1 Afs 69/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 30/2010- 169 - text 20 pokračování 30A 30/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatele: M.H., proti odpůrci: Úřad městského obvodu Plzeň 3, se sídlem Sady Pětatřicátníků 7-9, 305 83 Plzeň, zastoupenému JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem se sídlem Husova 13, 301 00 Plzeň, v řízení o námitkách proti rozpuštění shromáždění pořádaného navrhovatelem dne 24.4.2010 v Plzni, před Nákupním a zábavním centrem Plzeň Plaza, t a k t o: I. Shromáždění pořádané navrhovatelem dne 24.4.2010 v Plzni, před Nákupním a zábavním centrem Plzeň Plaza, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. II. Odpůrce je povinen nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 1.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Návrhem na zahájení řízení došlým Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) dne 10.5.2010 a na výzvu soudu opraveným podáním datovaným dne 9.6.2010 (předaným k poštovní přepravě dne 15.6.2010 a doručeným soudu dne 16.6.2010) se navrhovatel domáhal vydání tohoto rozsudku: 1. Rozpuštění shromáždění, pořádaného dne 24.4.2010 navrhovatelem, bylo nezákonné. 2. Jiří Strobach, starosta městského obvodu Plzeň 3, je povinen uhradit navrhovateli náklady řízení. Navrhovatel konstatoval, že konáním předmětného shromáždění realizoval shromažďovací právo garantované mu čl. 19 Listiny základních práv a svobod spolu se zákonem o právu shromažďovacím. Orgán veřejné správy může shromáždění zakázat nebo rozpustit jen v odůvodněných a výjimečných případech, přičemž zákon o právu shromažďovacím jasně vymezuje, za jakých okolností, jakým způsobem a z jakých důvodů lze oznámené shromáždění zakázat nebo rozpustit. Takové zákonné důvody v posuzovaném případě nenastaly a shromáždění bylo rozpuštěno v rozporu se zákonem. Pořadateli nebyl na místě sdělen důvod rozpuštění shromáždění. Z mediálních výstupů starosty Jiřího Strobacha vyplývá, že důvodem k rozpuštění shromáždění mělo být jeho „podstatné odchýlení od oznámeného účelu“. V té souvislosti navrhovatel citoval dva články prezentované na webových stránkách, v nichž Jiří Strobach k průběhu shromáždění mj. uváděl: „Některé projevy účastníků shromáždění jasně prokázaly, že došlo k podstatnému odchýlení od oznámeného účelu. Tím byl porušen shromažďovací zákon.“, resp. „(...) ukázalo se, že se shromáždění podstatně odchýlilo od nahlášeného účelu, tedy podpořit politické vězně, což dokazovaly některé projevy účastníků pochodu. Tím byl porušen shromažďovací zákon. Navíc někteří účastníci svým chováním, nápisy a symboly na tričkách propagovali hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů.“. Z uvedeného tedy dle navrhovatele vyplývá, že důvodem k rozpuštění shromáždění byly „některé (blíže nespecifikované) projevy účastníků shromáždění, z nichž vyplývalo podstatné odchýlení od oznámeného účelu“. Navrhovatel však konstatoval, že na shromáždění žádné projevy nezazněly, tudíž logicky ani nemohl existovat nezákonný obsah takových projevů odůvodňující rozpuštění shromáždění. Navrhovatel dále uvedl, že z tvrzení starosty Jiřího Strobacha o podstatném odchýlení od oznámeného účelu lze dovodit, že shromáždění bylo rozpuštěno podle § 12 odst. 5 zákona o právu shromažďovacím, avšak okolnosti předpokládané tímto ustanovením jako důvod pro rozpuštění shromáždění v posuzovaném případě nenastaly, ani jejich údajná existence nebyla starostou Jiřím Strobachem blíže specifikována, což by v případě jejich existence nepochybně učinil. Pokud by snad „některými projevy účastníků shromáždění“ měly být myšleny vzájemné rozhovory či jiné slovní výstupy jednotlivých osob pohybujících se v prostoru shromáždění, případně bylo porušení zákona shledáváno v tom, že „někteří účastníci svým chováním, nápisy a symboly na tričkách propagovali hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů" (aniž by opět byly toto hnutí či povaha zmiňovaných projevů jakkoliv konkretizovány), navrhovatel namítl, že k takovým projevům či jiným výstupům (rozdávání letáků apod.) vůbec nedošlo a nebyly nijak prokázány. Dále nebylo nijak prokázáno, že by osoby dopouštějící se uvedených skutků skutečně byly účastníky shromáždění. I kdyby však výše uvedené jednání u jednotlivých osob bylo prokázáno a rovněž bylo prokázáno, že se jednalo o účastníky shromáždění, nebyl by dán důvod k jeho rozpuštění, nýbrž by bylo na místě postupovat v souladu s § 12 odst. 6 zákona o právu shromažďovacím, podle něhož „shromáždění uvedená v odstavci 3 a v odstavci 5 může zástupce úřadu rozpustit způsobem stanoveným v odstavci 1, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům.“. Citované ustanovení tedy jasně stanoví, že shromáždění může být rozpuštěno až poté, kdy se ostatní způsoby nápravy ukázaly jako neúčinné. Jde tedy o krajní krok po vyčerpání všech ostatních prostředků. Ve zmíněném případě však k žádným pokusům o zjednání nápravy jiným způsobem nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť nebylo co napravovat a údajné porušení zákona byla pouhá záminka pro nezákonné rozpuštění shromáždění. Nezákonnost rozpuštění shromáždění je tedy z výše uvedeného zcela zřejmá, neboť na shromáždění nedošlo ze strany účastníků k porušení žádných zákonů a i kdyby k němu v jednotlivých případech došlo, mělo být zakročeno výhradně proti konkrétním pachatelům. Navrhovatel se rovněž odvolával na princip přiměřenosti, kdy omezení jeho shromažďovacího práva bylo neproporcionální vzhledem k ochraně jiných práv, která vzhledem k absenci odůvodnění rozpuštění shromáždění (vyjma pozdějších mediálních výstupů) ani nelze jednoznačně definovat. Dle navrhovatele došlo k zásahu do jeho základních lidských práv chráněných mezinárodními úmluvami. S odkazem na čl. 11 Evropské úmluvy, podle něhož má každý mj. právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, navrhovatel vyslovil přesvědčení, že je nepřípustné, aby rozhodnutí správního orgánu omezovalo základní práva a lidské svobody občanů vyjádřené především v předpisech nejvyšší právní síly. Právo na pokojné shromažďování je jedním z nich a jako takové je formulováno v čl. 19 Listiny základních práv a svobod. Přípustnost omezení shromažďovacího práva upravuje čl. 19 odst. 2 Listiny, který stanoví, že se tak může stát pouze zákonem, což v daném případě činí právě zákon o právu shromažďovacím, konkrétně především jeho § 10, který uvádí taxativně vymezené důvody, pro které musí nebo může správní orgán i přes splnění formálních požadavků zakázat oznámené shromáždění. V daném případě bylo shromáždění rozpuštěno bez opory v zákoně a za použití účelové a nesmyslné argumentace. Omezení svobody sdružování mohou ospravedlnit pouze přesvědčivé a naléhavé důvody, avšak v daném případě takové důvody neexistují. Odpůrce ve vyjádření ze dne 7.9.2010 nejprve citoval znění § 10 odst. 1 písm. a) – c), § 12 odst. 5 a § 12 odst. 6 zákona o právu shromažďovacím, aby následně vyslovil přesvědčení, že byl dán zákonný důvod k rozpuštění shromáždění a že byl zákonný postup v plném rozsahu dodržen. K věci dále uvedl, že dne 27.1.2010 obdržel celkem osm oznámení o konání shromáždění, když jako účel shromáždění byla vždy deklarována podpora politickým vězňům. Shromáždění se měla konat v rozmezí od 6.3.2010 do 24.4.2010 v čase od 12 do 18 hodin, a to po stejné trase, tedy směrem od Nákupního a zábavního centra Plzeň Plaza k náměstí Republiky, ve dvou případech pak s pokračováním Pražskou ulicí do Křižíkových sadů. Svolavatelem bylo nakonec realizováno pouze jediné shromáždění, a to shromáždění uskutečněné dne 24.4.2010. V průběhu shromáždění zástupce Úřadu městského obvodu Plzeň 3 obdržel od Policie České republiky informaci o tom, že dochází k páchání trestné činnosti spočívající v podpoře či propagaci hnutí, které prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásají národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť. Policií České republiky byla situace současně vyhodnocena tak, že nebylo možné provést zásah proti jednotlivým pachatelům s ohledem na množství osob soustředěných na místě, a to i s přihlédnutím k běžnému provozu a pohybu občanů (jednalo se o poměrně frekventované místo v centru Plzně v těsné blízkosti velkého nákupního a kulturního centra Plaza). V průběhu shromáždění a po jeho ukončení bylo ze strany Policie České republiky v této souvislosti zadrženo několik osob a proti některým bylo zahájeno trestní řízení pro trestnou činnost prováděnou při konání shromáždění. Dne 7.9.2010 pak odpůrce obdržel od Policie České republiky informaci o tom, že v průběhu shromáždění bylo v šesti případech zjištěno podezření z porušení zákona, když ve čtyřech případech bylo dáno podezření z páchání trestné činnosti podle § 403 odst. l trestního zákoníku, ve dvou případech pak podezření ze spáchání trestné činnosti dle § 404 trestního zákoníku. S odkazem na tyto skutečnosti