 Oznámení Správy železnic o GTP na parc. č. 1415 k. ú. Paběnice spojují tvrzení týkající se provádění geologického průzkumu a navrtání plynovodu, v důsledku čehož došlo k havárii na plynovodu. Tato skutečnost není nijak relevantní pro posouzení ZÚR (pro vymezení funkčních ploch). Navrhovatelé neuváděli skutečnosti, které by svědčili o tom, že by v důsledku havárie plynovodu došlo k takové destrukci území, která by měla za následek nerealizovatelnost VRT. Tvrdili toliko nezohlednění výsledků vyšetřování, tj. nezohlednění deliktní odpovědnosti, což není jakkoli relevantní pro úvahy o vymezení funkčního využití území. Tento důkazní návrh označili v bodě 920. S přílohou č. 36 Přípis PČR ze dne 24. 4. 2024, č. j. KRPS-75784-35/TČ-2024-010571-MP, spojili s totožnou argumentací jako důkazní návrh označený příloha č. 35 – nedostatečné zohlednění havárie plynovodu, není s tím spojena jiná konkrétní argumentace (důkazní návrh je pouze označen v „balíku“ důkazních návrhů pod bodem 932 návrhu). Pro posouzení věci nejsou výsledky vyšetřování podstatné. Pro přílohu č. 37 Přípis PČR ze dne 7. 3. 2025, č. j. KRPS-56415-3/ČJ-2025-0100AP-106, platí zcela totožné, jako pro přílohu č. 36, (v žádném návrhovém bodě není uvedeno samostatné skutkové tvrzení). S přílohou č. 39 Rozhodnutí Správy železnic ze dne 30.6.2025, zn. 46522/2025-SŽ-GŘ-O25, opět spojili tvrzení nedostatečného zohlednění střetu s plynovodem. Platí totožné vyhodnocení, jako pro důkazní návrhy vypořádané výše v tomto odstavci. (Návrh důkazu je zmíněn v bodě 920 návrhu a dále je uveden v „balíku“ důkazních návrhů bod bodem 932).

S přílohou č. 39 Rozhodnutí Správy železnic ze dne 30.6.2025, zn. 46522/2025-SŽ-GŘ-O25, spojili tvrzení týkající se poskytování informací Správou železnic, což ovšem není předmětem přezkumu tohoto soudního řízení. Tento důkazní návrh označili v bodě 945, a opět je i součástí „balíku“ návrhů důkazů bez konkrétních skutkových tvrzení v bodě 947. Pro přílohou č. 41 Rozhodnutí Správy železnic ze dne 4. 4. 2025, zn. 21224/2025-SŽ-GŘ-O25, a přílohu č. 40 Odvolání obcí proti rozhodnutí Správy železnic ze dne 30. 6. 2025, zn. 46522/2025-SŽ-GŘ-O25, platí totožné jako pro důkaz označený příloha č. 39.

S přílohou č. 42 Odpověď hejtmana Středočeského kraje ze dne 11. 6. 2025 spojili navrhovatelé tvrzení týkající se ne/vypracování územní studie, což není podstatné pro přezkum zákonnosti AZÚR (srov. odůvodnění rozsudku níže). Tento důkazní návrh označili v bodech 309 a 946.

S přílohou č. 01 Kopie rozhodnutí ERÚ ze dne 13. 10. 2025, sp. zn. OSR-06164/2025-ERU, č. j. 06164-14/2025-ERU, a s přílohou č. 02 Přípis ERÚ ze dne 3. 12. 2025, č. j. 11519-3/2025-ERU, které tvořily doplnění návrhu a repliky ze dne 12. 12. 2025, spojovali navrhovatelé tvrzení týkající se vyšetřování případných přestupků při havárii plynovodu. Pro posouzení zákonnosti AZÚR není šetření deliktní odpovědnosti havárie plynovodu jakkoli podstatné.

Soud ověřil, že jsou splněny všechny podmínky pro věcný přezkum napadeného OOP. Podmínka existence opatření obecné povahy je splněna, neboť právě v této formě byla AZÚR vydána. Soud též ověřil, že byl návrh podán v zákonné roční lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s. [napadené OOP nabylo účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky (11. 11. 2024) oznamující jeho vydání, tj. dne 26. 11. 2024, přičemž návrh byl podán dne 9. 9. 2025]. Navrhovatelé, jako obce, disponují aktivní legitimací k podání návrhu, neboť se jejich území nachází ve Středočeském kraji v blízkosti vymezených koridorů (zejména koridoru D216). I samotné AZÚR pracují s tím, že navrhovatelé mohou být koridory a případnými vlivy VRT dotčeni (viz např. soupis obcí, u nichž došlo k vymezení koridorů v kapitole 3 výrokové části AZÚR). Návrh je přípustný i z hlediska § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „stavební zákon 2021“), podle něhož je nepřípustný takový návrh na zrušení opatření obecné povahy, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy. Návrh se ovšem opírá o důvody, které byly v procesu pořízení napadeného OOP uplatněny.

Soud posoudil návrh v rozsahu uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s. ve spojení se závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS) vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

Jelikož se argumentační okruhy napříč návrhem prolínají či opakují, soud je vypořádal podle zásady, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, nebo ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66). Úkolem soudu není poskytovat „jiné“ či „lepší“ vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovil správní orgán (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014-88, ze dne 12. 11. 2014, ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128, a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Soud není povinen ke každé námitce podrobně odůvodnit své stanovisko a vypořádat každý dílčí argument (rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78).

Soud opakuje, že byť je návrh extrémně rozsáhlý, argumentace není příliš konkrétní; v řadě případů se omezuje na prostý nesouhlas nebo negaci skutečností uvedených v napadeném OOP, aniž by s napadeným OOP navrhovatelé jakkoli blíže polemizovali. Řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je ovládáno dispoziční zásadou. Je na navrhovateli, aby vymezil rozsah soudního přezkumu a uvedl návrhové body. Obsah, rozsah a kvalita (konkrétnost) návrhových bodů předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí. Jsouli návrhové body obecné, je tím předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah jeho rozhodnutí, jak soud upozornil již výše, není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za navrhovatele (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

Povaha aktualizace zásad územního rozvoje a obecná východiska soudního přezkumu

AZÚR byla pořízena na základě návrhu Správy železnic ze dne 27. 4. 2020. O pořízení návrhu rozhodlo Zastupitelstvo Středočeského kraje usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. 031-02/2020/ZK. Podle § 323 odst. 7 stavebního zákona 2021 platí, že bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2024) zahájeno projednávání návrhu aktualizace zásad územního rozvoje, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Pořízení, dokončení a přijetí AZÚR tedy probíhalo podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „stavební zákon“).

Zásady územního rozvoje a jejich aktualizace v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s PÚR a územním rozvojovým plánem, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí. Zásady územního rozvoje ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 stavebního zákona). Soud již nyní předesílá, že je z návrhu navrhovatelů patrné, že se právě takové míry podrobnosti v mnoha částech domáhají.

Zásady územního rozvoje musí být na jednu stranu natolik konkrétní, aby dostatečně zajišťovaly ochranu životního prostředí a práv dotčených osob na úrovni kraje, avšak na druhou stranu stále natolik obecné, aby jednotlivým obcím umožňovaly vlastní konkrétnější a specifičtější vymezení užití jednotlivých ploch v území (rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019101, bod 27). „Je však třeba zásadně rozlišovat mezi zásadami územního rozvoje jako koncepcí a územním řízením jako realizací konkrétního projektu, neboť každá z těchto fází má odlišné nástroje regulace a jinou míru podrobnosti. (…) V průběhu pořizování zásad by mělo být koncepčně prověřeno, zda plánované záměry mají vůbec šanci být v budoucnu realizovány (např. i z pohledu budoucího zatížení území), a preventivně tak bránit vynakládání energie a peněz na projekty zcela nesmyslné, nerealizovatelné či (veřejnoprávně) nepovolitelné, nebo na projekty směřující k použití nezákonných praktik typu salami-slicing (salámová metoda). Na vymezování jednotlivých záměrů v zásadách územního rozvoje je tedy třeba nahlížet celostním způsobem, a to zvláště tehdy, jeli zamýšleno vícero záměrů v již dosti zatížené části území (imisemi, hlukem apod.). To jinými slovy znamená, že při stanovení požadavků na uspořádání a využití území a úkolů pro územní plánování ve vztahu k určitému záměru musí být zohledněna jak současná zátěž území, tak i veškeré plánované záměry, kumulace jejichž vlivů by mohla mít negativní vliv na ovzduší a hlukovou situaci v dané oblasti.“ (viz rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS, bod 112).

Z ústavněprávního hlediska zásady územního rozvoje a jejich aktualizace představují společenskou dohodu o využití území lidmi, kteří v něm žijí (nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, bod 23). Nepřiměřené a formalistické požadavky na odůvodnění zásad územního rozvoje či jejich aktualizace ze strany soudů mohou vést k protiústavnímu zásahu do práva na samosprávu. Jak uvedl Ústavní soud, „nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky“ (nález ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, bod 32).

Odůvodnění aktualizace zásad územního rozvoje je třeba číst v širším kontextu. Je třeba zohlednit, co říká odůvodnění zásad územního rozvoje ve verzi před aktualizací, co k tomu říká odpůrce v obecné části odůvodnění a ve vypořádání námitek (připomínek) a co k témuž říkají podklady, na které se odpůrce v odůvodnění odvolává (v projednávané věci např. Studie proveditelnosti). Smysl užití těchto podkladů leží především v jejich využití pro definování problémů ve sporném území a v nalezení vhodného místa pro pozdější realizaci opatření. Jen proto, že se odůvodnění AZÚR o Studii proveditelnosti opírá, nemá za následek nezákonnost nebo nepřezkoumatelnost napadeného OOP. Tento podklad se nestal součástí AZÚR a nenahradil jeho odůvodnění, jak nesprávně namítali navrhovatelé (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2023, č. j. 10 As 92/2022-86, body 35 a 36). Poskytuje však odbornou a argumentační oporu rozvíjející důvody, které jsou v obecné rovině v odůvodnění napadeného OOP uvedeny.

