— Nejvyšší správní soud

30 A 60/2012- 54 - text 15 pokračování 30A 60/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Ing. K.B., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobách proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12, a proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 29. října 2012, čj. RR/3339/12, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12, a usnesení Městského úřadu Zbiroh, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 18. dubna 2012, čj. Výst.1648/2009, se z r u š u j í a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému . II. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 29. října 2012, čj. RR/3339/12, se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému . III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15.600,- Kč, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku . O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou ze dne 2. 10. 2012 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12 (dále též jen „napadené rozhodnutí I“), kterým bylo k žalobcovu odvolání částečně změněno a ve zbytku potvrzeno usnesení Městského úřadu Zbiroh, odboru výstavby a životního prostředí (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „stavební úřad“), ze dne 18. dubna 2012, čj. Výst.1648/2009 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí I“). Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12, se dále označuje též jen jako „Žaloba I“. Žalobce se žalobou ze dne 17. 12. 2012 domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 29. října 2012, čj. RR/3339/12 (dále též jen „napadené rozhodnutí II“), kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto žalobcovo odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Zbiroh, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 1. února 2010, čj. Výst.1390/2009 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí II“). Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 29. října 2012, čj. RR/3339/12, se dále označuje též jen jako „Žaloba II“. Usnesením ze dne 10. září 2014, čj. 57A 93/2012-32, byly obě žaloby spojeny ke společnému projednání, pročež byly nadále vedeny pod sp.zn. 30A 60/2012. Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). Územní plánování a stavební řád byly upraveny zákonem č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon z roku 1976“). [I] Skutkový základ věci Prvoinstančním rozhodnutím I bylo rozhodnuto tak, že žalobce (ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu) není účastníkem řízení ve věci povolení změny stavby „Stavební úpravy kravína a mléčnice na pozemcích parc.č.st. 159/1, st. 159/2, st. 196/1, st. 196/2, st. 196/3 a výstavba čerpací jímky a jímky na kejdu na pozemcích parc.č. 180/8, 180/15 vše v k.ú. Lhota pod Radčem“ (dále též jen „předmětné řízení“). Stavební úřad v rozhodnutí mj. vyslovil domněnku, že výstavbou a užíváním předmětné čerpací jímky a jímky na kejdu nedojde k dotčení žalobcových vlastnických práv k jeho (v rozhodnutí specifikovaným) nemovitostem. K tomu bylo dále uvedeno: „(…) Přestože z předmětné studie vyplývá, že část nemovitostí je zasažena v krátkodobé koncentraci amoniaku z předmětných staveb, je toto v takovém množství, že je u obytné zástavby fakticky reálně nerozpoznatelné a nezřetelné, jakoby k žádnému uskladňování a manipulaci s kejdou vůbec nedocházelo. Na základě několika prověření stavu u nemovitostí Ing. K.B., v rámci několika měsíců při různých klimatických podmínkách lze konstatovat, že provoz čerpací jímky a jímky na kejdu (…) v žádném případě nezasahuje do práv Ing. K.B. Skladování kejdy v jímce a její míchání není a nikdy nebylo zdrojem zápachu u nemovitostí Ing. B. Zdrojem zápachu v minulosti byl, jak zjistil stavební úřad, naopak jednoznačně nesprávný technologický postup - nedodržení časových posloupností a ostatních postupů při zapracovávání kejdy do půdy v okolí zástavby vesnické lokality Lhoty pod Radčem, tedy i přímo z návětrných stran a na okolních pozemcích, které byly v blízkosti k nemovitostem Ing. B. Nedodržení postupů na zapracování z hlediska