5 Azs 13/2013 — Nejvyšší správní soud

47 A 1/2026- 15 - text 8 47 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: T. L. H. P., narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Jezová 1501, Bělá pod Bezdězem zastoupená advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 963/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026, č. j. OAM-117/BE-BE01-VL15-Z-2026, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026, č. j. OAM-117/BE-BE01-VL15-Z-2026, se ruší. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), o zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání zajištění do dne 19. 5. 2026. 2. Podle žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a současně nebyly naplněny zákonné podmínky pro její zajištění. Předně namítá, že žalovaný dostatečně nezdůvodnil, proč jí nebylo možné uložit některé ze zvláštních opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu namísto zajištění, které je vůči těmto zvláštním opatřením subsidiární. Žalovaný argumentuje „hrubým nerespektováním právního řádu ČR i EU“, aniž by bylo zřejmé, co konkrétně za toto hrubé nerespektování považuje. Opomíjí přitom, že žalobkyně nevěděla o rozhodnutí o navrácení, které vydalo Maďarsko. Žalobkyně byla v dobré víře, že na území České republiky (dále jen „ČR“) pobývá legálně. V jejím případě nejsou splněny podmínky pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Dále není podle žalobkyně z napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel. Zmiňuje jednak rozhodnutí o zajištění vydané policií, jednak protokol o podání vysvětlení ze dne 23. 1. 2026, aniž by uvedl, jaký z těchto dokumentů byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Totéž platí o konstatování, že je vedena v evidenci SIS a že se na ni vztahuje rozhodnutí o navrácení vyhlášené Maďarskem, jelikož žalovaný neuvedl, z jakého podkladu vychází. Žalovaný také žádným způsobem neodůvodnil závěr, podle kterého měla žalobkyně na území EU pracovat nelegálně. Jde přitom o skutečnost významnou ve vztahu k možnosti uložení zvláštních opatření namísto zajištění. Dále žalovaný nevzal v úvahu podklady, které mu žalobkyně předložila před vydáním napadeného rozhodnutí, a to doklad o zajištění ubytování, prohlášení známé žijící v ČR o poskytnutí bezplatného ubytování a finančního zajištění a dále doklad o oznámení své adresy pobytu na území ČR. Ačkoliv jsou tyto dokumenty významné pro úvahy o vhodnosti využití zvláštních opatření, žalovaný se s nimi nijak nevypořádal. Napadené rozhodnutí je proto i z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2025, č. j. 20 Az 26/2025-26, v němž soud v obdobné věci konstatoval povinnost správního orgánu zohlednit všechny nové podklady, kterými disponuje. V této souvislosti také upozorňuje, že žalovaný neuvedl, jaké konkrétní informace mu poskytl policejní orgán podle § 87 odst. 1 zákona o azylu. To je zásadní, neboť stejné doklady, které předložila žalovanému, poskytla i policii. Pokud žalovaný tyto informace obdržel, měl povinnost se s nimi vypořádat. 3. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Ve svém vyjádření k žalobě shrnul skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí s tím, že na jejich základě dospěl k závěru, že u žalobkyně byly splněny podmínky pro zajištění, přičemž mírnější zvláštní opatření se jevila jako nedostačující a neúčinná. Současně sdělil, že v daném případě nebylo vydáno žádné nové rozhodnutí o zajištění a žalobkyně je stále zajištěna na základě napadeného rozhodnutí. Podstatný obsah správního spisu 4. Soud ze správního spisu, který mu byl dodán toliko v prosté kopii, zjistil, že rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Ústí nad Labem (dále jen „policie“) ze dne 24. 1. 2026, č. j. KRPU17764-30/ČJ-2026-040022-ZZC-MO (dále jen „první rozhodnutí o zajištění“), byla žalobkyně zajištěna za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen zákon o pobytu cizinců). Policie stanovila dobu zajištění na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. V odůvodnění shrnula zjištěný skutkový stav, tedy že žalobkyně byla dne 23. 