V této úvodní části je třeba ještě předeslat, že napadené OOP pouze vymezuje koridory pro vedení VRT a současně stanoví základní požadavky, které bude nutné respektovat v navazujících procesech. Vymezení koridorů přitom nelze ztotožňovat s umístěním stavby. Pod pojmem „vymezení“ si lze představit závazné zanesení (zakreslení, popsání) koridoru v územně plánovací dokumentaci. Samo toto vymezení záměru nemůže mít vliv na kvalitu obytného prostředí či hlukovou situaci v určité oblasti. Není totiž jisté, zda a jak bude takový záměr skutečně v budoucnu realizován, a to například i z důvodu překročení únosného zatížení životního prostředí, které bude zjištěno až během řízení o povolení záměru a v procesu EIA (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011526, bod 103, a ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 As 19/2025-45, bod 14). Vymezení záměru v zásadách územního rozvoje je pouze určitým rámcem budoucího záměru, jenž je zpravidla zapotřebí upřesnit na úrovni obce v územním plánu a dále již přesně vymezit v průběhu povolovacích řízení. Pokud bude shledáno, že konkrétní záměr nedostál zákonným požadavkům (např. z důvodu porušení veřejnoprávních limitů), nelze jej v navazujících řízeních povolit (rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 88/202188, závěr bodu 57). Na úrovni zásad územního rozvoje stačí, pokud se stanoví kompenzační opatření formou uložení povinnosti kompenzovat popsané a zhodnocené kumulativní a synergické vlivy ve vztahu ke konkrétně uvedeným předpokládaným porušením složek životního prostředí (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, bod 85, nebo ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, bod 26). Soud zdůrazňuje, že právě tato východiska jsou pro posouzení návrhu zcela zásadní.

Ke zrušení opatření obecné povahy přitom může soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku (rozsudky NSS ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 245/201938, ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012105, č. 2848/2013 Sb. NSS, a ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016198).

Formálně-procesní námitky navrhovatelů

Soud se v této části věnuje formálně procesním námitkám navrhovatelů. Zabývá se tím, zda musely být koridory nejprve vymezeny v územním rozvojovém plánu, zda bylo povinností odpůrce pořídit územní studii, zda při výběru prověřovaných variant byla porušena PÚR, zda předmětem AZÚR musely být varianty řešení, a zda nebyl porušen zákon, protože nebylo provedeno opakované veřejné projednání. Rovněž se zaměřil na výtky ke Studii proveditelnosti. Námitky navrhovatelů neshledal soud důvodnými.

Navrhovatelé namítali, že koridory VRT pro svůj celostátní význam, resp. význam přesahující území jednoho kraje, nemohou být vymezeny v ZÚR, aniž by byly nejprve vymezeny v územním rozvojovém plánu. Tento právní názor není správný.

Jak soud výše již uvedl, o pořízení návrhu AZÚR rozhodlo Zastupitelstvo Středočeského kraje usnesením ze dne 14. 12. 2020, č. 031-02/2020/ZK. Dokončení a přijetí tedy probíhalo podle stavebního zákona.

V době rozhodnutí o pořízení AZÚR patřily mezi nástroje územního plánování územně plánovací podklady, politika územního rozvoje a územně plánovací dokumentace, kterými jsou zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán, vymezení zastavěného území a územní opatření (§ 25 a násl. stavebního zákona). V průběhu pořizování AZÚR byl zákonem č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále „zákon č. 403/2020 Sb.“) s účinností od 1. 1. 2021 mezi nástroje územního plánování zařazen územní rozvojový plán.

Územní rozvojový plán je nástroj územního plánování na úrovni státu. Vydává se na základě politiky územního rozvoje pro celé území republiky. Je závazný pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území (§ 35a stavebního zákona). Stanoví zejména vymezení ploch a koridorů mezinárodního a republikového významu nebo ploch a koridorů, které svým významem přesahují území jednoho kraje, stanovené politikou územního rozvoje a účel jejich vymezení, popřípadě podmínky pro rozhodování v území; vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a vymezených asanačních území, pro která lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; kompenzační opatření, a je-li to účelné, stanovení pořadí provádění změn v území (§ 35b odst. 2 stavebního zákona).

Zásady územního rozvoje jsou nástrojem územního plánování na úrovni kraje. Jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v PÚR, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku podle § 37 odst. 8 z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s PÚR a územním rozvojovým plánem, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí (§ 36 stavebního zákona). To platí i pro aktualizaci zásad územního rozvoje (§ 42 odst. 6 stavebního zákona).

Koridorem D216 má vést VRT Praha – Brno na území Středočeského kraje. Koridor D217 pak má z této trati vést odbočku (spojku) ve směru na Nymburk (a dále až na Wrocław). Koridory tak mají celostátní význam, což není mezi účastníky sporné. Právě kvůli takovým záměrům byl územní rozvojový plán do stavebního zákona zakotven (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 403/2020 Sb.). VRT Praha – Brno a spojka na Nymburk v územním rozvojovém plánu zakotveny nejsou. To však neznamená, že by jejich části na území jednotlivých krajů nemohly být zakotveny v zásadách územního rozvoje. Právní úprava (zákon č. 403/2020 Sb. ani stavební zákon) totiž nestanoví, že nemůže být část celostátního záměru, který je veden územím kraje, vymezena v zásadách územního rozvoje, aniž by jej předtím celý vymezil územní rozvojový plán.

Stavební zákon ani zákon č. 403/2020 Sb. takový „střet“ výslovně neupravuje. Stavební zákon nicméně i po zavedení územního rozvojového plánu v § 36 odst. 1 stanovil, že záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku podle § 37 odst. 8 téhož zákona z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. S ohledem na hierarchii a sestupnou závaznost nástrojů územního plánování by nemělo žádný smysl, aby stavební zákon umožnil zásadám územního rozvoje či jejich aktualizaci zakotvit záměr celostátního významu, který není obsažen v politice územního rozvoje, ale současně jim znemožnil vymezit záměr, který není součástí územního rozvojového plánu. Z toho plyne, že v zásadách územního rozvoje či jejich aktualizaci bylo možné celostátní záměry vymezit, aniž by předtím byly součástí územního rozvojového plánu, což před zakotvením územního rozvojového plánu bylo zcela běžnou praxí.

Tento závěr podporuje i to, že s účinností od 1. 1. 2024 podle § 79 odst. 2 stavebního zákona 2021 platí, že záležitosti celostátního významu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje nebo územním rozvojovém plánu, mohou být součástí zásad územního rozvoje, nevyloučí-li to nadřízený orgán ve stanovisku podle § 101 z důvodů potřeby jejich nadregionální koordinace. Stavební zákon 2021 tedy řeší vztah zásad územního rozvoje a územního rozvojového plánu u celostátních záměrů a výslovně umožňuje (za splnění podmínek), aby záměry, které nejsou zakotveny v územním rozvojovém plánu, byly vymezeny až v zásadách územního rozvoje.

Nad rámec výše uvedeného soud poukazuje i na to, že první územní rozvojový plán byl vydán na základě přechodného ustanovení § 319 stavebního zákona 2021 a pouze přebíral nadregionální územní systém ekologické stability vymezený v zásadách územního rozvoje, u kterého marně uplynula lhůta pro přezkum podle správního řádu a s. ř. s., a záměry dopravní a technické infrastruktury vymezené v zásadách územního rozvoje a obsažené v politice územního rozvoje, které dosud nebyly dokončeny a u kterých marně uplynula lhůta pro přezkum podle správního řádu a s. ř. s. Vzhledem k tomu, že před vydáním prvního územního rozvojového plánu nebyl v ZÚR vymezen koridor VRT, u kterého by již marně uplynula lhůta pro přezkum podle správního řádu a s. ř. s., nemohl územní rozvojový plán podle v zákoně uvedených zásad vymezení tohoto koridoru převzít, zároveň ale nebyl oprávněn vymezovat jiné záměry dopravní infrastruktury, než právě ty již vymezené v zásadách územního rozvoje.

Skutečnost, že koridory VRT Praha – Brno a spojka na Nymburk nebyly před vydáním napadeného OOP zakotveny v územním rozvojovém plánu, není v rozporu se zákonem. Návrhový bod není důvodný.

Soud pak dodává, že nepřehlédl, že podstatou této námitky (stejně jako dalších námitek týkající se procesu pořizování AZÚR) bylo, že nebyl hodnocen celorepublikový dopad celé VRT Praha – Brno na životní prostředí a obce v kraji, ovšem k tomu se soud vyjádří dále.

Navrhovatelé dále namítali, že v kontextu obvyklé praxe územního plánování je nezvyklé, těžko akceptovatelné a v konečném důsledku nezákonné, že pro tak významný projekt, nebyla zpracována územní studie podle § 30 stavebního zákona jako zákonem předpokládaný územně plánovací podklad.

Ani tuto námitku soud nevyhodnotil jako důvodnou.

Podle § 25 stavebního zákona územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady, které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území, a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území; slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území.

Podle § 30 odst. 1 stavebního zákona územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí.

Podle § 30 odst. 2 stavebního zákona pořizovatel pořizuje územní studii v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací, z vlastního nebo jiného podnětu. V zadání územní studie určí pořizovatel její obsah, rozsah, cíle a účel.

Územní studie se řadí mezi územně analytické podklady. Bývá podkladem pro pořízení územně plánovací dokumentace. Právní předpisy ovšem nestanoví povinnost pořídit územní studii před pořízením územně plánovací dokumentace nebo v průběhu jejího pořizování (včetně aktualizace zásad územního rozvoje). Nestanoví tak ani ve vztahu k záměrům s celostátním přesahem nebo významem. Pořízení územní studie je čistě na rozhodnutí pořizovatele. Pokud chce v územně plánovací dokumentaci umožnit realizaci nějakých záměrů a pokud to on sám shledá za potřebné, může jejich realizaci podmínit pořízením takové studie, a o jejím pořízení rozhodne. Sám je rovněž oprávněn rozhodnout, zda bude pořízena územní studie na základě jiného podnětu, a to i v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace. Jedná se o možnost, nikoli povinnost pořizovatele územní studii zpracovat (shodně viz rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2015, č. j. 6 As 155/2014-73, body 97–100).

K tomu je třeba doplnit, že ačkoli navrhovatelé v návrhu poukazovali na to, že zpracování územní studie je u takto významných projektů obvyklou praxí, své tvrzení ani nijak nerozvinuli. Netvrdili, z jaké praxe vycházeli, natož aby její existenci prokázali. Není přitom úlohou soudu, aby za navrhovatele jejich argumentaci dotvářel. Návrhový bod není důvodný.

Odpůrce neměl povinnost pořídit územní studii. Proto není důvodná ani námitka navrhovatelů, že Studie proveditelnosti, kterou odpůrce v textu napadeného OOP označil za podklad pro vydání AZÚR (str. 32 odůvodnění AZÚR), nezákonně nahrazuje územní studii. Studie proveditelnosti není územní studií ve smyslu § 30 stavebního zákona ani jiným územně plánovacím podkladem ve smyslu § 25 stavebního zákona. Územní studii nenahrazovala, ani nahrazovat nemusela.

Soud neprováděl k důkazu dopis hejtmana Středočeského kraje ze dne 11. 6. 2025 (příloha č. 42 podání navrhovatelů), kterými chtěli navrhovatelé doložit pasivní přístup odpůrce k pořízení územní studie. Uvedená skutečnost není podstatná pro posouzení návrhového bodu. Podstatné bylo vyhodnotit, zda měl odpůrce povinnost územní studii pořídit.

