4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

53 Ad 18/2025- 66 - text 21 53 Ad 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: J. V. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Dušanem Strýčkem sídlem Mariánské údolí 126, Příbram proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná od 1. 3. 2023 žalobkyni přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost o 40 %. Dle tohoto posudku ze dne 18. 11. 2024 bylo rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu kombinované neurologické a duševní postižení, konkrétně funkční porucha hybnosti. Institut ji hodnotil srovnatelně se zdravotním postižením dle kapitoly VI, položky 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) jako středně těžké funkční postižení. Hodnotu poklesu pracovní schopnosti institut zvolil na 40 % s přihlédnutím k dalšímu postižení a profesi. Datum vzniku invalidity určil ke dni neurologického vyšetření ze dne 1. 3. 2023. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně žalobkyni přiznala až od 1. 7. 2024. Podkladem napadeného rozhodnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 23. 4. 2025 a doplňující posudek ze dne 21. 5. 2025, dle kterých byla rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu funkční porucha neurosvalová projevující se slabostí levostranných končetin, neobratností levé horní končetiny, nižším dosahem a poruchou chůze, intermitentní poruchou čití na dolních končetinách, parestéziemi, lehkou poruchou kognice, hyperaktivním močovým měchýřem a depresivní poruchou. Jedná se o kombinaci lehkých příznaků více systémů a v případě jediného psychiatrického nálezu o středně těžkou depresivní poruchu. Institut ji hodnotil srovnatelně s organickou a symptomatickou duševní poruchou dle kapitoly V, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jako středně těžké funkční postižení, kam patří stavy se středně těžkým postižením myšlení a zřetelným odklonem od normy při výkonu některých aktivit a rolí. Nebylo hodnoceno srovnatelně s postižením demyelinizačním, které má zřetelný zobrazovací nález ani s poruchou extrapyramidového systému. Hodnotu poklesu pracovní schopnosti institut zvolil ve středu rozpětí na 35 % pro dopad postižení na využití dosažené vzdělání. Datum vzniku invalidity určil ke dni psychiatrického vyšetření 1. 7. 2024, a nikoliv již od 1. 3. 2023, kdy byla žalobkyně akutně vyšetřena pro nově vzniklé obtíže. K tomuto datu se nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. 4. Žalobkyně namítá, že žalovaná rozhodla na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, který nesprávně právně posoudila. Popisuje průběh správního řízení. V námitkách nesouhlasila s prvostupňovým rozhodnutím, neboť vycházelo z nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu, zejména posudková lékařka nesprávně a „lživým“ způsobem hodnotila nálezy Centra pro extrapyramidová onemocnění Neurologické kliniky Vojenské fakultní nemocnice v Praze (např. neurologické hodnocení stupněm 5,5 dle EDSS hodnotila jako 4,5). Žalobkyně měla za to, že u ní došlo k úplné ztrátě vykonávat výdělečnou činnost a že lze její postižení přirovnat ke kapitole VI, položce 6e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 70 %. V námitkovém řízení shledala posudková lékařka nejvýznamnějším onemocněním duševní poruchu a v rámci rozmezí poklesu pracovní schopnost 30 – 45 % zvolila hodnotu „středu“ (35 %), což podle žalobkyně není žádný střed. 5. Napadené rozhodnutí žalobkyně pokládá za nepřesvědčivé a nesprávné. Domnívá se, že správní orgány rozhodují v České republice ve věcech invalidních důchodů nekonzistentně. Některé je bez problémů přiznávají a jiné zcela zjevné případy zamítají nebo alespoň nepochopitelně bagatelizují. Po reorganizaci byl vytvořen Institut posuzování zdravotního stavu, který vydává závěry posuzování zdravotního stavu pod názvem „posudek“, což může evokovat dojem, že se zde snad vydávají posudky znalecké. Nepracují zde ovšem žádní soudní znalci a nejedná se o znalecký ústav ani znaleckou kancelář. Jde o zaměstnance státu v pozici lékařů, kteří stále plní funkci pouhých posudkových lékařů. S ohledem na to se žalobkyně rozhodla oslovit soudního znalce, která má dle jejího názoru větší erudici a odbornost a je způsobilý revidovat závěry institutu. Znalec MUDr. J. K., MBA (z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace posudkové lékařství), ve svém posudku ze dne 15. 5. 2025 ve znění dodatku ze dne 22. 5. 2025 (dále jen „znalecký posudek“), k posudkům institutu uvedl, že chybně interpretovaly závěry Centra pro extrapyramidové onemocnění, které žalobkynino základní onemocnění (funkční porucha hybnosti) hodnotilo jako „těžké funkční hodnocení“. Posudková lékařka dle znalce nesprávně změnila stupeň funkčního postižení ze středního na středně těžký a snížila EDSS z 5,5 na 3,5. Chybně zařadila neurologické postižení do kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Znalec v posudku uzavřel, že rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neurologické postižení – funkční porucha hybnosti, která je v MKN – 10 zařazena pod písmenem G, tedy pod neurologická onemocnění. Žalobkynin zdravotní stav odpovídá poklesu pracovní schopnosti o 70 %. Den vzniku třetího stupně invalidity znalec stanovil na 3. 6. 2024. V doplňku k posudku se znalec ještě vyjádřil k posudku o invaliditě z námitkového řízení, neboť dle názoru znalce byla žalobkyně invalidní nejprve podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění od 1. 3. 2023 a poté od 3. 6. 2024 invalidní ve třetím stupni. Žalobkyně navrhuje, aby soud doplnil dokazování o tento znalecký posudek. Nelze podle ní vyjít z důkazů provedených ve správním řízení, neboť žalovaná vlastně žádné relevantní důkazy pro své rozhodnutí neměla. Tendence Ministerstva práce a sociálních věcí, jakož i podřízených orgánů (žalované), při odnímání či nepřiznávání invalidních důchodů v souvislosti s rozpočtovými škrty je dle žalobkyně zjevná, byť zcela nepochopitelná. Vyjádření účastnic 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Nebude-li dle tohoto posudku žalobkyně uznána invalidní nebo bude uznána invalidní v prvním stupni, navrhuje žalované zamítnutí žaloby. 7. Ve vyjádření ze dne 28. 11. 2025 žalobkyně reaguje na závěry posudku posudkové komise ze dne 30. 10. 2025, který nechal soud zpracovat. S posudkem nesouhlasí pro nesprávné zařazení jejího zdravotního postižení a nedostatečné odůvodnění. Postup soudu, který zadal zpracování posudku posudkové komise, pokládá za ne zcela zřejmý v situaci, kdy již ve spise byl založen znalecký posudek v souladu se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, který má i procesní oporu v § 52 a § 77 s. ř. s. a podpůrně v § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z toho dle žalobkyně jasně plyne, že znalecký posudek je zásadním důkazním prostředkem ve skutkových otázkách, k jejichž posouzení soud nemá potřebnou odbornost a svou kvalifikovaností jednoznačně předčí „pouhé vyjádření orgánu státní správy“, neboť „posudek“ posudkové komise není dle žalobkyně ničím jiným. Skutečnost, že posudková komise popírá závěry znaleckého posudku, je dle žalobkyně o to absurdnější. Nejedná se o žádnou znaleckou instituci, jejíž závěry by byly postaveny na roveň závěrům soudního znalce. Je standardní, že poté, co je vypracován posudek posudkové komise, zadá soud vypracování skutečného znaleckého posudku, pokud má pochybnosti o správnosti posudku posudkové komise, „ale nikdy opačně!“. K posudku posudkové komise by měl soud přihlížet jen jako k odborn