— Nejvyšší správní soud

16 Ad 48/2012- 53 - text 6 pokračování 16Ad 48/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně L. K., bytem P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.8.2012 proti rozhodnutí žalované ze dne 25.6.2012 č.j. X o starobní důchod, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 28.8.2012 podanou u Krajského soudu v Praze, který ji pravomocným usnesením ze dne 4.9.2012 č.j. 42Ad 73/2012-11 postoupil zdejšímu soudu jako věcně a místně příslušnému, se žalobkyně domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 25.6.2012 č.j. X (nesprávně uvedla: Krajské správy sociálního zabezpečení v Praze), jelikož s ním nesouhlasí, neboť dle jejího názoru není propočten její důchod správně, protože než ČSSZ zjistila, že prý měla zaměstnavatele od 1.5.1992 - 31.5.1993 na Slovensku, což není pravda, jelikož odštěpný závod byl ve Zlíně, Zarámí 88, měla odpracováno 43 let k 3.9.2010 a orientační důchod jí byl stanoven na 12.232,-Kč dle českých propočtů ČSSZ Plzeň; přitom nyní její důchod činí ze slovenské strany 172,60 €, což je průměrně 4.300,-Kč a po převodu na české koruny banka vezme každý měsíc 100,-Kč za převod, takže cca 4.200,-Kč, česká strana jí vypočetla důchod 5 300,-Kč, takže celkem 9.500,-Kč a rozdíl ve stanovení důchodu je značný 2.723,-Kč, proto o tuto částku žádá soud, aby rozhodl; žalobkyně argumentovala tím, že byla vždy občankou ČR s trvalým pobytem na jejím území a přitom přiznaná výše starobního důchodu (dále jen SD) je nižší, než přiznaná občanům ČR ve srovnatelných případech a zdůraznila, že v době zaměstnání u Pojišťovny Otčina, a.s., odštěpný závod Zlín, existoval v Československu jednotný systém důchodového pojištění a z pohledu tehdejšího práva bylo právně irelevantní, ve které části čsl. státu měl zaměstnavatel sídlo a přijala-li ČR po svém vzniku v ústavní rovině princip kontinuity právního řádu, nelze u občana ČR posuzovat doby jeho zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem ve slovenské části čsl. státu jako zaměstnání v cizině. V případě takového náhledu představuje fikci zakládající diskriminaci, neboť tato není podložena objektivními a rozumnými důvody. V této souvislosti odkázal i na judikaturu Ústavního soudu /nálezy sp. zn. II. ÚS 405/02, III. ÚS 252/04 a Pl. ÚS4/06 i I. ÚS 1375/07 (smyslem uzavření mezinárodní smlouvy nemůže být krácení důchodových nároků vlastním občanům, kterým vyšší důchodový nárok vzniká nezávisle na takové smlouvě podle vnitrostátních předpisů). K žalobě připojila mimo jiné i kopii rozhodnutí ČSSZ a nikoli Krajské správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25.6.2012 shora uvedeného č.j. Napadeným rozhodnutím ze dne 25.6.2012 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 11.1.2012 č.j. X, kterým jí byl podle § 29 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), s přihlédnutím k čl. 6 a k čl. 52 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) 883/2004 (dále jen Nařízení), přiznán od 2.12.2010 český dílčený starobní důchod ve výši 5.048,-Kč měsíčně, který byl zvýšen (valorizace) od ledna 2011 na 5.235,-Kč a od ledna 2012 na 5.322,-Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 25.6.2012 žalovaná zdůraznila, že stanovila věk potřebný pro vznik nároku na český starobní důchod dnem 22.8.2010, kdy žalobkyně dosáhla věku 58 let a 8 měsíců (§ 32 odst. 2 zákona) a současně splnila i druhou podmínku vzniku nároku na tento důchod, protože získala celkem 42 roků a 333 dnů pojištění (po snížení náhradní doby pojištění získala 42 roků a 328 dnů pojištění, přitom v ČR získala dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod 6.506 dnů, tj. 17 roků a 301 den, a na území dnešní Slovenské republiky (dále jen SR) získala 9.254 dnů, tedy 25 roků a 129 dnů pojištění. Dále bylo zdůrazněno, že ke dni rozdělení ČSFR (ke dni 31.12.1992) byla žalobkyně zaměstnána v Poisťovne Otčina, a.s., Nitra se sídlem v Bratislavě na Slovensku, a dle čl. 15 odst. 1 správního ujednání č. 117/2002 Sb. m. s. platí, že sídlem zaměstnavatele se rozumí adresa, která je jako sídlo zapsána v obchodním rejstříku; slovenský nositel pojištění ve formuláři E 205 potvrdil jako slovenskou dobu pojištění ze dobu od 1.9.1967 do 31.12.1992, tedy tzv. federální dobu, neboť žalobkyně od 1.5.1992 do 31.5.1993 pracovala ve společnosti Pojišťovna Otčina, odštěpný závod Zlín, tento odštěpný závod však nebyl zapsán