Podle navrhovatelů postupoval odpůrce v rozporu s úkoly zakotvenými v čl. 83d PÚR. Tvrdili, že se na Studii proveditelnosti nepodílely subjekty vyjmenované v čl. 83d PÚR, že Ministerstvo dopravy neprověřovalo a nevybíralo varianty trasy VRT, že výsledná trasa byla vybrána nezákonně, a že návrh napadeného OOP byl nezákonně předložen jako invariantní. Podle čl. 83d PÚR mělo být postupováno tak, že koridor VRT bude vymezen na základě vybraných variant Ministerstvem dopravy, což se nestalo, neboť ministerstvo nevybíralo varianty trasy, ale pouze schválilo Studii proveditelnosti s jedinou variantou trasy.

Ani tato námitka není důvodná.

PÚR určuje strategii a základní podmínky pro naplňování úkolů územního plánování v jeho dalších fázích. Jedná se o koncepční nástroj územního plánování, který stanoví priority územního rozvoje v celorepublikových i mezinárodních souvislostech. Jejím účelem není stanovit pravidla vztahující se ke konkrétní situaci, ale stanovit obecné rámcové úkoly pro navazující územně plánovací činnost, zajistit koordinaci územně plánovací činnosti krajů a obcí, koordinaci odvětvových a meziodvětvových koncepcí, politik a strategií. (rozsudek NSS z 18. 11. 2009, č. j. 9 Ao 3/2009-59, č. 2009/2010 Sb. NSS). Je koncepčním (nikoli realizačním) nástrojem územního plánování a představuje tak základní referenční rámec, který je závazný potud, že je třeba se v tomto rámci pohybovat a vycházet z něho při pořizování a vydávání územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a při rozhodování v území. Jedná se o určité vodítko, jakým směrem napřít další fáze územního plánování z hlediska budoucího využití území ČR. Jednotlivé požadavky uvedené v PÚR nemají povahu kogentních a absolutně nepřekročitelných norem, avšak spíše politických vizí a cílů (rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016-198).

PÚR v čl. 83d (ve znění účinném ke dni vydání napadeného OOP) stanoví: - Úkoly pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady: Připravit podklady pro vymezení koridoru vysokorychlostní železniční dopravy Praha – Brno s napojením Jihlavy a s upřesněním úseku Praha – Běchovice – Poříčany.

Podle PÚR Ministerstvo dopravy ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, MŽP, Hlavním městem Praha, Středočeským krajem, Krajem Vysočina a Jihomoravským krajem zodpovídá za přípravu podkladů pro vymezení koridoru vysokorychlostní železniční dopravy Praha – Brno s napojením Jihlavy a s upřesněním úseku Praha – Běchovice – Poříčany. Takový požadavek neznamená, že každý podklad pro AZÚR, který nevydalo samo Ministerstvo dopravy ve spolupráci s dalšími tam vyjmenovanými orgány, je nezákonný nebo v rozporu s PÚR. Smyslem požadavku je, aby se na přípravě a zakotvení významného celorepublikového záměru podílely tam vyjmenované dotčené subjekty pod záštitou Ministerstva dopravy, neboť právě u nich PÚR předpokládá potenciální nejvýznamnější zapojení (ať již odborné nebo místní). Požadavek PÚR proto nelze vykládat tak, že se všechny subjekty (orgány) uvedené v čl. 83d PÚR musely podílet přímo na vypracování a vydání Studie proveditelnosti, nebo že měly přímo ovlivňovat výběry prověřované trasy koridoru. S ohledem na koncepční a koordinační roli PÚR je dostačující, pokud v ní vyjmenované subjekty na přípravě podkladů pro celorepublikový koridor participují v rámci procesu pořizování územně plánovací dokumentace, která (preferovaný) koridor vymezuje. Nebylo přitom nutné, aby se Hlavní město Praha, Kraj Vysočina či Jihomoravský kraj aktivně či přímo podílely na procesu pořízení AZÚR, neboť jejich účast se z hlediska PÚR vyžaduje u jejich zásad územního rozvoje. Ministerstvo pro místní rozvoj a MŽP se do průběhu pořízení AZÚR zapojily, o čemž svědčí minimálně Dohoda o řešení rozporů ze dne 22. 4. 2024, č. j. MMR-30403/2024-81.

Jak už vyplynulo z výše uvedeného, nebylo podstatné, aby se subjekty vyjmenované v čl. 83d PÚR přímo podílely na přípravě Studie proveditelnosti, neboť jejich výslovné uvedení je spojeno spíše s praktickým hlediskem – odborná kompetence a teritoriální působnost/znalost dotčených lokalit. Nad rámec toho lze doplnit, že není správné tvrzení navrhovatelů, že se žádný z tam vyjmenovaných subjektů na přípravě Studie proveditelnosti nepodílel, neboť Ministerstvo dopravy se prostřednictvím Centrální komise Ministerstva dopravy, což je poradní orgán Ministerstva dopravy, na Studii proveditelnosti podílelo. Ostatně i navrhovatelé v návrhu opakovaně uvedli, že Centrální komise Ministerstva dopravy schválila Studii proveditelnosti ve variantě trasy SK4-320 (např. body 110, 114 či 152 návrhu). Navíc to nebyl jediný krok, jakým se Ministerstvo dopravy na Studii proveditelnosti podílelo.

Ze Studie proveditelnosti plyne, že dílčí činnosti na studii byly seskupeny do následujících kroků: analytická část, rozbory, vyhodnocení výchozích tras (02/2019); návrh variant I. etapy studie a jejich vyhodnocení (11/2019); návrh variant II. etapy studie a jejich vyhodnocení (08/2020). Ministerstvo dopravy se na těchto činnostech podílelo. Zhotoviteli studie poskytlo například harmonogram realizace dopravních staveb (str. 24 dokumentu A.2.1. Návrhová část – obecně), program rozvoje železničních spojení v ČR (str. 71 dokumentu A.2.1 Návrhová část – obecně) a provozní koncepty (str. 28 dokumentu A.1 Souhrnná část a vyhodnocení). Jeho úloha pak především spočívala v tom, že skrze Centrální komisi vyhodnocovalo a schvalovalo jednotlivé etapy procesu pořízení Studie proveditelnosti (str. 79 dokumentu A.2.1 Návrhová část – obecně), což vyústilo ve schválení výsledné varianty, která byla předmětem pořízení AZÚR. Ministerstvo se tak aktivně zapojilo do prověřování a výběru varianty vedení VRT.

Dále soud uvádí, že není pravdivé ani tvrzení navrhovatelů, že Ministerstvo dopravy nevybíralo z více variant vedení VTR. V I. etapě realizace Studie proveditelnosti zhotovitel posoudil 9 variant vedení VRT Praha – Brno – Břeclav a variantu Bez projektu, a to z hlediska provozního konceptu a umístění do území. Byla zpracována přepravní prognóza a ekonomické hodnocení záměru a posouzení vlivu na životní prostředí. Byly prověřovány trasy jak v severním koridoru okolím Poříčan (varianty SK–1A, SK–1B, SK–2 a SK–3 ve většině odpovídající územní rezervě), tak v jižním koridoru okolo Benešova (varianty JK–1, JK–2 a JK–3) [viz str. 33 dokumentu A.1 Souhrnná část a vyhodnocení; srov. též str. 119–120 dokumentu A.5 Dílčí souhrnná zpráva 09/2019, část 5 (Posouzení vlivů na složky životního prostředí) Páté dílčí plnění 09/2019, nebo výkres B.1.1 Přehledné situace projektových variant I. etapy]. Správa železnic po dokončení I. etapy zpracování Studie proveditelnosti zpracovala Manažerské shrnutí výstupů I. etapy, které sloužilo k rozhodnutí o variantách prověřování ve II. etapě. Správa železnic toto shrnutí předložila Centrální komisi Ministerstva dopravy ke schválení (viz str. 2 Schvalovacího/posuzovacího protokolu Správy železniční dopravní cesty č. j. 151879/2021-SŽ-GŘ-O21, kterou soud provedl k důkazu), čímž lze mít za to, že se Ministerstvo dopravy prostřednictvím svého poradního orgánu podílelo na vyhodnocení konkrétních variant řešení. Centrální komise Ministerstva dopravy pak doporučila další sledování severního koridoru, tedy varianty SK a PK (viz str. 34 dokumentu A.1 Souhrnná část a vyhodnocení). V rámci II. etapy bylo na základě výsledků I. etapy a vznesených připomínek znovu vytvořeno technické i provozní řešení. Technický návrh a návrh provozu byl zanesen do dopravního modelu. Znovu bylo provedeno ekonomické hodnocení a posouzení vlivů na životní prostředí (srov. zejména str. 102–108 dokumentu A.2.6.1 Posouzení vlivů na složky životního prostředí). Pro úsek Praha – Brno byly zpracovány dvě varianty technického řešení (SK a PK) a od nich odvislých 6 variant provozního řešení. Byly zvažovány i rozdílné nejvyšší povolené rychlosti v daných koridorech. Zhotovitelem byla vyhodnocena jako nejlepší varianta SK4-320 (rychlost 320 km/h). Takto byly výsledky II. etapy opět předloženy Centrální komisi Ministerstva dopravy. Centrální komise na jednání dne 25. 1. 2022 tuto doporučenou variantu schválila (viz např. str. 10 zápisu z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům infrastruktury železnic ze dne 25. 1. 2022, kterou soud k návrhu navrhovatelů provedl jako důkaz). Z výše uvedeného popisu postupu zpracování Studie proveditelnosti lze dovodit, že se Ministerstvo dopravy podílelo prostřednictvím svého poradního orgánu na hodnocení jednotlivých variant řešení, z nichž byla následně vybrána jedna, která byla vymezena v AZÚR.

Navrhovatelé v bodě 105 návrhu předestřeli řadu dílčích tvrzení, z nichž dovozovali, že Studie proveditelnosti nesplňuje požadavky čl. 83d PÚR. Jedná se však o zavádějící tvrzení. Tento článek žádné konkrétní požadavky na Studii proveditelnosti či jiné podklady pro přípravu koridoru VRT nestanoví. Jde spíše o obecný závazek, že mají být připraveny podklady pro VRT (není upřesněn ani rozsah nebo náležitosti těchto podkladů) a že má být koridor vymezen na základě varianty vybrané Ministerstvem dopravy. Čl. 83d PÚR nestanoví žádné kvantitativní nebo kvalitativní požadavky ani na podklady ani na možné uvažované varianty koridoru. Nestanoví ani podmínku, že by v AZÚR muselo být vymezeno více variant, nebo že by přímo v průběhu pořizování AZÚR muselo být posuzováno určité množství variant.