časových posloupností bylo provozovatelem na základě jeho interních opatření odstraněno a stavební úřad nemá žádné podklady, které by svědčily o opaku. Je nutné dále předeslat, že stavební úřad neřeší zapracovávání kejdy do půdy, neboť ta může být dovážena i z jiných provozů pro případnou aplikaci do zemědělských pozemků v okolí zástavby vesnické lokality. Stavby jímek na kejdu jsou od nemovitostí Ing. B. umístěny dále než stavby samotných kravínů a některých soukromých chovů. V rámci prověřování skutečností stavební úřad došel ke zjištění, že v samotném místě umístěných staveb nebylo zápachu z jímek, ani ze stávajících staveb kravínů. (…)“. Žalobce se proti prvoinstančnímu rozhodnutí I odvolal a žalovaný správní orgán rozhodnutím ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12, prvoinstanční rozhodnutí I částečně změnil a ve zbytku potvrdil, když změna spočívala v konkretizaci výrokové části prvoinstančního rozhodnutí I. Co do podstaty věci se žalovaný ztotožnil s názorem stavebního úřadu o tom, že žalobce není účastníkem předmětného řízení. Prvoinstančním rozhodnutím II (= kolaudační rozhodnutí) bylo povoleno užívání stavby „Stavební úpravy kravína a mléčnice na pozemcích parc.č.st. 159/1, st. 159/2, st. 196/1, st. 196/2, st. 196/3 a výstavba čerpací jímky a jímky na kejdu na pozemcích parc.č. 180/8, 180/15 vše v k.ú. Lhota pod Radčem“ (dále též jen „Stavba“). Žalobce se proti rozhodnutí odvolal a žalovaný správní orgán odvolání zamítl jako nepřípustné, a to s odvoláním na rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12. [IIa] Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 2. srpna 2012, čj. RR/1903/12 Žalobce považoval napadené rozhodnutí I za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a za nesprávný považoval závěr správního orgánu o tom, že žalobce není účastníkem správního řízení. Rozhodnutím o změně stavby a její kolaudaci totiž může být (a byl) přímo dotčen na vlastnických právech k sousedním nemovitostem. Stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalobce (s odkazem na § 68 odst. 3 správního řádu) spatřoval závažnou vadu v tom, že žalovaný se řádně nevypořádal s odvolacími důvody. Konkrétně se jednalo o námitky, proč nelze za stěžejní podklad pro rozhodnutí brát rozptylovou studii (resp. proč není tato studie použitelná ke zjištění stavu věci); dále žalobcem uvedeným zdůvodněním (včetně odkazu na vyjádření MěÚ Rokycany), proč je zdrojem zápachu nejen rozvoz kejdy, ale zejména nakládání s ní v jímce; a konečně žalobcem navrženými důkazními návrhy k prokázání zápachu (podání občanů, výslechy osob). Byť je odůvodnění napadeného rozhodnutí relativně obsáhlé, řádné odůvodnění je pouze v jednom odstavci na poslední straně (ostatní je pouze rekapitulace podání žalobce, přehled a popis věci), kde žalovaný tvrdí, že emise amoniaku se odvíjejí od počtu ustájeného skotu, který navýšen nebyl (zvětšení kapacity jímky proto nemá na tvorbu amoniaku vliv), což však nejenže nereaguje na podrobné odůvodnění žalobcova odvolání a na jeho námitky, ale navíc se jedná o tvrzení zmatečné a nepravdivé. Žalobce dále připomněl, že žalovaný se nikterak nezabýval skutečnostmi relevantními právě z hlediska otázky žalobcova účastenství v daném správním řízení, tj. z hlediska možnosti dotčení jeho práv rozhodnutím o změně stavby; zabýval se průběhem řízení a způsobem teoretických výpočtů emisí, nikoli tím, co se týká dotčení žalobcových práv a co je tedy významné z hlediska žalobcova postavení jako účastníka daného řízení, tj. reálnými dopady stavby na okolí (včetně nemovitostí žalobce). Tím, že se žalovaný v rozporu se zákonem nezabýval skutečnostmi týkajícími se žalobcova postavení jako zákonného účastníka řízení dle stavebního zákona, došel k nesprávnému závěru o tom, že žalobce není účastníkem předmětného řízení. To způsobilo závažnou vadu napadeného rozhodnutí a zároveň jeho nepřezkoumatelnost, neboť z odůvodnění rozhodnutí není vůbec zřejmé, jak výše uvedené odvolací důvody a návrhy žalovaný posoudil, z jakých skutkových okolností při tom vycházel a jaké závěry byly vzaty za nepochybně