1. 2026 kontrolována policejní hlídkou. Na místě se prokázala platným cestovním dokladem s maďarským vízem platným do dne 30. 8. 2024. Dále předložila maďarské povolení k pobytu platné do 28. 4. 2026. Do protokolu o podání vysvětlení ze dne 23. 1. 2026 žalobkyně uvedla, že ze své vlasti vycestovala naposledy v červenci 2024 letecky do Maďarska. Do ČR přijela 22. 1. 2026 na návštěvu za kamarádkou a měla v úmyslu po pár dnech ČR opustit. Není si vědoma, že na území ČR a Evropské unie (dále jen „EU“) pobývá neoprávněně. Ohledně rodinné situace sdělila, že má v zemi původu manžela a tři děti. Návrat do vlasti je podle ní zcela bezpečný, nic jí tam nehrozí a nemá žádný důvod, proč by nemohla opustit území ČR a EU. Policie dále uvedla, že lustrací v informačních systémech zjistila, že je žalobkyně vedena v systému SIS jako státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení podle čl. 3 Nařízení (EU) 2018/1860 s platností do dne 4. 5. 2030, které vyhlásil stát Maďarsko s lhůtou pro vycestování do dne 12. 5. 2025 (rozhodnutí o navrácení je identifikováno pod schengenským ID č. 0021.02 0000022937393 0000 0001.01; dále jen „rozhodnutí o navrácení“). Policie proto dospěla k závěru, že jsou v případě žalobkyně dány důvody pro zajištění, a že by mírnější donucovací opatření ve formě uložení zvláštních opatření bylo nedostačující a neúčinné. Proto za účelem realizace vycestování přistoupila k zajištění žalobkyně v zařízení pro zajištění cizinců. 5. Dne 30. 1. 2026 podala žalobkyně v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová (dále jen „zařízení pro zajištění cizinců“) žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 a násl. zákona o azylu. Téhož dne zástupce žalobkyně sdělil, že převzal zastoupení žalobkyně a současně přiložil prohlášení třetí osoby o zajištění ubytování a prohlášení k žádosti o propuštění ze zajištění, ve kterém tatáž osoba, která měla žalobkyni zajistit ubytování, uvedla, že žalobkyni osobně zná, pojí je přátelská vazba z Vietnamu a z důvodu přátelské vazby žalobkyni finančně zajistí, včetně prostředků na případné dojíždění a kontroly na pracoviště správního orgánu. Znovu zopakovala, že žalobkyni zajistí bezplatné ubytování na adrese ve Vejprtech. 6. Dne 2. 2. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu zajistil žalobkyni v zařízení pro zajištění cizinců a podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovil dobu trvání jejího zajištění do dne 19. 5. 2026. V odůvodnění stručně shrnul dosavadní průběh řízení, tedy že žalobkyně požádala o azyl dne 30. 1. 2026 a že byla dne 24. 1. 2026 zajištěna za účelem vycestování. Žalovaný shrnul obsah protokolu ze dne 23. 1. 2026. Uvedl, že jsou dány důvody pro zajištění žalobkyně a že mírnější donucovací opatření by byla nedostačující a neúčinná. Žalobkyně pobývá na území EU neoprávněně ode dne 13. 5. 2025. Žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany až po zadržení policií, a jejím zajištění za účelem realizace. Z její výpovědi ve správním řízení vedeném podle zákona o pobytu cizinců přitom nevyplynulo nic, co by jí v případě skutečného zájmu bránilo podat žádost dříve. Z jejího jednání je zcela zřejmé, že svou žádost o mezinárodní ochranu podala toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit realizaci vycestování, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jejím zajištění stala reálnou, a že pokud by k jejímu zajištění policií nedošlo, sama by tento krok nikdy neučinila. Žalovaný má za prokázané, že propuštění žalobkyně ze zařízení pro zajištění cizinců a vedení správního řízení ve věci mezinárodní ochrany bez omezení svobody by mohlo ohrozit veřejný pořádek v ČR, neboť lze důvodně předpokládat pokračující hrubé nerespektování právního řádu ČR i EU. V průběhu řízení o zajištění vedeného policií bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně nerespektovala svou zákonnou povinnost vycestovat z území EU. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že by žalobkyně mohla svým chováním představovat nebezpečí pro veřejný pořádek v rámci ČR a současně nelze účinně uplatnit zv