Podbody, které pak navrhovatelé v bodě 105 návrhu ještě vyjmenovali, nijak nesouvisí s čl. 83d PÚR, jelikož namítali např. to, že je Studie proveditelnosti neaktuální, zastaralá, věcně nesprávná – jde toliko o obecná konstatování, která navrhovatelé nijak nerozvinuli a není z nich zřejmé, jak by měly být porušeny požadavky čl. 83d PÚR. Také namítali, že Studie proveditelnosti není objektivním vyhodnocením vlivů VRT, ale pouze jednostranným podkladem investora VRT, či že nezohlednila oponentní posudky oficiálně vypracované ke Studii proveditelnosti. Ovšem článek 83d PÚR nestanovuje žádná kritéria, na jejichž základě by bylo možné vyhodnotit aktuálnost podkladů, ani nestanovuje požadavek na vzájemné porovnání jednotlivých podkladů nebo povinnost zpracovat či vyhodnotit jakákoli oponentní stanoviska a posudky. Studie proveditelnosti není v rozporu s PÚR, neboť čl. 83d je příliš obecný a nelze z něho dovozovat konkrétní požadavky na obsah nebo postup pořizování AZÚR, jak to činí navrhovatelé. Námitky navrhovatelů nejsou důvodné.

Nad rámec výše uvedeného odůvodnění soud ještě doplňuje, že navrhovatelé v této části návrhového bodu rozporovali i vlastní vymezení koridoru VRT v čl. 83d PÚR. Soud připomíná, že předmětem tohoto soudního řízení je přezkum AZÚR, nikoli PÚR, proto nemůže čl. 83d PÚR věcně přezkoumat, může se pouze zabývat tím, zda s povinností uloženou v PÚR není AZÚR v rozporu. Zároveň není správný právní názor navrhovatelů, že po 1. 1. 2021, kdy nabyl účinnosti stavební zákon 2021, a tedy i právní úprava územního rozvojového plánu, nebylo možné již požadavek čl. 83d PÚR vykládat tak, že Ministerstvo dopravy vybírá varianty VRT pro vymezení v ZÚR, ale vybírá varianty VRT pro vymezení v územním rozvojovém plánu, jak určuje hierarchie nástrojů územního plánování. Soud k tomu konstatuje, že stavební zákon 2021 neobsahoval žádné přechodné ustanovení, které by výklad zastávaný navrhovateli umožňoval – ostatně ani navrhovatelé neodkazují na konkrétní právní úpravu, ze které uvedené závěry dovozují. Zakotvením nového nástroje – územního rozvojového plánu – nedošlo automaticky ke změně obsahu dosavadního znění PÚR.

Navrhovatelé namítali, že v průběhu pořízení AZÚR měly být prověřovány varianty vedení koridoru. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Ao 4/2011-78, uvedli, že v rámci pořizování zásad územního rozvoje je ještě reálně možné zabývat se efektivně variantami řešení trasy VRT, neboť zásady jsou závazné pro územní plánování a rozhodování, takže vymezení koridoru VRT v zásadách územního rozvoje představuje zásadní krok pro její budoucí definitivní umístění. Měli za to, že se na výběru výsledné trasy měla podílet veřejnost. Selhalo územní plánování, neboť o úseku VRT Praha – Brno, o budoucnosti kraje a území navrhovatelů, se rozhodovalo mimo zákonem předvídané procesy územního plánování a byla ponechána volná ruka Správě železnic.

Navrhovatelé též obsáhle zpochybňovali způsob výběru prověřované varianty koridorů VRT, kterou schválila Centrální komise Ministerstva dopravy. Z návrhu plyne přesvědčení navrhovatelů o tom, že se měli podílet na výběru variant vedení koridoru VRT Praha – Brno. Soud zde považuje za důležité poznamenat, že úkolem odpůrce (vyplývajícím z PÚR) bylo prověřit Ministerstvem dopravy vybrané invariantní řešení koridoru (viz např. bod 10 předmluvy rozhodnutí o námitkách). Smyslem procesu pořízení napadeného OOP nebylo prověřit možné varianty vedení VRT Praha – Brno na území Středočeského kraje, nýbrž prověřit státem (Ministerstvem dopravy) vybrané (preferované) řešení. Z tohoto důvodu byl návrh AZÚR předložen jako invariantní. PÚR nezavazovaly odpůrce k tomu, aby sám vybíral mezi variantami řešení to nejvhodnější, a takovou povinnost neukládá odpůrci ani zákon. Postup odpůrce, který vycházel z invariantního návrhu AZÚR, není nezákonný.

Zejména u celostátních záměrů je třeba ponechat státu (zde prostřednictvím Správy železnic a Centrální komise Ministerstva dopravy) určitou míru volnosti, aby si vybral, zda a jakým způsobem je chce realizovat a kudy je povede. Je totiž v postavení investora. Úkolem územního plánování a navazujících povolovacích procesů je prověřit, zda lze tuto vybranou variantu realizovat. Není-li takový záměr vymezen v územním rozvojovém plánu, je to na prvním místě úkolem procesu pořízení zásad územního rozvoje či jejich aktualizace. V průběhu pořizování se obecně posuzuje, zda realizace záměru není a priori vyloučena. Mělo by být koncepčně prověřeno, zda plánovaný záměr má vůbec šanci být v budoucnu realizován (např. i z pohledu budoucího zatížení území), a preventivně tak bránit vynakládání energie a peněz na projekty zcela nesmyslné, nerealizovatelné či (veřejnoprávně) nepovolitelné (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, bod 112). Soud souhlasí s odpůrcem v tom, že při pořízení zásad územního rozvoje nebo jejich aktualizace zpravidla nebude dobře možné znát konkrétní řešení záměru (technické, funkční apod.). Konečné rozhodnutí o tom, zda lze záměr realizovat, je třeba ponechat na povolovacích procesech, především na řízení o povolení záměru (§ 182 a násl. stavebního zákona 2021) a řízení EIA. Pokud bude tam shledáno, že konkrétní záměr nedostál zákonným požadavkům (např. z důvodu porušení veřejnoprávních limitů), nelze jej v navazujících řízeních povolit (rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 88/202188, bod 57).

Pokud jde o povinnost předložit varianty řešení, soud souhlasí s navrhovateli, že NSS v rozsudku ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Ao 4/2011-78, konstatoval, že v rámci pořizování zásad územního rozvoje je ještě reálně možné zabývat se efektivně variantami řešení vedení koridoru pro VRT. To ovšem neznamená, že návrh zásad územního rozvoje či jejich aktualizace musí u každého záměru vždy obsahovat varianty, ze kterých se v průběhu pořízení vybere konečné řešení. Stavební zákon odpůrci neukládá povinnost nechat zásady územního rozvoje či jejich aktualizaci zpracovat ve variantách. Z relevantní právní úpravy, kterou je stavební zákon (§ 36 odst. 1 věta první) a zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (§ 10i odst. 3), vyplývá pouze povinnost zvážit možné varianty koridorů či ploch nadmístního významu a v zásadách územního rozvoje či v jejich aktualizaci výběr zvolené varianty odůvodnit (rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2021, č. j. 3 As 62/2019-101, bod 47), čemuž odpůrce dostál. Dokonce ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále „směrnice SEA“) neukládá požadavek, aby plány a programy byly posuzovány variantně (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, bod 130).

Povinnost předložit variantní řešení by odpůrce stíhala v případě tří situací: (i) podnět ze strany pořizovatele, tj. krajského úřadu; (ii) požadavek dotčeného orgánu podle § 10i odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, tj. MŽP; (iii) orgán ochrany přírody shledá (resp. nevyloučí) významný negativní vliv navrhované aktualizace na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, tzv. naturové posouzení podle § 45i odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (viz rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011526, bod 131, ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 As 19/2025-45, body 2935, nebo ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010644, č. 2106/2010 Sb. NSS). Žádná z těchto okolností nenastala.

Pořizovatel požadavek na varianty řešení nevznesl. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, jakožto orgán ochrany přírody, ve stanovisku ze dne 3. 6. 2020, č. j. 072040/2020/KUSK/2, vydaném podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, vyloučil vliv navrhované AZÚR na předměty ochrany a celistvost evropsky významných lokalit nebo ptačích oblastí.

MŽP původně ve stanovisku ze dne 17. 5. 2022, č. j. MZP/2022/710/1398, mimo jiné požadovalo zpracovat varianty řešení. Na základě Dohody o řešení rozporů ze dne 22. 4. 2024, č. j. MMR30403/2024-81, od svého požadavku upustilo, protože výsledné řešení vzešlo z variantního posouzení provedeného Studií proveditelnosti. Nenastala tak žádná z okolností, na jejímž základě by byl odpůrce povinen při pořizování AZÚR předkládat variantní řešení. Ve VVURÚ je pak uvedeno, že Studie proveditelnosti, jako podklad pro vydání AZÚR, v I. etapě prověřila 10 variant řešení, a to jak z hlediska územně technického a dopravně technologického, tak i z pohledu přepravní prognózy a ekonomického hodnocení a dopadů na životní prostředí (viz Studie proveditelnosti – str. 28 a násl. dokumentu A.1 Souhrnná část a vyhodnocení; srov. též dokument A.5 Dílčí souhrnná zpráva 09/2019, část 5 (Posouzení vlivů na složky životního prostředí) Páté dílčí plnění 09/2019). Na základě výsledků I. etapy byl ve II. etapě proveden užší výběr variant, které byly vyhodnoceny z těchto hledisek: hledisko přepravní prognózy; hledisko cílů projektu – POTŘEBNOST; hledisko dopadů na životní prostředí – PRŮCHODNOST; hledisko ekonomické efektivity – PROVEDITELNOST (viz str. 43 a násl. dokumentu A.1 Souhrnná část a vyhodnocení). VVURÚ pak porovnává navrženou (vybranou) a nulovou variantu (str. 73–74 a 109–110 VVÚRU). Soud považuje za důležité zdůraznit, že ačkoli nebylo povinnou náležitostí AZÚR zpracování variant řešení, tak k posouzení jednotlivých variant došlo, byť o krok dříve. Konkrétní varianty vedení koridorů byly zohledněny při zpracování podkladů AZÚR (Studie proveditelnosti), ze kterých pak vychází výsledné (prověřované) řešení. Ani stavební zákon nestanoví požadavek na variantní prověřování. Podle stavebního zákona postačí vzít možné varianty v potaz a odůvodnit výběr vybrané varianty (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011526, bod 132). Stavební zákon také nestanovuje povinnost, aby posouzení variant řešení proběhlo za aktivní účasti veřejnosti. Byť soud připouští, že veřejnost může k jednotlivým variantám řešení uplatnit relevantní připomínky, tak taková participace veřejnosti není ze zákona nezbytná. Zároveň soud poukazuje na to, že navrhovatelé nevyzdvihovali přednosti žádné z uvažovaných variant, které byly předmětem posuzování při zpracovávání Studie proveditelnosti, ani v průběhu pořizování AZÚR neprezentovali žádné vlastní variantní řešení, ostatně ani v řízení před soudem nepředložili žádné dostatečně konkrétní vlastní variantní řešení, na kterém by případně důvodně zpochybnili výslednou variantu.

