1 As 107/2012 — Nejvyšší správní soud

54 A 86/2022- 154 - text 32 54 A 86/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci navrhovatele: P. S. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, PhD. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti odpůrkyni: obec Kolomuty sídlem Kolomuty 2, 293 01 Mladá Boleslav za účasti: T. V. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, PhD. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Kolomuty, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Kolomuty ze dne 27. 6. 2022, č. 40-22, takto: I. Územní plán obce Kolomuty, schválený usnesením Zastupitelstva obce Kolomuty ze dne 27. 6. 2022, č. 40-22, se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v grafické a textové části výroku v rozsahu, v němž na pozemcích p. č. X1 a X2 v k. ú. K. vymezuje plochu PZ a veřejné prostranství PPX. II. Odpůrkyně je povinna ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 27 545 Kč, a to k rukám JUDr. Mgr. Filipa Rigela, PhD., advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Navrhovatel se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodaným do datové schránky soudu dne 24. 10. 2022, coby spoluvlastník (ve společném jmění manželů) pozemků p. č. X1 a X2 zapsaných na listu vlastnictví č. X pro katastrální území a obec K. (dále společně též jako „dotčené pozemky“; všechny dále uvedené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území) domáhá zrušení části v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadený územní plán“) v rozsahu, v němž na zmíněných pozemcích vymezuje plochu PZ a veřejné prostranství PPX, event. vyslovení nicotnosti napadeného územního plánu jako celku. 2. Navrhovatel předně vysvětluje, že jeho pozemky jsou napadeným územním plánem nově vymezeny jako veřejné prostranství s převahou zeleně (PZ, plocha 113-Z a veřejně prospěšné opatření PPX), které je nadto zatíženo předkupním právem, ačkoliv před vydáním napadeného územního plánu byly určeny pro bydlení individuální (BI). Navrhovatel zároveň konstatuje, že dne 21. 6. 2022 vydal Magistrát města Mladá Boleslav, odbor stavební a rozvoje města, společné rozhodnutí č. j. 73601/2022/SÚ/ZdPe (dále jen „společné rozhodnutí“), jímž mělo navrhovateli a jeho manželce jako spoluvlastníkům dotčených pozemků vzniknout právo realizovat na nich stavbu označenou jako „Rodinný dům se dvěma byty, připojení vody, elektrické energie, kanalizace, žumpy, likvidace srážkových vod, tepelná čerpadla, zpevněná plocha, oplocení (dále jen „stavba rodinného domu“). Společné rozhodnutí však bylo k odvolání zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odborem územního plánování a stavebního řádu, ze dne 19. 9. 2022, č. j. 116787/2022/KUSK, s odůvodněním, že v době, kdy rozhodoval stavební úřad, bylo sice společné rozhodnutí v souladu s tehdy platným územním plánem, ale ode dne 22. 7. 2022 je v rozporu s nově vydaným napadeným územním plánem. Navrhovatel má však za to, že takový postup odvolacího správního orgánu je nezákonný, proto se obrátil s podnětem k zahájení přezkumného řízení na Ministerstvo pro místní rozvoj. 3. Navrhovatel namítá, že s vymezením veřejného prostranství na dotčených pozemcích nesouhlasí a ani do budoucna s jeho zřízením souhlasit nebude. Přestože územní plán nemůže nařídit vznik veřejného prostranství, neboť není konstitutivním aktem, odpůrkyně je přesto vymezuje na soukromých pozemcích, aniž by je mohla vyvlastnit. Nikdy zde tedy nebude moci reálně vzniknout veřejné prostranství a dotčené pozemky nebude možné takto využívat. Novou funkční regulací a vymezeným předkupním právem je tak navrhovatel přímo dotčen na svých právech, zejména právu vlastnickém, které již nemůže realizovat způsobem stanoveným v předchozím územním plánu. Je proto přesvědčen, že má jak procesní, tak věcnou aktivní legitimaci k podání návrhu. 