6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 106/2013- 65 - text 13 pokračování 57A 106/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce MEDUN-PORT s.r.o., se sídlem Zahradní 47, Karlovy Vary, zastoupeného JUDr. Jaromírem Malým, advokátem, se sídlem Chebská 49, Karlovy Vary, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2013, čj. 2458/1.30/13/14.3 t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2013, čj. 2458/1.30/13/14.3 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, ve výši 11.228,- Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jaromíra Malého, advokáta. O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě ke Krajskému soudu v Plzni se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2013, čj. 2458/1.30/13/14.3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 22. 5. 2013, čj. 9555/6.72/13/14.3, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) a byla mu uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Žalobce požadoval, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „oblastní inspektorát práce“) ze dne 20. 8. 2013, čj. 2458/1.30/13/14.3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustil tím, že „Umožnil výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tím, že umožnil výkon nelegální práce fyzické osobě – cizinci: E.T., nar. …, jeden z jednatelů účastníka řízení, občan Ruské federace, s dlouhodobým pobytem na území ČR s účelem pobytu – právnická osoba, který v době kontroly dne 30.05.2012 vykonával práci prodavače, obsluhoval zákazníky a podával informace o zboží bez platného povolení k zaměstnání, zelené karty nebo modré karty, v provozovně „Obchod Nikita“ na adrese: ….“ II. Důvody žaloby 3. Žalobce uvedl, že se za nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti považuje práce, kterou cizinec, který nedisponuje příslušným povolením, vykonává soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo jinou odměnu (viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.04.2012, čj. 4 Ads 177/2011). Za takovou práci však v žádném případě nelze považovat činnost jednoho z jednatelů žalobce v provozně žalobce. Je pravdou, a žalobce tuto skutečnost nijak nezpochybňuje, že se pan E.T., jako jednatel a společník žalobce s majoritním podílem ve společnosti žalobce (velikost podílu je 55%) dne 30.05.2012, v době kontroly provedené pracovníky oblastního inspektorátu práce (dále též i jen jako „OIP“), nacházel v provozovně žalobce, kde sám vykonával činnost prodavače. Pracovníkům OIP sdělil, že je jedním z jednatelů žalobce (své tvrzení doložil výpisem z obchodního rejstříku), že na prodejně prodává jako zaměstnanec na pracovní smlouvu, která se však v prodejně žalobce nenachází. Dne 18.07.2012 se pak dostavil na oblastní inspektorát práce a předložil dvě pracovní smlouvy. Prvá pracovní smlouva ze dne 11.02.2010, byla uzavřena mezi žalobcem jednajícím pro tyto účely jednatelem E.T., jako zaměstnavatelem a paní M.T. (manželkou pana E.T. a též jednatelkou žalobce), jako zaměstnancem. Druhá pracovní smlouva ze dne 17.02.2010 pak byla uzavřena opačně, tj. mezi žalobcem jednajícím paní M.T., jako zaměstnavatelem a panem E.T. (jednatelem žalobce), jako zaměstnancem. Jednatel žalobce, pan E.T., obě pracovní smlouvy předložil správnímu orgánu i přesto, že byl přesvědčen o jejich neplatnosti tak, jak již uvedl při další kontrole v provozovně žalobce, která se uskutečnila dne 11.06.2012. Již v rámci této druhé kontroly totiž pan E.T. inspektorům OIP zdůrazňoval, že v provozně žalobce nárazově vyvíjí činnost bez sjednaného pracovněprávního vztahu, neboť je jednatelem a společníkem žalobce, na jeho občasnou činnost v provozně žalobce nemá se žalobcem uzavřenu pracovní smlouvu, neboť taková smlouva by byla neplatná. Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i Nejvyšší soud ČR, který např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2708/2008 ze dne 4.11.2009 uvedl, že „Právní úkony směřující ke vzniku, změně a zániku pracovního poměru, popř. k založení, změně nebo zániku mzdových nebo jiných peněžitých nároků, které jménem zaměstnavatele učinila stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu (jako zaměstnanec), jsou neplatné podle ust. § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce (pozn. dnes dle § 18 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění) pro rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při právním úkonu, který směřuje ke vzniku pracovního poměru“. Pokud tedy pan E.T. předložil již v rámci prvé kontroly uskutečněné dne 30.05.2012 platné povolení k dlouhodobému pobytu na území české republiky, které získal na základě tzv. víza 36 (vízum k pobytu nad 90 dnů vícenásobné, udělené za účelem účasti v právnické osobě vzniklé podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), je zřejmé, že jeho nárazovou činnost, kterou nevykonává soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat, či jinou odměnu nelze posuzovat jako nelegální práci. 4. Skutečnost, že byl pan E.T. jako jednatel společnosti celkem ve dvou případech zastižen inspektory OIP jak „prodává“ v provozovně žalobce, v žádném případě neumožňuje správnímu orgánu učinit bez dalšího závěr o tom, že se jedná o práci nelegální resp. o práci, k níž je třeba povolení k zaměstnání. Správní orgán navíc zcela rezignoval na vlastní dokazování, když svá skutková zjištění opřel výlučně o kontrolní protokol, sdělení pana E.T. ze dne 30.05.2011 (zahrnutá právě v kontrolním protokolu) a dále o zprávu Okresní správy sociálního zabezpečení, z níž vyplynulo, že pan E.T. pracoval u žalobce jako zaměstnanec pouze do 31.12.2010. Správní orgán se však již nijak nevypořádal s námitkami jednatele žalobce o tom, že k občasné činnosti v provozovně žalobce, kterou vykonává dle vlastního uvážení, bez jakékoliv mzdy, platu či jiné odměny, nelze považovat za závislou práci, k jejímuž výkonu by bylo nutné povolení k zaměstnání. Správní orgány proto pochybily, pokud neprovedly žádné vlastní dokazování, kterým by řádně zjistily žalobcem tvrzený skutkový stav. Ačkoli jsou při svém rozhodování povinny vycházet ze skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, správní orgány se v dané věci ani nepokusily vyvrátit tvrzení jednatele o tom, že jím vykonávanou činnost nelze považovat za závislou práci, natož aby ve věci vyvinuly nějakou vlastní důkazní aktivitu (pokusily se např. zjistit jakým způsobem či jak často jednatel žalobce pan T. vyvíjí činnost pro žalobce). Ačkoliv jsou jednotlivá tvrzení jednatele společnosti pana T. ve značném rozporu (při kontrole dne 30.05.2012 tvrdil, že je u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy, kdy tato není v provozovně k dispozici; při opětovné kontrole dne 11.06.2012 pak již uváděl, že nemá sjednán pracovní poměr a vzhledem k tomu, že je jednatelem žalobce není sjednání pracovněprávního vztahu za potřebí), správní orgán v napadeném prvostupňovém rozhodnutí bez jakékoliv další zmínky o tom, jakým způsobem hodnotil tato odlišná tvrzení konstatoval: „ Vzhledem k tomu, že správní orgán považuje skutkové zjištění za dostatečně prokázané, tak toto je dále prokazováno výpovědí osoby: E.T., který v době kontroly vykonával práci prodavače a v prodejně obsluhoval zákazníky.“ Tato „výpověď“ jednatele T. je však součástí kontrolního protokolu ze dne 30.05.2012 a jednatel společnosti se po zahájení správního řízení v dubnu 2013 k věci již nijak nevyjadřoval. 5. Je tedy zřejmé, že správní orgány při svém rozhodování vycházely pouze z kontrolního protokolu, který však není dostatečný k učinění závěru o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Shora popsaným postupem při zjišťování skutkové podstaty byla porušena ustanovení o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Zopakoval svoji argumentaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že jednateli společnosti náleží obchodní vedení společnosti a jednání jménem obchodní společnosti navenek, za což nelze považovat v