Navrhovatelé v návrhu toliko obecně uvedli, že měla být přinejmenším posouzena varianta zapuštění trati o 3 m pod úroveň stávajícího terénu a její překrytí tubusem či tunelem. Podle navrhovatelů jde o variantu technicky realizovatelnou, byť vyžaduje vybudování nadstandardních protihlukových opatření. Tato varianta podle navrhovatelů současně umožní na překryté části vybudovat zelené plochy v území, což umožní zlepšení kvality ovzduší, snížení teplot v letních měsících a další pozitivní environmentální vlivy. K tomu soud uvádí, že i kdyby odhlédl od toho, že tato námitka byla poprvé uplatněna až v řízení před soudem a není tedy přípustná, tak jí není možné ani věcně vyhovět, neboť předestřený návrh nelze považovat za relevantní návrh varianty řešení, protože postrádá jakékoli komplexní vyhodnocení možné proveditelnosti takového řešení (např. i z hlediska bezpečnosti cestujících). Nahodilý nápad navrhovatelů, že by koridor mohl být celý zapuštěný, nelze považovat za předložení relevantní varianty řešení. Navrhovatelé nepředestřeli žádné propracované a podrobné argumenty, na jejichž základě by bylo možné výslednou variantu trasy VRT, která se stala součástí AZÚR, komplexně zpochybnit, resp. na jejímž základě by bylo možné dospět k závěru, že schválená varianta je zjevně nedostatečná (ať už z hlediska vlivu na životní prostředí – pokud by zde existovala jiná výrazně šetrnější varianta – nebo z hlediska technického řešení ovlivňujícího např. přepravní komfort cestujících).

K tvrzení navrhovatelů, že VRT Praha – Brno může být vedena v mnohem hospodárnějších variantách, např. v souběhu s D1, soud uvádí, že se jedná o zcela obecné tvrzení, nikoli o prezentaci možného variantního řešení. Navrhovatelé nepředestřeli ucelenější argumentaci, na jejímž základě by bylo možné komplexně posoudit pozitivní i negativní vlivy vybrané varianty a té navrhovateli předestřené „v souběhu s D1“. Navrhovatelé sice odkazovali na Stanovisko Zeleného kruhu, avšak ani v tomto stanovisku soud nenašel žádné konkrétní vymezení variantního řešení „v souběhu s D1“. Ve stanovisku upozorňuje Zelený kruh naopak na to, že při plánované výstavbě VRT má velká část úseků vést v souběhu s již existujícími liniovými stavbami (např. dálnice D1, D2, D8, D11, D52 atd.), přičemž tyto staré stavby již nyní nenaplňují současné požadavky především z pohledu ochrany obyvatelstva před hlukem, imisemi a s ohledem na prostupnost území. Proto Zelený kruh požadoval komplexní posouzení vlivu obou staveb na okolí. Není tak ani pravda, že by snad navrhoval nějaké konkrétní variantní řešení „v souběhu s D1“. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že stanovisko Zeleného kruhu uplatnili navrhovatelé v řízení o AZÚR opožděně, proto k němu odpůrce ani nepřihlížel.

Na tomto místě lze shrnout, že nezákonnost AZÚR nezakládá skutečnost, že při jejím pořizování nebyly posuzovány varianty řešení. Je podstatné, že byly posouzeny již při zpracování podkladu (Studie proveditelnosti), na jejímž základě byla do AZÚR zařazena už konkrétní varianta řešení. Za nezákonný nelze považovat ani postup, kdy výběr prověřované trasy proběhl pouze ve spolupráci Správy železnic a Ministerstva dopravy, nikoli i za účasti veřejnosti (nebo pouze výhradě Ministerstvem dopravy). Ani zákon ani PÚR nestanoví žádná konkrétní pravidla pro výběr trasy VRT. Návrhové body nejsou důvodné.

Navrhovatelé namítali, že mělo být provedeno opakované veřejné projednání návrhu. To dovozovali jednak z toho, že na základě stanoviska Ministerstva zemědělství ze dne 18. 5. 2022 byl návrh AZÚR doplněn o vyhodnocení vlivu VRT na zdroj pitné vody (nádrž Vrchlice) a jeho povodí a na aktivní záplavové území. Současně měli za to, že po uzavření Dohody o řešení rozporů ze dne 22. 4. 2024, č. j. MMR-30403/2024-81, byl návrh upraven tak, že mělo být provedeno opakované veřejné projednání.

Úpravu návrhu po uzavření Dohody o řešení rozporů odvozovali od toho, že MŽP vydalo nesouhlasné stanovisko ze dne 17. 5. 2022, č. j. MZP/2022/710/1398, ve kterém vzneslo řadu výhrad a též požadavek na variantní řešení koridoru VRT, ale po uzavření Dohody o řešení rozporů bylo od požadavku na zpracování variantního řešení VRT upuštěno a byly doplněny požadavky na odůvodnění návrhu a vyhodnocení vlivů VRT v rámci odůvodnění, zejména ohledně ZPF. Navrhovatelé mají za to, že měli mít možnost k tomuto doplnění uplatnit námitky.

Podle § 39 odst. 5 stavebního zákona dojde-li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu zásad územního rozvoje, krajský úřad si vyžádá stanovisko MŽP a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. MŽP ve stanovisku uvede, zda podstatná úprava vyžaduje posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, popřípadě stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upravený návrh a případně upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle odstavců 1 až 3.

Podle § 42b odst. 10 stavebního zákona v případě, že zastupitelstvo kraje nesouhlasí s předloženým návrhem aktualizace zásad územního rozvoje, vrátí předložený návrh krajskému úřadu se svými pokyny k úpravě nebo jej zamítne. Jedná-li se o podstatnou úpravu, krajský úřad projedná upravený návrh na opakovaném veřejném projednání.

Provést opakované veřejné projednání návrhu aktualizace zásad územního rozvoje je nutné tehdy, dojde-li k podstatné úpravě návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2 As 81/2016157, body 37 a násl.). Stavební zákon podstatnou úpravu návrhu nedefinuje. Judikatura se ustálila na tom, že jí je taková úprava, která má nově vliv na veřejné zájmy (s výjimkou vlivů z hlediska těchto zájmů jednoznačně pozitivních) a vyžaduje si nové stanovisko některého dotčeného orgánu, anebo se podstatně dotýká práv těch, kteří mohou uplatnit námitky, a úprava není zjevně v jejich prospěch (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017-931, bod 587 a tam odkazovanou literaturu). S tímto výkladem se ztotožnil NSS v rozsudku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 122/2018-512 (bod 153), nebo Krajský soud v Plzni v rozsudku z 26. 3. 2024, č. j. 57 A 3/2024-1162 (bod 107). Obdobně se judikatura staví k podstatné změně návrhu územního plánu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2013, č. j. 5 Aos 1/2012-140, část II.3.).

Při posuzování, zda se jedná o podstatnou úpravu, je třeba vycházet z okolností konkrétního případu. Klíčem k posouzení této otázky je to, zda úprava vedla k řešení odchylnému od původního návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2018, č. j. 2 As 81/2016-157, bod 49).

V projednávané věci nedošlo k podstatné úpravě návrhu AZÚR. Na základě navrhovateli tvrzených skutečností nedošlo k zakotvení řešení odchylného od původního návrhu. Nedošlo totiž k žádné změně ve výrokové části návrhu AZÚR.

Na základě Dohody o řešení rozporů ze dne 22. 4. 2024, č. j. MMR-30403/2024-81, došlo pouze k úpravě (doplnění) textu odůvodnění AZÚR (zejm. kapitoly 8 na str. 27 a násl.) a k upuštění od požadavků MŽP. To nelze považovat za změnu návrhu AZÚR.

Ministerstvo zemědělství ve stanovisku ze dne 18. 5. 2022 vzneslo požadavek na vyhodnocení možného vlivu koridoru na nádrž Vrchlice a jeho povodí. Upozornilo, že navrhovaná trasa vede aktivním záplavovým území, ve kterém se nesmí povolovat ani provádět stavby s výjimkou nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury za podmínky provedení takových opatření, že bude minimalizován vliv na povodňové průtoky.

Odpůrce v odůvodnění AZÚR (str. 16) uvedl, že se požadavkům Ministerstva zemědělství částečně vyhovuje. Konstatoval, že bude doplněno vyhodnocení vlivu navrhovaného koridoru na zdroj pitné vody nádrže Vrchlice a jeho povodí. Požadavek na minimalizaci vlivu na povodňové průtoky nebudou zapracované, neboť v platném znění ZÚR ve znění aktualizací č. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 10 a 11 je se všeobecnou platností (tzn. ve vztahu ke všem vymezeným plochám a koridorům dopravní a technické infrastruktur) toto opatření obsaženo v článku 190 písm. b): „Minimalizovat vlivy na odtokové poměry dotčeného území, vymezení koridorů, které procházejí záplavovým územím; směrově řešit v nejkratší možné délce v závislosti na místních podmínkách.“ Odpůrce pak do VVURÚ doplnil vyhodnocení vlivů na nádrž Vrchlice a jeho povodí.

Vymezované koridory kříží a mají vliv na řadu vodních toků a zdrojů pitné vody. Vliv na většinu z nich byl v návrhu AZÚR zpracován. Doplnění vyhodnocení vlivu VRT na nádrž Vrchlice a jeho povodí, proto není podstatnou úpravu návrhu. Nebylo tak povinností odpůrce provést opakované veřejné projednání. Zároveň soud upozorňuje na to, že doplnění návrhu mělo pozitivní vliv na ochranu veřejného zájmu, čímž se i situace navrhovatelů zlepšila. Oproti variantě, která byla veřejně projednána tak nedošlo k zásahu do jejich práv. Návrhový bod není důvodný.

Navrhovatelé zpochybňovali Studii proveditelnosti. Tvrdili, že nemůže být podkladem pro vydání AZÚR, protože nemá žádný právní status, byla vydána mimo zákonem předpokládané procedury, nebyla řádně zveřejněna, nejde o územně plánovací podklad, na jejím pořízení neparticipovalo Ministerstvo pro místní rozvoj a jiná ministerstva, není aktuální, je v rozporu se skutkovým stavem, nemá relevantní odbornou oponenturu, neobsahuje terminál Bečváry – Kořenice a výběr finální varianty nebyl tak jednoznačný, jak tvrdí odpůrce. Dále navrhovatelé namítali, že zápis z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům infrastruktury železnic ze dne 25. 1. 2022 není podkladem AZÚR ani nebyl zveřejněn. Podle navrhovatelů může být Studie proveditelnosti maximálně podkladem pro územní rozvojový plán.