do obchodního rejstříku (zapsán byl do obchodního rejstříku ČR až 18.3.1993), proto se doba pojištění do 31.12.1992 hodnotí právě ve smyslu čl. 20 odst. l bilaterální smlouvy. ČR jako členský stát Evropské unie vykazuje za českou dobu pojištění jen tu dobu, kterou pojištěnec skutečně získal na území ČR a tím, že ČR a SR uzavřely dvoustrannou smlouvu o sociál. zabezpečení č. 228/1993 Sb. a mimo jiné vložily čl. 20 této smlouvy do přílohy č. II. k Nařízení, lze sečíst dobu pojištění získanou skutečně na území ČR a dobu pojištění získanou na území SR pro vznik nároku na český starobní důchod a dále jej vypočítat pouze v dílčené výši. Také bylo poznamenáno, že dle § 107a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. se lhůta pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona kromě dob uvedených ve správním řádu prodlužuje též o dobu, po kterou se došetřují rozhodné skutečnosti u zaměstnavatelů a cizozemských nositelů důchodového pojištění, proto ČSSZ nevyhověla žádosti žalobkyně o zaplacení úroků z prodlení, byť i tato doba mohla být vnímána jako poměrně dlouhá. Závěrem žalovaná uvedla, že nemohlo být námitkám žalobkyně vyhověno, neboť jen díky součtu české a slovenské doby pojištění získala potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na český dílčený starobní důchod; žádostí žalobkyně o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, se bude ČSSZ zabývat samostatně a v tomto smyslu vyrozumí žalobkyni. Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření ze dne 16.10.2012 závěrem navrhla zamítnutí žaloby a uvedla mimo jiné s odkazem na citovaná ustanovení příslušných předpisů k požadavku žalobkyně na přiznání rozdílu mezi výší předpokládaného českého starobního důchodu a úhrnem českého dílčího SD a slovenského SD, že pro přiznání této dávky není v současnosti zákonné opory a citovala § 106a zákona ve znění zákona č. 428/2011 Sb. Dále žalovaná uvedla stejné skutečnosti jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že SD byl žalobkyni vypočten v souladu s českými právními předpisy a Nařízením, proto bylo napadeným rozhodnutím o námitkách potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ze dne 11.1.2011; Pojišťovna OTČINA, a.s., odštěpný závod Zlín však byl do obchodního rejstříku zapsán až od 18.3.1993, tedy k datu 31.12.1992 nemohl být zaměstnavatelem, byť je uveden na evidenčním listu (dále jen ELDP) vyhotoveném dne 9.10.1994, přičemž žalované se nepodařilo prokázat existenci odštěpného závodu ke dni 31.12.1992 a jeho zápis v obchodním rejstříku a žalobkyně tyto skutečnosti nijak nedokládá, přičemž základním kritériem stanoveném v čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. (dále jen Smlouva) je sídlo zaměstnavatele a nikoliv místo výkonu práce. Po doručení vyjádření žalované žalobkyně dne 5.11.2012 ve svém podání mimo jiné uvedla, že na žalobě trvá a považovala ELDZ za dostačující důkaz prokazující právní skutečnosti a připomněla v souvislosti s tvrzeným zápisem odštěpného závodu Pojišťovny OTČINA a.s. do obchodního rejstříku až k datu 18.3.1993, že je však přece obecně známo, mezi "založením společnosti, resp. odštěpného závodu" a jeho "zapsáním" do obchodního rejstříku může být i značná časová prodleva. Jestliže tedy ELDZ již "odštěpný závod", jakožto zaměstnavatel zapsán byl, svědčí to o tom, že jako právní subjekt existoval. Jestliže má žalobkyně znovu sama prokazovat svoji účast na pojištění (zejména za dobu od 1.5.1992 do 31.12.1992), pak se tak bude snažit učinit ještě do termínu nařízení jednání nadepsaného soudu v její věci, kterého se chce osobně zúčastnit. Následně žalovaná v podání ze dne 27.11.2012 zdůraznila k replice žalobkyně, že ELDZ vyhotovený dne 7.10.1994 potvrzující dobu od 1.5. 1992 do 31.5.1993 byl vyhotoven v době, kdy byl subjekt „Poisťovna OTČINA, a.s. Nitra – Odštěpný závod ZLÍN“ již zapsán do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl A, vložka 33183 dne 18.3.1993, ale neprokazuje to, že tento subjekt jako odštěpný závod existoval již je dni 31.12.1992 Žalobkyně v dalším podání ze dne 12.12.2012 uvedla, že obdobnou otázkou se zabýval Ústavní soud, který rozhodl tak, že se v takových případech musí důchody občanů ČR dorovnat na úroveň. kterou by dosáhly v ČR a připomněla, že jí byl v listopadu 2011 úřadem předložen k uplatnění tiskopis Žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení ve věci stan