21 Ads 86/2025 — Nejvyšší správní soud

41 A 103/2025- 57 - text 22 41 A 103/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci žalobce: J. V. bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Matoušem Hejdukem sídlem Blatenská 720/30, Plzeň proti žalovanému: Středočeský kraj sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. et Mgr. Matouši Hejdukovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 27 620,87 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve znění její opravy podáním ze dne 29. 12. 2025, domáhá, aby soud žalovanému přikázal, aby ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku zajistil pro žalobce nepřetržité poskytování služby sociální péče osobní asistence. 2. Žalobce tvrdí, že trpí spastickou kvadruparézou v důsledku dětské mozkové obrny, a je tak zcela závislý na pomoci druhého člověka téměř při jakékoliv činnosti (hygiena, jídlo, přesun do postele). Od narození o něj pečuje jeho matka, která již dosáhla 70 let, s přibývajícím věkem jí ubývají potřebné síly, a čím dál naléhavější se stává otázka, co s žalobcem bude v momentě, až mu matka (i pro své vlastní zdravotní problémy) nebude moci poskytovat potřebnou péči. Žalobce se cítí být ohrožen nuceným přesunem do ústavu. Aktuálně žije v bytě, který je plně uzpůsobený jeho pobytu. 3. Žalobce upozorňuje, že dle § 38 věty druhé zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, má každý právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Domnívá se, že žalovaný porušuje jeho právo na dostupnost vhodných sociálních služeb, neboť na M. nyní neoperuje žádný poskytovatel služeb osobní asistence, který by byl schopen tuto službu poskytnout v potřebném rozsahu. V případě žalobce se jedná o nepřetržitou osobní asistenci, tedy o asistenci v rozsahu 24 hodin denně po sedm dní v týdnu. Služba osobní asistence se dle § 39 odst. 1 zákona o sociálních službách poskytuje bez časového omezení. Osobní asistenci v rozsahu, který žalobce potřebuje, mu žalovaný nezajišťuje, čímž se proti němu dopouští trvajícího nezákonného zásahu. Ten spočívá v opomenutí žalovaného činit cílená a konkrétní opatření vedoucí k zajištění dostupnosti konkrétních služeb sociální péče pro žalobce. Žalobce je přesvědčen, že tímto zásahem je přímo zkracován na svých právech. Svou situace řeší do jisté míry předstižně, neboť má pořád k dispozici člověka, který o něj pečuje. Pokud by ale s řešením vyčkával na chvíli, kdy možnost péče ze strany osoby blízké pomine, patrně by se za stávajícího nevyhovujícího stavu sociálních služeb ve Středočeském kraji nevyhnul urychlenému přesunu do ústavu. Přestože žalobci poskytuje nezbytnou péči jeho matka, je přesvědčen, že nezákonný zásah již trvá, neboť žalovaný není schopen v současné době ze dne na den kompenzovat náhlý výpadek péče z její strany. V posledních měsících a týdnech již žalobce pociťuje konkrétní dopady opomenutí žalovaného do své právní sféry s ohledem na zhoršující se stav žalobcovy matky. 4. Žalobce dále tvrdí, že se nepřetržité dostupnosti služby osobní asistence domáhá již delší čas a v minulosti se s tímto požadavkem několikrát obrátil na žalovaného. Osobně se např. zúčastnil schůzky dne 12. 6. 2025 na Krajském úřadu Středočeského kraje s radním pro oblast sociálních věcí Mgr. M. H. a vedoucí Odboru sociálních věcí Mgr. P. K. a jednal též několikrát s vedoucím oddělení koncepce a metodiky sociálních služeb Odboru sociálních věcí J. Š., DiS. Jednání se zástupci žalovaného však nepřinesla kýžený efekt, neboť žádný poskytovatel sociálních služeb ve Středočeském kraji není schopen zajistit pro žalobce nepřetržitou dostupnost služby osobní asistence. Jediným poskytovatelem na M. je Maltézská pomoc, o.p.s., která je ale schopna žalobci poskytnout osobní asistenci pouze v omezeném rozsahu několika hodin týdně a nemá ani zkušenosti s klienty s postižením, jímž žalobce trpí. Žalobce tedy v současné chvíli nemá reálnou možnost uzavřít s poskytovatelem sociálních služeb smlouvu o poskytnutí požadované sociální služby v potřebném rozsahu. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že na svém území zajišťuje dostupnost sociálních služeb souladu s § 95 písm. g) zákona o sociálních službách a střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb. Střednědobé plány žalovaného (na období 2020 – 2022, 2023 – 2025 a 2026 – 2028) jsou typické tím, že překonávají taxonomii zákona o sociálních službách a služby terénní péče chápou jako jednu skupinu („trs“) služeb, které plní jednu funkci – doplňují nebo nahrazují péči neformálně pečujících osob v době, kdy péči nemohou zastat. Toto pojetí vychází i z obtížně předvídatelného systému financování sociálních služeb ze státního rozpočtu dotacemi dle § 101a odst. 1 zákona o sociálních službách a z potřeby zajistit co nejširší dostupnost sociálních služeb na území žalovaného. Žalovaný dále obsáhle popisuje financování služeb sociální péče a jeho nepředvídatelnost. Plánování rozvoje sociálních služeb bez vazby na jasné financování je značně obtížné. Navzdory tomu činí žalovaný řadu opatření na podporu osob se zdravotním postižením. Dle střednědobého plánu pro období 2023 – 2025 došlo v roce 2023 k navýšení kapacit služby osobní asistence o 8 000 hodin, v roce 2024 o 10 000 hodin a v roce 2025 o 12 000 hodin; střednědobý plán pro období 2026 – 2028 pak deklaruje každý rok navýšení rozsahu poskytovaných služeb o 10 000 hodin (cca 10 úvazků). Dostupnost této služby je tak žalovaný připraven každoročně navyšovat s ohledem na rostoucí poptávku. V M. jsou dostupné celkem čtyři terénní služby péče: pečovatelská služba Centrum sociálních služeb M., příspěvková organizace (určená i osobám se zdravotním postižením, tj. i pro žalobce); osobní asistence Maltézská pomoc, o.p.s. (rovněž pro osoby se zdravotním postižením); osobní asistence Národní ústav pro autismus, z.ú. (určená pro osoby s poruchou autistického spektra); a odlehčovací služba HOSPIC TEMPUS, z.s. (určená pro osoby na sklonku života). 6. Služba osobní asistence je poskytována na základě předem plánovaných činností [§ 88 písm. f) zákona o sociálních službách], nejde tedy o službu dostupnou „na zavolání“. Navíc jde o službu hrazenou (nad rozsah 80 hodin měsíčně). Nepřetržitou asistenci ve smyslu „na zavolání“ jsou poskytovatelé schopni zajistit jen v domově pro osoby se zdravotním postižením (§ 48 zákona o sociálních službách), kde jsou zpravidla instalována signalizační zařízení. V terénu slouží k takovému přivolání služba tísňové péče dle § 41 zákona o sociálních službách. Dostupnost služby v intencích zákona o sociálních službách neznamená schopnost být k dispozici „na zavolání“. Povinnost zajistit dostupnost sociálních služeb ukládá zákon krajům a lze ji vyložit tak, že má být k dispozici v přiměřeném čase a konkrétní způsob zajištění je na úvaze kraje. Rozsah služeb si dohodne osoba, které je služba poskytována, s poskytovatelem v dostatečném časovém předstihu (vytvoří se jakýsi rozvrh osobní asistence, aby bylo zřejmé, kdy a jaké služby budou osobě poskytovány). Byť tedy platí, že osobní asistence je poskytována nepřetržitě, v praxi to neznamená, že je k dispozici na zavolání, ale že je poskytována po dobu 24/7 dle předchozí dohody. Ustanovení § 38 zákona o sociálních službách zakotvuje právo na zajištění poskytování služeb sociální péče; toto právo je však nutné aktivně uplatnit. Střednědobý plán pro období 2026 – 2028 uvádí, že sociální služby jsou osobě poskytovány na základě žádosti a po posouzení nepříznivé sociální situace. Sociální služby nejsou dostupné okamžitě. Zákon předpokládá uzavření smlouvy s poskytovatelem sociální služby; předpokladem pro poskytování je žádost žadatele o její zprostředkování. 7. Žalovaný dále poukazuje na to, že dne 12. 6. 2025 se skutečně konala schůzka žalobce s Mgr. H. a Mgr. K. Jejím obsahem ale nebyla výslovná žádost žalobce o zajištění nepřetržitého poskytování služeb osobní asistence, ale spíše diskuze o jeho záměru takovou službu založit a poskytovat (samostatně nebo prostřednictvím vlastní společnosti). Žalobce chtěl, aby se takový záměr stal součástí sítě sociálních služeb kraje (a mohl na ni pobírat veřejnou podporu z rozpočtu žalovaného). Právě existence takové služby nicméně vedla (i s ohledem na rozpočtové možnosti žalovaného) k negativnímu postoji žalovaného. Žalobce byl také v telefonickém kontaktu s J. Š., obsahem jejich konverzace byl ale záměr žalobce na zřízení služby osobní asistence v regionu M., nikoliv výslovný požadavek na zajištění dostupnosti nepřetržité osobní asistence. 8. Žalobce je dle zjištění ž