Návrhový bod není důvodný.

Postup při přijímání zásad územního rozvoje či jejich aktualizace předpokládá shromáždění řady podkladů. Rozsah podkladů nezbytných pro přijetí zásad územního rozvoje vychází z jejich účelu, jímž je podle § 36 odst. 1 stavebního zákona účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezení ploch nebo koridorů nadmístního významu a stanovení požadavků na jejich využití. (…), přičemž současně s návrhem zásad územního rozvoje se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 122/2018-512, bod 48). Podklady tak musí přinášet dostatek informací pro vyhodnocení řady odborných a dílčích otázek. Proto stavební zákon stanovuje minimální okruh povinných podkladů, které je třeba pořídit (srov. § 37 až 39 stavebního zákona). Při pořízení tohoto minimálního okruhu podkladů lze mít za to, že bude mít pořizovatel dostatek informací pro posouzení všech otázek rozhodných pro účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Nicméně stavební zákon pořizovateli (resp. odpůrci) rozhodně nezakazuje, aby mezi podklady zařadil i jiné než zákonem výslovně předpokládané dokumenty. Je na jeho úvaze, jak ke zpracování zásad územního rozvoje a jejich aktualizace přistoupí a ze kterých dokumentů vychází (s výjimkou těch povinných). Bylo by naopak zcela v rozporu s účelem zásad územního rozvoje, aby mohly vycházet pouze z omezeného rozsahu podkladů. Uspořádání území přináší řadu lokálních specifik nebo problémů, které mohou mít nadregionální přesah, proto je žádoucí, aby nebyli pořizovatelé (resp. obce) omezeni uzavřeným rozsahem možných podkladů, ze kterých by mohli při zpracování zásad územního rozvoje vycházet.

Skutečnost, že Studii proveditelnosti (tj. všechny dokumenty ji tvořící) nelze považovat za žádný zákonem výslovně definovaný (povinný) podklad, proto nezakládá vadu pořizování AZÚR. Rovněž není rozhodné, kdo participoval na jejím pořízení (srov. výklad výše), že byla zpracovávána ještě před zahájením pořizování AZÚR a že proces jejího pořízení neupravuje stavební zákon nebo jiné právní předpisy. Studie proveditelnosti mohla být podkladem pro zpracování AZÚR, neboť mohla přinášet odborné poznatky potřebné pro zpracování AZÚR. Jak ze Studie proveditelnosti vyplývá, jejím účelem bylo prověřit na základě celorepublikového posouzení reálnost provedení VRT a umožnit státu učinit odborně-politickou úvahu a vybrat variantu vedení VRT Praha – Brno, jak to ukládá PÚR, s tím, že proveditelnost a realizovatelnost trasy se prověří v procesech předpokládaných stavebním zákonem (zásady územního rozvoje, územní plány, řízení o povolení záměru) a navazujícími předpisy (např. řízení EIA).

Nad rámec výše uvedeného závěru, že Studie proveditelnosti mohla být podkladem pro zpracování AZÚR, soud konstatuje, že neshledal ani obsahové vady Studie proveditelnosti nebo jiné vady v procesu jejího pořizování, které by z ní činily nezákonný podklad. Naopak soud konstatuje, že pořízení Studie proveditelnosti nebyl „překotný proces“. První etapa probíhala již na začátku roku 2019. Návrh variant II. etapy a jejich vyhodnocení se odehrával v průběhu roku 2020. Na začátku roku 2022 Centrální komise Ministerstva dopravy schválila Studii proveditelnosti a vybrala výslednou variantu. S ohledem na to, že proces pořizování Studie proveditelnosti trval jistou dobu (několik let), je pak logickým důsledkem, že Studie (případně některé její dílčí dokumenty) byla pořízena na základě podkladů (skutkového stavu) dostupných do roku 2020. To ovšem samo o sobě neznamená, že by nemohla být pokladem AZÚR, nebo že je nezbytně podkladem neaktuálním.

K aktuálnosti podkladů odkazuje soud na rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 88/2021-88, v němž uvedl, že „soud by se při hodnocení aktuálnosti podkladů měl zaměřit zejména na to, zda údaje, z nichž bylo při pořizování zásad územního rozvoje či jejich aktualizaci vycházeno, nebyly zjevně zastaralé, nepodložené či neobjektivní, resp. zda se jednalo o podklady, které lze s přihlédnutím k charakteru zásad územního rozvoje považovat za přijatelné pro posouzení vlivů na životní prostředí, a v jejich rámci též synergických a kumulativních vlivů, na této úrovni územního plánování (srov. bod 150 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 81/2016157, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 65 A 3/2017931, který obstál i v soudním přezkumu před Nejvyšším správním soudem a následně Ústavním soudem).“ Navrhovatelé přitom v návrhu nepoukázali na konkrétní údaje a data Studie proveditelnosti (stejně to platí i o VVURÚ), které jsou podle jejich názoru zastaralé. Rovněž netvrdili, jakým konkrétním způsobem se změnily. To neplyne ani z povšechného tvrzení, že Studie proveditelnosti vychází z údajů a předpokladů z doby před epidemií COVID-19, před válkou na Ukrajině, před nárůstem inflace a před energetickou a uprchlickou krizí (srov. body 147, 212, 245, 400, 403, 406, 560, 634 a 645 návrhu). Ačkoli lze mít za to, že navrhovatelé touto připomínkou postihli významné celospolečenské události, není zřejmé, jak konkrétně by se měly projevit na vymezení VRT. Navrhovatelé tedy soudu nedali příležitost se aktuálností podkladů blíže zabývat, neboť žádné konkrétní skutečnosti nezpochybnili. Soud pouze obecně konstatuje, že na základě navrhovateli tvrzených skutečností žádnou zjevnou zastaralost podkladů neshledal. Pandemie COVID-19, válka na Ukrajině ani nárůst inflace nijak zjevně nedopadá na charakter území, v němž je VRT vymezen. Ani v důsledku těchto událostí nedošlo k žádným natolik zjevným změnám v dotčeném území, které by byly soudu zřejmé ze správního spisu a z nichž by mohl dovodit, že by mohly ovlivnit trasu VRT. Ani nedošlo k takovým společenským změnám, pro které by se stal VRT zcela nadbytečným (i přes dočasné lockdowny, které provázely pandemii COVID 19, se chod společnosti obnovil, a lze konstatovat, že využívání hromadné dopravy již jistě dosáhlo předpandemické úrovně; ani bezpečnostní situace spojená s válkou na Ukrajině nemá za následek zjevné změny v dopravě společnosti po území ČR).

Jedním z důvodů, proč je Studie proveditelnosti podkladem AZÚR, je mimo jiné to, že obsahuje všechny prověřované varianty a prověření (posouzení) některých dílčí aspektů vybrané varianty. Na tomto místě je třeba uvést, že předmětem územně plánovací činnosti nejsou ekonomické náklady ani ekonomické dopady pořizované územně plánovací dokumentace. Hodnocení ekonomických nákladů stavby totiž nespadá mezi úkoly územního plánování (srov. § 19 stavebního zákona; shodně též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 142 A 5/2024-171, bod 98).

Ačkoli může soud souhlasit s navrhovateli, že oponentní stanoviska ke Studii proveditelnosti jsou strohá a současně nejsou ve Studii podrobně vypořádána, není to důvod, aby Studie proveditelnosti nebyla jedním z pokladů AZÚR. V procesu pořízení AZÚR byl dostatečný prostor k námitce či stanovisku dotčeného orgánu problematiku řešenou oponentními stanovisky, Státním fondem dopravní infrastruktury nebo obsahem stanoviska Zeleného kruhu blíže prověřit a posoudit, a to za předpokladu, že by tyto námitky a stanoviska odpovídaly míře podrobnosti zásad územního rozvoje (což však často neodpovídaly).

Soud uvádí, že vadou ZÚR, která by způsobovala jejich nezákonnost, není ani to, že výslovně nevypořádává připomínky, které jsou součástí zápisu z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy. Nejedná se o připomínky, které by reflektovaly zákonné požadavky na míru podrobnosti odůvodnění/zpracování ZÚR. Jejich výslovné nevypořádání tak neznamená, že by míra podrobnosti ZÚR neodpovídala požadavkům zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169 odst. 145 a násl.).

V tomto ohledu není ani rozhodné, jak velká shoda byla na výběru vybrané varianty (pozn. ve Studii označená jako SK4-320), neboť právní předpisy nestanoví žádnou konkrétní proceduru pro schválení variantního řešení, které má být výsledně zpracováno do ZÚR. Navíc, i když Státní fond dopravní infrastruktury vytýkal Studii určité nedostatky (viz str. 8 zápisu z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům infrastruktury železnic ze dne 25. 1. 2022), tak Centrální komise Ministerstva dopravy nakonec rozhodla jednohlasně, že Studii schvaluje ve variantě SK4-320 (str. 10 zápisu z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům infrastruktury železnic ze dne 25. 1. 2022).

Navrhovatelé vytýkali Studii proveditelnosti také to, že se s ní nemohli seznámit na portálu Středočeského kraje ani v evidenci územních studií. Předně soud uvádí, že není zákonnou povinností, aby byly online veřejně přístupné veškeré podklady, na jejichž základě se zpracovávají ZÚR. Povinně uveřejňované jsou pouze jednotlivé fáze zpracovaného návrhu ZÚR. Nicméně, jak vyplývá z obsahu této námitky, ve skutečnosti navrhovatelé brojí proti tomu, že se nemohli podílet na výběru varianty, kterou schválila Centrální komise Ministerstva dopravy. Soud však již výše uvedl, že navrhovatelé neměli právo se na tomto výběru podílet, proto nemůže mít na zákonnost AZÚR vliv ani to, jestli, byť i jen třeba dočasně, nebyla Studie proveditelnosti dostupná online na portálu Středočeského kraje (nebo jinde). Soud uvádí, že navrhovatelé měli možnost seznámit se se Studií proveditelnosti (viz např. oznámení ze dne 24. 3. 2022, č. j. 035585/2022/KUSK). Přestože se navrhovatelé mohli před konáním veřejného projednání seznámit s variantami prověřovanými ve Studii proveditelnosti, v námitkách ze dne 18. 5. 2022 nenamítali, že jiné tam řešené varianty jsou vhodnější.

Ohledně požadavku na uveřejnění (možnost seznámení se) se zápisem z 267. jednání Centrální komise Ministerstva dopravy k projektům železnic ze dne 25. 1. 2022 soud znovu uvádí, že zákon nestanovuje povinnost, aby byly veřejně přístupné veškeré podklady, z nichž AZÚR vycházejí. Nezveřejnění tohoto zápisu tak nemá žádný vliv na zákonnost AZÚR.