4. Pro zrušení předmětné části napadeného územního plánu předkládá navrhovatel následující důvody: 5. Předně uvádí, že v procesu tvorby došlo k nepřípustnému smíšení rolí pořizovatele a zpracovatele napadeného územního plánu, neboť zpracovatelkou byla architektka V. Š., která ale v architektonické kanceláři spolupracuje s pořizovatelem Mgr. Bc. J. F., Ph.D. Navrhovatel si je vědom toho, že zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) sice neurčuje, zda smí (nebo naopak nesmí) pořizovatel vykonávat současně i roli projektanta, argumentuje nicméně tím, že zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb. (dále jen „nový stavební zákon“) v § 46 odst. 3 upravuje, že činnosti pořizovatele a činnost projektanta jsou vzájemně neslučitelné (k tomu navrhovatel cituje z důvodové zprávy k této nové právní úpravě se zdůrazněním pasáže, že proces pořizování jednotlivých nástrojů územního plánování je komplexní činnost s jednoznačně specifikovanými rolemi jednotlivých aktérů, které by se neměly vzájemně překrývat, aby byla zajištěna dostatečná kontrola procesů). Navrhovatel je přesvědčen, že tím, že v projednávané věci došlo ke spojení (propojení) osoby pořizovatele a zpracovatelky, byl zkrácen na svých právech, neboť došlo ke snížení kontroly a záruk zákonnosti při přípravě napadeného územního plánu, což vedlo k hrubé nezákonnosti celého procesu. Navrhovatel proto vybízí soud, aby vycházel z nové právní úpravy stavebního zákona. 6. Navrhovatel dále poukazuje na nesprávnosti (nezákonnosti) veřejné vyhlášky, kterou bylo oznámeno vydání napadeného územního plánu. Zaprvé bylo chybně odkazováno na zákonné ustanovení, které se váže k tzv. zkrácenému procesu pořizování změn územního plánu, což adresáty veřejné vyhlášky uvádí v omyl a ti tak neví, kdy měl napadený územní plán nabýt účinnosti. Zadruhé byla veřejná vyhláška zpracovaná tzv. létajícím pořizovatelem, ačkoliv měl být napadený územní plán oznámen veřejnou vyhláškou odpůrkyně. Tím odpůrkyně zjevně nerespektovala metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj z června 2021 ani rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 320/2019-66, z jehož odůvodnění navrhovatel obsáhle citoval. Navrhovatel má za to, že existuje přinejmenším závažná pochybnost, jestli při vydávání (oznámení) napadeného územního plánu nedošlo k pochybením, pro která by napadený územní plán mohl být nicotným aktem. 7. Dále navrhovatel odpůrkyni vytýká, že z odůvodnění napadeného územního plánu ani nevyplývá, proč byly z předchozího územního plánu přebrány prakticky všechny zastavitelné plochy, a nadto ještě vymezeny některé nové, a to v některých případech dokonce na cenných zemědělských půdách (například plochy Y1-Z a Y2-Z sousedící s dotčenými pozemky). Jako důvod přitom neobstojí toliko veřejný zájem na zajištění bydlení, jelikož jen těžko může převažovat zájem na výstavbě rodinných domů pro individuální bydlení nad zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) třídy ochrany I. Napadený územní plán je tak evidentně vnitřně rozporný a konzistentně neodůvodňuje zásah do práv navrhovatele, jestliže ruší zastavitelnost dotčených pozemků, které jsou nekvalitní zemědělskou půdou s IV. třídou ochrany. 8. K tvrzeným důvodům pro zrušení zastavitelnosti dotčených pozemků navrhovatel uvádí, že pokud je pro obec důležitá ochrana životního prostředí a vliv u dotčených pozemků má i blízkost bezvýznamného potoka, pak navrhovatel nerozumí tomu, jak může být současně vymezena nová zastavitelná plocha pro bydlení na cenných zemědělských půdách. Navrhovatel citoval z odůvodnění napadeného územního plánu s konstatováním, že ničím není odůvodněno to, že extrémně široké veřejné prostranství ve srovnání s dalšími veřejnými prostranstvími u potoka bylo vymezeno pouze na dotčených pozemcích a že naprosto obecné fráze o významu veřejných prostranství neodůvodňují diskriminační zásah do jeho vlastnického práva a znemožnění využití dotčených pozemků jako doposud. Navrhovatel uvádí, že na pozemku p. č. X1 je vymezeno veřejné prostranství jako park, resp. parkový pás podél vodoteče po okraji zástavby na východním okraji obce, ovšem bez vysvětlení, proč mají sloužit jako veřejné prostranství obrovské sousední zastavitelné ploše právě jeho soukromé pozemky. Jestliže je veřejného prostranství třeba, má být vymezeno přímo v rámci zastavitelné plochy. Navrhovatel považuje za absurdní pasáž odůvodnění, podle které již dříve platilo, že dotčené pozemky byly vymezeny jako zastavitelné plochy bydlení, jejichž integrální součástí mohly být i plochy veřejných prostranství. Navrhovatel pak odpůrkyni vyčítá, že důvody pro vymezení veřejného prostranství na jeho soukromých pozem