V závěru této části soud konstatuje, že navrhovatelé v tomto návrhovém bodě vznesli řadu námitek, které přesahovaly svým obsahem „hlavní“ námitku napadající zákonnost/použitelnost Studie proveditelnosti jako podkladu ZÚR. Svou podstatou mířili již např. proti vlastní potřebě VRT (námitky týkající se využitelnosti VRT). Soud konstatuje, že tyto námitky nijak nezpochybňují zákonnost Studie proveditelnosti jako podkladu ZÚR, a soud se jimi bude zabývat až v tematicky odpovídajících částech rozsudku.

Navrhovatelé také namítali, že dokumentace AZÚR není dlouhodobě zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup, konkrétně na webovém odkazu https://stredoceskykraj.cz/web/odbor-uzemni-planovani-a-krajsky-stavebni-rad/9.-aktualizace-zasad-uzemniho-rozvoje , který byl uveden ve veřejné vyhlášce Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 11. 2024, č. j. 148393/2024/KUSK).

Předně soud poukazuje na to, že pro přezkum napadeného OOP je podstatný skutkový a právní stav ke dni vydání napadeného OOP. Soud posuzuje zákonnost procesu při vydání napadeného OOP a dále vlastní zákonnost napadeného OOP. Nezákonnost procesu vydání OOP nebo nezákonnost vlastního OOP nemohou retroaktivně způsobit případná jiná pochybení odpůrce související s vydaným (již účinným) OOP.

Podle § 42 odst. 4 stavebního zákona při aktualizaci zásad územního rozvoje na základě schválené zprávy o jejich uplatňování se v měněných částech postupuje obdobně podle ustanovení § 36 až 41 s výjimkou vyhodnocení vlivů aktualizace zásad územního rozvoje na udržitelný rozvoj území, které se zpracovává jen pokud Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku podle odstavce 1 uvedlo, že má být tato aktualizace posouzena z hlediska vlivů na životní prostředí. Krajský úřad zajistí vyhotovení úplného znění zásad územního rozvoje po vydání poslední aktualizace a toto vyhotovení po nabytí účinnosti aktualizace opatří záznamem o účinnosti.

Podle § 37 odst. 3 stavebního zákona krajský úřad doručí návrh zásad územního rozvoje a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území veřejnou vyhláškou. Do 30 dnů ode dne doručení může k návrhu a vyhodnocení každý uplatnit u krajského úřadu písemné připomínky. K později uplatněným připomínkám se nepřihlíží.

Podle § 42 odst. 10 stavebního zákona aktualizaci zásad územního rozvoje včetně aktualizace pořizované zkráceným postupem a úplné znění zásad územního rozvoje po této aktualizaci kraj doručí veřejnou vyhláškou; dnem doručení aktualizace zásad územního rozvoje a úplného znění nabývá aktualizace účinnosti.

Podle § 164 odst. 2 stavebního zákona krajský úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup vydané zásady územního rozvoje, jejich aktualizaci a úplné znění zásad územního rozvoje po jejich aktualizaci spolu s usnesením zastupitelstva kraje a místa, kde je možné do nich a do dokladové dokumentace nahlížet; toto oznámí dotčeným orgánům neuvedeným v odstavci 1 jednotlivě. Krajský úřad rovněž zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup zprávu o uplatňování zásad územního rozvoje schválenou zastupitelstvem kraje.

Z výše uvedených ustanovení stavebního zákona vyplývá povinnost odpůrce uveřejnit dokumentaci vždy pro konkrétní fázi řízení (např. před veřejným projednáním návrhu aktualizace zásad územního rozvoje). Z výše uvedeného také vyplývá povinnost doručit aktualizaci zásad územního rozvoje veřejnou vyhláškou, a nakonec i povinnost zveřejnit dokumentaci způsobem umožňujícím vzdálený přístup.

Navrhovatelé nenamítali, že by v průběhu pořizování napadeného OOP nebyla dokumentace dostupná a že by se s ní nemohli seznámit. Soud proto pouze nad rámec nutného odůvodnění konstatuje, že ze správního spisu ověřil, že odpůrce uveřejnil dokumentaci před veřejným projednáním a ve vyhlášce uvedl i odkaz na internetové stránky, na kterých měla být dokumentace dostupná. Vzhledem k tomu, že odpůrce obdržel řadu podání (námitek), které se vztahovaly k obsahu návrhu OOP, má soud za to, že dokumentace byla v průběhu pořizování napadeného OOP řádně přístupná a každý se s ní mohl seznámit. Ze správního spisu nejsou patrné indicie o tom, že by dokumentace nebyla veřejnosti dostupná způsobem, který předpokládá zákon.

Dále soud konstatuje, že po rozkliknutí webového odkazu, který ve svém návrhu uvedli přímo navrhovatelé a která měla odpovídat odkazu uvedenému ve vyhlášce odpůrce, se zobrazila webová stránka obsahující dokumentaci AZÚR (tyto úkony provedl jako důkaz při jednání dne 12. 2. 2026). Ostatně srovnatelný odkaz sdělil soudu i odpůrce, když ho soud vyzval k předložení správního spisu. Odpůrce uvedl část webového odkazu a též navazující cestu prostřednictvím prokliků konkrétních dlaždic [(https://stredoceskykraj.cz/web/odboruzemni-planovani-a-krajsky-stavebni-rad/uzemni-planovani -> dlaždice „Vydané ZÚR a jejich aktualizace“ -> dlaždice „9. aktualizace Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (11/2024)“ -> odkaz „Dokumentace 9. aktualizace ZÚR SK“). Soud při jednání dne 12. 2. 2026 provedl k důkazu zobrazení webových stránek odpůrce a proklikal jednotlivé „dlaždice“).]

Soud sice ze správního spisu zjistil, že je ve vyhlášce krajského úřadu ze dne 11. 11. 2024, č. j. 148393/2024/KUKS, uveden odkaz odlišný od toho, který do svého návrhu uvedli navrhovatelé. Ve vyhlášce je uvedeno, že „kompletní vydaná dokumentace a úplné znění po této změně jsou zveřejněny na webových stránkách Středočeského kraje: https://stredoceskykraj.cz/web/uzemni-planovani.“, přičemž tento odkaz skutečně nevedl po zadání do příkazového řádku na stránky s dokumentací AZÚR, ale zobrazí se chybová hláška. Soud má nicméně za to, že je všeobecně známou skutečností, že url odkazy na webové stránky s konkrétním obsahem se časem mění v důsledku různých aktualizací stránek, jiného rozvržení a uskupení obsahu těchto stránek a nelze rozumně očekávat, že bude url adresa shodná (a tedy funkční) i po několika letech. Soud považuje za podstatné to, zda je dokumentace dálkovým přístupem zveřejněna a zda je zveřejněna na webových stránkách, na kterých by to mohla veřejnost očekávat. Napadené OOP je zveřejněno na webových stránkách odpůrce, a to ve srozumitelných krocích (skrze prokliky dlaždic, které jsou pojmenovány způsobem, který skutečně odpovídá obsahu, který následně zpřístupňují). Soud neshledal pochybení na straně odpůrce při zpřístupňování ať už návrhu napadeného OOP, nebo i platného a účinného znění AZÚR. Námitka není důvodná.

Ke zbývajícím námitkám soud uvádí, že jsou mimo předmět přezkumu a nelze se jimi zabývat. Jde o navrhovateli namítaný způsob, jakým Správa železnic prezentuje zvolenou trasu, zda poskytovala podrobnější informace, nebo způsob, jakým jednala s občany a dotčenými obcemi. Předmětem tohoto řízení není ani skutečnost, že Nejvyšší kontrolní úřad měl v roce 2025 v plánu kontrolu zaměřenou na Peněžní prostředky určené na přípravu výstavby rychlých železničních spojení nebo že odpůrce ani po vydání napadeného OOP nehodlá zpracovat územní studii. Při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.).

Posouzení vlivu koridorů na životní prostředí z obecného hlediska

Soud se v této části zabývá posouzením vlivu koridorů VRT na životní prostředí. Zaměřuje se na vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů, včetně kompenzačních opatření a pravidel pro jejich sledování, na obsah VVURÚ a hodnocení SEA. Vyjadřuje se i k vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů, na která poukazovali navrhovatelé v návrhu. Dopadům do jednotlivých složek životního prostředí se soud věnuje v samostatné části (viz body 216 a násl. tohoto rozsudku).

Navrhovatelé vytýkali odpůrci nedostatečné vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů VRT a nesplnění podmínek SEA vypracovaných ke 4. aktualizaci PÚR. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2015, č. j. 8 Aos 5/2013-87, tvrdili, že odpůrce neprovedl vyhodnocení vlivů na úrovni jednotlivých obcí, odmítl se zabývat navrhovateli namítanými konkrétními střety VRT s hodnotami a chráněnými zájmy, neidentifikoval téměř žádné konkrétní kumulativní a synergické vlivy (dopady na klima, ovzduší, kulturní dědictví a hmotný majetek nejsou vůbec identifikovány). Nezohlednil je při posuzování variant řešení, nenavrhl žádná kompenzační opatření, nestanovil pravidla pro sledování vlivů (střetů) a vlivy nevyhodnotil.

Navrhovatelé též tvrdili, že hodnocení SEA ke 4. aktualizaci PÚR identifikovalo řadu významných kumulativních a synergických vlivů. AZÚR tyto vlivy nekonkretizovala a nerozvinula. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, uvedli, že zpracovatel je povinen vycházet z nejhorší možné varianty a zohlednit i takové plánované záměry (činnosti), jejichž realizace je v budoucnu nejistá. Chybí posouzení VRT Praha – Brno jako celku a posouzení celého systému Rychlých spojení ve spojitosti zejména s dálniční sítí, a to z hlediska negativních kumulativních, popřípadě synergických vlivů na fragmentaci krajiny a snížení její prostupnosti v rámci celé ČR. Přínos VRT vychází především z republikových hledisek (vnitřní trh EU a konkurenceschopnost), zatímco konkrétní přínosy pro dotčené kraje a obce se omezují pouze na povrchní konstatování o dopravní obslužnosti. Dopady na přírodu a krajinu mimo hlavní centra jsou ignorovány nebo bagatelizovány. Nejsou řešeny finanční kompenzace.

K otázce posouzení kumulativních a synergických vlivů NSS již v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644, č. 2106/2010 Sb. NSS, konstatoval, že právě „pořizování ZÚR lze považovat za optimální moment, kdy by mělo docházet k posouzení kumulativních a synergických vlivů záměrů zamýšlených v koncepci na jednotlivé složky životního prostředí.“ Hodnocení kumulativních a synergických vlivů je povinnou součástí hodnocení SEA (rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS). Judikatura k hodnocení kumulativních a synergických vlivů vychází zejména z bodu 45 rozsudku NSS ze dne 15. 4. 2015, č. j. 8 Aos 5/2013-87, v němž NSS konstatoval, že „pro řádné posouzení kumulativních a synergických vlivů je třeba 1) nejprve řádně zjistit skutkový stav (stav životního prostředí v řešeném území), 2) vytipovat charakteristiky životního prostředí, které by mohly být kumulativními a synergickými vlivy významně ovlivněny, a vytipovat konkrétní lokality, v nichž by mohly kumulativní a synergické vlivy vznikat a působit, 3) zohlednit a zhodnotit kumulativní a synergické vlivy při posuzování variant řešení, 4) popsat použitou metodologii, 5) navrhnout kompenzační opatření, která zabrání vzniku nebo minimalizují působení kumulativních a synergických vlivů a 6) stanovit pravidla sledování těchto vlivů.“ NSS rovněž zdůraznil, že povinností je kumulativní a synergické vlivy v zásadách územního rozvoje nejen identifikovat, ale také vyhodnotit.

V judikatuře NSS lze nalézt i požadavky na rozsah hodnocení. V rozsudku NSS ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105, ze kterého vychází i novější judikatura (např. rozsudky NSS ze dne 24. 2. 2023, č. j. 8 As 98/2020-23, č. 4464/2023 Sb. NSS, nebo ze dne 4. 4. 2023, č. j. 7 As 88/2021-88), uvedl, že „nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů, k jejichž kombinaci dochází, nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci řádně prováděného procesu pořizování zásad územního rozvoje.“ (bod 73).

Pokud jde o přezkum opatření obecné povahy soudy, platí, že v souladu se zásadou minimalizace soudního zásahu soud toliko přezkoumá, zda posouzení kumulativních a synergických vlivů „má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012-105, bod 78). Soudy mohou přezkoumat pouze to, zda vyhodnocení vlivů má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní.

Výše uvedeným požadavkům na posouzení kumulativních a synergických vlivů AZÚR dostojí. Odpůrce nechal zpracovat VVURÚ. V něm shrnul hlavní cíle (část A, kapitola 1), zhodnotil vztah ke stávající koncepci ochrany životního prostředí (část A, kapitola 2), popsal údaje o současném stavu životního prostředí (část A, kapitola 3), analyzoval a identifikoval jevy a charakteristiky řešeného území, které mohou být významně ovlivněny (část A, kapitola 4) a poukázal na současné problémy a jevy životního prostředí, které by mohly být významně ovlivněny (část A, kapitola 5). Popsal použitou metodiku (část A, kapitola 6.2 a 7.2). Věnoval se zhodnocení stávajících a předpokládaných kumulativních a synergických vlivů (část A, kapitola 6) a porovnání zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů dle jednotlivých variant řešení (část A, kapitola 7). Vyjmenoval a popsal navrhovaná opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí (část A, kapitola 8) a zhodnotil způsob zapracování vnitrostátních cílů ochrany životního prostředí a jejich zohlednění při výběru variant řešení (část A, kapitola 9). Navrhl ukazatele pro sledování vlivů změn na životní prostředí (část A, kapitola 10). Navrhl a odůvodnil požadavky na rozhodování ve vymezených plochách a koridorech z hlediska minimalizace negativních vlivů na životní prostředí (část A, kapitola 11). Shrnul výsledky vyhodnocení vlivů a obsah navržených opatření (část A, kapitola 12 a 13). Vypořádal se s požadavky stanoviska MŽP (pozn. soudu: odpůrce měl patrně na mysli stanoviska MŽP ze dne 4. 8. 2020 pod č. j.: MZP/2020/710/2988) (část A, kapitola 14), provedl vyhodnocení vlivů na skutečnosti zjištěné v územně analytických podkladech (část C) a provedl vyhodnocení přínosu k naplnění priorit územního plánování obsažených v PÚR (část E).

Navrhovatelé namítali, že v současnosti chybí posouzení VRT Praha – Brno jako celku a posouzení celého systému tzv. Rychlých spojení ve spojitosti zejména s dálniční sítí z hlediska negativních kumulativních, popřípadě synergických vlivů na fragmentaci krajiny a snížení její prostupnosti v rámci celé ČR. Tuto námitku spojovali zejména s tím, že není zpracován územní rozvojový plán. Soud však již výše uvedl, že nebylo nutné, aby řešené koridory byly nejprve vymezeny v územním rozvojovém plánu. Nebylo ani nutné vlivy zohledňovat u variant řešení, neboť koridory byly předmětem AZÚR invariantně (tím se soud také již zabýval).

K námitce navrhovatelů, že VRT Praha – Brno má republikový význam a posuzování jeho vlivů nelze štěpit na izolované posouzení na území jednotlivých krajů, soud podotýká, že předmětem soudního přezkumu v této věci je aktualizace krajské územně plánovací dokumentace. Tomu odpovídá i územní rozsah posouzení vlivů. S navrhovateli lze souhlasit v tom, že součet dílčích posouzení SEA na úrovni krajů nedokáže posoudit vlivy VRT a sítě Rychlých spojení jako celku na celou republiku, neboť vždy je posouzena izolovaně jen určitá část koridoru v rámci kraje. Celkové posouzení však bylo provedeno v procesu pořizování 4. aktualizace PÚR. Jejím podkladem bylo Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území, které řešilo i vlivy koridorů VRT (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 142 A 5/2024-171, bod 191). Současně byly posouzeny vlivy na životní prostředí u všech variant prověřovaných Studií proveditelnosti [srov. Oznámení koncepce dle přílohy č. 7 zákona č. 100/2001 Sb.; dokument A.5 Dílčí souhrnná zpráva 09/2019, část 5 (Posouzení vlivů na složky životního prostředí) Páté dílčí plnění 09/2019; a dokument A.2.6.1 Posouzení vlivů na složky životního prostředí]

S navrhovateli proto nelze souhlasit v tom, že nebyl posouzen vliv VRT Praha – Brno jako celku a systém Rychlých spojení na fragmentaci krajiny a snížení její prostupnosti v rámci celé ČR. Realizace VRT Praha – Brno vzešla z Aktualizace č. 4 PÚR, která ji vymezila jako záměr ŽD4 a zařadila ji společně s dalšími koridory (ŽD1 až ŽD8) do sítě Rychlých spojení (srov. čl. 83a a násl. PÚR). Během pořízení 4. aktualizace PÚR bylo zpracováno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, ve kterém byly identifikovány a vyhodnoceny potenciální republikové kumulativní a synergické vlivy železniční dopravy (srov. str. 126 a násl., 141 a násl., 158 a násl. 179 a násl. Přílohy A k Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území). Soud upozorňuje, že Aktualizace č. 4 PÚR není předmětem přezkumu v tomto řízení, proto pouze nad rámec uvádí následující: mezi hlavní potenciální kumulativní a synergické vlivy se podle posledně citovaného dokumentu řadí zábory zemědělského a lesního půdního fondu a střety s migračními koridory u liniových záměrů (str. 145). Dopravní koridory (silniční a železniční) totiž zvyšují fragmentaci krajiny a negativně ovlivňují migrační prostupnost území (str. 130 a 138), přičemž kumulativně ovlivňují migrační prostupnost v ČR (str. 130). Na druhou stranu existují i kladné kumulativní vlivy, především díky odvedení zdrojů znečištění ovzduší a akustického znečištění mimo nejvíce osídlené oblasti. Realizací těchto staveb se bude kumulativně snižovat zátěž obyvatel hlukem nebo emisemi z dopravy (str. 146). Aktualizace č. 4 PÚR tedy vyhodnocuje celorepublikový dopad VRT Praha – Brno a sítě Rychlých spojení na životní prostředí (srov. též str. 181 Přílohy A k Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území). K navrhovateli tvrzenému dopadu na fragmentaci krajiny a snížení její prostupnosti v rámci celé republiky 4. aktualizace PÚR uvádí, že stavba VRT Praha – Brno „bude mít v krajině podobné dopady jako výstavba dálniční sítě. Úsek povede přes Vysočinu, která je protkána sítí migračních koridorů pro volně žijící živočichy, u nichž bude nutné zajistit průchodnost pomocí odpovídajících zmírňujících opatření. (…) Za hlavní vlivy lze předpokládat zábory půdního fondu a snížení migrační prostupnosti krajiny. (viz str. 195 Přílohy A k Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území).“. I přes tyto dopady byl vliv na přírodu a krajinu republikově hodnocen jako potenciálně mírně negativní (-1), což není vzhledem ke škále možných hodnocení nejhorší výsledek [tím je potenciálně významně negativní vliv (-2) – srov. klasifikaci vlivů na str. 181 Přílohy A k Vyhodnocení vlivů návrhu Aktualizace č. 4 Politiky územního rozvoje ČR na udržitelný rozvoj území – pozn. soudu].

Především ale požadavek navrhovatelů, aby AZÚR posoudila VRT Praha – Brno jako celek a celou síť Rychlých spojení z celorepublikových hledisek na fragmentaci krajiny a propustnost území, není namístě, neboť přesahuje rozsah působnosti zásad územního rozvoje. Zásady územního rozvoje (a jejich aktualizace) se vydávají pro území kraje. Jejich smyslem je popsat a vyhodnotit zjištěné a předpokládané závažné vlivy na životní prostředí s dopadem do území kraje, pro které jsou vydávány. Není nutné, aby v ZÚR SK byly posuzovány záměry, které se zjevně nachází a mají dopady pouze na území jiných krajů. Soud opakuje, že je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů, k jejichž kombinaci dochází, nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci procesu pořizování ZÚR. Těmto požadavkům odpůrce dostál. Takové záměry ve VVURÚ identifikoval a vyhodnotil (např. silnice I/2 a II/125, dálnici D11, železniční tratě 011, 014 aj.). Navrhovatelé pak netvrdili, jaké konkrétní dopady má např. část VRT u Brna na krajinu, obce či obyvatele nacházející se ve Středočeském kraji.

Navrhovatelé pak také namítali, že celostní posouzení nemůže být řádně provedeno na úrovni PÚR, neboť v PÚR je koridor vymezen pouze schematicky rovnou osou. K tomu soud uvádí, že pouze schematické vymezení koridoru nebrání řádnému celostnímu posouzení, neboť možné vlivy vyplývají již ze samotného charakteru stavby, jeho přibližné umístění pak umožňuje rámcově analyzovat lokality, kterými bude pravděpodobně procházet, a identifikovat v nich možné dotčené oblasti. Celostní posouzení by mělo toliko v hrubých rysech nastínit charakter dopadu a posoudit vzájemně se protínající zájmy z hlediska jejich základních principů. Až na úrovni ZÚR a následně územních plánů je možné počítat s podrobnějším vyhodnocením vlivů konkrétně umístěné liniové stavby.